Malí gangsteři ze Suny 06

S houstnoucí tmou se k velké kulaté budově plížily dvě malé postavičky. Všichni vesničané již byli ve svých domovech a ukládali se ke spánku. Venku bylo pusto.
Na obloze dominoval zářivý srpek Měsíce, obklopený tisíci hvězd. Zafoukal vítr. Hned nato následovalo tiché zavrzání a dvě postavy vklouzly do tichého Domu Kazekage.
„Myslíš, že spí?“ zeptala se šeptem Kohana. Právě procházeli dlouhou chodbou se spoustou dveří.
„Asi ne. Ještě si čistí zuby….. nebo trůní na záchodě…“ vyřkl svou domněnku Gaara. Kohana se uchechtla při představě tlačícího Kazekage s vyhrnutou noční košilkou. Náhle Gaara zastavil. Posunkem naznačil, že už jsou na místě. Kohana opatrně stiskla kliku. Dveře se bez odporu otevřely. Oba dva potichu vešli dovnitř a zavřeli za sebou dveře.
„Je tady tma jak v pr…AU!! Stojíš mi na noze!“ zasyčela Kohana a začala poskakovat po neplacaté noze. Vzápětí se ozvala rána. Gaara duchapřítomně zapálil svíčku, kterou si vzali s sebou. Světlo odhalilo celou místnost. U stěny se vypínaly sochy čtyř Kazekagů, které při plápolajícím světlu vrhaly na podlahu strašidelné stíny. Uprostřed místnosti stál velký kulatý stůl, kolem kterého byly rozestavěny židle. Pod jednou z nich ležela Kohana v podivné zkroucené poloze. Vrcholně naštvaná vstala a utrousila několik nelichotivých poznámek (čti-nadávala jak starý dlaždič).
„Jejda, promiň. Nestalo se ti nic?“ staral se Gaara. Kohana po něm vrhla zlý, moc zlý pohled, ale ihned ho vystřídal nebezpečný úsměv.
„Ne, jsem v pohodě. Tak jdeme na věc?“ zvedla obočí a vytasila štětec.
„Jdeme na to.“ přikývl Gaara.
„No… bohužel ještě neumím lozit po zdech a podobné věci, takže… budeš mi muset pomoct.“
Gaara se usmál. To je hračka. Z písku, který vlétl dovnitř, udělal pro Kohanu schody, které směřovaly k soše Čtvrtého. Kohana ukázala zvednutý palec a začala se drápat nahoru. Pohodlně se usadila soše za krk, vytáhla tu nejkřiklavější růžovou hrůzu a udělala milému Gaarovu tatínkovi dokonalý přeliv.
Gaara mezitím hlídkoval u dveří. Najednou uslyšel vzdálené vrznutí. Srdce mu vynechalo několik tepů. Přijdou sem. Chytí je!
Gaara se zaposlouchal, připraven kdykoliv zaútočit, ale chodbou se nenesly žádné kroky ani hlasy. Asi se mu to jen zdálo. Nebo tatínek vylezl z hajzlíku a šel hajat do postele.
Gaara se podíval na Kohanu, jak si vede. Právě s ní otřásal záchvat smíchu. Zrovna totiž přimalovala Čtvrtému líčka à la Marfuša. Musela se několikrát zhluboka nadechnout a vydechnout, aby se uklidnila. Potom nabrala na štětec černou a dodělala Kazekagemu bobra-dikobraze. Tentokrát opravdu hrozilo, že se Kohana zřítí k zemi. Gaara se škodolibě zachechtal.
„A nakonec umělecký podpis.“ zašvitořila Kohana a udělala na Kazekageho nohu nějaký hieroglyf.
„Hotovo?“ zeptal se Gaara a začal si prohlížet Kohanino dílo od hlavy až k patě.
Socha měla na sobě všechny barvy duhy, pleť jako správný šmoula, puntíkovaný obleček, a nádherné třpytivé vlásky.
„Nene, ještě trocha barvy zůstala.“ zavrtěla hlavou Kohana a mlsně se dívala po kulatém stole. Několikrát máchla rukou a prostředek stolu zdobil nápis POŠAHANÍ RYTÍŘI KULATÉHO STOLU.
„Teď je to hotovo.“ kývla na Gaaru a vyplížila se dveřmi ven. Rudovlasý chlapec ji následoval. Následovalo několik napjatých vteřin, než se ocitli venku. Byla teplá noc, mnohem příjemnější než horké dny.
„Už asi půjdu. Naši mě už budou hledat.“ řekla Kohana omluvně Gaarovi.
„Jo, uvidíme se?“
„Jasně, zítra na střeše.“ usmála se Kohana a upalovala k domovu. Na cestu jí svítilo souhvězdí Orionu. Jen tak sama pro sebe se zasmála.