Několik zimních dnů Akatsuki 16

Do vstupní haly zavanul prudký ledový vítr. Itachi, který na sobě měl stále jen šortky a tričko se otřásl zimou.
„Mohl bys ty dveře zavřít?!“ křikl nevrle na příchozího.
„To je mi teda uvítání,“ ozvala se dotčeně lepší část Zetsu.
„Zetsu?“ podivil se Itachi. „Ty jsi vzhůru?“
„Očividně,“ utrousil.
„Co tady děláš?“ zeptal se kanibal zvědavě.
„Čekám.“
„Na co? Až z toho krbu vypadne Santa Klaus? Jestli jo, tak se načekáš. Vánoce jsou až za dlouho.“
„Santa Klaus není.“
„Och, takže ty patříš k té skupině, co už to ví,“ pokýval hlavou Zetsu. „Tak to prosím tě neříkej před ostatními.“
Ostatními? On je mezi námi někdo, kdo věří na Santa Klause? pomyslel si nevěřícně. Vlastně, zamyslel se, Tobi. Nejspíš.
„Můžeš mi teda vysvětlit, když tu nečekáš na Santu, co tu děláš? A co se děje? Najdu tě tu v tričku a šortkách. Což není v téhle zimě nijak dobrý nápad. Hidan a Kakuzu někam odejdou. A když se proberu, válí se kousek ode mě Deidara, který vypadal, jak když našel basu rumu a celou ji vychlastal sám.“
„Deidara tak vypadá pořád,“ odvětil Itachi. „A co se týče ostatního… Co si pamatuješ?“ podíval se na něj. „Já jen abych věděl odkud mám začít vyprávět,“ vysvětlil, když si všiml zmateného pohledu Zetsu.
„Vím jen, že jsem se probral na zemi před sídlem a vedle ležel Deidara v limbu. Po chvíli se probudil. Pokusil se dostat dovnitř. Dostal ale dveřmi po hlavě a skácel se na mě. Hidan a Kakuzu někam odešli a já jsem se zpod Deidary dostal sám.“
Takže si nepamatuje proč ležel venku. Za tohle mi poděkuješ, Kisame.
„Dobrá, vysvětlím ti to.“ Jen doufám, že se tu teď neobjeví Konan.

„Hotovo?“ zeptal se Hidan medika.
Medik místo odpovědi začal něco hledat ve svém batůžku. Hidan si s Kakuzu vyměnil pohled.
„Proč se tak na mě díváš?“ zeptal se podezřívavě Hidan.
„Ty se ještě ptáš?“ odvětil maskovaný.
„Vždyť se toho tak moc nestalo.“
„To už jsem slyšel.“
„No jo, no jo. Jsem chabý ve výmluvách.“
„Hidane?“
„Eh?“
„Zabiju tě.“
„To už jsem slyšel.“

Vikýř. Vikýř. Kde by tady asi tak mohl být vikýř? rozhlížel se Kisame kolem. Zatracený světlo. Oslepuje mě a já ten vikýř nemůžu najít.

Ahoj Sasori?! To ten chlap prostě nemůže myslet vážně. zuřil v duchu Sasori. Je natvrdlej? Blbej? Navedenej? sledoval jeho záda. Všechno dohromady.

„Že nemůžeš mluvit?“ vyletěl Hidan, když si přečetl medikův vzkaz, který jim napsal na papír.
Medik přikývl.
„Jak to?“
„To je snad zjevné, Hidane,“ kývl směrem k medikovi, jehož obličej vězel v obvazech.
„Dobrá, dobrá,“ gestikuloval smířlivě. „Chodit může, tak konečně vyrazíme. Už takhle máme zpoždění.“
Cože?! Oni mě i přesto vezmou s sebou? pomyslel si zděšeně medik. To ne! Já s nima nepůjdu.
„Tak co?!“ otočil se na medika výhružně Hidan. „Půjdeš nebo ti mám pomoct?“
Medik si ihned posbíral své věci a připojil se k těm dvěma.
„Jestli mu něco provedeš…“
„Neboj, Kakuzu. Na něj stačí zadupat.“

Světlo, které mě oslepuje? Sasori? Kisame se pomalu otočil. Jeho pohled se setkal s pohledem loutky.
„Hh,“ zasmál se nervózně Kisame. „Sasori?“
„Konečně ti to došlo?“ zeptal se hlasem, ve kterém jen stěží skrýval vztek.
„Co tady děláš?“ drbal se Kisame na hlavě.
„Zkoumám kvalitu střechy,“ odpověděl ironicky.
„A k čemu jsi došel?“
Sasori to se zatnutýmy zuby přešel. „Byl bys tak laskavej a dostal mě z toho?“
„Eh. Já bych ti moc rád pomohl,“ spustil omluvně Kisame. „Ale mám tu důležitý úkol.“
„Kisame?!!“ zvýšil hlas Sasori.
„Musím uvolnit komín!“ začal obranně šermovat Kisame rukama ve vzduchu. „Itachi-san je dole a čeká až to udělám.“
„Ko… Komín?“
„Ano, komín. Když bude ucpaný, nebude v krbu hořet oheň,“ vysvětlil důležitě.
„V komíně je Tobi.“ odpověděl nevzrušeně.
„Tobi?“
„Tobi.“
„A co tam dělá?“
„Hraje si na Santu.“
„Santu?“
„Bohužel se ten idiot zašprajc!“ zakřičel.
„Tobi is a good boy,“ dostalo se jim dotčené, huhňavé odpovědi.