Holka od vedle - 4.První společná mise

„Ahoj. Proč jste tak mimo?“ zeptal se Kakashi svých studentů, když se s nimi sešel u brány do vesnice a jako vždy přišel pozdě. I Naruto už seděl vedle Mayi na zídce a zkroušeně zíval.
„Jdeš pozdě,“ podotkla jeho dcera a nadšeně seskočila dolů a stáhla sebou i Naruta.
„Proto to asi nebude,“ otočil se Kakashi na Sakuru, která seděla na zemi, opírala se o zeď a čmárala kunaiem apaticky do hlíny vedle sebe.
„Včera jsme zase trénovali,“ odpověděla Sakura a nechala se Mayou vytáhnout na nohy. Jen Maya se zdála být v pohodě.
„Se mnou ne,“ namítl Kakashi.
„Raději s tebou, než s Mayou. Ale stejně je to super,“ řekl Naruto.
„Co je na tom super? Jenom se natřásáte na parketu za doprovodu nějaké rádoby hudby,“ odsekl Kakashi.
„Zopakuj to!“ sykla Maya vražedně a vrhla se na něj. Raději rychle zdrhal, protože uviděl fialový svit na jejích rukách. Zastavil se u zdi, ale uhnul před její ránou a ve zdi zela obrovská díra, za kterou by se nemusela stydět ani Tsunade nebo Sakura.
„Je to trapný,“ provokoval svou dceru Kakashi.
„Já ti dám trapný, starouši!“ zařvala na něj Mayame a s rozzuřeným výrazem na tváři se na něj vrhla. Rychle zdrhal, ale zastavil se před vysokým mužem v bílém plášti s modrými znaky. Za ním stála vysoká blondýna s obřím vějířem a hnědovlasý muž s fialovými znaky na tváři a mumií na zádech.
„Dobrý den, lorde Kazekage,“ poslušně pozdravila Maya vůdce Suny, zatímco svému otci podkopla nohy.
„A máš to, starouši,“ prohlásila se zadostiučiněním v hlase, když sledovala jak se zvedá s tváří šedou od prachu. Všichni se rozesmáli. Dokonce i Kazekage.
„Ale takhle by ses neměla chovat ke svému senseii,“ napomenul Kazekage mile Mayu.
„Není to můj sensei, protože nejsem ninja! Je to můj táta,“ namítla Maya. To už k nim doběhli Naruto a Sakura.
„Ahoj, Gaaro, dlouho jsme se neviděli,“ pozdravil kamaráda nadšeně Naruto. Sakura mu za to jednu vlepila a sama se na Gaaru usmála: „Dobrý den, Gaara-sama.“
„Ahoj, vy dva. Sakura-chan, nemusela jsi mu tolik vrážet. Chudák Naruto. Musí toho mít dost,“ odvětil Kazekage. Pak vyšli z vesnice.
„To je pravda,“ horlivě přikyvoval Naruto, ale za to schytal další.
„Snažím se, aby se mu už konečně rozsvítilo,“ namítla Sakura nevinně.
„Ale zatím se to minulo účinkem,“ zasmála se Maya.
„A kdo jsi ty? Ještě se neznáme,“ otočil se na bělovlásku Kazekage.
„Jsem Mayame Hatake, adeptka na post lovkyně v Lovecké organizaci spojených vesnic. Potřebuju pár ninja misí, a tak jsem tady,“ usmála se na něj Maya. Kazekage jí nabídl pravici a ona ji pevně stiskla. Ale na něj neměla.
„Jsem Sabaku no Gaara, Kazekage Skryté písečné vesnice. Rád tě poznávám,“ opáčil Gaara.
„Já vás taky. Už jsem toho o vás celkem dost slyšela od Sakury i Naruta a taky táty.“
„Doufám, že samé dobré věci.“
„Až na to o vyvraždění vesnice, ano.“
„Ale já za nic nemůžu!“ bránil se Kazekage.
„Já, vím. To byl jen vtip,“ klidnila ho Maya uvolněně. Líbil se jí. Byla s ním sranda.
„Jsi nezdvořák, Gaaro! Já jsem jeho sestra, Temari. A to je náš bratr Kankurou,“ prohlásila blondýnka naštvaně a potřásla si s ní rukou, stejně jako Kankurou.
„Ráda vás poznávám. O vás dvou mi toho taky spoustu říkali,“ usmála se na oba Maya.
„A co třeba?“ zajímalo Temari.
„Že jsi taková vůdčí osobnost a že ti to jde skvěle s větrem. Prý jsi porazila i Tenten a to už je co říct,“ pochválila ji Maya.
