Kámen smrti

Uběhlo už 80 let kdy byla Listová vesnice napadená devítiocasým démonem.
Tenhle démon byl poražen a zaklet do malého dítěte – Naruta Uzumaki.
Tomu se i přes tohle prokletí podařilo splnit svůj sen. Sen stát se Hokagem. Ale jak čas plynul, Naruto slábnul a postupně umíral. Před čtyřiceti lety byl zavražděn, a k moci se dostalo zlo. Listová začala expandovat, každým dnem zabrala nové území.
To se ale nelíbilo ostatním národům a začala válka. Listová vesnice se před lety zbavila největšího světového problému – Akatsuki. A tak si myslela že tím že „zachránili“ svět mají právo ho vlastnit.
Hokage měl den od dne míň pravomocí. Všechno začala kontrolovat rada. Té radě rozkazoval jeden muž, Teuchi. Byl to ambiciózní muž – když něco nemohl mít tak se rozhodl že to nebude mít nikdo.
Jeho technici vyvinuly nové zbraně – chemické jedy které postupně ničili lidský organismus. Stačilo aby byl nakažen jediný člověk a do týdne to měla celá vesnice.
Šířilo se to jako virus. Národy ninjí vesnice začaly izolovat, nikdo nesměl ven ani dovnitř.
Jedině Listová vesnice měla protilátku.
Ostatní národy bez vojenské síly brzy padly a Listová začala vládnout světu.
Aby měla vládnutí jednodušší tak postavila dalších pět vesnice –nazývaly je Otouto(mladší bratr). K tomuhle názvu dávali ještě přídavné jméno původní země kde stály.

Otouto blesku

Skupinka tří zamaskovaných ninjů poskakovala po střechách a pomalu mířila k archivu starých listin a svitků. Když byly na dohled tak se schovaly, až na jednoho ninju. Ten provedl znamení rukou a za okamžik se ozval výbuch. Dva strážní ninjové se zakoukaly do světla výbuchu. Když se vzpamatovaly tak se kolem nich objevili útočníci a omráčily je.
„Máš ten klíč?“ Zeptal se jeden z ninjů.
„Ano, tady!“ Odpověděla ninja s ženským hlasem a vytáhla malý klíček který zasunula do dveří. Ve větší místnosti byla tma, ale i tak šlo poznat že je zde nepořádek a papíry poházené po zemi.
„Tady dlouho nikdo nebyl!“ Pousmál se jeden z ninjů a celá skupinka začala brát všechny listiny co našly. Až zaplnily 6 pytlů bylo čas jít.
Uháněly směrem za vesnicí, k jeskyni kde sídlily odpůrci režimu.
„Dobrá práce týme!“ Uvítal je další ninja. Na zádech měl velký kožich. Hlavu měl zavázanou obvazy a šli vidět pouze oči. Na hrudi měl černý svetr.
„Díky…“ Poděkovala ninja a sundala masku a kapuci. Měla modré oči a kratší černé vlasy.
„Mino…“ Řekl jeden ze zbývajících ninjů a sundal si kapuci. Pod ní měl krátké hnědé vlasy a černé oči. „Vedla sis vážně skvěle….“
„Díky Sanjo..“ Odpověděla dívka.
Další ninja si sundal kapuci, pod ní měl krátké blonďaté vlasy a hnědé oči.
Skupinka vešla dovnitř. Na zdech byly pověšený kabely a světla, všude kolem bylo spoustu nábytku.
Vešli do jedné z místností. Tam vysypaly obsah pytlů a začaly hledat cokoliv užitečného.
„Hele!“ Vykřikl Sanjo a zvedl nějaký papír. „Je to mapa kde je uložen svitek zakázaných jutsu 6.hokageho!“
„To by se nám mohlo hodit, dej to stranou...“ Řekl muž a náhle se ozval výbuch.
„Co to bylo?“Zděsila se Mino. Sanjo dal mapu do brašny a vyběhly ven se podívat.
Před jeskyní stálo několik ANBU. Kolem nich ležely mrtvoly jejich přátel.
„Vy parchanti!“ Vykřikl Sanjo ale muž ho zadržel.
„Zmizte odsud , já je zadržím!“
„Ale Akoro-Sensei !“ Vzlykl Sanjo.
„Dělejte!“ Vykřikl. Bylo to pro ně těžké opustit tak blízkou osobu ale doba byla zlá.
