Vepřový-Vánoční příběh

7:00
Orochimaru se probouzí do nového dne- rozhodnut, že dnes konečně odolá lákavým Vánočním pochoutkám a uvidí zlaté prasátko.

7:15
Úspěšně ignoruje čerstvou vánočku, kterou do sebe ládují Sasuke s Kabutem.

8:30
Přichází první vlna hladu. Orochimaru jde odhrabat příjezdovou cestu, aby přišel na jiné myšlenky.

10:42
Zapálí si cigaretu.

11:15
Kabuto domů přinesl naporcovaného kapra. Orochimaru zahání vidinu smažené voňavé ryby tím, že si stále dokola opakuje její krvavý konec kdesi pod sekáčkem.

12:00
Sasuke, ten hajzlík, si v mikrovlnce dělá popcorn. Ta kukuřice voní po celém domě a dráždí Orochiho smysly.

12:45
Zapálí si cigaretu.

13:30
Kabuto naaranžoval po domě mističky s cukrovím- sladkým, slaďoučkým. Orochimaru přemítá nad tím, jestli dnešní hladovka zahrnuje i sladkosti.

14:20
Ti dva buzíci věší na stromeček mandarinky a čokoládové figurky, které tu zůstaly ještě od Mikuláše. Orochimaru váhá, jestli se má vrhnout po stromečku, nebo raději po svých společnících a dát jim hezkou lekci.

15:15
Orochimaru si myslí, že příprava večeře odežene jeho chuť na jídlo. Začne tedy nebohého kapříka obalovat ve strouhance. Brouká si přitom koledy.

16:00
Jeho stáhnutý žaludek teď musí připomínat rozinku. Stále je ovšem pevně rozhodnut, že se nevzdá. Jde k televizi a oči mu slzí hlady.

16:35
Momentálně by si uklohnil i měsíc starou mršinu srnky, jen aby už něco jedl. Hlady nevidí, žužlá párátko.

16:40
Žužlá vařečku.

16:45
Uvažuje o dřevěném prkýnku, popřípadě pádlu.

17:00
Cukroví, kapr, ovoce, čokoláda a dokonce i ten Sasukeho popcorn. Všechny vůně se mísí a dohromady tvoří omamný odér. Slintající Orochimaru leží v bezvědomí na gauči, dokud ho nepřijde vzkřísit Kabuto.

17:10
Orochimaru se obléká do svátečního oblečení, které je zároveň jeho všedním oblečením. Chystá se k prostřené vánoční tabuli.

17:15
Orochimaru i Sasuke sedí u stolu, Kabuto se zástěrkou kolem pasu ladně krouží po kuchyni a máchá kolem sebe naběračkou.

17:16
Orochimaru hypnotizovaně hledí do své zatímprázdné polévkové misky a pouze silou vůle odolává pokušení zakousnout se do porcelánu.

17:17
Je tady polévka… Dobroučká, teploučká… Orochimaru roztřesenými prsty zvedá lžičku. Sasuke s Kabutem ho napjatě pozorují. Orochimaru odhodí svou lžičku někam za hlavu a chopí se talíře. Zvedne ho do výšky, přiloží k ústům a jediným lokem ho vyprázdní. Stále má hlad.

17:30
Na řadě je kapr. „Ještě, ještě,“ poroučí si Orochimaru, když mu Kabuto nandává bramborový salát. Rozhodl se, že příští rok budou jíst za praktických důvodů z lavoru.

17:32
Zakousne se do toho dobroučkého masíčka, nevnímaje kosti, které se mu vzpříčily v krku. Nedýchá, ale to není tak důležité. Jí, on jí! Pomalu mu začíná docházet, že je něco špatně, když pod sebou ucítí podlahu a taky palčivou bolest. Pravděpodobně se nabodl na tu polévkovou lžičku. Před očima se mu dělají mžitky. Celá místnost se houpe a rozmazává se. Strop se na něj zlatě šklebí, logika jde staranou. „Ty!“ zasyčel Orochimaru z posledních sil na lustr, domnívaje se, že jde o zlaté čuně.
Upadá do hlubokého bezvědomí.

