Sewa Akikaze (世話 秋風): Kapitola devátá - Zástupci klanů

Náhled minulé kapitoly:
Sewa se pobaveně usmála. „Tohle bude legrace...a snad ještě dlouho.“
Sakura na ni pohlédla. Sewa upřeně hleděla do slunce.
„Jak to myslíš?“
Okolo zavlál vítr, a slunce se skrylo do mraků.
„Všechno...jednou skončí.“
K této: Děj se odehrává jen v manze č. 36
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myšlenky kurzívou...a ty dvě slova tučně jsou slova, která zdůrazněně opakovala Sewa...přišlo mi blbé dávat je kurzívou, pak by byli dohady, jestli jsme si to spletla, nebo jsetli jsem tam dala omylem uvozovky ;)

Seděla už zase na střeše toho domu. Pro ni prokletého skoro místa. Přesto, teď tu byla a s nevyzpytatelným výrazem hleděla do zapadajícího slunce.
To je hloupost...
Chuunini, který hlídali na hradbách Konohy, a by měli být schopni když už ne porazit, tak alespoň zadržet někoho takového, jako byl Zabuza. A samotní, bez pomoci Jouninů. Tohle přeci mistr Kakashi nemohl myslet vážně.
Znovu se zadívala na papír ve svých rukou, onu přihlášku. Něco v ní jí říkalo, že nezůčastnit se, by byla chyba. Ovšem, ona sama věděla, že je to velké riziko.
Na tohle ještě nejsme připravení...i když, jako ninjové...neměli bychom mít moc šancí na výběr. Znovu se zadívala do papíru. Musel v tom být nějaký chyták. Dlouze vzdychla a zadívala se na slunce, pomalu mizící v mracích.
Dneska z toho nejspíš nic nebude...
Vstala, seskočila ze střechy dolů a přistála na tiché ulici. Několika odbočkami se rcyhle dostala na hlavní ulici Listové.
Listová...jak pro někoho může být dražší než jejich rodiny?
Nevěděla, co ji k téhle myšlence tak rychle vedlo. Dozajista to už někde slyšela. Volit si mezi Listovou a rodinou...to nebylo sobecké. Ne podle ní. Pokud by ona měla rodinu, věděla by odpověď.

Následujícího dne se Sewa probrala okamžitě, jak začal budík zvonit. Jako obvykle jím naštvaně třískla o nejbližší věc, která byla po ruce – v tomto případě kupa nevypraného oblečení – a vstala s opravdu nepříjemným výrazem ve tváři.
Ani během celého rána se jí nálada nespravila. Tudíž s kyselím výrazem vyrazila ven, do ulic. Měla hlad, a dneska se rozohlda zastavit na snídani v Ichiraku...tušila, že by tady mohla najít Naruta. Ovšem, když vlezla dovnitř, onen blonďatý ninja tu neseděl.
„Dobré ráno, Teuchi-san. Naruto tu ještě nebyl?“ zajímala se, když si sedala. Teuchi jí okamžitě připravil misku ramenu, když s úsměvem odpovídal:
„Ne, ale každou chvíli by měl dorazit.“
Sewa zamyšleně odtrhla hůlky od sebe a pustila se do jídla. Přišlo jí to celé zvláštní, celý tenhle den ji varoval, aby nevylézala z postele. Proč vlastně?
Zrovna když dojedla a zaplatila, objevil se Naruto a málem ji shodil ze židle.
„Sewo?!“
„Tak ty už jsi tu, Naruto?“ podivila se. „Myslela jsem, že už tě tu snad nepotkám.“
„Tys sem šla, abys mě potkala?“ nechápal Naruto. Teuchi se potměšile ušklíbl. Sewa to postřehla. Samozřejmě, Teuchi to chápal ještě hůř než Naruto.
„Jo, šla. Takže, co ty, jdeš do toho?“
„Do čeho?“ nechápal Naruto zase, když si sedal.
„Přece do chuuninské zkoušky.“ Sewa se zamračila. To je vážně tak zapomnětlivý?
„Á, no jasně!“ Naruto málem vyprskl ramen, který zrovna jedl. „Já věděl, že jsme na něco zapomněl, dattebayo!“
I v tuhle chvíli říkáš dattebayo? Naruto, jsi opravdu zvláštní...
Zadívala se na snídajícího Naruta.
„Fajn, tak já na tebe teda počkám,“ povzdychla si. Naruto něco zamručel na důkaz, že ji slyšel. Teuchiho škleb byl čím dál tím větší.
Hele, to není tak, jak myslíte, obeznámila ho Sewa v duchu. Teuchi se v tu ránu přestal usmívat, chvíli šokovaně zíral, a v příští chvíli se s řevem rozběhl do zadní části obchodu.
„Ha? Co se...?“ Naruto vyjeveně zíral na cíp mizející Teuchiho zástěry. Sew byla v tu chvíli červená jak rajče.
Ááá, mysli občas na důsledky, než něco uděláš! Ječela na sebe v duchu. Měla chut vážně si jednu vrazit, ale to by bylo ještě nápadnější. Zachovala tedy obvyklý výraz, na tváři lehký úsměv, když Naruto volal na Teuchiho, aby mu mohl zaplatit.
„Prostě to tady nechám ležet,“ prohlásil Naruto a strčil peníze pěkně pod misku dojezeného ramenu. Potom vykročil zároveň se Sewou pryč z Ichiraku.