„Hodně štěstí!“ Řekla Mino a společně se svými kamarády zmizela.
„Tak pojďte!“ Zakřičel Akoro a ANBU se po něm rozeběhli.
Akoro provedl pár pečetí a náhle se jeho tělo začalo měnit. Z očí se staly oči šelmy, z nehtů drápy.
„Vy jste ten Vlčí válečník!“ Poznamenal jeden ANBU a hodil po něm kunaie. Akoro je odblokoval a velikou rychlostí se dostal až k soupeřovi a drápy ho rozdrápal.
Další ANBU který se k němu přibližoval ze zadu byl odkopnut.
„Nechte to na mě!“ Poručil jeden ANBU a provedl znamení rukou. Přiložil ruku k puse a vytvořil z prstů kruh. Brzy se už na Akora řítila ohnivá koule.
Ten se jí nelekl a v klidu ní proběhl.
„Jak je to možné!“ Lekl se ANBU a poslední co ucítil byly drápy na jeho obličeji.
„Proti tomuhle elitnímu Jouninovy nemáme žádnou šanci!“ Zajekl další ANBU a vytáhl svůj meč z pochvy. V tom krátkým okamžiku se Akoro dostal až k němu a začal mu trhat hlavu.
ANBU se změnil v kouř.
„Klon....“ Pomyslel. Najednou ucítil čepel jak projela jeho tělem. Podíval se na hrudník a tam trčel zakrvácený kus ocele. Náhle se rozplynul v kouř.
„TO BYL KLON?!“ Zařval ANBU a otočil se směrem k jeskyni. Před sebou viděl svého nepřítele.
„ Můj nos neošálíš!“Zasmál se Akoro a přesekl mu tepnu.
Zbývajících pět ANBU se jen pousmálo. Jeden z nich udělal pečeť.
Kolem Akora se začala dělat vězení ze hlíny. Až vězení nabylo tvaru koule tak ho ostatní ANBU probodaly svými meči.
„To by bylo, prozkoumejte tu skrýš!“ Zavelel a všichni vběhli do jeskyně.
Náhle se skořápka z hlíny rozbila a zní vystoupil zakrvácený ale jinak zdravý Akoro.
Opatrně přešel ke vchodu do jeskyně a začal ohmatávat stěnu. Po chvilce něco našel, místo oprášil. Byly tam znaky.
„Tak a bude dokonáno…“ Akoro se kousl do prstu a přejel tím znaky. Náhle se ozval výbuch
a jeskyně se do vteřiny rozpadla.
„Sebe destrukce…Jak zvláštní.. “ Řekl tajemný hlas, Akoro se okamžitě otočil a uviděl muže.
Měl plášť a dlouhé černé vlasy, oči bez zorniček a celé bílé.
„Kdo jsi?“ Zeptal se Akoro. Muž neodpověděl,sáhl do kapsy a vytáhl svitek.
Rozvinul ho na zemi a začal provádět pečetě. Až skončil položil ruku na svitek a kolem něj se objevilo šest dvoumetrových dřevěných nádob. Každá nádoba měla na bocích dveře.
„Co to je?“ Pomyslel Akoro a dál nádoby sledoval.
Dveře se otevřely a z každé nádoby vystoupil muž. Stejný jako ten který je přivolal.
„Mistr šesti těl…Tin“ Řekl potichu Akoro a začal se třepat. „Proč by posílaly jeho ? Vždyť je to legendární válečník… Sloužící pouze pro Teuchiho… Už mi to došlo, v těch dokumentech bylo něco důležitého… Ale jak se sem dostal…“
„Sleduji vás už delší dobu…“Náhle zaznělo od Tina.
„Jakoby četl mé myšlenky…Musím to ukončit.“ Akoro se rozeběhl. Tin se posadil na zem a spojil ruce v pečeť. Náhle zbývající těla oživly.
„TeĎ!“ Zařval Akoro, provedl pečetě a z jeho úst se vyhrnul obrovský plamen.
Jedno z těl vyskočilo a opětovalo palbu vodním útokem – tím se oba dva útoky vynulovaly.
Další z těl zmizelo a objevilo se přímo za Akorem. Napřáhlo nohou a koplo.
Akora kopanec odhodil deset metrů daleko.
