manga_preview
Boruto TBV 07

Dvě lišky - 9.kapitola - V novém světě 1/3

Opět vám přeji krásné Vánoce a šťastný nový rok!

„Nádech, výdech… musíš to zvládnout! Přece se nenecháš ovládnout nějakým hadem!“ peskovala rusovlásku vysoká postarší žena s černými vlasy s jasně bílými pruhy. Rusovláska se tedy plně soustředila, ale opět ničeho nedocílila. Jen toho, že ji démon ovládl a málem smetl celou chaloupku, v níž ty dvě bydlely. A s nimi ještě mladší sestra té černovlasé. Ale pak se vzpamatovala, odpoutala svou mysl od hněvu a jeho vliv zmizel a ona vyčerpaně padla na zem. Už trénovala celých dvanáct hodin a nezaregistrovala změnu. Jen na ni Listy čím dál víc řvala.
„Tak drž tlamu!“ odsekla Kit a soustředila se. Najednou se proměnila do své démonní podoby. Uvolnila všechny ocasy a pak začala s hlavami. Přičemž se stále ovládala. Ale došla jen ke druhé hlavě a Yamata ji ovládl. Zase na ni Listy řvala.
„Myslím si, že to už by stačilo, holky. Listy, Kit by se měla pořádně vyspat a ty taky, jinak Yamata zdrhne. Pojďte na večeři,“ klidnila své dvojče Kaluna s dlouhými bílými vlasy, v nichž měla černé pruhy. Pravý opak své sestry.
„Díky, Kaluna-sama,“ usmála se rusovláska na svou učitelku a klidně se navečeřela. Pak odešla spát.
Tuhle buzeraci musela Kitsune vydržet celý rok a půl. Než vypudila svého démona z těla a zůstala jí jen jeho chakra. Byla šťastná a když odcházela a obě stejně srdečně objala.
„Je mi líto, že jsem na tebe tak křičela, ale jinak bych tě nedohnala k lepším výkonům. Bylo mi ctí tě učit, Kitsune Kushino Uzumaki Namikaze,“ usmála se na ni Listy a pohladila ji po kudrnatých vlasech. Měla je takové od své první přeměny na Yamata, když už se ovládala. A líbily se jí.
„Já vím. Promiň, že jsem tě urážela. Jsem ráda, že jste mě obě učily a přijaly jako vlastní dceru,“ usmála se na ně Kit dojatě.
„Budeš nám moc chybět, Kitsune-hime. Ale nezapomeň, že až se vrátíš ke svému starému životu, tak nesmíš zapomenout na lásku. Je stejně důležitá jako přátelé a rodina na to nezapomínej. A někdy nás přijď navštívit,“ řekla Kaluna.
„Přijdu. A představím vám i svého bratra,“ slíbila jim Kit. Pak se rozloučily a ona se vrátila zpět k ANBU.
Tři dny běžela do sídla ANBU a rudé vlasy za ní vlály a ona si ten pocit náramně užívala. Najednou před ni skočilo pár ANBU a ona se na ně vesele usmála.
„Kdo jste a co zde chcete?“ zeptal se jí ANBU s bílou kšticí vlasů na hlavě, napolo zakrytým obličejem výhružně. Kit totiž na sobě měla temně zelený plášť, vepředu sepnutý sponou ve tvaru spirály a pod tím oblečení ANBU. A na obličeji měla svou masku. Ale ani podle té ji nepoznal.
„Vrátila jsem se zpět,“ odpověděla nadšeně Kit, pohodila vlasy a sundala si masku. Ihned se jí vrhl kolem krku.
„Kitsune-hime… tak moc jsi všem chyběla,“ řekl Kakashi, když ji poobjímal.
„Mě taky všechno chybělo. Ale musela jsem se z toho dostat. Tak, co se tady změnilo?“ optala se ho Kit a po jeho boku se vydala do kanceláře velitele ANBU. Jeho tým tam zůstal hlídat i bez něj.