19:20-20:00
„Orochimaru-sama! Orochimaru-sama!“ nějaký podlézavý hlásek kňučí u nohou jeho postele. Orochimaru otvírá oči a dochází mu, že leží v nějaké bílé místnosti. Určitě umřel a že jsou ty Vánoce, dostal se do nebe.
Pak se ale vše rozostřuje a on rozpozná obličeje těch loserů. Kabuto vrhá úzkostlivé pohledy, zatímco si Sasuke pilníčkem upravuje nehty.
„Orochimaru-sama! Když jste do sebe tak neohrabaně házel toho kapra, zaskočilo vám! Myslel jsem si, že vás navždy ztratím!“
„A teď řekni, jak jsi ho oživoval,“ zazubil se kysele Sasuke.
Kabuto se začervenal, Orochimaru ho svým vražedným pohledem pobízel ke slovu.
„No… Když jste omdlel, byl jste červený jako rajče a vaše hlava svou velikostí připomínala spíš meloun. No a když jste nedýchal, museli jsme vám dát dýchání z úst do-“
„Zadrž, nechci to vědět!“ zarazil ho spěšně Orochi. Mohlo by se taky stát, že by znovu omdlel, kdyby se dozvěděl hrůznou pravdu svého oživování. Místo toho se zeptal: „A kde to jsem?“
„V Motolské nemocnici v Konoze,“ informoval ho povědomý ženský hlas.
„To snad ne,“ vrhnul hlavu ke dveřím, ve kterých spatřil několik siluet. Dominovala jim vysoká žena s velkýma… očima. „Tsunade! Ji-Jiraiyo! Vy ještě žijete?“
„Orochimaru, ty starej hade,“ zasmál se od srdce Jiraiya a přistoupil k jeho lůžku. Přátelsky ho poklepal po rameni, div že mu nevyrazil dech. „Zrovna jsme tu slavily, když do dveří vtrhl ten tvůj oslizlej poskok s tebou v náručí. Vypadal jsi jako bys byl mrtvej, měl jsem celkem radost, ale Tsunade trvala na tom, že tě tu hospitalizuje. Hmpf…“
„Je to tak?“
Tsunade se začervenala: „Napadlo mě, že je dnes jediný den v roce, kdy se dějí zázraky. Odpouštět je snadnější, když jsem vypila dva litry saké a… lidé mají být pohromadě. A nebyli jsme kdysi přátelé?“
Orochimarovi se dojetím zaleskly oči.
„Ovšem,“ nasadila Tsunade svůj obvyklý přísný hlas, „hned zítra se odtud pakujete. Jasné?“
Orochimaru byl zesláblý, ale přemohl se, aby se mohl ve své posteli vzpřímit. Opřel se o stěnu a chvilku nepřítomně hleděl do peřin. „Já nevím, co říct.“
V tu chvíli jeho pohled sjel ke dveřím, kde stála Shizune s Tonton v náručí.
„Ty!“ vypískl Orochi na nebohé čuně a v jeho obličeji se objevil zlý vražedný pohled. „Ty!“ vřísknul znovu.
Prase chrochtlo. Orochimaru ve své krátké bílé košilce vyskočil z postele jak ruská střela a s pohledem jako hladový zombie zamířil za Tonton. Čuně se leklo, vysvobodilo se ze Shizunina sevření a rozběhlo se kamsi do nemocničních chodeb. Had mu byl v patách, jen se za ním zaprášilo.
„Myslíte, že ho chytí?“ zeptala se starostlivě Shizune.
Tsunade protáhla obličej: „Ne, za pár minut začne působit to morfium, který mu do tělo vpravil Jiraiya.“
„Myslel jsem si, že to bude sranda!“

A tak se Orochi do pár minut skácel. Našli ho na střeše nemocnice- prochladlého a polonahého. Kabuto ho láskyplně uložil na lůžko a potom se společně s ostatními odebral k velké Vánoční oslavě.

Poznámky: 

Napsala jsem vám rychle dárek Ten pravý se tu objeví do týdne- pokračování mojí povídky "Akatsuki- dítě aneb pohroma na entou". Nebude to žádná sláva, pouze Vánoční příběh- nanejvýš 3 díly. Chtěla jsem to sem dát už dnes, ale nestíhám.
Snad se vám líbil příběh o Orochimarovi, který je inspirovaný mou vlastní hladovkou XD
Veselé Vánoce!