Ubohý pejsánek

Bylo pozdě večer, poslední hosté už opustili Ichiraku ramen. Ayame už měla vše umyto, uklizeno a navrch vymydlená okna, a klidně mohla jít spát. Mohla. Přesto se usadila na barovou stoličku a vyčkávala...

Ozvalo se nesmělé zaťukání na dveře. Něžně se usmála, skočila ze stoličky a otevřela.
Stál tam a smutně na ni kulil oči.
"Jen pojď dál," usmála se, "ty dobře víš, že tomu tvému mangenkyou sharinganu já nikdy neodolám."
Plaše se usmál a vstoupil do místnosti.
"Jako vždy Sasánku? Kuře ála Harry Potter?"
Nervózně se zavrtěl na sedačce.
"Víš, já jsem dneska měl strašnou chuť na Pandino překvapení."
"To dneska dojedl Konohamaru, je mi to líto."
"Ach, a já ve svém srdci cítil, že kdybych měl maminku jako šťastné děti, dělala by mi Pandino překvapení a bylo by v tom to pravé kouzlo domova s milující rodinou!" Odmlčel se a poulil na ni svá rudá očka.
Ayame po tváři skanula jediná slza.
" Ach Sasučíčku, uvidíš, že tak dobré kuřátko jsi ještě neměl! A navíc, hádej co! Dám ti k němu tuhle sladkou sušenku!"
Sasánek se zatvářil dychtivě a začal vyprávět:
"Dneska jsem šel po ulici a zastavil mě pouliční prodavač uzenek. A já si řekl: Jaké to asi je, mít milujícího otce, se kterým bych mohl rybařit?"
Ayame namísto jedné slibované sušenky přinesla hned tři.
"Ty můj malý Sasánečku! Život je k tobě tak tvrdý!"
"No boejť! A dneska mi Naruto řekl..."
...Najednou se ze schodů ozval hlas Ayamina otce:
"Ayame! Ty to ještě nemáš hotové? Nepotřebuješ nějak pomoct?"
"Ne tatínku! Už jdu nahoru!"
Něžně vypravila Sasukeho ze dveří a narozloučenou ho políbila na čelo.
"Ať se ti něco hezkého zdá, Sasčíku! A zítra nechoď, Konohamaru bude slavit jednadvacetiny dlouho do noci."
Protočily se mu zorničky a znovu na ni hleděly dvě červené kytičky. Promluvil na ni hrozivě smutným hlasem:
"Ty mě tu nechceš? Jsem ti na obtíž?"

Pohladila ho po vlasech.
"Tak přijď," řekla vlídně, "ty jsi můj malý chlapeček!"
A dívala se za ním dokud nezašel za roh.