„Nebyl pro mě žádný problém ji porazit,“ pyšnila se Temari.
„Pro mě taky ne. Ale ostatní na ni nadávali,“ pokrčila Maya rameny a vzala jí tak vítr z plachet. Hned se přestala naparovat jako páv.
„Znáš nějaký jutsu, i když chceš být lovkyně?“ zajímalo Kankura. Chtěl zachránit svou sestru.
„Jo… ale jen pár. Třeba Kai, na uvolnění genjutsu se hodí vždycky. Potom Kuchiyose no jutsu. A Rasengan s Chidori se dají považovat za jutsu,“ odvětila Maya.
„To není moc,“ konstatoval Kankurou.
„Ale pro lovce ani málo. My tohle nepoužíváme. Každý z nás se specializuje na něco jiného,“ vysvětlovala mu to Maya.
„A na co specializuješ ty?“ zeptal se jí Gaara.
„Na manipulaci s chakrou. Po rodičích ninjích mám určité genetické deformace,“ povzdechla si Maya a za to jí Kakashi hraně jednu vlepil.
„Nikdy nepochopím, co máš proti ninjům,“ usmál se na ni její táta a objal ji kolem ramen. Naruto si pak ukořistil Gaaru a Kankura a Sakura Temari.
„To víš, no… jsou dobří jen na chycení,“ zasmála se Maya, ale pak musela zdrhat před pár kunaii – od Sakury, Naruta a jejího otce; zuřivou loutkou (Kankurou), vlnou písku (Gaara) a větrným poryvem (Temari). Ale Maya naštěstí před tím vším uhnula a objevila se na cestě před nimi.
„Jsi rychlá,“ konstatovala Temari a schovala svůj vějíř.
„Snažím se,“ odvětila Maya.
Po zbytek dne se takhle bavili a užívali si. Na to, že to byla mise, měli skvělou náladu.
Kolem sedmé hodiny večer se dohodli na místě zastavení. Byla to krásná velká louka, která se nacházela uprostřed lesa a protékala jí řeka. Byl to krásný pohled.
„Tak rozdělejte stany, mladí,“ pobídl své studenty Kakashi. Všichni tři si povzdechli a začali skládat stany. Stavěli dva – jeden pro dámy a druhý pro zbytek. Ten dívčí stavěla Maya a Sakuro s Narutem se pustili do toho druhého. Ale dvojice měla stan postavený dřív, a tak se pak vydali na pomoc Mayi.
„Díky, lidi. Za to vám vymyslím vlastní pózu na to vystoupení. Máte nadání, takže vaše účast je jasná,“ prohlásila s úlevou v hlase Maya, když to dostavěli.
„Super!“ zajásal Naruto.
„Tak jdeme. Najíme se až potom,“ kývla na ně Maya, ale ještě předtím křikla na svého tátu: „Jdeme na druhý břeh trénovat, když tak nás zavolej.“
„Když budete mít sluchátka, tak mě stejně neuslyšíte. Běžte,“ odvětil Kakashi.
„Jasně,“ ukázala mu zdvižený palec Maya a vydala se do stanu, kam už si hodili věci a převlékla se. Nechtělo se jí totiž tančit v minisukni, a tak si na sebe jednoduchou černou košili a černé kalhoty, volnějšího střihu, které měly dole cvočky a byly hrozně hezké. Košile měla vzadu bíle vyšitá křídla a Maya později vypadala, jako kdyby skutečně létala. Nakonec si i vlasy stáhla, ale jen do volného culíku – gumičku měla skoro až na lopatkách, ale stejně to vypadalo dobře.
„Tak jdeme,“ kývla Maya na své přátele a přeskočila řeku. Naruto řeku přeběhl po vodě, ale Sakura nevěděla, jak se přes ni dostat. Nakonec to vyřešila tak, že zašla do lesa, urvala jeden strom a po tom přešla na druhou stranu.
„Dáme si normální rozcvičovací cviky nebo nás budeš učit něco novýho?“ optal se Naruto Mayi a hodil si na kámen u řeky bundu a pár svitků.
„Jenom ty postoje. Možná lehce naťukneme choreografii,“ odvětila Maya.
„Ale vždyť má každý jinou,“ namítla Sakura.
„Procvičíme si tu společnou. Vy sami si později, až budete něco víc umět, vymyslíte vlastní a skombinujem to dohromady,“ řekla Maya. Stoupla si před a začala předcvičovat. Protáhli si celé tělo, než přešli na skutečný tanec.
