15+ Kakuzův učeň III--Ráno po tom

„Itachi, proč spíš na zemi?“ zeptal se Hidan.
„Protože v mojí posteli se válí Deidara s tou holkou,“ odpověděl Itachi, otočil se na druhou stranu a znovu usnul.
Před Hidanem stála těžká volba: Jít dál, nebo otevřít dveře. Nakonec se rozhodl jít dál a ignorovat to, co se večer mohlo stát.
O chvilku později se chodbou hnal Tobi a zakopnul.
„Co tu děláte, Itachi-sama?“
„Ještě před pěti vteřinami jsem spal, než si mi ukopnul hlavu,“ vztekle křičel Itachi a zvedal se ze země. Tobi se zapištěním odběhl pryč. Itachi v nabručené náladě sáhl po klice a stisknul ji. Bylo zamčeno. Itachi se tedy odplazil na snídani.
„Co to bylo?“ Faith se z ničeho nic posadila.
„Nevim. Itachi se asi dožaduje vstupu,“ odpověděl jí Deidara.
Faith si prohrábla vlasy, které se jí nalepily na obličej. „Co jsme to včera dělali?“
„Nemám páru,“ Deidara se také posadil a ospale mžoural na svět.
Dívka se rozhlédla. Ležela s Deidarou v jedné posteli a ještě k tomu jen ve spodním prádle.
„Ááááááááá!!!“ zařvala Faith, vyskočila z postele a omotala si kolem sebe peřinu.
„Hezká podprsenka,“ uchechtl se Deidara. „Nemyslím, že už přede mnou máš, co schovat.“
„Co se včera *cenzura* stalo?!?!“ vyhrkla Faith.
„Doufal jsem, že to mi řekneš ty,“ Deidara si lehnul zpátky na postel s rukama za hlavou. „Ale muselo to bejt moc hezký.“
„Snad.. snad jsem nedělali tamto, že ne?“ vykoktala téměř hystericky.
Deidara se záhadně usmál, ale když uviděl její zděšený výraz, slitoval se. „Myslím, že ne. Kdyby jo, tak bys na sobě neměla vůbec nic.“
„Tak ale jak to, že to.. no, nejsme oblečený?!“
„Co já vim. Já mám v hlavě prázdno. Nepamatuju si nic od chvíle, kdy jsme vypili půlku tý flašky,“ Deidara z postele sledoval, jak jí peřina padá na zem.
Faith se nečekaně rozplakala. Deidara, až do teďka se sebou nadmíru spokojený a sebevědomým zvednutým až k vršku Olympu, znervózněl. Co má dělat s holkou, která brečí? Tohle se mu ještě nestalo.
Faith nevypadla, že by s pláčem hodlala hned tak přestat. Deidara k ní opatrně přišel, přehodil přes ni peřinu, která mezitím spadla úplně, a soucitně ji objal. Faith opřela hlavu o jeho rameno a rozeštkala se ještě víc. Deidara ji láskyplně hladil po vlasech
Pochvíli se uklidnila. „Promiň…“ řekla pak.
„To nic. Jen mě překvapilo, jak si nejdřív hraješ na zkušenou drsňačku, a pak se mi tu rozbrečíš,“ zašeptal a usmál se na ni.
„Když já.. no prostě.. víš…“ snažila se Faith vyjasnit situaci.
„To je dobrý, já to chápu,“ pohladil ji Deidara naposledy a vstal. „Dobrý?“
„Jo, jenom.. neviděl jsi moje oblečení?“ zeptala se Faith s pohledem upřeným do země.
„Hm, co tohle? Ne to je Itachiho,“ Deidara zahodil pár ponožek. „Tady to máš,“ hodil po ní kalhoty a tričko.
„To taky není moje,“ ušklíbla se Faith nad pyžámkem s králíčkama a srdíčkama.
„Aha, tak promiň,“ ušklíbl se taky Deidara. „To jsem si o Itachim fakt nemyslel.“ Našel další kalhoty. „Co tyhle?“
„Vždyť jsou kožený a ještě k tomu s nápisem „CUTE“ na zadku, no blé.“
„Ale sekly by ti,“ Deidara se podíval pod postel. „Tyhle?“ vytáhl kus hadru zpod postele.
„No, broučku, možná bych ti mohla říct, že jsem měla sukni,“ ozvala se Faith.
„No jasně. To víš, kotě, chlap nekouká na to, co má holka na sobě. Veškerou pozornost směřuje na to pod oblečením,“ Deidara mezi dvěma prsty zdvihl trenky se srdíčkama.
„Jéminkote, ten Itachi se nezdá. Hele, to vypadá jako tvoje tričko,“ poznamenala a vytáhla neidentifikovatelný kus čehosi zpod stolku.
„No dovol. To bych si na sebe nevzal. Všimla sis těch rozházenejch karet?“
„Hej, no fakt. A tady je moje ponožka.. a tady druhá!“
„A tady je moje tričko,“ zvedl Deidara zmuchlaný kus oblečení. „Že my hráli poker.“
„Tak to by vše vysvětlovalo.“ Oddychla si Faith a šla si posbírat oblečení.