Malí gangsteři ze Suny 05

Příští den po akademii už na Kohanu Gaara čekal.
„Ahoj Kohano-chan.“
„Čau, tak co ta mise?“ vyhrkla nedočkavě.
„Počkej, tady ne..“ zavrtěl hlavou Gaara a podíval se po několika dětech, které si je měřily nenávistným pohledem. Kohana s Gaarou zamířili do stínu nějaké budovy.
„Tak co? Povídej!! Nemohla jsem kvůli tomu ani dospat!“ dorážela Kohana.
„Je to mise do vesnice ukryté v Dešti. Podrobnosti neznám…..“ pokrčil Gaara rameny.
„Máš někoho odkráglovat (zabít)? Nebo se jde pro supertajný svitek?“
„To prý zjistím až na místě.“
Kohana se zatvářila schlíple.
„A kdy? To víš?“
„Vyrazit mám až za týden..“
„Výborně, takže jdu taky….“ promnula si ruce Kohana.
„Pochybuji že tě pustí.“ zapochyboval Gaara.
„Však se ani ptát nebudu. Něco vymyslím…“
„A co řekneš rodičům?“
„To nevím….“ řekla Kohana zamyšleně a opřela se o zeď. Zrovna bylo poledne a slunce vytrvale rozpalovalo Skrytou Písečnou. Většina lidí byla schovaná v domech, které jim poskytovaly ochranu před nemilosrdným sluncem. Kohana si ovívala obličej rukou jako vějířem a Gaara stavěl svému méďovi hrad z písku.
„Neskutečné vedro.“ stěžovala si Kohana.
„Máš pravdu. Mohli by tu postavit aquapark.“ přitakal Gaara.
„Jo. Za ty daně by si to Kazekage mohl dovolit!“ brblala hnědovláska.
Vtom Gaarův písek zastavil několik shurikenů. Zpoza rohu vyskočili tři ninjové odění v černém. Vytasili katany. Gaara na nic nečekal a vrhl se před Kohanu. Jeho písek zastavil další příval vrhacích zbraní. Kohana vykřikla.
„Zabte ji!“ zachroptěl jeden z ninjů a vrhl se vpřed. Gaara natáhl ruku a písek ho zachytil ve vzduchu.
„Sabaku Sousou.“
Zazněl poslední výkřik a krev se rozstříkla všude kolem. Ninjové se s křikem rozběhli proti Gaarovi s úmyslem pomstít smrt svého velitele. Než však stihli udělat, to co chtěli, potkal je stejný osud. Bolestné výkřiky se rozlehly po celé ulici. Rudá krev se začala vsakovat do písku.
Kohana stála s široce rozevřenýma očima. Celá se třásla. Najednou sebou škubla a rozběhla se pryč. Pryč od toho místa, kde málem přišla o život…. Pryč od Gaary…
„Kohano-chan! Počkej….neutíkej! Já..“
Z Gaarových očí bez panenek začaly vytékat slzy. Cítil, jak mu kloužou po tváři. Takhle to nechtěl… Ale kdyby je nezabil, zabili by oni Kohanu.
Gaara zaskučel a chytil se za srdce. Ta bolest se vrátila. Narazil zády do zdi a s bolestmi se po ní svezl. Upadl na zkrvavenou zem. Ta bolest byla horší, než kdyby ho bodali dýkami. Nedala se vydržet. Rudovlasý chlapec se rozvzlykal.
Ta bezmocnost….
Sevřel v náručí svého medvídka. Už má zase jen jeho? Už ho zase všichni nenávidí? Další vlna bolesti ho zasáhla do srdce. Zůstal sám…..

V příštích dnech byl jako tělo bez duše. Stejně, jako než potkal Kohanu. Neměl vůli k životu. Pořád dokola si kladl otázku: „Proč existuji?“
A stejně jako vždy nenalezl odpověď. Několikrát si zkoušel proříznout žíly, ale ten písek mu v tom vždycky zabránil. Jeho písek….. Jeho prokletí.
Yashamaru se ho několikrát pokoušel povzbudit…. Bez úspěchu. Sourozenci se o něho jako obvykle nestarali. A jeho otec Kazekage…. Jak moc lze nenávidět člověka? Ten vztek, ta zloba……musí něco udělat!
BUM
Ze zamyšlení ho vytrhlo ťuknutí na okno. Zvědavě vyhlédl ven. Stálo tam hnědovlasé děvče. Nemohl tomu uvěřit! Rychle vyběhl ven.
„Kohano-chan?“ podivil se Gaara. Srdce mu bušilo jako zvon.
„Gaaro-kun, soráč že jsem zdrhla, ale… no… docela mě to šoklo.“ omlouvala se zrudlá Kohana. Gaara si všiml, že má pod tričkem podivné neindifikovatelné vybouleniny.
„Vím, žes je musel zabít. Zachránil jsi mi život. Děkuji, jsi opravdový kamarád.“
Gaarovi se rozšířily oči. Tohle mu nikdo nikdy neřekl. Zároveň cítil, jak se mu po těle rozlévá hřejivý pocit. Jako ve snu.
„A taky vím, že ty ninje poslal Kazekage. Teď bude litovat ten smrdutý krysí bobek. Bude litovat, že je na nás poslal. Bude litovat, že do tebe nechal zapečetit Shukaku. Bude litovat, že se vůbec NARODIL!! Vyhlašuji mu válku!“ řekla dramaticky.
„Co chceš udělat?“ zeptal se Gaara, kterému ty slova vzala dech.
„Umělecký skvost.“ odpověděla Kohana a pozvedla tričko, pod kterým měla zastrčené barvy a štětce.
„Umělecký skvost?“ zíral Gaara nechápavě na malířskou výzbroj. Kohana s nebezpečným úsměvem přikývla. Nahnula se k němu a do ucha mu pošeptala plán....