Holka do vedle - 3.Jaký to trénink?!

Všem vám přeji krásné a veselé Vánoce a šťastný nový rok!

„A co jako budeme tancovat? Ve valčíku s tebou nejedu,“ prohlásil bojácně Naruto a začal chytře ustupovat ke dveřím.
„To by mě ani nenapadlo. Dáme se na hit mezi teenagery – break dance!“ prohlásila nadšeně Maya a zapojila svou MP4 k reproduktorům u zdi. Ale nerozehrál se žádný hip hop (ten nesnášela), ale místo toho nějaký rychlý mix tanečních písniček. A znělo to celkem dobře.
„Brejk déns?! Co to je?“ nechápal Naruto.
„Hned ti to předvedu,“ prohlásila Maya a jediným skokem se ocitla uprostřed parketu. A tam s tím začala.
Začalo to nevinně – párkrát udělala krok sum krok a otočku, ale když pak hudba zrychlila, tak to najednou rozšoupla. Točila se na hlavě, všelijak se prohýbala a dělala neuvěřitelné taneční kreace. Ti dva ještě nikdy nic podobného neviděli. Bylo to super.
„Nauč mě to!“ zařval na ni Naruto, když skladba skončila a ona předvedla dokonalý provaz na zemi.
„Kde ses to naučila?“ zajímalo Sakuru.
„Ve městě. Chodila jsem do kurzu. Byla jsem v jedný taneční skupině. Někdy vám je představím, až půjdeme do města a dáme si volno,“ slíbila Maya.
„Teď si pojďte stoupnout vedle mě a já vás naučím pár spolehlivých pohybů. Ale zásadní je prostě se hýbat. A je celkem jedno jak,“ prohlásila Maya a s rozkročenýma nohama se postavila doprostřed a kývla na ně. Postavili se vedle ní.
Naučila je pár jednoduchých pohybů, a pak přešla k výskokům a řekla jim, jak při nich manipulovat s chakrou a tak dodávat pohybům tu patřičnou grácii. A dost jim to šlo. Přece jen se trénink na taijutsu nezapře. Ten jim totiž dodal patřičnou ohebnost.
„Po dalším tréninku nám to půjde líp. Ale nevím, jestli nám to taťka uzná,“ zamyslela se Maya, jak nejlépe překecat svého otce, aby mohli takto trénovat.
„Vymluv se na taijutsu,“ navrhla Sakura.
„Ani mě nehne… zaprvé ho nemá rád a za druhý… tohle prostě on neuznává. Už tak s tím mám problém,“ povzdechla si Maya.
„S čím?“ nechápal Naruto.
„Aby mě nechával prostor na tohle. Nutí mě, abych se stala kunoichi. Už mě naučil přivolávací jutsu, Chidori a určitě se ještě k něčemu chystá. Sice i tohle se mi bude hodit, ale prostě… neuznávám to,“ odpověděla Maya.
„A co bys teda chtěla bejt?“ zajímalo Sakuru.
„Lovkyně… jenže k tomu, aby mě přijali do lovecký bandy potřebuju zkušenosti z ninja misí a nějakou ninja hodnost. Došla jsem k jouninovi a stačí mi to, ale teď ještě zkušenosti. A pak si seženu vlastní dům a začnu vést svobodný život,“ zasnila se volnomyšlenkářská Maya.
„Ty jsi jounin?“ vydechl nevěřícně Naruto.
„Jo… ale dělala jsem lehčí formu zkoušek než vy. Ta vaše je moc zdlouhavá a potřebuje tým. Já ji udělala sama v kratším čase. A má to u nás stejnou váhu,“ pokrčila rameny Maya.
„Zajdeš se mnou na ramen, Sakura-chan?“ zeptal se Naruto s nadějí v hlase své týmové kolegyně.
„Klidně,“ souhlasila Sakura a tím blonďáka totálně odrovnala.
„Takže rande?“ usmál se Naruto jak měsíček na hnoji.
„Žádné rande, pako! Kamarádská schůzka!“ vrazila mu facku Sakura.
„Klidni se, Saku-chan. Naruto-kun to myslí dobře,“ bránila kamaráda Maya a pomohla mu na nohy.