„Spousta věcí. Ale nic zásadního. Narutovi se po tobě hrozně moc stýskalo a věčně se po tobě ptá. Ještě víc než když jsi měla výcvik.“
„To asi bude tím, že předtím měl jistotu, že jsem blízko, ale teď nevěděl, kde jsem byla. Já jsem nikdy nemohla usnout, jak moc jsem se o něj bála. Ale už bude líp. Vrátím se k ANBU a někdy ho zajdu navštívit. Už jsem splnila svou přísahu,“ usmála se Kitsune.
„Jakou?“ nechápal Kakashi.
„Že ovládnu Yamata, abych ochránila vesnici. A tak se i stane,“ prohlásila rozhodně Kitsune.
„Něco jsi viděla?“
„Spoustu věcí. Ale prozatím nic vážného.“
„Jak jsi to mohla vidět?“
„Už to nejsou nárazové předtuchy. Pomocí Yamatovy chakry se dokážu vzdáleně podívat na místo, kde se něco děje a poznat to, co se chystá. Sice stále mám předtuchy nebezpečí, ale částečně to ovládám,“ usmála se Kit a mávla mu. Ona totiž šla do kanceláře Tsubama a on se vracel zpátky ke svému týmu.
„Masako-hime! Konečně,“ přivítal ji nadšeně Tsubamo ve své kanceláři a pokynul jí, aby se posadila.
„Dobrý den. Jsem ráda, že jsem konečně doma,“ usmála se na něj šťastně Kit.
„Chápu to, ale mám pro tebe sólo misi. V Mlžné vesnici. Budeš tam dělat špionáž, protože tvá matka odtamtud pochází a ty jsi tam vyrůstala, takže s tím by neměl být žádný problém. A chtěl bych tě o něco požádat. Dost jsem nad jednou věcí přemýšlel od doby, co jsi odešla a nyní jsem dospěl k závěru,“ prohlásil jedním dechem velký šéf.
„Mluvte,“ vyzvala ho Kit s úsměvem.
„Chci, aby ses stala velitelkou ANBU, pokud se mi něco stane. Jsem už starý a ty jsi tak mladá, statečná a zkušená kunoichi, že mi bude ctí tě pasovat na svou zástupkyni a následnici,“ prozradil jí Tsubamo.
„Vážně?“ vykulila oči Kit. Tohle v životě nečekala. Měl přece tolik jiných, spolehlivých ninjů. Proč zrovna ona?
„Ano. Musí to být někdo jako ty. Přijímáš?“
„Ano,“ souhlasila mladá dívka. Vlastně žena, jen jako dívka vypadala. Přece jen už jí bylo dvacet jedna let.
„Skvěle. Budu ti pravidelně každý týden posílat informace z dění v ANBU a Konoze. Nyní už by jsi měla jít. Ve vesnici budeš vystupovat pod svým skutečným jménem a pokusíš se vypátrat veškeré informace o Šermířích, je ti to jasné? Ale nepouštěj se do žádného boje. I když nic nezjistíš, bude dobré, když si tam uděláš jméno,“ řekl Tsubamo.
„Hai,“ prohlásila Kit a vyskočila ven oknem. Nasadila si masku a vyběhla vstříc nejnovější misi a další zářné budoucnosti.
Už rok byla v Mlžné vesnici. Sem tam se objevilo pár zkazek o šermířích, ale jinak nic neměla. Spřátelila se tam s pár lidmi a začala učit na tamější Akademii pro ninji a celkem jí to šlo. Aspoň se tak dostala blíž k lordu Mizukage. Ale nic jí to nepřineslo.
K problémům ve škole k ní ještě pravidelně donášel posel listy od jejího šéfa a ona je měla vyřídit. Dalo to dost práce, ale bavilo ji to. Lepší papírování než učení malých fracků!
Zrovna seděla na parapetu svého okna, když uviděla něco strašného – na Tsubama útočili nějací ninjové a snažili se ho zabít.
Okamžitě vyletěla z vesnice a zakryla za sebou stopy a poslala omluvný dopis Mizukagemu. Pak rychle běžela do Konohy. Ale přišla pozdě. Našla jen spoustu ANBU, Hokage a mrtvého Tsubameho.
„Masako-hime!“ rozběhl se k ní Kakashi i se svým týmem.
„Co se děje?“ nechápala Kit.
„Přišel čas. Od dnešního dne jsi oficiálně velitelkou ANBU,“ poklekl před ní Kakashi a s ním i jeho tým a ostatní ANBU, co tam byli.