„Pět těl jsou na ninjutsu, jedno tělo na taijustu“Akoro se zvedl a prohlédl si je.
„Ten bez pláště je na Taijutsu.. Ten bez límce na vodní útoky, ten druhý bez límce je na ohnivý… ten skoro se zakrytým obličejem je na zemní.. Teď už zbývá rozeznat od sebe bleskového a větrného..“
Akoro se rozeběhl, vytvořil dva klony a ty se rozptýlily mezi těly.
Akoro se dostal už k hlavnímu, napřáhl rukou a sekl. Ale ne do Tina. Do někoho jiného.
„Co to ?“ Akoro se zmateně rozhlédl. Uviděl dalších pět těl, byly to těla ANBU kteří zahynuly v jeskyni.
„Vzdej se a přežiješ….“ Řekl Tin a Akoro se zarazil.
„Na to zapomeň!“ Zasmál se, a vyskočil do vzduchu. Ze země se na něj vyřítil vodní proud.
Akoro ho odblokoval ohněm, dopadl na zem. Hned vedle něj se objevil Taijutsu tělo a začalo útočit. Akoro se bránil jak jen mohl ale brzy byl opět odkopnutý, ale nyní letěl dál – až do blízkého lesa.
„Do háje…“ Zaklel Akoro a rozhlédl se. V dálce uviděl hodně rudého světla. Když to světlo bylo blíž všiml si že je to plamen – přes polovinu lesa se řítila ohnivá vlna.
„Jako moc jsou silní?“ Pomyslel a začal hrabat díru v zemi. Při jeho síle a rychlosti ji brzo vykopal a lehl si do ní. Za chvíli mu oheň přejel před nosem.
Opatrně zvedl hlavu aby se podíval. Celý les byl spálený na popel!
„To jsou sv**ě!“ Zaklel a vyskočil. Hned nato ze stran vylítlo obrovské množství kunaiů a shurikenů.
Stálo tam všech šest těl.
„Musím to udělat..“Pomyslel, provedl pečetě, kousl se do prstu a nakonec krví otřel zem.
Náhle se kolem objevilo osm vlků.
Největší z nich, měl jizvu přes pravé oko se naježil.
„Proč nás voláš?“ Zeptal se klidné a pomalu se přibližujících nepřátel si ani nevšiml.
„Tihle parchanti zničily tenhle les, prosím Busho-sama, pomozte mi..“ Akoro padl na kolena a prosil.
„Tak co chlapy, pomstíme tenhle les !“ Zařval vlk a smečka vesele zaštěkala.
Hned nato začal zuřivý boj. Vzduchem lítal oheň,voda. Země se vlnila a bořila. A vítr nabíral nepříjemné rychlosti.
Po několika ti minutách boj přestával, vlci pomalu ztrácely síly a mizly.
Až zmizel poslední vlk, spočítal Akoro ztráty na nepřátelské straně. Pouhé jedno tělo!
„To je vodní, nebo ohnivý…“ Pomyslel. Těla se potily a zhluboka dýchaly.
„Tak přece znají únavu!“ To Akora povzbudilo a dal se do útoku.
Hodil kunaie - mezi nimi měl schovaný jeden výbušný , na jedno tělo.
To se na obranu zavřelo v kouli tvořeno hlínou. Ta ale nevydržela nápor výbuchu a celá se rozpadla. Když se kouř rozplynul tak si tělo všimlo pozice svého nepřítele – 1 metr daleko.
Akoro rychle využil situaci a začal mu rozsekávat krk. Podařilo se ! Nepřítel byl mrtvý.
Náhle se za ním objevil Taijutsu tělo a koplo ho do zad. Akoro se rozplynul v kouř.
Pravý se objevil za zády Taijutsu těla a upálil ho svým ohnivým útokem.
Další byl mrtvý!
„Sakra, to byla má poslední chakra…“ Akoro se potupně otočil a uviděl vodní vlnu v které pulzovala elektřina.
„Tak takhle jsem skončil… Sanjo, Ekoshi, Mino…. Doufám že se vám podaří zastavit tohoto psychopata… Můj život končí, ale váš pokračuje.. žijte dobře….“ Pomyslel a voda smyla poslední kapku jeho života.

Skupinka tří ninjů doskočila na větev stromu a pohlédla na horizont.
Ta uviděly menší lesík v plamenech.