„Půjdeš s námi, Mayo?“ optala se Sakura už klidně Mayi.
„Ne. Musím se pro něco zastavit u kamarádky v Hyuuga čtvrti,“ odvětila Maya.
„Vždyť jdeme kolem, takže půjdeme s tebou,“ řekl Naruto nadšeně.
„Koho znáš z Hyuuga klanu?“ zajímalo Sakuru.
„Hinatu, Hanabi i Nejiho. Hanabi občas pomáhám s výcvikem, stejně jako Nejimu a Hinatě. Někdy si společně zajdem zatrénovat, ale hlava klanu nám to moc nedoporučuje trénovat u nich doma. Jednou jsme mu zdemolovali celou tělocvičnu a pěkně nás seřval. A ty tři řádně seřezal. Ještěže nejsem jeho dcera,“ vyprávěla Maya, když šli k bráně do čtvrti.
„Tady se od vás odpojím. Užijte si to. Sakura-chan, hlavně ať Naruto-kun neskončí v nemocnici. Ahoj,“ usmála se na něj Maya.
„Já ji zvládnu, dattebayo!“ prohlásil rozhodně Naruto, ale to schytal další pořádný záhlavec.
„To vidím. Pá,“ mávla za nimi Maya.
„Ahoj. Uvidíme se zítra,“ křikla za ní ještě Sakura, než se svým kamarádem zmizeli za rohem.
Pak Mayame vešla do brány čtvrti a vydala se k domu hlavní rodiny.
„Dobrý den, Hiashi-sama. Mohu se vás zeptat, kde jsou lady Hinata, Hanabi a Neji?“ uklonila se Maya hlavě klanu, která seděla v přijímací hale a popíjela tam čaj.
„Mayame-chan! Dlouho jsme se neviděli. Pojď se posadit ke mně. Dáš si čaj?“ nabídl Hiashi Hyuuga a mile se na ni usmál. I přes její vzhled ji měl rád. Byla to skvělá dívka a kdyby chtěla, mola by být nejlepší kunoichi.
„Jen jsem se ti stavila pro svitek, ale s vámi ráda,“ usmála se na něj přesladce Maya a usadila se naproti němu. Služebná jí nalila čaj a Hiashi ji pak poslal pro ty tři.
„Stala jsi se Shinobi?“ optal se dívka Hiashi, narážeje na její Hitai Ate na čele.
„Ano, táta mě k tomu přivedl. Ale spíš jako kunoichi sbírám zkušenosti k mé další lovecké kariéře.“
„Pořád tě to nepustilo?“
„Ani nepustí.“
„Je dobře, že si jdeš za svým.“
„Mnoho lidí mne proto odsuzuje.“
„Třeba?“
„Raději je nebudu jmenovat, ale jsou to přátelé mého otce, kteří si myslí, že bych měla svůj talent využít k ochraně vesnice.“
„Ale vždyť to máš stejně v plánu.“
„Chtějí, abych to dělala nápadně. Prostě jako jiní Shinobi.“
„To může být problém.“
„Není,“ namítla přidrzle Maya, ale on se jen zasmál. V té chvíli do místnosti vešly tři osoby, kvůli kterým tam Maya byla – Hinata s tmavě fialovými vlasy, Hanabi s temně hnědými vlasy a Neji s černými vlasy. Všichni tři měli dlouhé a krásné vlasy a levandulově bílé oči bez zorniček, které zračily nositele jejich kekkei genkai – Byakuganu.
„Ahoj,“ usmála se na ně Maya.
„Čau,“ odvětili a poslušně se uklonili hlavě klanu.
„Už jsou tu, takže tě nemohu nadále zdržovat. Ještě někdy se zastav, Mayame-chan,“ kývl na dívku Hiashi.
„Určitě, lorde Hiashi. Na shledanou,“ rozloučila se slušně Maya a odešla za svými přáteli ven.
„Tak proč jsi přišla?“ optala se kamarádky Hinata, když se všichni čtyři usadili na kameni u řeky, která protékala údolím za čtvrtí Hyuuga.