„Tsubamo-sama, ne…“ vzlykla Kit, když uviděla svého předchůdce.
„Pojďte se mnou, Masako-neesan. Musíme si promluvit,“ vyzvala ji Hokage.
„Ano, Hokage-sama,“ kývla Kit a se sklopenou hlavou se za ní vydala. Než odešly z mýtiny, tak se ohlédla na ANBU a řekla: „Odneste ho do hlavní budovy ANBU a připravte pohřeb. Inu-sempai, nech mi prosím vytvořit novou pracovnu, nechci být v té jeho… z ní uděláme něco jako památné místo. Týmy číslo 1,2 a 5 se vydají pronásledovat ninji, kteří ho zabili, ale pokud se dostanete od vesnice dál než na pět kilometrů, nepokračujte, pokud neucítíte blízko jejich chakru. Pak zůstaňte na pásu pěti kilometrů a hlídejte vesnici. Jestli se něco bude dít, najdete mne v kanceláři Hokage. Do práce!“ nařídila jim Kitsune a oni souhlasili sborovým Hai.
„Tak pojďme,“ vyzvala ji Tsunade a vydaly se do budovy Hokage ve vesnici. Kit na sobě měla opět svůj zelený plášť, ANBU oblečení a masku. Vlasy za ní volně vlály. A to byly dlouhé až po zadek, takže když začal vát vítr, tak se lidé, kteří šli okolo museli bránit jejím vlasům, které si žily vlastním životem.
A pak už konečně dorazily do její kanceláře, kde se Kit zasnila, jak vzpomínala na vše, co se tam kdy stalo v její přítomnosti.
„Posaďte se prosím, Masako-hime,“ kývla na ni Tsunade a ona se posadila před její stůl, zatímco Tsunade zasaelovala a dotkla se její masky, která pod barevnými pruhy nabrala černou barvu. Velitele ANBU.
„Děkuji, Hokage-sama,“ sklopila hlavu na znamení pokory Kit a Tsunade se posadila za svůj stůl.
„Nevěděla jsem, že si Tsubamo zvolil náhradu, ale budiž. Mnohokrát jsem s ním o tobě mluvila. Prý jsi byla skvělá ANBU a poslední rok jsi strávila jako špion v Mlžné vesnici. Pochvaloval si tě a vážil si tvého talentu. Proto jsem se rozhodla mu věřit a souhlasit s jeho posledním přáním, aby ses stala velitelkou ANBU. Víš, co to obnáší?“
„Poslední rok, co jsem byla v Mlžné jsem od něj dostávala informace a prostřednictvím důvěryhodného posla si s ním vyměňovala postřehy a on mne světil do svého postavení. Cítím se být připravená.“
„To doufám. Závisí na tobě osud celé Konohy, stejně jako na mě.“
„To si plně uvědomuji, Pátá.“
„Správně. A nyní bychom si měly promluvit o tom, jak to bude dál…“ řekla Tsunade a pak už tam spolu mluvily jen o přijímání nových ANBU, jejich výcviku a nakonec i o obraně vesnice a Tsunade slíbila Kit pomoc kdykoli by o něčem nevěděla.
„Jsem velmi poctěna, vaším přátelským přístupem, Hokage-sama. Jsem rozhodnuta vás nezklamat,“ řekla vážně Kit. Nepoznávala se. Její postavení ji donutilo začít mluvit jinak.
„A teď k poslední věci… ráda bych, abys mi věřila a tykala mi. A prozradila mi svou identitu,“ prohlásila Tsunade.
„Myslím si, že se za čas vrátím a tak… nebude na škodu, když to bude někdo vědět…“ zamyslela se Kit a sundala si masku. Tsunade nemohla uvěřit svým očím. Nejen že si myslela, že už ji v životě neuvidí, ale ona tam před ní seděla jako kdyby se nic nestalo a mile se usmívala.
„Kitsune-chan…“ vydechla překvapeně Tsunade.
„Ano, jsem to já. Myslíš si, že budou rádi, až se vrátím?“ optala se jí Kit s úsměvem.
„Nebudou rádi… budou štěstím bez sebe! I když už se asi vzpamatovali,“ odvětila Tsunade, která už se probrala.
