Gaaro!Osud nelze změnit 01: mise

Itachi lehce zatřásl s dívkou ležící na posteli a tvrdě spící. Neprobudila se. Zkusil zatřást více, ale ona se jen zavrněla ze spaní. Na chvíli se zarazil a pomyslel si, že se snad na to vykašle, ale to by mu asi neprošlo. Zatřásl s ní znova o něco silněji a ona se ze spaní po něm ohnala rukou a něco zamumlala.
To už nevydržel. Opatrně se k ní naklonil a……
„VSTÁÁÁÁVÉÉÉJ,“zaječel jí do ucha tak, že poplašeně vyskočila z postele, mnula si ucho a zírala nevěřícně na svého přítele.
„Co blbneš sakra, chceš mě zabít?“zeptala se nepřestávajíc si mnout ucho.
„Jo,“řekl jako by nic.
„Bezva,“zamručela si rozmrzele sama pro sebe.
„Pein ti zadal misi, ale opět je mimo skrýš,“
„To znamená co??“zajímala se.
„To znamená, že ti to vysvětlím já,“odvětil Itachi a prohlédl si jí nevrlým pohledem.
„No,“ pobídla ho rukou a zvedla obočí, „tak povídej ne?Na co čekáš,“
Uraženě po ní střelil pohledem a opřel se o futra dveří jejího pokoje. Nasadil důležitý výraz a změřil si svou přítelkyni.
„Řeknu to jednoduše tak, abys to pochopila,“
„Já jsem docela chytrá, nemám mozek zatemněný sharinganem jako někdo,“
Itachi dělal, že si její poznámky nevšiml a pokračoval dál.
„Tvoje mise je dostat se do Písečné vesnice, vzít svitky kazekageho a donést je sem,“
„To je všechno?“zvedla obočí a poškrábala se na hlavě.
„Jo a ještě ho máš zabít,“podotkl jako by to byl nedůležitý detail.
„Fajn, takže jdu do Písečné, dostanu se ke kazekagovi, vezmu svitky a pádím zpátky,“
„Není to tak lehké jak říkáš,“ namítl Itachi, „k těm svitkům potřebuješ ještě přívěsek, který nosí na krku a ty svitky můžeš získat jedině až když je bude mít u sebe to znamená až půjde na setkání kagů do Konohy.Takže teď ti tvou misi řeknu jinak. Musíš se dostat do Suny, stát se písečným ninjou, získat kazekagovu důvěru a nebo alespoň zařídit, aby si tě vybral jako svůj osobní doprovod na cestu do Listové, pak mu vzít svitky a přívěsek a nakonec se ho zbavit, víš YUTI?“její jméno obzvlášť zdůraznil.
„A jak se mám sakra asi stát jejich ninjou? Tyhle pomalé postupy mě nebaví,“mávla rukou.
Itachi se škodolibě zakřenil a podíval se na Yuti, které bylo jasné, že z tohohle pohledu nikdy nevzejde nic dobrého.
„Budu s tebou bojovat a až prohraješ budeš v bezvědomí a oni tě najdou v poušti, není to geniální?“zeptal se a podíval se zasněně do stropu.
Yuti se na něj podívala jako na blázna a opatrně řekla: „Nooo, jasný…..nic geniálnějšího bych nevymyslela. Má to háček.Vlastně dva. Za prvé: jak si asi představuješ, že prohraju? Proti tobě bych nikdy neprohrála a za druhé: kde máš jistotu, že mě v té poušti objeví?“
Itachi se zatvářil stylem „jak si vůbec dovoluje hledat mezery v mém plánu“ a nasadil typický pohled učitele, který něco vysvětluje svému hloupému žákovi.
„Ty se mnou bojovat nebudeš bobánku, já budu bojovat s tebou. Prostě se necháš pěkně zmasakrovat,“ při slově „zmasakrovat“ se zatvářil psychopatickým pohledem, „a vím, že tě najdou, protože mají očíhnutou celou poušť.“
Yuti si povzdechla, bylo jasné, že z toho už se nevyvleče.
„Zapůsobíš na kazekageho svou ženskou svůdností a máš to v kapse,“podotkl Itachi a strčil si ruce do kapes.
„Kazekage je Písečný Gaara pokud se nepletu,“opáčila.
„Jo a co má být,“zeptal se tázavě Itachi.
„Jen to, že jsem o něm hodně slyšela a pochybuju, že na člověka jako je on budou působit mé ženské zbraně.“
„Prosím tě, ty to nějak zvládneš. Navíc Pein na to chtěl tebe, protože jsi i stejně stará jako je on.“
„Jemu je sedmáct?“vykulila oči.
Itachi přikývl a varoval jí: „Jestli to ale zvořeš a Gaara přijde na to, že patříš k Akatsuki, věř tomu, že živá se od něj nedostaneš. Je to silný protivník a neváhá v zabíjení nepřátel.“
Chvilku se rozmýšlela než kývla na souhlas, že to bere a Itachi spokojeně odpochodoval z pokoje. Ještě ve dveřích se otočil a se samolibým úsměvem řekl: „Pořádně se připrav až ti nakopu zadek, bude tě to bolet. Přece jen musí to vypadat opravdově nemyslíš?“s těmito slovy na sebou zavřel dveře a Yuti po nich rozzuřeně hodila jednu botu.
Nechat si dobrovolně nakopat zadek od Itachiho, něco tak stupidně nemožného se může stát jen mě, pomyslela si
V pokoji se oblékla a usoudila, že plášť a oblečení Akatsuki stejně potřebovat nebude, i když ho vlastně nenosila téměř nikdy. Měla výhodu, že byla tajný Akatsuki člen. Nikdo nevěděl, že v této organizaci přebývá.
Zamyšleně si učesala svoje dlouhé temně modré vlasy a podívala se do zrcadla jako vždy než někde odcházela.
Vešla do obýváku kde jen seděl Deidara a zamyšleně se prohraboval mapou a studoval skryté vesnice.
„Nazdar umělče,“ pozdravila ho.
On sotva zvedl hlavu a nepřítomně zamručel na pozdrav.
Yuti protočila oči v sloup a pokračovala ven za Itachim, který na ní se samolibým úšklebkem už čekal. Povzdechla si a postavila se znuděně naproti něj.
„Připravena?“zeptal se nedočkavě.
Kývla a protočila oči.

Yuti pod sebou cítila teplý jemný písek. Zrníčka jí létala kolem hlavy a zaplétala se do jí do vlasů.
Tak Itachi mě vskutku nešetřil, pomyslela si když ucítila vlažnou krev na rameni a pravém stehně.
Hlava jí bolela a rozmazával se jí obraz.Nemohla se pohnout, tělo měla pohmožděné a slabé.
To ti nedaruju Uchiho, počkej až se vrátím.
Párkrát zamrkala na pokus o zaostření obrazu, ale nakonec jen ztratila vědomí.