„Proč jsi na mě vastně čekala?“
„Ale, neměla jsem co na práci,“ a taky mě zajímalo, jestli se zůčastníš. I když, i tebe jsem to mohla čekat.
„Aha, a -“ Naruto se zarazil, jelikož o kousek dál uviděl další dva členy týmu. Hlavně, jednu růžovovlasou kunoichi, takže rázem zapomněl na Sewu.
Sakura! „Hej! Sakura-chan!“
Tsss...Sewa se uraženě otočila, takže na ně hleděla z kapku větší dálky.
„Jasně...dobré ráno...“ Sakura se zatvářila nějak podivně. Sewa z jejího pohledu dokázala rozeznat akorát kolosální nervozitu.
Sakura...dneska vypadá divně, pomyslel si Sasuke, který tomu projednou venoval pozornost. Sewa se zadívala ze Sakury na něj.
Ty taky, víš o tom vůbec? Pomyslela si v duchu, když si ho takhle prohlížela. Bylo očividné, že i onen klidný a vyrovnaný Sasuke je dnes jak na větvi.
„Hej, Sewo!“ zavolal na ni najednou. Ha? Snad jsem to neřekla nahlas?
„Pojď, nemusíme přijít pozdě jako Kakashi.“
Sewa úlevně vydechla. Ne že by se Sasukeho bála – i když představa, jak uhýbá ohnivým koulím byla značně reálná – ale raději si nechávala myšlenky pro sebe.

