Po pěti letech: Mise v zemi Železa 09 - To, co se nikdy nemělo stát

„Hej Kakuzu, jak to je ještě daleko? Než se tam dohrabem, tak se všichni zdekujou.“ nadával Hidan. Už po několikáté během cesty.
„Už sem ti jednou říkal, že tam dojdeme zítra v noci, přestaň mě otravovat a šlapej.“ zavrčí sotva slyšitelně Kakuzu.
„Aaa, ku.va, proč musím bejt v týmu s takovou lamou, jako seš ty?“ začne zase řvát Hidan, ale rychle přidá do kroku, když vidí pohled svého společníka…

„Dnes večer musím jít ještě do obchodu, tak mě čekejte tak kolem půlnoci.“ prohodil na Kakashiho majitel srubu a odešel do tmy. Ten jenom kýnul a pokračuje v debatě s ostatními, když se náhle ozve...
„Rasengannnn...“ všichni nadskočí a otočí se na Naruta...
Ten seděl na posteli, koukal do zdi naproti posteli a na svou pravou ruku, ve které se mu měla otáčet čakra.
„Co se děje? Kde to jsem?“ rozhlíží se po místnosti a vypaluje jednu otázku přes druhou.
„Hinato!“ najednou vykřikne a začne se zvedat z postele. Něčí ruka ho však zastaví. Podívá se na ni a pak na jejího majitele.
„Kakashi-sensei, co se stalo? Co je s Hinatou?“
„Neboj, je v pořádku“ řekne Neji a jde společně s Leem, Ten Ten a Shikamarem k jeho posteli.
„Kvůli tobě jsem si teď málem smáčel trenky...“ prohodí Shikamaru. Byl už v polospánku, když Naruto vykřikl.
„Jsme rádi, že jsi v pořádku. Nahnals nám všem strach.“ zcela vážně dodává Sakura. Naruto se na ní podívá, ale to už to Sakura nevydrží, padne mu kolem krku a začne se radovat, že je živý.
„A kde je Hin, nikde ji nevidím.“ ptá se starostlivě Naruto, když ho Sakura pustí.
„Šla zrovna pro vodu k řece, za chvíli by se měla vrátit.“ odpoví mu Sakura, která ji mezitím vyhlíží z okna.
„Celou dobu, cos byl mimo, tak u tebe byla a starala se o tebe.“ Pak se otočí zpátky na Naruta a strachem vyjekne. Naruto ležel zcela nehybně na posteli, hlavou dolů. Nikdo si toho nevšiml, protože se dívali na Sakuru. Rychle k němu doběhla, otočila ho...
„Co mu je?“ ptal se Kakashi starostlivě.
„Jenom omdlel." nahlásí s úlevou Sakura. Všichni si oddechnou, položí ho zpět na postel, v tom se otevřou dveře a vejde Hinata.
„Co se děje?“ ptá se, když zaregistruje, že se na ni všichni dívají.
„Naruto se probudil, sice jenom na chvíli, ale mluvila jsem s ním.“
Hinatě začne cukat brada, přiskočí k Sakuře a obejme ji.
„Děkuju, děkuju, žes mu pomohla.“
Nakonec se obě obejmou a chvíli spolu pláčou z radosti, že to přežil. Všichni se tomu zasmějí a jdou spát.