„Co se stalo?“ zajímalo Kit.
„Tvůj bratr se zasnoubil s Hinatou Hyuuga. A pak ještě…“ nestihla doříct Tsunade, protože ozval velký výbuch a brána do vesnice byla roztrhaná na cucky.
„Jdu do sídla ANBU a posbírám všechny týmy, co seženu, aby vám šly na pomoc!“ prohlásila Kit a vyskočila z okna. Hned se vydala k ANBU sídle a nasadila si masku, aby všude mohla volně projít. Ale jakmile je sebrala, tak se Zvuční ninjové stáhli a odešli.
„Taková námaha pro nic za nic!“ nadávala Kitsune, když se vracela v chumlu ANBU od trosek brány zpátky do své nové kanceláře.
„Aspoň jsme si procvičili stav nouze,“ zasmál se Kakashi.
„Jestli tohle měl být vtip, tak se ti nepovedl!“ seřvala ho naštvaná Kit a rozzuřeně vletěla do své kanceláře vymalované uklidňující zelenou barvou.
„Do půl hodiny, ať se dostaví všichni kapitáni,“ prohlásila Kit jakémusi ANBU a on se pro ně okamžitě rozběhl. Přesně o půl hodiny později byli v hlavním sále sídla, kde Kit usedla na vyvýšeném pódiu a sjednala si ticho.
„Takže vesnice je v nebezpečí. Tímto dnem začínají hlídky ANBU u brány a nenápadné i za bránou a pravidelně rozmístěné kolem vesnice i v ní. Pokud se něco stane, z každého týmu se do boje vrhnou jen dva členové, zatímco zbytek zůstane na místě hlídkovat a…“ pokračovala dál a dál Kit a rozdávala jim informace. Když to měla za sebou, tak se vrátila do své kanceláře, kam za ní přišel Kakashi a než stihl něco říct, tak se mu omluvila.
„V pořádku, chápu tvé psychické vypětí. Nahlásili se ti tři ANBU na výpomoc. Dobrovolně,“ řekl Kakashi.
„Tak mi je sem přiveď můžeš jít na hlídku,“ usmála se na něj Kit.
„Hlavně z nich nesedři kůži. Ahoj,“ rozloučil se s ní Kakashi.
„Pá,“ mávla za ním Kit a pak do její pracovny vstoupily tři mladé dívky s čistě bílými ANBU maskami. Pomocnice ANBU.
„Dobrý den, dívky. Takže se mi představte a já vám dám úkoly. Ale pamatujte na to, že to bude těžké,“ kývla na ně Kit a snažila se nepůsobit odstrašujícím dojmem. Ty tři přikývly a mluvit začala dívka se světle fialovými vlasy: „Já jsem Amora.“
Další byla dívka s jasně fialovými vlasy: „Mé jméno je Safika.“
Poslední byla dívka s temně fialovými vlasy: „Říkají mi Alfira.“
„Amora bude mít za úkol vybírat od ANBU jejich hlášení z misí a bude jim roznášet informace o nich. Safika bude mít přehled o pohybu všech ANBU a bude je informovat v případě napadaní vesnice nebo pokud jí to řeknu. Alfira bude má osobní asistentka. Teď pojďte všechny tři se mnou. Musím přenést všechny spisy ze staré pracovny ke mně,“ prohlásila Kit a všechny tři se za ní poslušně vydaly do pracovny bývalého velitele.
Kit mu prohrábla celý stůl a našla tam pár svitků, které jí odkázal a jež si měla přečíst, aby měla přehled o tom, co věděl jen on. Svitky z jeho skříní už v její kanceláři byly, a tak se tam pak klidně vrátily a Kit si začala pročítat svitky od Tsubamy. Ale moc daleko nedošla. Ozvalo se totiž zaklepání a dovnitř vešla vysoká postava v temně rudém plášti a s ANBU maskou, připomínající lasičku, na tváři. Její asistentky už tam dávno nebyly, protože roznášely formuláře o splnění misí do domů ANBU.
„Přejete si něco?“ zvedla Kit oči k nově příchozímu.
„Musím mluvit s Tsubamo-sama,“ odvětila postava chladným mužským hlasem.