„Myslíte že to zvládne..“ Řekla naivně Mina. Sanjo se jen podíval na zem a poté zvedl hlavu.
„Doufám že jo,…“ Odpověděl. „Tak co Eko, už jsi rozluštil ty mapy…?“
„Jo, protože to bylo v téhle vesnici, jsou ty svitky asi hodinu cesty tímhle směrem!“ Eko ukázal rukou směrem k horám.
„Tak jdeme…“

o hodinu a něco později….
„Tady je to..“ Ukázal Eko na skálu. Mina k ní přišla a odhrnula břečtan.
Skupinka vešla do jeskyně a uprostřed našly velkou bednu. Nic jiného tam nebylo.
„otevřu ji!“Zasyčel Eko a svým chakra mečem rozevřel bednu.
Byl v ní pouze jeden sešit. Mina se k němu zvohla s otevřela jej.
„Je to deník…. Přečtu poslední zápis… : Mí zvědové mi nahlásily že se v travnaté vesnici něco děje. Prý to má zajít až do velkého atentátu na mou osobu.. Beru své strážce a jdeme se tam podívat….. dostal jsem nyní zprávu o tom že něco velkého skrývají v pracovně kageho..“
Přečetla Mina a všichni se podezřele zadívaly.
„takže cestujeme do travnaté.. do toho pohřebiště ?“ Zasyčel Eko.
„Nic jiného nemáme!“ Vzdychl Sanjo.“Tak pojďme..Ale napřed nakoupíme v nejbližší vesnici zásoby…“
O šest dní později.
Skupinka stanula na místě ze které byl perfektní výhled na celou vesnici.
„Ten virus to tu pěkně zničil..“ Řekla.
„Co bylo ještě v tom sešitě…?“ Zeptal se Sanjo.
„Různé údaje.. jako třepa počet a jména jeho strážců a tak podobně..“ Odpověděla.
Skupinka doskočila před bránu.
Vesnice byla zdevastována, domy byly popraskané a prolezlé plevelem. Všude na zemi ležely různé věci.
„Odporné místo…“ Poznamenala Mina a tým se rozeběhl k velké budově uprostřed vesnice.
Starými dveřmi vešly dovnitř a začaly hledat hlavní místnost.
Po chvilce námahy ji přeci jen našly.
„Začněte to tu převracet naruby.. musíme najít všechno…“ Poručil Sanjo a jeho společníci poslechly. Po hodinách hledání nenašly nic zajímavého.
„Tak co tedˇ?“ Pomyslela Mina. „Musíme vyhodit všechen nábytek!“
„Rychle oddělejte ty skříně!“ Poručila a kluci nic nenamítaly. Když vyhodily pryč poslední skříň uviděly že tu je zacihlovaná zeď.
„Eko..“ Řekla Mina a Eko vytasil meč a několika ti seky zeď zboural.
Za zdí byla tajná chodba, vedla někam dolů.
„Jdem tam ?“ Zeptala se ale na odpověď nečekala a hned se dala na pochod.
Za pár sekund dorazilo do jakési podzemní jeskyně.
„ půjči mi tvou pochodeň..“ Řekl Eko a podíval se na Minu, ta mu ji s radostí podala.
Eko se napřáhl, a hodil pochodeň co nejdál mohl, vypadala to že v jeskyni je velká prohlubeň.
„Vau, to je obrovské…“ Zajásala Mina. Ale Sanjo se zamkl.
„Taková přírodní jeskyně..tuhle tu muselo něco vybudovat…“ Zapřemýšlel.
„Hele!“ zakřičela Mina a ukázala na betonovou desku na stěně.
Stálo tam „Na památku Naruta Uzumaki,Fiaga Chi,Onsiho,Huga Hyuuga…“
„Co to je?“ Řekl sám pro sebe Sanjo ale Mina mu odpověděla.
„To jsou jména jeho strážců, ale jeden tu chybí.. 6.hokage měl pět strážců..“ Řekla a zalistovala se v sešitě.
„Poslední strážce se jmenuje Atashi ….. Uchiha…“ Řekla a spolkla.
„Ta legenda….“Zajásal Sanjo.“Znamená to že musíme to do Koniny…“
„Naštěstí je to blízko…“Pousmála se Mina.
Skupinka vyšla ven a tam je zarazila společnost. Stálo tam pět ANBU.
„Kdo jste a co tu děláte?“ Řekl jejich kápo.