„Zeptat se, jestli nemáte čas na trénink. Mohli bysme si zopakovat break. A mám další zájemce, které byste mi mohli pomoct něco doučit,“ odpověděla Maya.
„Koho?“ zajímalo Nejiho.
„Sakuru a Naruta. Jsem s nimi v týmu,“ prozradila Maya.
„Nechtěla jsi být lovkyní namísto Shinobi?“ nechápala Hanabi.
„Ke studiu na lovkyni potřebuju zápisky z ninja misí,“ povzdechla si Maya.
„Na co?“ nechápal Neji.
„Nevím… asi aby si ujistili mou zdatnost v boji. Jenže schopnosti lovce a Shinobi se nedají srovnat,“ pokrčila Maya rameny.
„Jak to?“ zeptala se jí Hanabi. Bylo jí už třináct, ale pořád byla mladá a naivní. Ale skvělá bojovnice a byla s ní legrace. Stejně jako s Hinatou a Nejim, ale to jenom pokud se dostatečně uvolnili.
„Každý máme jiný výcvik. Vy Shinobi se soustředíte na genjutsu, taijutsu a ninjutsu, zatímco my na totální ovládnutí chakry a zakázaná jutsu. V boji se to většinou dá snadno odlišit,“ opáčila Maya.
„Kdy si teda zajdeme zatancovat?“ zajímalo Hinatu.
„Šla bych zítra ráno. Za tři dny mám misi. Přivedu i ty dva, ale teď už musím jít. Hinato, dáš mi prosím ten svitek, co jsem ti půjčila?“ odvětila Maya.
„Jasně. Pojď za mnou,“ seskočila Hinata z kamene.
„Fajn. Tak ahoj vy dva, uvidíme se zítra v osm v hale,“ mávla na ně Maya a vydala se za dívkou s fialovými vlasy.
„Jsi moc hodná, že jsi mi to půjčila,“ řekla Hinata Mayi, když jí svitek vracela.
„Nemáš zač. Ráda jsem to udělala. Jestli budeš ještě něco potřebovat, tak se ozvi. Zítra v osm,“ rozloučila se s ní Maya a odešla se domů vyspat. Ještě předtím ale poslala po sokolovi vzkazy Sakuře a Narutovi o srazu v hale a vysvětlila to Kakashimu. Ten to nakonec odsouhlasil (nic jiného už mu nezbylo, protože to bylo všechno domluvené a připravené).
„Proč vždycky dosáhneš svého?“ úpěl Kakashi, když ho následující ráno jeho dcera probudila už v sedm. Nechtělo se mu vstávat.
„Protože jsem tvá nejoblíbenější dcera,“ usmála se na něj zářivě Maya a dala mu na stůl snídani.
„Taky jediná dcera,“ namítl Kakashi.
„Mám být uražená?“ odsekla Maya s úsměvem a sama se pustila do snídaně. On se v tom jen vrtal.
„Jez,“ sykla na něj Mayame, ale on od sebe talíř odtáhl a šel si znovu lehnout, zatímco Maya odešla za svými přáteli a začala se tam rozcvičovat. Hned po ní tam přišel Neji.
„Ahoj, Mayo,“ usmál se na kamarádku Neji. Maya si ho překvapeně prohlédla. Měl na sobě volnější černé kalhoty a bílé tílko ukazovalo svaly na pažích. Ještě nikdy ho neviděla takhle obléknutého. A ještě ke všemu si ostříhal vlasy, takže mu vepředu lehce spadaly do očí a jinak zplihle visely kolem hlavy. Vypadal víc jako muž, než kdy dřív.
„Změnil jsi styl?“ optala se ho z legrace Maya a zapnula do přehrávače své oblíbené CD.
„Jasně. Už mě nebavilo být usedlý morous z Hyuuga klanu,“ odvětil klidně Neji.
„Správné rozhodnutí. Sluší ti to,“ usmála se na něj Maya a začala se protahovat. Následoval ji. Chvilku jen cvičili, a pak dorazily i Hinata s Hanabi a Sakurou.
„Čau, holky,“ usmála se na kamarádky Maya a napila se z flašky, kterou si tam přinesla. Vždycky měla při tréninku šílenou žízeň.
