Chlapec z jiného světa: Nečekané návraty 008

Vzkaz zněl takhle:

Po druhém přečtení si všichni současně sedli a chvíli bylo ticho, které přerušil Naruto:
„Věříte tomu?“
„Já teda jo, i když se mi stýská a moc se těším na potomka,“ řekl Neji.
„To asi všichni, ale je to velice podivné. A zajímalo by mě, jaké jutsu je učí Chisaii a tvá matka.“
„Hiashi na to kápl,“ zdělil Neji.
„Jó? A v čem.“ Nedal se Naruto.
„Co když to má něco společné s těhotenstvím?“ odpověděl Neji.
„Mám teorii,“ ozval se Hiashi.
„Sem s ní,“ řekli oba naráz.
„Neji, ty o tom nic nevíš, ale nevadí. Když Chisaii přišla do vašeho světa, tak potom byla těhotná a v deníku se psalo, že zmizela na několik měsíců a Kushina také, ale poté se vrátili jakoby nic a Kushina zemřela při porodu Naruta...“ Tady Hiashi přestal a podíval se na Naruta a ten řekl:
„Už jsem si zvykl, pokračuj prosím.“
„Tak dobře. Kde jsem to byl? Ach ano. Chisaii sice nezemřela při prvním porodu, ale obě dvě po návratu zpět měly schopnosti, které běžně nepoužívaly.Proto si myslím, že se to děje i teď.“
„Páni, Hiashi to jsem nevěděl, že jsi tak chytrý.“
„Ále, dej pokoj, Naruto, tohle je pouze teorie, nic víc,“ opáčil Hiashi.
„Co se nám červenáš?“ přisadil si Neji.
„Já jen, že vůbec nejsem chytrý.“

Sice byli všichni tři ujištěni, že jsou v bezpečí, tak jak mohli je hledali. Bez výsledku.

O rok později

Naruto, Neji a Hiashi měli opět společnou misi a když se každý po hlášení u Godaime vraceli domů, tak nevěřili svým očím.
Jejich snoubenky byly doma a každá svírala v náručí miminko.
„Kumiko, podívej se táta je tady.“
„Kaze? Jsi to ty?“
„Jistě, Sherlocku. Mám velkou radost ti představit tvou dceru Kumiko. Kumiko tohle je tvůj táta Hiashi.“
Kumiko spala a nevypadalo to, že se chce podívat na svého otce.
„Můžu?“ zeptal se Hiashi.
„Jo, ale opatrně.“
„Dám pozor.“ Hiashi si pochoval svou dceru, která mu byla, tak podobná. Barvu valsů zdědila po matce, ale rysy získala od otce.
„Ta je překrásná.“ rozplýval se Hiashi.
„Ano to je. Ovšem porod byl dost namáhavý.“
„Škoda, že jsem neměl příležitost být u jejího narození.“ Řekl smutně Hiashi.
„Vážně?“ divila se Kaze.
„Jistě a kolik je jí?“ zeptal se Hiashi.
„Má deset měsíců.“
„Tolik?“
„Ano. A pozdravuje tě Chisaii.“
„Díky a můžeš mi říct, co jste to tam dělali a proč?“ chtěl vědět Hiashi.
„To je na dýl, ale dobře řeknu ti to.“
Kaze uložila Kumiko do postýlky, která se tam vzala nějakým zázrakem a sedla si vedle Hiashiho a spustila:
„Poté co jsme se sešly všechny, tak se objevily Chisaii a Kushina. Řekly nám, že musíme než porodíme prodělat speciální trénink založený na tom, abychom pomocí chakry posilnili naše děti a tím jim umožnit v dospělosti lépe využívat chakru než se používá dodnes. Bylo to velmi náročné, ale všechny jsme to zvládly. A máme to používat pokaždé, když přijdeme do jiného stavu. Hinatě se narodil kluk a pojmenovala ho po Narutově otci. TenTen se narodila holčička, které dala jméno po své matce Mizushima. Následně po uzdravení z porodu nás Chisaii a Kushina vrátili zpět a to je vše.“
„Nestačím zírat a to všechno se stalo během toho roku?“ nevěřil Hiashi.
„Jo, během toho roku. Já ti říkala, že se vrátím, co nejdřív a svůj slib jsem splnila a ty mi splň mé přání.“
„Jaké by to mělo být?“ zajímal se Hiashi, i když věděl přesně, co Kaze žádá, ale chtěl to po ní slyšet.
Dočkal se toho, co chtěl:
„Chci se s tebou milovat.“
„Jsi si jistá, že už jsi zdravá?“ moc po tom toužil, ale nechtěl jí ublížit.
„Jistá,“ zněla věcná odpověď.
Tak se také stalo, že po teméř roce jejich těla si dopřála radost a opojení, že jsou opět spolu.
Zbylé dva páry si také užívali opětovného shledání.

Náhoda tomu chtěla, že první slůvka tří děti byla stejná. Stalo se to jednoho letního dne. Tři páry si domluvili rodinný piknik a přitom Nejiho a TenTen, Hiashi a Kaze obeznámili s pravou podstatou věcí. Oba dva koukali, ale moc se tomu nedivili a TenTen řekla:
„My s Nejim jsem si říkali, že nebudete jen tak obyčejní a mohli jste to říct dřív.“
„Já chtěla, ale tady Hiashi ne,“ hodila to na Hiashiho.
„Cože? To jsem říkal já a ne ty.“
Takhle by se dohadovali celý den, dokud je nezarazil dětský hlásek a po něm následoval další a pak ještě jeden a všichni řekli stejné slovo:
„Lvaška.“ Byla to zkomolenina slova: „rvačka.“
Dospělí přímo zírali.
„Cože to řekli?“ řekla Hinata.
„Rvačka, pokud jsem dával pozor,“ oznámil pyšně Naruto.
„Tý jo a stejné slovo!“ opáčil Hiashi.
„Chlapi, přiznejte kdo je to naučil?“ zeptala se Hinata.
„My ne, ale jak jsme byli včera na procházce, tak kolem šel jakýsi chlap a furt říkal něco o rvačce.“ přiznal barvu Hiashi.
„Tak a je to venku,“ oddychl si Neji a vzápětí dostal takovou ránu od TenTen, že tam měl pořádnou modřinu.
„Za co?“ divil se Neji.
„My nechceme, aby z našich dětí vyrostli hulváti, že holky?“ oponavala mu TenTen.
„Jistě,“ přidaly se Hinata a Kaze.
Hinata udělala věc a to tu, že praštila Naruta a Kaze ji velmi ráda napodobila a kluci tam měli pěkné otisky.
Piknik skončil brzy, protože se museli uložit děti a po odchodu si ještě chlapi drželi postižená místa.
„Dáme ti na led,“ řekla Kaze.
„Tak jo a slibuju, že naše dítě nevystavím podobné situaci.“
„Hiashi, věřím ti a jestli se to zopakuje, tak si mě nepřej.“
„Dobře ujednáno a když to provedu, tak si se mnou dělej co chceš.“
„Vážně?“
„Jo vážně třeba...“ Zbytek jí zašeptal do ucha a Kaze celá zčervenala jako pivoňka.
„To se mi líbí.“
„Mě taky,“ opáčil Hiashi.