„My jsem ninjové z otouto blesku… echm… jsme tu na misi!“ Odpověděla nemotorně Mina.
„Můžeme vidět vaše doklady…“Pokračoval Anbu.
„Zajisté…“ Odpověděla Mina, dala ruce za záda a předstírala že se hrabe v kapse. Ve skutečnosti však prováděla pečetě tak aby to její kolegové pochopily.
A taky že pochopily – zakryly si oči a vzduchem prolítla omračující záře.
Všech pět Anbu padlo k zemi. Skupinka se dala hned na útěk. Ale před tím s pojistily a nalíčily kolem ospalých Anbu různé pasti.
„Doufám že je to zdrží..“ Polkla Mina a vší silou utíkala z vesnice.
Druhý den se jim podařilo překročit hranice a v dálce již viděly hranice listové vesnice.
"Tak co teď? Přijdeme a pobijeme se ? ..“ Sykl Eko.
„Musíme sehnat toho Uchihu a zjistit co ví …“ Odpověděla Mina.
Postupně se dostaly do vesnice. V téhle době byla totiž několikanásobně větší než za Narutovy doby.
Postupně našli čtvrť Uchihu a tam již zmíněného Atashiho.
„Kdo jste?“ Začal naštvaně.
„Chceme od vás pomoct…“ Namítla Mina.
„A proč bych vám měl pomoct ?“Odpověděl.
„Byly jsme v jeskyni, v travnaté vesnici…“ Vyhrkl ze sebe Sanjo. Atashi se zarazil.
„A co vůbec chcete?!“ Pokračoval dál.
„Vy jste byl v gardě hokageho, určitě se vám nelibý co se teď děje!“ Zasyčel Sanjo.
„Tak jo, nelíbí se mi co ten idiot Teuchi dělá se světem.. on se stal diktátorem ale nikdo se mu nepostaví kvůli tomu jeho kameni…“
„Kameni?“
„Vy o něm nevíte ? To je to co jsme našly v travnaté, to je to co způsobilo všechno co se teď děje…“
„???“
„Začnu od začátku… tehdy mi bylo 15 let.. byl jsem zázračný dítě, otec byl na mě pyšný tak mi domluvil tenhle job, cestoval jsem všude s Hokagem… až na tu noc v travnaté.. dostaly jsme se do malé jeskyně… tam ležel ten kámen… Naruto… tedy hokage ho vzal a v tu ránu se uvolnil démon… to on vyboural ten několika set metrový kráter…. Bojovaly jsme s ním… byl to těžký boj… navíc ještě démon byl zraněný, ten kámen ho zranil…“
„Ale jak ho ten kámen zranil?“ Skočil mu do řeči Sanjo.
„Tohle je jen polovina příběhu… Po boji jsem vzal kámen přes rukavice a schoval v brašně. Společně s ninji z travnaté které ten boj vzbudil jsme uklidily těla a zahrabaly důkazy.. Taky jsem jim musel dat velké peníze… Poté jsem kámen dal na zkoumání… zjistilo se že uvolňuje „zabijáckou“ chakru, stačí dotek a za chvíli zemřete… ale Teuchi se svým týmem zjistil jak tu chakru využít v boji… Zmutovaly ji s chřipkou.. a tak to začalo… nejmocnější zbraň je na světě… a válka začala tím že jsme se chtěly travnaté pomstít… Řekl bych vám víc podrobností, ale to je zbytečné..“ Atashi si oddechl.
„Ale učily nás že tyto zbraně byly použity později…?“ Namítl Sanjo.
„Však také byly, ale měly jsme je dřív, nikdo nechtěl dopustit že se to vymkne… musely si být 100% jistí..“ Odpověděl Atashi. Všichni z toho byly zmateni ale postupně jim to docházelo.
„Máte protilátku?“ Zeptala se z ničeho nic Mina.
„A víte že … jo!“ Odpověděl Atashi a zavedl je do sklepa, tam otevřel starou bedýnku. Nacházelo se v ní několik injekcí.
„Na, každý si jednu píchněte…. Semhle do ramene!“ Ukázal Atashi na svým těle.
„Tak a teď…. Nás čeká závěrečný souboj…“Zajásala Mina.
„Počkej!“ Přerušil ji Atashi“Do města se vrátil Mistr šesti těl…“Všichni se zarazily.