„Jak víte, tak každý z nás máme, vlastní postoj – na začátku i na konci. A já už jsem ho částečně vymyslela i vám a vy my jen pomůžete s doladěním podrobností. Jako první Sakura a Naruto si zatím procvičí základní figury, které jsem vás učila,“ prohlásila Maya a kývla na dívku s růžovými vlasy.
„Co mám dělat?“ zajímalo Sakuru.
„Víš, napadlo mě, že bys tam mohla nějak výhružně stát. Máme jako kdyby rozdělený role – Neji je morous, Hinata stydlivka, Hanabi rošťačka a já… no nebudu se vyjadřovat. Prostě jsem myslela, že bys mohla budit hrůzu. Nahodit nějaký naštvaný výraz a postavit se do výhružnýho postoje,“ odpověděla Maya.
„Proč já?“ nechápala Sakura.
„Jsi tím pověstná. Tím, jak mlátíš do Naruta. A máš brutální sílu Tsunade,“ odvětila Maya a Sakura zbrunátněla. Maya už si připravila úhybný manévr pro případ napadení, ale nakonec Sakuře problesklo na tváři pochopení a uklidnila se.
„Tak dobře. Ale když se mi to nebude líbit, tak si vymyslím něco sama,“ svolila Sakura.
„Jasně. Takže to zkusíme takhle… zkus si pokleknout na levý koleno, dej si na něj pravou ruku a zastrč ji v pěst a hoď na mě hnusný pohled… tak nic. Ten pohled by šel, ale jinak je to moc podobný mě…“ povzdechla si Maya. Pak tedy začaly zkoušet něco jiného a Maya Sakuře ukazovala, jak by si to představovala, ale nic zajímavého z toho nezvyklo. Nakonec s tím sekly a domluvily se na tom, že si o tom promluví s ostatními.
„Tak pojď ty, Naruto,“ vyzvala Maya blonďáka, který do té doby poctivě metal salta a nacvičoval si údery do vzduchu.
„Co jsi na mě vymyslela?“ zajímalo Naruta.
„Zkus si lehnout na zem. Tak pohodářsky, jednou rukou si podepři hlavu… ne, to je blbý. Na zemi nás pak bude moc. Zkus si sednout do tureckýho sedu, dát lokty na kolena a usmát se… taky nic,“ povzdechla si Maya a zkoušeli dál. Došli až k pořádně těžkým cvikům, ale nenacházeli nic pravého.
„Kašlem na to. Doděláme to zítra,“ prohlásil Naruto a jako vždy si založil ruce za hlavu a zářivě se na ni usmál.
„To je ono! Takhle to bude super!“ zajásala Maya, a pak dodala: „Ale ještě potřebuju s něčím pomoct.“
„S čím?“ optala se jí Sakura, která je už delší dobu sledovala.
„Potřebuju nafotit pár pozic. Zvládnete to?“ odvětila Maya a podala Sakuře svůj malý digitální foťák.
„Jo, s tím už jsem párkrát fotila na rodinných oslavách,“ usmála se Sakura a zkušeně chytila fotoaparát. Maya si viditelně oddechla a otočila se na Naruta, který zklamaně stál opodál.
„Hodil by se mi kluk. Potřebuju nafotit i klukovský pózy,“ řekla Maya Narutovi a ten s radostí sobě vlastní přiskočil k ní a začal se připravovat.
Pak Maya nafotila fotky s Narutem, a pak přišla řada na ni. Začala metat takové kaskadérské kousky, že Sakura jen tak tak stíhala fotit.
„Dobrý?“ zeptala se Maya kamarádky, když skončila a polila se vodou ze své flašky. Byla unavená.
„Myslím si, že z toho budou skvělý fotky,“ prohlásil nadšeně Naruto.
„Budou blbý. Nestíhala jsem,“ zavrtěla Sakura hlavou a podala kamarádce foťák. Maya si prohlédla fotky. A byla z nich nadšená.
„Jsou skvělý! Nechám si je vyvolat a použiju je do své instruktážní příručky o tancování,“ usmála se Maya. Pak se všichni zničeně vydali zpátky do tábora a jen se zničeně plahočili přes Sakuřin strom přes řeku. I Maya byla šíleně unavená.
„Co jste vyváděli?“ zeptal se jich Gaara, když přišli k ohni a Temari jim dala skoro studenou večeři. Už táhlo na desátou a oni ještě nejedli. Ale rádi se najedli, a pak zapadli do postelí.
„Vezmu si dobrovolně první hlídku,“ nabídla se Maya, když začali diskutovat o hlídkách.