„Pokud neumíte vyvolávat mrtvé, tak je mi líto, pane. Já jsem nová velitelka ANBU. Kdo jste?“ zajímalo Kit. Někoho jí připomínal, ale nevěděla koho.
Sklesle si sedl na židli a svěsil hlavu.
„Nedáte si něco k pití?“ nabídla mu Kit.
„Nebylo by saké?“ odvětil muž. Smutným hlasem plným melancholie.
„U Hokage ano, ale u mě ne. Nepiji v pracovní době. Ale mám skvělý čaj na uklidnění nervů,“ řekla veselým hlasem Kit. Nějak ho toužila obveselit.
„Tak já si dám ten čaj,“ svolil muž a Kit mu do mističky nalila horký nápoj a podala mu ho.
Napil se i přes masku a ona se ho pak zeptala: „Kdo tedy jste?“
„Proč to chcete vědět?“ nechápal muž. Nebo to možná jen předstíral.
„Jsem velitelkou ANBU a měla bych mít rozhled o tom, kdo nosí nebo nenosí tuto masku,“ prohlásila Kitsune rozhodně.
„Líbí se mi ženy, které ví, co chtějí,“ usmál se pod maskou muž. Nebo tak to aspoň Kitsune připadalo.
„Myslím si, že kvůli flirtování zde nyní nejsme, pane,“ odsekla Kit chladně a v hlase už jí nezazníval ani náznak předchozí pohostinnosti. Začínala být naštvaná.
„S kým mám vlastně tu čest?“ zeptal se jí ten drzý ninja.
„Říkají mi Masako. Ale jak říkají vám? Okamžitě mi to řekněte nebo zavolám své ANBU a půjdete do vězení. Nebo vás tam odvedu sama!“ prohlásila naštvaně Kit. Musela se hodně přemáhat, aby se na něj nevrhla.
„Tak dobře… hmm, Masako… to je krásné jméno… no ale to je teď jedno,“ prohlásil muž, stáhl si kápi a sundal masku. Kitsune se zatajil dech.
„T-ty?! Ale vždyť… zradil jsi…a zabil… klan… já… co…“ zpanikařila, ale naštěstí jen v duchu Kitsune a nevěděla, co říct. Jeho tam nečekala. Ale při pohledu do těch temných černých očí nabrala zpátky svoji ztracenou rovnováhu a prohlásila: „Okamžitě mi řekněte, proč tu jste a co tu děláte nebo vás bez vysvětlení nechám poslat do vězení. Důkazů mám proti vám víc než dost.“
„Klídek, velitelko… asi jste si ještě nepřečetla všechny svitky od Tsubama, co?“ opáčil a prohrábl se jí na stole neotevřenými svitky. Pak jí jeden podal.
„Co to…“ nechápala Kit.
„Přečtěte si to, Masako-san. Pochopíte a už mě nebudete chtít nechat zavřít,“ odsekl a ona od něj svitek přijala. Ještě jednou si pozorně prohlédla jeho ostře řezanou tvář, černé vlasy stažené na zátylku a podivné čárky pod očima, než se sklonila ke svitku. Když ho četla, tak málem omdlela.
Ve svitku se psalo, že Itachi Uchiha nikdy nic zlého neprovedl a když zabíjel svůj klan, tak musel. Dostal to nařízeno od svého otce, který se bál jejich i své síly. Když pak Itachi odešel z vesnice, tak se vrátil k ANBU, ale dostal tajnou misi – proniknout do Akatsuki a informovat o všech jejich krocích ANBU. A tak tam šel, sabotoval jim plány a vesnici varoval, když se blížili.
„Takže vy jste nikdy nezradil vesnici?“ optala se ho Kitsune.
„Ne,“ přikývl souhlasně Itachi a pozorně si ji prohlížel. Někoho mu připomínala, ale nevěděl koho.