„Ten mistr šesti těl ?“ Pomyslel Sanjo.
“Navíc prý zabil toho slavného Vlčího válečníka!“ Pokračoval dál ale děcka takřka oněměla.
„Byl to… náš mistr…“ Oznámila Mina.
„Ale prý při boji ztratil tři těla…“ Děcka to trochu povzbudilo.“To se nikomu jinému nepodařilo…“
„Musíme ho pomstít..“ Sykl Sanjo.
„Ne! Já se o něj postarám, vy půjdete po Teuchim.. Jo, ještě něco, přibereme do naší revoluce ještě jednu osobu..“
Skupina došla k velkému domu. Zaklepaly a otevřela dáma. Bylo jí něco kolem padesáti, měla blond vlasy, na obličeje šest čárek.
„Atashi? Co potřebuješ?“ Zeptala se vlídně.
„Nuriko… Tak to začíná…“ Postupně přešly k ní do domu, dozvěděly se že je to dcera Naruta a když Naruto zemřel bylo jí 17 let, poté sloužila s Atashim v týmu.
Seděly u ní v obýváku a vyprávěly si a domlouvaly se.
„Ve vesnici je plno lidí co by začalo revoluci, proto jsme připravily plán, když vystřelíme tuhle světlici do vzduchu, do ulic se nahrnou ninjové a začne shození diktátora…“ Povídala Nurika a ukazovala světlici.
„Ty injekce byly stvořeny pro tenhle účel… pro zabití Teuchiho… ale má to jednu vadu, na kamenu má Teuchi daný výbušný lístek který se aktivuje po jeho smrti. Takový výbuch by zničil okolí v rozmezí 500 km. Proto máme vybudovanou platinovou pec.. je hned vedle hlavní budovy… kámen sice vybuchne ale bude to menší výbuch, asi v rozmezí 20 metrů… navíc bez úniku jedu!“ Pokračovala dál. Eko polkl.
„Já ho tam hodím… Nemám co ztratit…“ Zasmutněl Eko. Když byl mladý Teuchiho lidé mu zabily celou rodinu, jen on se schoval. Proto se choval tak zamlkle, byl nešťastný ze své minulosti, proklínal současnost a bál se budoucnosti. Meč který používal v boji zdědil po své rodině – lépe řečeno – zachránil ho z hořících trosek. Proto když se jen někdo dotkl jeho meče tak bylo zle.
„Ale Eko, najdeme jiné řešení..“ Namítla Mina.
„Jen ho nech, děvče, jiné řešení jsme hledaly celých 17 let…“Řekl Atashi.
„Před 17 lety jsme se narodily….“ Pokračovala Mina.

Po zbytek dne se seznamovaly s plánem, byly jim ukázány důležité budovy.

5 minut před útokem.

Tenhle den pršelo a bylo hnusně.
„Nemusíš to dělat…“ Říkala pořád dokola Mina.
„Ale já chci…“ Odpovídal pořád dokola Eko.
„Takže jste všichni připraveni!“ Zeptala se Nurika a všichni zakývaly. „Takže se nás držte a zlomte vaz!“ Do řekla a vystřelila světlici do vzduchu.
Skupinka se hned dala směrem k hlavní budově.
Ulice se začaly plnit ninji.
„Konečně!“ Pomyslel Atashi, náhle se před ním objevil Tin. „Děcka. Utíkejte, my ho dostaneme! Víď, Nuriko!“
„Jistě, Atashi!“ Pousmála se. Děcka zmizely v ranní mlze.
Tin udělal svůj rituál a těla byly brzy venku.
„Nezbývá mi nic jiného než říct Byakugan!“ Zařvala Nuriko a v očích se jí objevilo Kekkei Genkai jejího klanu.
Ohnivé tělo vyrazilo do útoku. Vystřelilo ohnivou kouli směrem na Nuriko, ta používala Kaiten na odrážení ohně. Hned jak oheň ustal Atashi ji přeskočil a hned vypálil svoji vlastní várku ohně. Kterou zastavila hliněná zeď od jedno z těl.