„Ahoj. Co jsi to provedla s bratránkem?“ vyvalila Hanabi oči na svého bratrance. Poznala ho jen díky jeho očím.
„Já nic. To udělal dobrovolně. Ale musíš uznat, že mu ta změna prospěla,“ odvětila Maya.
„Ty vlasy sis ostříhal sám?“ zajímalo Sakuru. Všechny tři se na něj sesypaly a zkoumaly jeho účes. Jen Maya stála opodál a smála se Nejiho výrazu.
„No jasně,“ odpověděl pyšně Neji.
„Jde to poznat,“ konstatovala Sakura a ostatní se mu začaly smát.
„Však já vám dám, když se mi budete smát! Natřu vám to v tréninku,“ prohlásil rozhodně Neji a odhodil si vlasy z očí. Ale nevypadalo to směšně.
„To se uvidí,“ odsekla Hinata. Stáhla si ze sebe dlouhé volné kalhoty a bundu a objevila se před nimi v lehounké fialové košili s krátkými rukávy a upnutými bílými kalhoty. Pohodila dlouhými tmavě fialovými vlasy, stáhla si je do culíku a postavila se do svého typického postoje, kterým začínala každá její sestava – levá noha pokrčená, pravá natažená na stranu od těla, pravá ruka na zem před tělo, levá za zády a na tváři nevinný výraz laně.
„Tak jdem,“ usmál se Neji a postavil se do svého postoje – nohy rozkročené, levá ruka za zády, pravá na čele (obecenstvu ukazoval dlaň) a přísný výraz na tváři.
„Do toho!“ pobídla je Hanabi a pokynula Mayi, která zapnula směsici písniček Freestyler a Womanizer. Neznělo to nic moc, ale mělo to skvělý rytmus.
A ti dva začali. Neji prováděl hlavně různé výkopy z taijutsu, zatímco Hinata se spíš věnovala choreografii rukou a celého těla. Dohromady to vypadalo skvěle, ale nebylo možné určit, který z nich je lepší.
„Kde jste se to naučili?“ zeptala se jich vyjevená Sakura, když přestali.
„Často jsme jezdili za Mayou do města, protože otec tam potřeboval něco zařídit. Někdy jsme tam i přespali a to nás Maya zatáhla na nějakou diskotéku a s tímhle jsme se tam uvedli. Bylo to hustý!“ prohlásila nadšeně Hinata. Opět byla ve svém živlu. I když trochu udýchaná.
„Město?! Maya?! Diskotéka?! Hustý?! Hinata-chan, já tě nepoznávám,“ řekl Naruto, který tam konečně dorazil.
„Tak jsi se po dlouhém čase rozhodl nás konečně navštívit?“ odsekla přísně Hanabi, když viděla, že je její starší sestra mírně mimo. I když už se jí Naruto dlouho nelíbil.
„Zaspal jsem,“ bránil se Naruto.
„To je teď jedno. Měli bysme se domluvit na tu slavnost. Lord Hiashi ukecal Hokage a budeme moci vystoupit za tři měsíce na slavnosti založení vesnice,“ odsekl Neji.
„Tak si to procvičíme. Sakuro a Naruto, teď se na nás jenom dívejte. Pokud vám to ale půjde dobře a dáme se dohromady, tak vás přiberem a uděláme jim z toho pořádnou show,“ řekla Maya. A tak dívka s růžovými vlasy a blonďák ustoupili ke stěně a nechali jim tam prostor na jejich taneční kreace.
Neji se postavil dozadu v póze, jako předtím. Hinata se svým postavením zamířila dopředu na pravou stranu, zatímco její mladší sestra si klekla úplně dopředu a dala ruce nad hlavu do tvaru písmene V a nabrala lstivý výraz. Maya si zabrala místo napravo, kde si sedla na zem, pravou nohu skrčila v koleni, položila si na ni volně pravou ruku, levou nohu skrčila na zem vedle těla a naklonila se dozadu, kde se opřela o svou levou ruku a na tváři nahodila svůdný pohled. A že svůdně vypadala. Hlavně když zamrkala dlouhými řasy a přes oči jí spadl pramínek bílých vlasů.