„Zvláštní… a věděl o vás jen velitel?“
„Stále by to tak mělo zůstat.“
„Taky si myslím. Jenže v tomto období to půjde těžko.“
„Ano. Zvlášť ve válce.“
„Přesně.“
„Proč vás nepřekvapilo, když jsem se zmínil o válce?“
„Už o ní vím hodně dlouho. Kvůli tomu jsem… no to je teď jedno! Prostě mi řekněte, co jste chtěl a pak se vraťte zpátky. Nechceme přece, aby na vás přišli.“
„Přišel jsem se zeptat velitele na informace o jisté osobě, kterou hledám už šest let. Pomáhal mi ji najít… nejsou tam náhodou ještě nějaké informace?“ podíval se na ni Itachi pohledem plným naděje. Podívala se tedy do svitku.
„Nic. Je mi líto. Ale já bych vám snad mohla pomoct,“ nabídla se mile Kit.
„Možná někdy jindy. Už musím jít. Na shledanou, uvidíme se někdy jindy… Masako-san,“ usmál se lehce Itachi, nasadil si masku a odešel.
„Na viděnou,“ rozloučila se s ním Kit a on zmizel. Když si byla jistá, že je pryč, tak si vysíleně sedla na židli a dala hlavu do dlaní. Tohle jí nešlo hlavou. Proč se choval tak mile? Tehdy, když tam byla, pokud sabotoval jejich plány? To jí probíhalo hlavou, ale pak myšlenky zaplašila a soustředila se na papírování. Ale vůbec ji to nebavilo.
„Masako-hime! Lady Hokage s vámi potřebuje o něčem nutně mluvit,“ vletěla najednou do Kitiny pracovny Shizune, studentka Tsunade.
„Nevíš o čem, Shizune-chan?“ odvětila Kit, když běžely do sídla Hokage a Kit po cestě potkala Safiku a všechno jí řekla.
„Asi to bude mít něco společného s Orochimarem,“ řekla Shizune a pak se zastavila a vydýchávala se.
„Můžeš dál nebo mám jít sama?“ optala se jí Kit.
„Běžte sama!“ kývla na ni Shizune a Kitsune se tedy rozběhla jako vítr do pracovny Hokage.
„Co se stalo, Tsunade-sama?“ vykřikla Kit hned jak vběhla do pracovny.
„Už jsi tady?! Skvělé. Potřebuji od tebe s něčím poradit,“ usmála se na ni nejistě Tsunade.
„Ano?“ posadil se na židli před jejím stolem Kitsune.
„Teď mi odpověz, ale upřímně… kdyby k tobě přišel nepřítel a nabídl ti, že zabije svého šéfa za to, že mu poskytneš ochranu a azyl ve své vesnici, přijala bys to?“ zajímalo Tsunade.
„Sasuke se rozhodl zabít Orochimara?“ tipla si Kit.
„Jak to víš?“ nechápala Hokage. Vyvalila bulvy. A pořádně. Až se Kit bála, aby jí nevypadly ven.
„Kdo jiný,“ pokrčila Kit rameny.
„Jak zní odpověď?“ optala se jí Tsunade.
„Nezavolala jsi mě proto, že jsi chtěla, abych ti to odsouhlasila, ale proto, abys zjistila, jak se budu tvářit na návrat starého známého. Klidně, ať se vrátí, ale řekni mu, že jestli se pokusí o zradu, tak po něm půjdou všichni ANBU a z toho nevyleze živý,“ odpověděla pohrdavě Kitsune.
„Zase jsi mě odhadla. A ještě něco… chtěla bych tým ANBU na ochranu Kazekageho. Zítra přijede na návštěvu,“ řekl Tsunade.
„Máš ho mít. Za půl hodiny ti sem pošlu tým těch nejlepších,“ kývla Kit a dodala: „Ještě něco?“
„Blíží se čas poslední bitvy. Ukaž se svým blízkým. Jsou nervóznější než kdy předtím,“ apelovala na ni Tsunade.
„Spolehni se. Dneska hodlám překvapit naše snoubence. Musím jim přece poblahopřát. Už bych měla jít. Tak za půl hodiny tu budou ANBU. Ahoj,“ rozloučila se Kit a odešla pryč.
„Safika-chan, Amora-chan, Alfira-chan!“ křikla Kit na své asistentky, když je potkala na ulici mezi domy ANBU týmů.