Taijutsu tělo se dostalo k Atashimu. Ten se vyhýbal všem jeho útokům, poté ho chytil za rameno a propálil ho Chidorim. Bohužel to tělo pouze zranilo. Náhle ze z boku vyhrnulo další tělo, v ruce drželo slabší elektrickou ránu. Atashi si ho díky sharingan všiml, chytil ho za ruku a použil na něj své Genjutsu – toho omráčilo. Teď se podíval na toho druhého co drží v ruce. Napřáhl levou ruku, a to mu zlomil vaz. Poté se zvohl k bleskovému tělu a taktéž mu zlomil vaz.
Mezitím Nuriko běžela směrem na zbývající čtyři těla. Opatrně se vyhýbala všem útokům, až se dostala k ohnivému tělu nadzvedla ruku a naprala mu přímo do břicha rasengan.
Atashi mezitím v rukou vyvolal pořádné chidori a znenadání nabral další tělo.
„Je to lehčí než jsem myslela…“ Zasmutněla Nuriko.
„Jo, i mě to zklamalo..“ Souhlasil Atashi.
Už zbývaly jen dvě těla – Zemský a větrný.
Větrný poslal na Nuriko velkou větrnou vlnu, ta jí uskočila a vyvolala deset klonů kteří se hned rozeběhly do útoku. Brzy bylo i po tomhle větrným tělu.
Atashi vedl mezitím boj s posledním tělem, které se slušně bránilo i útočilo ale legenda je legenda. Tak i ono brzo padlo.
„To byla nuda!“ Vzdychl Atashi.
„Nezajdeme na Saké ?!“Zeptala se Nuriko.“Děcka a ostatní ninjové to už zvládnou sami…“

„Támhle to je!“ Ukázala Mina rukou na budovu kde zuřil boj mezi několika ti ninji.
„Pozor!“ Zakřičel Sanjo, celá skupinka uskočila letícím shurikenům a palbu hned opětovala.
Náhle se před nimi objevily tři ANBU. Jejich vůdce rukama ukázal jak si skupinku před sebou rozdělí. Ale než se domluvily uhýbaly letícím zbraním.
Sanjo skočil před jednoho z nich a začal dávat údery a kopy na všechny strany.
Anbu jim perfektně uhýbal, poté odskočil o pár metrů dozadu a vystřelil ohnivou kouli.
Sanjo jí uhnul, a na oplátku hodil pár shurikenů.
Mezitím Eko vytasil svůj meč a nabil ho chajdou, jeho protivník taktéž vytáhl svůj meč a navzájem proti sobě vyskočily. Jejich meče zařinčely – Meč Anbu se rozletěl na kousky, a Edův meč prorazil až k hrudi a celou jí projel.
Mina si prohlídla svého nepřítele. Usmála se a vyrazila. Při běhu provedla pečetě, jakmile je dokončila rozprchla se v nic.
„Genjutsu?“ Pousmál se Anbu.“KAI!“
Ale nic se nestalo.
„Co to?“ Pomyslel ale hned nato dostal ránu ze zadu.
Rychle se otočil a při tom švihl mečem. Nikde nikdo nebyl.
„KAI!“ Zařval znovu ale náhle ho někdo podkopnutím shodilo na zem.
Před sebou uviděl Minu, ale opět se rozprchla v nic.
„To není genjustu, to jsou klony!“ Vykřikl, chtěl vstát ale něco ho zadrželo. Byl ochrnutý po celým tělem. „Ležím v kaluži – bleskové jutsu!“
Měl pravdu, pomalu naklonil hlavu a na konci velké kaluže uviděl Minu jak má ruce ve vodě a lítají od ní jiskry. Náhle dostala ďábelsky výraz, elektřina ve vodě začala nemilosrdně pulsovat. Anbu se začal svíjet v bolestech, z jeho těla se začalo kouřit – za pár vteřin byl mrtvý.
Sanjo běžel ke svému oponentovi a pokoušel se ho zbavit. Anbu uhýbal všem jeho útokům a navíc někdy vystřelil ohnivou kouli. Teď stály oba dva naproti sobě. Sanjo začal provádět pečetě, Anbu se lekl a začal provádět taky. Náhle se kolem Anbua začal tvořit větrný vír.
„Co to?“ Anbu se začal třepat a rotovat ve vzduchu. Vír stále zesiloval a když došel na maximum tak tělo nebohého Anbu roztrhal a poházel všude po okolí.
Skupinka se na sebe jen podívala a hned se dala na cestu.
Před němy stál sám Teuchi.
„Tak a jdem na to… navíc je to starý dědek co se může stát!“Pousmála se Mina.
