manga_preview
Boruto TBV 15

Sladké lži

Už od dětství jsem vždycky slýchávala, že lhát se nemá. Že jakákoliv lež je stokrát horší, než sebestrašnější pravda. Lež tě prý pošpiní, ukápne na tvou duši, jako nesmyvatelná černá tuš. Vytrvale jak déšť a neodvratně jako smrt maluje zlověstné čáry do tvého nitra. Nakonec ve tvé duši nezůstane ani kousek bělostné barvy a zloba se lží tě pohltí. Zabíjí stejně neodvratně, jako ostří katany, a nemilosrdněji než jakýkoliv člověk. Nakonec ve tvé duši nezůstane ani kousek bělostné záře nezkaženosti. Nejhorší na lžích je to, že pokud jednou začneš, tak jen tak nepřestaneš. Lež tě chytne do svých drápů a už nepustí.

Shinko byla prostá dívka z vesnice. Svým jednoduchým způsobem byla vlastně i hezká, ale z davu nijak nevykukovala. Od dětství jí nezbývalo nic jiného, než pomáhat své rodině na farmě. Žila jednoduchý, bezstarostný život, který si občas zpestřila výletem po okolí, nebo navštívením pouti v nějaké blízké vesnici.
Právě na jedné z nich byla. Barevné stany kočovných lidí lemovaly náměstí a všude se ozýval smích a šťastné lidské hlasy. Milovala ten rozruch vesnické pouti. Chodila po pouti celý den. Tu si koupila za trochu peněz, co jí s sebou dali rodiče, pentli a támhle zase sladké cukroví. Prohodila pár slov s vypravěčem příběhů. To však už byla skoro tma.
„Přijďte se podívat na velkolepou show. Nikde jinde neuvidíte tak oslnivé umění!“ rozezněl se zvučný hlas vyvolávače nad celou poutí.
„Uvidíte to, co jste ještě neviděli!“ lákal je dál.
Ostatní stánkaři už ztratili své kouzlo a tak se před tribunou sešel velký dav. Všichni měli očekávání v očích.
„Něco výjimečného a my to uvidíme.“
„Takové štěstí, a to jsem chtěl odejít,“ slyšela Shinko a sama byla plna naděje, že uvidí něco speciálního.
Na pódium vešel blonďatý chlapec. Odhadla, že by mu mohlo být tak kolem šestnácti, tedy stejně jako jí. Docela se jí líbil jeho jemný vzhled a blonďatá hříva.
Mladík zvedl ruku a sjednal si ticho.
„Jmenuji se Deidara a přišel jsem vám ukázat, co je to umění!“ prohlásil sebejistě a z rukávů mu do vzduchu vyletělo několik pestrobarevných motýlů. Dav zalapal po dechu, když se za ostrého zvuku a za vzniku obláčků dýmu, zvětšili a několikrát se proletěli okolo pódia. Ještě naposled obkroužili užaslé publikum a pak zamířili k noční obloze.
„Umění je totiž v jedinečném a svou krásou neopakovatelném okamžiku, jenž vyrazí dech a zamrazí u srdce,“ řekl a pak srazil ruce k sobě a silným hlasem zakřičel: „Katsu!“
Na obloze, kam byly přikovány oči pozorovatelů, se motýli v barvách rozletěli na kusy a vytvářeli různobarevné květy. Světla z výbuchů osvětlovalo hlavy publika různými barvami a na obloze malovala nádhernou paletou barev velké, ale pomíjivé umělecké dílo. Ani ne za dvě minuty byla nad vesnicí znovu ta stará, okoukaná a známá hvězdná obloha.
Publikum začalo tleskat. Bylo to nádherné ukončení pouti. Takové, které ještě nikdy nespatřili. Někteří lidé v davu začali házet drobné mince. Za chvíli jimi bylo pódium celé pokryto.
„Děkuji, děkuji vám moc za uznání mého prostého umění!“ opakoval neustále onen mladík a vesele se usmíval. Štěstí z něj přímo zářilo a vůbec mu nevadilo, že se několik penízků trefilo přímo do něj.
Pak se jejich oči na chvíli, krátkou jako úder srdce, setkaly.

Jak jsem rostla, tak jsem pochopila, že lež je každodenní součást života. Stejně jako pravda. Také jsem zjistila, že někdy je lež přímo vyžadována. Jenže já jsem lhát schopná nebyla.
Nemohla jsem říct kamarádce, která celá nadšená přiběhla s pentlí, co jí koupil její přítel, že jí sluší, když byla nevkusná. Ztratila jsem tak docela dost kamarádů.
Jenže jakákoliv lež je špatná. Dokonce i ta, co přinese ostatním úsměv. Pravda je lepší i tam, kde bodá, zatímco lež milosrdně léčí. Nebo snad ne?

Jeho modré oči ji za tu krátkou chvíli, za sotva prchavý okamžik, stačily mocně zaujmout. Byly plné hravosti, ale i vážnosti. Vycházela z nich schopnost potloukat se královstvím fantazie i přežít ve světě. Byly schopné lásky i nenávisti. To vše stačily říct za jeden úder srdce.
V Shinko rostla potřeba si s mladíkem promluvit. Prohodit pár slov a znovu se podívat do těch kouzelných očí.
Lidé na návsi se začali pomalu rozcházet do svých domovů. Pouť skončila.
Dívka se začala prodírat davem směrem k pódiu, ze kterého Deidara zvolna odcházel.
„Uhněte, prosím!“ zařvala Shinko na dva tlouštíky, co jí bránili v cestě.
Pomocí ostrých loktů se prodrala až k pódiu, to oběhla a za ním se s ním skoro srazila.
„Ahoj,“ pozdravila nesměle a jemně sklopila oči.
„Ahoj, co chceš?“ odpověděl jí a zářivě se usmál. Ani se nezabýval tím, jestli by jí radši neměl vykat.
„No, já vlastně ani nevím. Možná, jen se seznámit s umělcem a hlavně člověkem, co se za ním skrývá.“
Shinko byla pořád nesmělá a dívala se do země.
„Jak se jmenuješ? Já Deidara.“
„Já jsem Shinko.“
„Všiml jsem si tě v davu a něco mě zaujalo!“ Deidara natáhl ruku a zvedl dívce hlavu, aby se jí podíval do obličeje. „Máš moc krásné oči!“ řekl a znovu se usmál podmanivým úsměvem.

Krásné lži! Tak sladce znějí v uších. Tak opíjejí duši. Podlehnout jim je otázka pár slov. Chlapci vždy říkají věty jako „Co sis to dnes udělala s vlasy, moc ti to sluší!“ nebo „Ty krásné šaty jsou nové?“ i když pro ně jsme pořád stejné. Mám krásné oči? Ano možná mám, ale teď, ve zpětném pohledu, vidím, jak moc jsem se mýlila. Přede mnou viděl mnoho dívek se stejně hezkýma očima. Možná i s hezčíma. Možná ho zaujala ta pravda v mých očích. Pochopila jsem, že jsem jediná dívka, co nikdy nezalhala a právě ta odlišnost je to, co ho přitahovalo.
Zpátky ke lžím. Jeho slova zněla překrásně. Příliš krásně na to, aby to mohla být lež. Lež, která se mi v nitru přeměnila na něco tak odporného, jako košík plný ropuch. Moje velká, přirozená stydlivost se rozpouštěla.

„D…díky!“ Shinko se začervenala pod zkoumavým pohledem Deidary. Cítila jeho prsty na své bradě a nemohla říct, že by to bylo nepříjemné.

Nesnáším vzpomínky na tu noc i přesto, že jsem si je v hlavě uchovala bez přikrášlení a lží. Jen jeho medová slůvka. Ještě teď slyším, jak mi rychle tepalo srdce. Jeho ústa šeptající krásná slůvka. Jeho jemné ruce, nezvyklé žádné práci, zkoumající mé tělo. A hlavně jeho strašné lži.
„Nikdy tě neopustím!“ šeptal mi do ucha, když ze mě stahoval kimono. Kdybych věděla, jak strašná to byla lež, nikdy by se mě ani nedotkl.
Ano, nesnáším ty vzpomínky, ale zároveň na ně nemůžu zapomenout. Ne, kdybych říkala, že se to nikdy nestalo. Kdybych to popřela a život šel dál beze změny, tak bych lhala sama sobě.

Shinko ráno probudilo slunce svítící jí přímo do tváře. Otevřela oči a zmateně se podívala okolo sebe. Nebyl to její pokoj, ale pokoj v hostinci na návsi.
„Deidaro?“ řekla do ticha Shinko rozechvělým hlasem. Neležel vedle ní v posteli a ani ho neviděla nikde v pokoji. Do očí se jí draly slzy.
„Jen si někam zašel, třeba chce přinést snídani do postele nebo něco takového, jak se to vždycky píše v knihách,“ uklidňovala se v duchu, zatímco sbírala své oblečení, porůznu poházené po pokoji.

Knihy, ó jak knihy lžou. Existuje vůbec něco jako žili šťastně až do smrti´? Ne, i knihy lžou. Dokonce i v životopisech si autor něco idealizuje, nehodící kapitolku ze života zamlčí a v konečném soudu je kniha jedna velká lež.
Nečetla jsem nic už hodně dlouho, protože jsem nenašla nic, kde by byla pravda. Pravda do posledního řádku, do posledního nepatrného písmenka. Jsou knihy skoro pravdivé, ale já nejsem člověk, kterého by uspokojilo jen skoro, alespoň ne v tomhle. Proto píši knihu o pravdě, o její síle a knihu, která bude pravdivá do poslední nitky.

Jakmile se oblékla, vyšla ven. Ve dveřích se srazila s mužem, co uváděl Deidarovo vystoupení.
„Dobrý den!“ pozdravila ho. „Kde je Deidara?“ podívala se na něj prosebným pohledem.
Muž se rozesmál hurónským smíchem.
„Prosím, řekněte mi to!“ zažádala ho už vážněji.
„Odjel asi před hodinou pryč!“ řekl muž a smál se dál.
„Ale on…,“ nedopověděla větu dívka, neměla na to už sílu a oči se jí naplnily slzami.
Muž zvážněl.
„Takže tys doopravdy věřila všem těm jeho lžím?! Skutečně sis myslela, že tě bude do konce života milovat, že si tě vezme? To se mi snad jen zdá!“ vmetl jí pravdu do tváře a rozesmál se ještě víc, než předtím.

Byla jsem ještě mladá a naivní a vážně jsem věřila v pravdu. Dnes už vím, že lidé vždy nemluví pravdu a neřeknou ji, ani když se jedná o lásku.
V osmnácti jsem vstoupila do kláštera. Rodičům se to moc nelíbilo, ale co mohli dělat. Zbytek života jsem strávila v modlitbách.
Shodou okolností jsem se posléze dozvěděla, že onen mladík vstoupil do řad Akatsuki. Když jsem ho já potkala, byl to ještě obyčejný chlapec, živící se předváděním svého umění na vesnických poutích. Lhát ale uměl i tehdy. Donesla se mi i zpráva o jeho smrti. Bylo to ulehčení, ale zároveň jsem kdesi cítila osten smutku. Proč? Sama nevím.

___________________________________________________________________________

Kurzívou byla citována kniha Pravda od abatyše buddhistického kláštera Shinko. Tato kniha vyšla až pět let po její smrti v úctyhodném věku osmdesáti čtyř let. Mezi lidmi se říká, že nikdy za celý svůj život nezalhala a to ani nevědomě. Její duše se proto dostala rovnou do nirvány.

Poznámky: 

Kniha Pravda je smyšlená a slouží pouze k účelům této povídky. Takže pokud nějaká abatyše napsala knihu Pravda, tak se jí tímto omlouvám.
Tahle povídka vznikla z jednoho momentálního nápadu. Napsat nějakou povídku, kde by příliš mnoho pravdy a taky přílišná důvěra v to, že lidé mluví pravdu, uškodila. No, první na co jsem přišel bylo, že by to měla být milostná povídka se zklamáním hlavního hrdiny. Jak jinak lépe to ukázat, že? Z toho jsem odvodil, že hlavní hrdinka musí být holka. No, a protože se mi žádná holka z Naruta nehodila, tak jsem vymyslel vlastní a dal jí jméno Shinko(jeden z výrazů pro pravdu, tedy alespoň mi to vyhodil překladač). No a to přede mě postavilo další problém. Jak se seznámí s osobou z Naruta. Byla to vesnická dívka, a tak se přímo nabízela možnost nějaké veselice. Nakonec jsem se rozhodl pro pouť, neboť tam přichází spousta cizinců. No a odtuď bylo k nápadu s ohňostrojem jen kousíček. Takže za druhou postavu jsem dosadil mladého Deidaru.
Takže shrnuto a podtrženo jsem vymýšlení věnoval několik hodin.

PS: Pište komentáře. Hlavně s kritikou. Jestli mě zase někdo dá jednu hvězdičku bez udání důvodu, budu doopravdy naštvaný.

4.72414
Průměr: 4.7 (29 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kaia-chan
Vložil Kaia-chan, So, 2009-09-05 07:28 | Ninja už: 6049 dní, Příspěvků: 1192 | Autor je: Prostý občan

To bylo moc krásný.. Smiling

Už to tak bude?
Return? Smiling Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků Smiling

Obrázek uživatele Minata
Vložil Minata, So, 2009-05-09 17:31 | Ninja už: 6117 dní, Příspěvků: 2381 | Autor je: Prostý občan

Tak... Četla jsem jedním dechem. Jedním dechem, od začátku do konce...
Konstruktivní kritika...
Mě se strašně líbil ten nápad, vložit do toho kurzívou prolog knihy... Strašně se mi to líbilo. Ale, jenom jedna věc mě maličko zklamala: A to, když jsi to věnování nějak v druhým kurzívovým odstavci sloučil tak reálně s přítomností ostatního textu... Možná by to bylo lepší, kdyby to neodkazovalo tak okatě na ten den, nebo jenom trochu... Ale, to je taková blbá maličkost Smiling
A nadšení...
Nápad... Ten nápad je úžasnej! Cirkus - tak krásněs vylíčil tu atmosféru potulnejch kejklířů a kouzel. To s těma motýlama a uměním byla nádherná, nádherná (!) část.
A taky, nevím, jak to popsat, ale v tom textu bylo něco, co bylo tak krutě reálný... A právě proto mě to nadchlo. Celý to zklamání, ale touha nebýt zlomena, touha odolat, setrvat...
Jeptiška, která nikdy nelhala.
Krása... Krása Talle.

Četlo s to vážně jedním dechem a jestli ti za to někdo někdy dal nebo dá jednu hvězdičku, tak... Ho nechápu. Ani čtyři hvězdičky tady moc nechápu. Jediný, co si to zaslouží, je rovných pět, protože tohle byl vážně skvost... Smiling
Strašně krásná práce, strašně perfektní nápad, ale na to už jsem u tebe zvyklá - že budu nadšená Smiling

„Kdykoliv se mě ptají, jakou knihu bych si s sebou vzal na opuštěný
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco

Obrázek uživatele cinkl
Vložil cinkl, Po, 2009-02-09 22:07 | Ninja už: 5861 dní, Příspěvků: 776 | Autor je: Prostý občan

Tohle mě zaujalo...Upřímně je to originální a velice hezké Smiling

*Lavi. He is pretty cool, you knowZ lásky*

*Když nechceš ubližovat, neubližuj. Ale když ublížíš, tak chladnokrevně.*

MůjsvětDivů **Kdo žije bez fantazie, není člověkem**

Obrázek uživatele Ayame-sama
Vložil Ayame-sama, Ne, 2009-01-25 18:34 | Ninja už: 5920 dní, Příspěvků: 1086 | Autor je: Prostý občan

zase nádhera! popravdě mi chvilku trvalo, než jsem mě to chytlo, ale potom to fakt stálo za to! takových myšlenek! zas budu mít celou noc co dělat!

Obrázek uživatele Katotoka
Vložil Katotoka, Ne, 2008-12-21 09:28 | Ninja už: 6091 dní, Příspěvků: 1137 | Autor je: Prostý občan

Tak popravdě..
Fakt dobrá povídka. Máš zvláštní styl psaní, což je dobře, je to moc zajímavé... Líbilo se mi to Eye-wink

Obrázek uživatele Byakko
Vložil Byakko, St, 2008-12-17 19:02 | Ninja už: 6226 dní, Příspěvků: 826 | Autor je: Prostý občan

Naprosto skvělé!!! Často jsem měla k povídkám, které jsem četla, nějaké výhrady, ale protože jsem pravý opak Shinko (no dobře, úplý opak zrovna ne.. Laughing out loud), nikdy jsem je nevynesla na povrch! Ale tady jsem žádnou nenašla!!! Smiling

Obrázek uživatele IceSun685
Vložil IceSun685, Čt, 2008-12-11 20:23 | Ninja už: 6240 dní, Příspěvků: 934 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga

bylo to hezké 5 bodů Smiling

Obrázek uživatele Vidlička
Vložil Vidlička, So, 2008-11-29 19:24 | Ninja už: 6126 dní, Příspěvků: 16 | Autor je: Prostý občan

Mají budhisté abatyše? Nejsou jenom v křesťanství?

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, So, 2008-11-29 19:45 | Ninja už: 6128 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Tsunadin poskok

Nejspíš nemají ale použití výrazu představená kláštera mě přišlo horší. Stejně tak asi Japonská vesnice nebude vypadat tak jako středoevropská kterou jsem popisoval. Přeci jen nejsem odborník na Japonsko a tak radši využívám reálie které znám lépe.

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, Út, 2008-11-25 16:16 | Ninja už: 6128 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Tsunadin poskok

No tedy! Přijdu jsem a co mé oči nevidí. Tři skvělé autorky mi tady zanechali komentář. Skoro asi začnu psát rychleji. Vážně moc díky vážím si toho.
Rika-Já s tím taky nesouhlasím. Přesně ten odstavec který myslíš měl ukázat nesmyslnost jejího postoje. Což jsem přeci jen napsal i v poznámkách.

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.

Obrázek uživatele Schrödingerova kočka
Vložil Schrödingerova kočka, Út, 2008-11-25 16:04 | Ninja už: 6218 dní, Příspěvků: 2945 | Autor je: Prostý občan

V jednom nesouhlasím. Pokud někdo lže, aby někomu ulehčil, tak to není tak odsouzeníhodné jako když někdo lže, aby pomohl sám sobě....Stejně tak jako fakt, že každá lež má svou vlastní váhu. Ale pravda je přeci jen pravda. Pravda je vzácná.
Vlastně jsem to četla dnes ráno, ale potřebovala jsem si trochu srovnat, co sem vůbec napíšu za komentář. Tohle ve mně hodně nechalo.

“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”

Obrázek uživatele hAnko
Vložil hAnko, Út, 2008-11-25 09:02 | Ninja už: 6155 dní, Příspěvků: 5771 | Autor je: Editor ve výslužbě, Zatvrzelý šprt

Páni, Talle... Tvoje povídka mě doopravdu zasáhla. Dobře totiž vím, jaké to je, když někdo něco slíbí, a pak odjede na druhý konec světa. No dobře, na konec světa ne, ale hodně, hodně daleko...
Napsal jsi to moc krásně. Všechno, co Shinko říká a cítí se při čtení skoro hmatatelně vznáší kolem mě. Moc ti za ten příběh děkuju. Smiling

~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie

Obrázek uživatele nettiex
Vložil nettiex, Út, 2008-11-25 08:40 | Ninja už: 6129 dní, Příspěvků: 3653 | Autor je: Editor všeho, Kankurova kosmetička

Nádhená povídka Smiling šťastně až do smrti... jo, to lže. Vždycky se přece něco musí stát...

Já ti ani nevím, co napsat. Ty tvoje povídky jsoou tak... zvláštní, skvělé? Takže kritiku žádnou (když už je ten pravopis opraven Laughing out loud) dal sis stím hodně práce, a měl jsi hodně velký úspěch, co dodat Smiling

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Po, 2008-11-24 17:30 | Ninja už: 6141 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Když si odmyslím

je tahle povídka to nejkrásnější, co se mi dnes připletlo do cesty.

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, Po, 2008-11-24 18:37 | Ninja už: 6128 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Tsunadin poskok

Díky za pochvalu moc mě těší.

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.