Zastavili se v druhém patře.
„Co je to tady?“ nechápala Sewa, když uviděla hlouček ninjů. Vlastně jich tu bylo hodně, a další přicházeli. Sewa se nerozmýšlela a vyrazila vpřed; tři její týmoví partneři ji překvapeně následovali.
„Cha! S tímhle se chceš zůčastnit Chuuninské zkoušky?!“
„Měl bys to vzdát,“ prohlásil nějaký ninja s napuchlým nosem a dvěma zabalenými meči na zdech. „Jsi jenom malé děcko.“
„Jó jó, přesně tak,“ přizvukoval mu jeho společník s batohem na zádech.
„Prosím...“ ozvala se tmavovlasá kunoichi, „nechte nás projít...“ Dost naivně šla vpřed, ale oni ji jen se smíchem odmrštili zpět.
„Strašné,“ řekl vyděšeně další Lisotvý genin.
„Co jsi říkala? Poslyš,“ řekl ten s napuchlým nosem, a jeho partner ho ihned doplnil:
„Prokazujeme vám laskavost. Chuuninská zkouška není jednoduchá. Ani my jsme nedokázali projít – 3x po sobě. Viděli jsme už různé konce...Ty, co ji nezvládli a přestali být shinobii, ty, co během ní zemřeli...A Chuuninové se často stávají veliteli vojenských jednotek. Neúspěšná mise. Smrt spolubojovníka...To vše je zodpovědnost velitele.A přesto dítě jako ty si myslí, že může projít?“ posmíval se jí ninja s noži. „My jen probíráme ty, co by stejně selhali. Co je na tom špatného?“
Sewa byla nucena zamezit, aby myšlenky ostatních slyšela; měla dojem, že jí z toho snad praskne hlava.
Jsou strašní?
Že je nikdo nenakope...
Cože?!
Ale...ale...
Pitomci, zaslechla poslední myšlenku od Sasukeho, když se vzápetí ozval nahlas:
„Souhlasím...ale necháte mě projít...a také zrušíte tenhle přelud vytvořený pomocí genjutsu. Jdu do třetího patra.“
„O čem to mluví?“ ozvalo se z davu.
„Nevím,“ řekl nějaký další genin, kterého Sewa neznala. Ovšem, dva ninjové stojící u dveřích, nad kterými bylo napsáno 301 se pobaveně usmáli.
301...aha, takže tohle genjutsu myslí...ani jsem si toho nevšimla, byla bych šla po schodech dál do třetího patra...Sewa se v myšlenkách kárala za svou nepozornost.
„Takže sis toho všiml...“
„Sakuro, ty sis toho musela všimnout první, že?“
„Cože?“ Sakura se překvapeně obrátila na Sasukeho.
„Tvé analitické schopnosti a znalosti genjutsu jsou nejlepší z našeho týmu.“
Sakura se začervenala, ale potom se napřímila v odpověď.
„Samozřejmě, všimla jsem si toho už dávno. Protože tohle je druhé patro.“
Eh...Sewa musela přemáhat smíchy, když se Sakura najednou zatvářila megavážně, ačkoliv ještě před pěti sekundama netušila, co má Sasuke na mysli.
„Jasan!“ prohlásil Naruto. Sewa raději nic nedodávala, měla dojem, že to tři členové jejího týmu předtím zvládli docela obstojně.
Obraz se zavlnil, a vzápětí se číslo nade dveřmi změnilo.
„Hm, to nebylo špatné, ale udělal jsi jen to, že jsi to prohlédl!“ poznamenal ninja s meči a vyrazil vpřed. Hodlal Sasukeho srazit k zemi kopem, což Sasuke postřehl a sám se rozhodl zaútočit. Jenže, v zápětí se vzduchem mihlo něco zeleného. Ten kluk, kterého předtím dva ninjové mlátili teď stál mezi tím Opuchlým nosem a Sasukem, zadržel oba dva kopy. Sewa na něj ohromeně zírala.
On...je oba dva...kdo to je?
Sasuke i druhý ninja se odtáhli. Všichni teď na kluka v zeleném, s tím megaobočím zírali s posvátnou úctou. I on ale zamířil zpět ke svému týmu.
„Hej,“ prohlásil kluk s tmavými vlasy a býlíma očima. Sewa se na něj pozorně zahleděla.
Ty oči...Hyuuga.
„Co se stalo s naším plánem? To ty jsi říkal, že bychom na sebe neměli upoutávat pozornost.“
„Nooo...“ obočtanec se zadíval na tým sedm, Hyuugovi neodpověděl. Vlastně, teď zíral spíše na Sakuru.
„Ale né...!“ jediná kunoichi z jejich týmu vrtěla hlavou. Obočnatec zamířil k Sakuře, což překvapilo asi celý tým sedm.
„Ahoj. Mé jméno je Rock Lee. Takže tvé je Sakura...“ usmíval se, ale Sakura se tvářila nepřívětivě. Sewa byla v tu chvíli ráda, že neslyší myšlenky ostatních, v tomhle případě po tom nijak netoužila. Měla ale chuť otočit se a odejít. Její pozornost však upoutal Hyuuga, který na ni nepokrytě hleděl.
„Hej, co je?“ obořila se na něj. Hyuuga zavrtěl hlavou a sjel pohledem k znaku na jejím rukávu.
„Ty jsi z klanu Akikaze?“ zeptal se. Sewa tiše přikývla.
Hyuuga...hm... „Proč tě to zajímá?“
Přeměřoval si ji bílýma očima. „Měl jsem za to, že z tohoto klanu už nikdo nežije.“
„Tak to jsi se pletl,“ Sewa se zamračila. Dost na tom, že nevěděl o ní, to by pochopila. Ale...nikdo nebude pokládat za samozřejmý fakt, že všichni krom ní jsou mrtví...vždyť na to nemájí důkazy.
Jejich hovor zaujal Sasukeho spíš, než rozhovor mezi Sakurou a Leem. Teď se obrátil Hyuuga pro změnu na něj. Sewa se odvážila vplížit se do jeho myšlenek.
Dnes to vypadá na setkání vymřelích rodů...
„Ty, co si o sobě myslíš?“ vybuchla najednou, čímž překvapila jak Hyuugu, tak Sasukeho.
„Co jako?“
„Vymřelích rodů?“ opakovala po něm. Sasuke nechápavě zíral jak na ni, tak na Hyuugu.
Hyuuga se zarazil. Ta holka...jak...
Sewa skousla ret. Sakra! Sakra! Sakra! Neodhaluj všem své schopnosti!
Otočila se, a aniž by čekala na zbytek svého týmu, vyběhla po schodišti do dalšího patra. Tenhle den byl hned od začátku plný překvapení. Netušila, co se stane dál, ale musela přiznat, že se toho obávala.