„A já druhou,“ řekl Naruto.
„Já tu poslední. Probuď mě ve tři. Dobrooooooou,“ zívla Sakura a šla spát. I ostatní se pak začali pomalu trousit do postelí. Tedy až na Mayu, která si sedla k ohni a zamyšleně hleděla do plamenů a přemýšlela nad novou choreografií. Pak ji najednou něco napadlo. Dala si do uší sluchátka a zkusila si pár pozic. Skvěle jí to vycházelo, a tak se dala do tance s mnoha bojovými prvky. Ale když hudba dohrála, tak se pořádně lekla – někdo jí položil ruku na rameno. Okamžitě ruku chytila, otočila se a zkroutila ji dané osobě za zády. Až pak si uvědomila, že je to Kazekage.
„Omlouvám se, Gaara-sama,“ omluvila se Maya a vytáhla si z uší sluchátka.
„V pořádku. Myslel jsem si, že se mě lekneš, když máš sluchátka. Co jsi to dělala? Trénovala nějaké speciální taijutsu lovců?“ odvětil Gaara. Společně se posadili k dohasínajícímu ohni.
„Ale ne… jen jsem normálně tancovala. Neříkejte mi, že to neznáte,“ utahovala si z něj Maya.
„No dovol! Takový nevzdělanec zase nejsem. I když je pravda, že tancovat moc neumím,“ připustil Gaara. A kdyby to nebyl on, tak by se začervenal.
„Já vás to někdy naučím, až budeme na nějakou dobu v Suně nebo vy budete v Konoze. Ale myslím si, že vás Hokage určitě pozve na výroční ples založení vesnice. Tam budeme mít vystoupení, takže to si užijete. A pak vás naučím tancovat,“ prohlásila rozhodně Maya.
„Všichni se mi budou smát,“ namítl Gaara.
„Tak já vás to naučím jindy,“ nabídla se Maya.
„Teď?“ optal se jí Gaara.
„Myslím si, že ne… nyní máme jiné věci na práci,“ řekla Mayame a otočila se. Zavřela oči a soustředila se na chakru v okolí. Byly tam čtyři neznámé chakry. Dost nebezpečné.
„Chraňte se, Kazekage a svým pískem probuďte ostatní,“ šeptla mu Maya a on roztřeseně souhlasil. Nevšiml si jich.
„Ale, ale… holčička si nás všimla,“ konstatoval jakýsi hluboký mužský hlas výsměšným tónem ze tmy. Ale Maya stále nemohla odhadnout, kde přesně je. Byla v nevýhodě, protože ji zezadu osvěcoval oheň a oni ji tedy viděli. Ale ona je ne.
„Už dávno. Plížili jste se celkem potichu, ale ne dost,“ odsekla Maya a postavila se do útočného postoje. Byla připravena spustit svoji obranu, ale potřebovala víc informací. Jinak by se mohlo stát, že by jednoho z nich nechala venku. To by nedopadlo dobře.
„Byli jste v mém genjutsu. Nemohli jste to slyšet,“ odsekl jiný hlas. Maya se zarazila. Genjutsu si nevšimla. A to většinou věděla, když kolem ní někdo používal chakru.
„Nikdo není dokonalý,“ řekla Maya. Pomalu se orientovala a přibližně věděla, kde každý z nich stojí. I když si tím nebyla jistá.
„Já ano,“ namítl ten muž. Maya sebou trhla. Přistoupil blíž a ona už věděla, kde přesně se nachází. Ale bylo tam i něco, co ji šokovalo… ten muž měl obrovskou chakru. Skoro takovou, jako měl její otec.
„Tak mi povězte jméno dokonalého,“ vyzvala ho Maya. Pak ji napadl plán.
„Já jsem…“ nedokončil muž, protože mu jiný hlas skočil do řeči: „Nepotřebuje vědět, kdo ji zabije.“
Zatímco se ti dva dohadovali, tak Maya uvolnila svou chakru a nechala ji putovat kolem tábora. Aby je mohla chránit svým štítem alespoň chvíli.
„Ale vy mě nezabijete,“ usmála se Maya. Mezitím je obklíčili její přátelé. A ona dokončila ochranu Kazekageho.
„Takoví mrňousové proti nám nemají šanci,“ uchechtl se jeden z mužů. Ten, co tvrdil, že je dokonalý.
„Já vám dám mrňousů!“ odsekl Naruto a akčně podpálil strom vedle sebe, jak se v té tmě netrefil. Ale po tomhle aspoň všichni viděli. Na co?