„Starý dědek“ vyslal rychlou vlnu fialového mraku, a hned na to se zarazil.
„Oni mají proti látku, do háje…“ Pomyslel a už musel uhnout první várce shurikenů.
Vyskočil do vzduchu, provedl pečetě a vyslal na střechu budovy plamen. Děcka mu uhla.
Sanjo vyskočil na další budovu a poslal větrnou vlnu. Té se Teuchi ubránil a dopadl na zem.
Náhle vytáhl malou dýku kterou měl u sebe a pohotově zablokoval nečekaný útok ze strany Eka. Ten odskočil a nechal prostor pro Sanja a Minu.
Sanjo vytvořil větrnou vlnu a Mina jí nabyla elektřinou. Avšak Teuchi se nevyhl a dostal přímý zásah. Okamžitě však zareagoval a hodil svou dýku po Sanjovy, ta mu prosekla kus ramene.
„Auuu!“ Zařval Sanjo a skácel se zemi s rukou na rameni.
„Ty bastarde!“ Vykřikla Mina a hodila po něm pár kunaiů. Teuchi vytáhl zpoza pláště kámen a vyvolal pomoci ním tlakovou vlnu která kunaie odrazila. Hned na to vyskočil do vzduchu a vyslal několik ohnivých koulí na Minu. Ta jim uhýbala ale nakonec jí jedna koule zasáhla nohu a donutila padnout.
„Sakra..“ Sykla Mina, vytáhl na rychlo lékařský svitek a začala léčit popáleniny.
Teuchi se otočil na Eka.
„Tak, už zbýváš jen ty!“ Pousmál se. Eko švihl mečem a vlna chakry která vyletěla z meče rozsekla Teuchim část břicha.
Teuchi se v návalu adrenalinu vzchopil a vyskočil do vzduchu. Od tamtu poslal jednu obrovskou ohnivou kouli. Ale než dorazila k Ekovi, tak jí rozsekl obrovský a ostrý proud chakry. Ten se nakonec dostal až k Teuchimu a rozsekl mu hruď podélně.
Ale stále to nestačilo.
„Kolik toho sakra vydrží?“ Pomyslel Eko a rozeběhl se proti němu. V polovině cesty však něco náhle vybuchlo a odhodilo to Eka na další dům.
„Co se stalo?“ Eko se chtěl postavit ale jeho tělo bylo po výbuchu oslabené.
„Hodil jsem tam výbušný lístek když na tebe poslal ohnivou kouli!“ Poznamenal Teuchi a Eko se zarazil. Byl o krok pozadu než soupeř.
„Tak už jste pochopily, mě nelze zastavit!“ Teuchi se začal smát ale náhle ho něco zastavilo. Ucítil čepel na svých zádech. Otočil hlavu a uviděl tam Sanja jak mu zabodl meč od padlého Anbu do zad.
„Příště si všechno zkontroluj!“ Pousmál se Sanjo, vytáhl kunai a rozsekl mu krk.
Kámen pomalu spadnul na zem a hlasitě cinknul.
„Nééé!“ Vykřikl Eko, přemohl bolest a rychle se objevil u kamene. „Postarej se o něj!“ Řekl a strčil Sanjovi do rukou svůj meč.
Rychle vzchopil kámen a odskočil do další budovy. Tam seběhl po připravených schodech a objevil se u nádherně stříbrné pece.
„Mami… Tati… jdu zá váma!“ Řekl se slzami v očích a hodil kámen do pece.
Celá budova vyletěla do vzduchu.

Sanjo seděl vedle Mini která mu doslova plakala na rameně.
Kolem nich s objevilo plno ninjů z celé vesnice.
Postupně začaly všichni tleskat a jásat.
Teror byl zníčen.

O osm let později.

„Tatíííí!“ Křičelo malé čtyřleté dítě.
„Co, je synu….?“ Řekl Sanjo a pohladil svého syna po vlasech.
„Co je tohle?“ Malé dítě ukázalo na meč které vyhrabalo ve skříni.
„Víš Eko, tenhle meč budeš jednou hrdě nosit.“ Odpověděl otec moudře.
„Ale nech, ho, ještě je na to malej..Víď Eko?“ Pousmála se Mina která u oken zalívala kytky.

Dvě tradice, dvě rodiny - jeden meč.