„Co mám zmáčknout?“ rozběhl se Naruto nadšeně k přehrávači, který tam Maya donesla.
„To velké tlačítko vepředu,“ odpověděla Maya klidně a on to tlačítko zmáčkl. Ostatní se báli, aby nezmáčkl špatné tlačítko, ale když se sálem začaly rozléhat první tóny jejich skladby, tak se uklidnili a začali si odpočítávat doby.
Jako první začala Hanabi – rukama, které měla na začátku nad hlavou, prvně hodila napravo, kde byla její sestra, která se narovnala a stoupla si do pozice s rozkročenýma nohama, rukama za zády a sklopenou hlavou. Pak se prohnula v zádech a ukázala na Nejiho. Tomu se jakoby rozjely nohy (skoro do provazu, ale stále dostatečně na zemí, aby nebylo inkriminováno jedno neřečené místo) a ruce si založil na hrudi. Jako poslední ukázala na Mayu, která natáhla nohy před sebe do véčka (jak nejvíc to šlo) a ohnula se a dívala se do země. Pak si sama Hanabi sedla na svá lýtka (z kleku na obou kolenou… znáte to) a ruce si hodila za hlavu. Hudba na okamžik utichla, ale pak se rozjela naplno, oni dali ruce nad hlavu, opsali s nimi oblouk, pak najednou vyskočili na nohy, až stanuli ve stejné pozici – lehce rozkročené nohy, ruce v bok a na tváři uličnický výraz. Ale to jen na okamžik – vzápětí začali metat salta (Hinata), dělat bojové pohyby (Neji), zkusmo baletit a dělat piruetky (Hanabi) a protáčet se na hlavě (Maya).
Pak se pustili do jakési společné choreografie až došli k tomu, že se postavili do jedné řady, kde Hanabi byla vepředu a Maya za ní a rozpřáhli ruce – každý do jiné strany (až to vypadalo, že má Hanabi spoustu rukou a dvě hlavy – svou a Mayinu), pak je sjednotili nad hlavou a najednou každý z nich uskočil na jednu stranu a začali poskakovat. Naprosto stejně. Dělali složité kreace, které vypadaly jednoduše, ale opak byl pravdou. Bylo to skvělé. A na závěr skončili tak, že Hanabi seděla vepředu v tureckém sedu a opírala se dozadu o své ruce, po jejích bocích stály Hinata a Maya, přičemž Maya byla napravo a Hinata nalevo a Neji byl vzadu. Neji měl ruce v bok a mile se usmíval, zatímco Maya měla pravou ruku v bok a celou svou vahou byla na pravé noze a Hinata to samé, ale obráceně.
Sakura s Narutem jim ihned zatleskali a Naruto vykřikoval: „To chci umět taky!“
„Neboj, budeš. Ale až časem,“ usmála se na něj Hanabi a šla se napít s Mayou a prodiskutovat s ní drobnosti o choreografii, která se jí zdála moc snadná. Hinata zatím s Nejim vymýšlela novou taneční kreaci, kterou by dělali společně, ve dvojicích.
„Co budeme dělat my?“ optal se Naruto Mayi, protože Neji a Hinata byli zabráni do diskuze.
„Já a Hanabi vás něco naučíme,“ odpověděla Maya a zvedla se.
„Jak já?! Ani mě nehne. Chvilku si odpočinu a podle toho jak jim to půjde, ti pomůžu,“ odsekla Hanabi.
„Jak myslíš,“ pokrčila Maya rameny.
„Včera jsem vám ukázala základní postoj. Teď mě napodobujte a postupně budeme zrychlovat,“ pobídla je bělovláska a oni kývli. Jenom ze sebe Naruto shodil bundu a Sakura taštičku s kunaii. Došlo jim, že s tím nemohou pracovat.