„Safika-chan, okamžitě najdi nějaký volný a dost silný tým. A řekni jim, ať jsou přesně za půl hodiny v kanceláři Hokage, budou mít důležitý úkol. Vy dvě jí pomozte. Já si beru na zbytek dne volno, ale pokud by se něco stalo… hledejte Kitsune Uzumaki,“ řekla Kit a sundala si masku. Kývly a odešly. Kit se vydala do hlavní budovy, kde také bydlela a převlékla se tam. Už dávno nenosila obyčejné ANBU oblečení, ale černé triko s krátkým rukávem, černé kalhoty a na tom bílé šaty až na zem, které měly sukni jako dva pruhy látky vepředu a vzadu. Jinak měla stejné oblečení jako ostatní. Teď si na sebe vzala tohle, ale v tmavě zelené a rudné barvě. Rudé byly ty šaty.
Pak si vlasy stáhla do copu a vydala se do vesnice. Ta byla podivně vylidněná, ale pak najednou potkala trojici mladých lidí a jednoho psa – bílý pes stále poskakoval kolem vysokého kluka s tmavě hnědýma vlasama a červenými značkami na tvářích a honil včely, které létaly zpod kabátu černovlasého mladíka s černými brýlemi a tomu se smála vysoká dívka s tmavě fialovýma vlasama a očima jako dva měsíce. Kit se na ně usmála a když si vzpomněli, kdo to je, tak už jí kolem krku visela Hinata a Kiba a Akamaru vesele poskakoval kolem objímající se trojice.
„Kde jsi byla celou tu dobu?“ zeptala se kamarádky vesele Hinata.
„Ale to víš… cestovala jsem a tak. Kakashi se s tebou o mě nebavil?“ opáčila Kit.
„Ne. Měl?“ nechápala Hinata.
„Měl ti vzkázat, že se mi po tobě stýská a že se brzy vrátím. Stejně jako bráškovi,“ usmála se Kit.
„Kde ho vlastně máš? Čekala bych, že prvně půjdeš za ním,“ odvětila Hin a překvapeně se kolem ní dívala.
„Nevím, kde je, a tak jsem se rozhodla, že budu spoléhat na náhodu a projdu se po vesnici,“ řekla Kitsune rozjařeně. Hned se já zlepšila nálada, když potkala svou kamarádku.
„Můžu vám ji vzít, kluci?“ zeptala se Kit Shina a Kiby, kteří kývli a pokračovali dál v cestě, zatímco dívky se vydaly najít Naruta a po cestě si povídaly o své životě a tak podobně. Ale Hinata se styděla jí říct, že je zasnoubená s Narutem.
Najednou uviděly Naruta. Jeho blonďatou kštici Kitsune ihned poznala.
„Héééj, Naruto-kun!“ křikla Kit na svého bratra, jakmile ho poznala. Oslovený blonďák se zasekl uprostřed pohybu a pomalu se otočil.
„Kitsune-niichan,“ vydechl nevěřícně Naruto a rozběhl se k ní. Šokovaně si ji prohlédl, než ji srdečně objal.
„Jak je možné, že máš kudrnaté vlasy?“ podivil se Kitiin mladší bratr, když se od ní odtrhl a pořádně si prohlížel její zevnějšek. Změnil se.
„To bude asi vlivem mého démona,“ mávla nad tím Kit rukou a taky si ho pořádně prohlédla, „Podobáš se otci víc, než dříve.“
„Díky,“ usmál se na ni Naruto. Až tehdy si všimnul Hinaty, která stála kousek od nich a radostně si je prohlížela.

4.97222
Průměr: 5 (36 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Antisha Uchiha
Vložil Antisha Uchiha, Út, 2010-06-29 19:30 | Ninja už: 5665 dní, Příspěvků: 519 | Autor je: Prostý občan

Díííík Smiling

Ráda bych řekla, že naruto uzumaki 2008 mi založil
FANCLUB
Tímto mu za něj moc děkuji

Obrázek uživatele mišule
Vložil mišule, Út, 2010-06-29 15:18 | Ninja už: 5500 dní, Příspěvků: 1732 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Ježiš zo je krásný.

Obrázek uživatele Narutofilka7
Vložil Narutofilka7, Po, 2009-10-05 15:11 | Ninja už: 5298 dní, Příspěvků: 545 | Autor je: Prostý občan

good xD

Jsem fanda: