Podruhé ztratit - Tenhle soupeř je můj! 18

Vodní stěna okolo Minata se začala postupně zmenšovat, až nakonec se voda jen rozlétla do okolí, a pak zmizela. Minato si jen otřel studené kapky vody z obličeje, které byly důkazem její jediné existence a rozhlédl se po náměstí. Přikrčil se do bojové pozice a udělal pečetě. Jeho plášť zavál v mírném vánku a poté se Minato vytratil.
Naruto to tiše pozoroval skryt pod rouškou noci. Stál přikrčený za komínem jednoho z domů a snažil se zklidnit tep svého srdce a zmírnit adrenalin, který se mu rozléval po celém těle.
Kolem jeho těla se prohnal slabý vánek, točil se kolem jeho hlavy a rozcuchával mu vlasy. Najednou se vytratil, neodletěl pryč. Prostě to bylo, jako by narazil na bariéru a zmizel.
„Tak jsem tě nakonec našel,“ ozval se hlas v jeho hlavě. Naruto sebou cukl. Připadalo mu, že ten vánek, který zmizel se mu nějak dostal do hlavy a vyplňoval tam místo, které neměl. Cítil jeho chladnou přítomnost ve své hlavě a rukama se za ni pevně chytil. Podíval se na náměstí, ale to zůstalo zcela neměnné.
„Genjutsu?“ Šeptl tiše do temné noci.
„Kdepak, nikdy mi genjutsu nijak nešlo, ale tohle bývalo účinnější, než leckteré z nich.“ Opovědělo to v jeho hlavě. Pak se to něco spustilo jeho hlavou dolů. Krk, plíce, všechny části, které to míjelo zanechávalo v chladu a pocitu ztuhlosti, až měl Naruto potíže dýchat. Najednou se to zastavilo v jeho břiše. Naruta opět zachvátil ten pocit. Liška ho volala k sobě a on se k ní vědomím zcela odebral.

Obraz nočního náměstí mu zmizel před očima a místo toho se díval na potrubí, z něhož okapávala líně voda a tvořila na hladině kruhy. Naruto se opět vydal pro něho již tolik známou a nechutnou cestou k démonovi. Když zahnul za poslední roh a dostal se do uličky vedoucí k mřížím, spatřil před nimi stát ještě někoho. Překvapeně vytřeštil oči a zastavil se. Muž stál před mřížemi a díval se na démona. Díval se na něj pohledem, z kterého byl i Kyuubi neklidný a začal sebou šít. To že se Minato dostal až sem, se mu nijak nelíbilo.

Naruto se nakonec rozhodl přijít blíž, ale nechával si od něj bezpečnou vzdálenost. Minato se na něj podíval s lesklýma očima lítosti.
„Věděl jsem to…“
„Hm?“ Podivil se Naruto a upřeně se na něj díval.
„Věděl jsem, že mě za tohle budeš nenávidět.“ A pokynul směrem ke Kyuubimu, který to nezvykle tiše poslouchal. „Chtěl jsem, aby v tobě lidé viděli hrdinu, protože jsi ho dokázal udržet ve svém těle jako malé miminko. Ale oni to tak neviděli.“
„To není až zas tak pravda…“ Zahuhlal tiše Naruto, vlastně to ani nechtěl říct, ale nějak to z něj vypadlo.
„Co není pravda?“
„No, když se nad tím zamyslím, tak jsem vás nikdy nenáviděl. Nenáviděl jsem pouze jeho.“
„Protože díky mě jsi ho měl v těle!-“
„- Ne, protože zabil tolik lidí… Když někdo silnější zabíjí slabší, je jasné, že se ho slabší bojí a nenávidí silnějšího. On byl ve mně a lidé si to bohužel spojili tak, že on je já a já jsem on.“ Naruto si povzdechl a přešel blíž k mřížím. „Jako dítě jsem je neměl rád, protože mě nenáviděli a já nevěděl proč. Ale uvědomil jsem si, že tudy cesta nevede. Nenávist plodí jen špatné věci, ale já jsem dobrý člověk! Když se tomu tedy oni nepostavili čelem, musel jsem se postavit já a přesvědčit je.“ Rukama se chytil mříží a podíval se Kyuubimu do očí. „Povedlo se.“

Hinata stála na rozbořené budově Hokage a pomocí svého Byakuganu mapovala okolí vesnice. Těsně při ní stálo několik ninjů.
„Tak co?“ Ozval se po chvíli jeden z nich v masce.
„Mám Nidaime Hokageho.“ Řekla potichu. Všichni přítomní již věděli, že se Hokage nechovají normálně a útočí proti Konoze.
„Hmmm..Nidaime. Toho si můžu vzít na starost já. Půjde někdo se mnou?“ Vznesl Otázku Tenzou a čekal na nějakou reakci.
„Síla mládí nenechá nikoho ve stychu, že Lee!!“
„Jistěže. sensnei!!“
„Achjo.“ Povzdechl si Tenzou, ale nakonec si to rozmyslel. „Tak jo, myslím, že by jsme to jako tým mohli zvládnout. Hinato-san napovíš nám?“ A podíval se do jejích soustředěných očí.
„Severně 10 metrů od Akademie.“ Odpověděla a dál Nidaimeho pozorovala.
„Síla mládí vpřed!!!“ A po Gaiovi a Leem zbyl jen obláček prachu.
„Mate!“ Vykřikl Tenzou, ale už bylo dávno pozdě.
„Hodně štěstí.“ Popřála Hinata Tenzouovi s úsměvem na rtech a upřeným pohledem někam do dáli. Ostatní se s ním také rychle rozloučili a popřáli mu hodně štěstí. Poté Tenzou zmizel a nikdo si v té tmě ani nevšiml jak.

„Neměl by někdo pomoci Tsunade a Sakuře?“ Zeptal se Kiba a hladil Akamara na břichu, ten se jen slastně vyvaloval a když náhodou Kiba přestal, rychle se překulil a žďuchal do něj čumákem. Sasuke už chtěl něco říct, když ho Kakashi předběhl.
„Nemáme dost lidí. A navíc, Tsunade je Godaime Hokage a Sakura se je stejně dobrá. Mají šanci uspět. Důrazně se podíval na Sasukeho, ale ten jeho pohled ignoroval.

Neji se díval po případných nepřátelích až na téměř druhém konci vesnice, když uviděl, jak se tmou krade Sandaime. Potuloval se kolem dámských lázní snad v naději, že nějaká slečna by si za stavu války pozdě v noci dala horkou koupel.
„Ten paprika je vážně zvrhlík. Naruto nekecal!“ Zašeptal si sám pro sebe Neji a uchechtl se. Pak se rychle otočil a vyrazil za Hinatou a ostatními.
Byl již v polovině cesty, když ucítil za sebou něčí přítomnost. Ohlédl se Byakuganem za sebe a zjistil, že ho jako stín sleduje Sarutobi. Neji přidal do kroku. Sarutobi mu však byl stále v patách.

„Hinata pozorovala dál noční okolí, když se v jejím zorném poli objevil Neji a hned v závěsu za ním Sarutobi.
„Nejiho pronásleduje Sandaime!“ Vykřikla a všichni přítomní sebou trhli.
„Já se toho ujmu.“ Řekl Kakashi.
„Půjdu s vámi!“ Vyhrkla horlivě Tenten a Kakashi přikývl. Než jim někdo stačil něco říct, oba zmizeli ve tmě.
„Takže Akatsuki jako třešnička na dortu?“ Zažertoval Kiba.
„Zjevně ano. Hinato, pokus se je najít a dej nám vědět.“ Přikázal Shikamaru.
„Hai.“
„Já už jednoho z nich mám.“ Ozval se někdo. Všichni leknutím nadskočili. Poté hlasitým nadáváním zburcovali příchozí osobu, z níž se vyklubal Shino. Když se uklidnili, vyzvali ho, aby jim pověděl, koho našel.
„Potuluje se jich tu víc, ale zároveň je to jeden.“ Pověděl tajemně a Kiba se na něj osopil.
„Co to žvatláš za nesmysly, mohl by jsi nám už konečně říct kdo to je?“
„Pein!“ Sykla vztekle Hinata a Shino přikývnul.