Rozkročili nohy a natáhli pravou ruku před sebe, pak k ní přidali i levou ruku a opsali oběma půlkruh. Pak vykopli pravou nohu, levou rukou zasáhli neviditelného nepřítele, vrátili se zpátky do původní polohy, pak se otočili a s pravou nohou pokrčenou se zarazili na místě. Ruce měli napolo skrčené a lehce před sebou, hlavu skloněnou. Pak ruce sevřeli v pěst, ohnuli v loktu a dali vedle těla a pravým kolenem vykopli k levé ruce a v průběhu dráhy letu dané nohy ji narovnali. Pak zůstali vykročeni pravou nohou vpřed, levou ruku spustili volně k zemi a jakoby ji obešli. Pak skončili na zemi v provazu. Teda aspoň Maya se Sakurou. Naruto k němu měl celkem daleko.
„To se časem spraví, Naruto. Chce to jen trénink. Teď si dáme pauzu, ale zatím mi můžeš ukázat fingovaný souboj s Nejim. Pravidla jsou následující: nepoužívat chakru ani kekkei genkai, zapomenout na jutsu a zbraně a nedotknout se soupeře. Je to jen fikce. Hinata a Hanabi ti ukážou, jak na to,“ řekla Maya.
„Vůbec. Své nadání využívám jen tehdy, když je nutné,“ projevila se panovačnost Hanabi.
„Tak pojď, Hinato,“ povzdechla si Maya a postavila se proti kamarádce. Pak se daly do souboje. Používaly komplikované kombinace kopů, otoček a úderů a vypadalo to celkem působivě. Pak udýchán skončily, protože už nemohly obě.
„Tady prostě nejde o souboj, ale o projevení estetična. Často se to používá v choreografiích a na soutěžích to přináší spoustu bodů. Zásadní je vydržet, protože je to namáhavé, ale jako trénink k nezplacení. Zítra se nebudete moci pohnout, to vám zaručuju, ale ta výdrž potom stojí za to,“ vysvětlila jim to Maya.
Pak to zkusili ti dva, ale skončilo to skutečným soubojem. Naruto se totiž nedokázal udržet. A tak Maya udělala něco, co by nikdo nečekal.
Rozběhla se na ně přes celou síň a vyskočila do vzduchu. Nad nimi udělala přemet a z rukou jí vyšly temně fialové provázky chakry. Ty zdánlivě klidně dopadly na podlahu, ale když se nad ně dostala bojující dvojice, tak se zvedly a omotaly je tak že se nemohli pohnout.
„Co to je?!“ vyprskli oba nechápavě a tázavě se podívali na Mayu, která měla ruce před sebou a podivně skrčené prsty na rukou.
„Tomu se, drazí přátelé, říká chakrové provazy. Jestli jste se už uklidnili, tak vás pustím,“ usmála se na ně sladce Maya.
„Proč mi nejdou roztrhnout?“ nechápal Naruto. Nic nefungovalo. I když kunai neměl možnost vyzkoušet. Ten zahodil před tréninkem.
„Je to čistá chakra. Tou neprojde nic, ale ona projde vším. Teď vás pustím, ale příště se laskavě nemusíte kvůli pár ranám tak poprat,“ odsekla Maya a pustila je.
„Moc jsi mi to utáhla kolem zápěstí,“ řekl Neji a mnul si zápěstí, které lehce popálila její chakra.
„Omlouvám se. Příště budu opatrnější,“ usmála se na něj Maya.
„Tak si dáme ještě improvizaci a rozejdem se na oběd, ne?“ navrhla Hanabi. Už ji to tam nebavilo.
„Jo,“ souhlasila Hinata a nyní ona zapnula svoje CD. Na Anastaciu se dobře tancovalo.
A tak se tam rozparádili a nakonec se k nim přidali i Naruto a Sakura, které to dost chytlo. Zalíbilo se jim to. Bylo to něco nového a skvělého.
„Dáme si ještě někdy sraz?“ zajímalo Naruta, když se unaveně svezli na zem a vesele se smáli nad hromadnou kolizí způsobenou koncem písničky. Skončili v nekonečném chumlu. Ale byla to sranda.
„Zítra ve tři,“ navrhl Neji.
„Fajn.“ „Super.“ „Souhlas.“ Zněly ohlasy na jeho návrh a všichni se pokojně rozešli domů. Následující den následovalo to samé.