Hinata spí jako každý den v sedě u Narutovy postele a občas, když se probudila, tak mu otírala pot z čela.
Zrovna spala, když se Naruto znovu s cuknutím probudil. Byly tak dvě hodiny ráno. Rozhlédl se a když spatřil, kdo mu spí u postele, štěstím se mu rozbušilo srdce.
„Hej, Liško, jak jsme na tom? Jak dlouho budu muset ještě ležet?“ promluvil Naruto se zavřenýma očima. Chvíli se nic neozvalo, ale na konec...
„No, tvá zranění jsou vyléčená. Ale být tebou, tak dva, možná tři dny ještě s bojem počkám. Dělám co se dá, ale rychleji to nejde. Chůzi už bys měl zvládnout.“ informovala Liška Naruta.
„Děkuju ti.“jenom dodal Naruto a otočil se zpět na spící Hinatu. Pohladil ji po vlasech. Hinata se jenom zavrtěla, ale neprobudila se.
„Hin...“ zašeptá Naruto Hinatě do ucha.
Hinata se probudí, zaostří na Naruta a když si uvědomí, na koho kouká, tak radostí vyjekne.
„Pšš!“ zasyčí Naruto a políbí ji.
Hinata mu polibek oplatí. Poté jí chytí a vytáhne si ji k sobě do postele.
"Naruto-kun..." jenom Hinata vydechne s třesoucím se hlasem a rudými tvářemi. Nakonec spolu usnou v něžném objetí. Takhle spolu spali několik hodin. Naruto si přál, aby to nikdy neskončilo, ale v tom...
„Hej, vstávej Naruto!“ začne ječet Liška v jeho hlavě.
„Co se děje? Jak se mám vyléčit, když mě nenecháš spát!?“ stěžoval si Naruto.
„Co se děje? Ještě se takhle hloupě ptej. Asi deset kilometrů odsud jsem zachytila dvě čakry cizích lidí. A jejich množství je stejné, jestli ne větší, jako u toho Uchihy.“
„Cože?“ vyjekne Naruto.
„Myslíš, že jsou to Akatsuki?“ ptá se, i když ví, co mu na to odpoví.
„Hloupá otázka. Použi Juriken a najdeš je.“
Naruto udělal co mu řekla a za pár vteřin se díval na dva muže oblečené v černém. Jeden z nich měl kosu a druhý byl beze zbraně. Zkontroloval, jaké mají elementy chakry. Ani u jednoho to nebylo nic extra, ale toho spíše utvrdilo v tom, že budou používat nějaké zakázané techniky.
„Ten s tou kosou je Hidan, podle Shikamara používá nějake kletby, v kterých zabijí své nepřátele, druhého neznám. Jdou tímhle směrem, zřejmě přesně vědí, kde jsme."
Naruto potichu vstal.
“Co děláš ?“ ptala se Liška.
Naruto vstal a začal se všemožně potichu pohybovat a naklánět tělo do různých poloh. Občas syknul bolestí, ale jinak se neozývalo nic.
„Musím jít za nimi a zneškodnit je, jinak všechny zabijou.“
„Počkej, nemůžeš jít. Ve tvém stavu bys mohl používat jenom moje zakázané techniky, protože tvoje čakra se zatím nedoplnila.“
„To je víc, než potřebuju.“usmál se Naruto a přešel k posteli, kde ležel Shikamaru.
Šťouchl do něho, ten se probudil a nevěřícně koukal na Naruta.
„Naruto, co tady děláš, jak to, že neležíš?“
Naruto nad touto otázkou jenom mávl rukou a odpověděl.
„Chceš se pomstít za smrt svého mistra. Teď budeš mít možnost.“ šeptal Naruto s bojovně žhnoucíma očima.
„Jdou sem a já potřebuju tvoji pomoc.“
Shikamarovi se jenom rozšířily oči, když si uvědomil, o čem mluví. Potichu se začal oblékat a připravovat k boji. Naruto mezitím dělal to samé, nakonec si vzal zbraně, dal si je k pasu, políbil Hinatu a společně se Shikamarem vyskočili do šera noci. Za pomstou...

„Budeš v pohodě?“ ptal se Shikamaru během cesty Naruta.
„Neboj. Liška mě vyléčila docela rychle. Sice nemůžu používat svou čakru, ale mám ještě její.“
„A co máš v plánu?“
Naruto se na něj podíval a usmál se.
„I když jsem hodně zesílil, tak jsem proti tobě genin, co se týče taktiky. To byl jeden z důvodů, proč jsem tě probudil.“
Shikamaru kývne, že rozumí.
„S těma dvěma, po kterých jdeme, jsem se setkal už dřív, jak určitě víš.“
Naruto mlčky poslouchal.
„Za žádnou cenu se nesmíš nechat zranit kosou, kterou má Hidan. Jinak tě uvězní do své techniky a budeš ztracený."
„Toho se nemusíš bát.“ prohodí Naruto.
Shikamaru sice nevěděl, co tím myslí, ale pokračoval.
„Bylo by dobré jednoho z nich chytit pomoci mých stínů a držet ho stranou. Ty bys zatím oddělal toho druhého... Protože nevíme, co Kakuzu dovede, tak znehybníme jeho. Ty zatím porazíš Hidana a pak se spolu pustíme do boje dva na jednoho. A ještě jednou ti připomínám, nesmí tě zasáhnout svou zbraní.“
„Dobře, dobře, rozumím. Už jsme tady. Ty se schovej mezi stromy, já si stoupnu na cestu a počkáme na ně.“
Shikamaru udělal co chtěl a schoval se. Po chvilkovém čekání se ozvaly něčí hlasy a tichá chůze. Najednou se v šeru objevily dvě postavy, které spolu potichu rozmlouvaly.
„Jak na ně zaútočíme? Ten chlápek nám řekl, že jsou v nějakém srubu uprostřed tohodle lesa.“ řekl Hidan a podívá se na Kakuza. Jeho společník ho však nevnímal.
„Hej, Kakuzu, slyšíš?!?“ skoro zařve Hidan.
Kakuzu jenom zvedne ruku a beze slova ukáže na postavu, stojící uprostřed cesty. Hidan se tím směrem podívá, všimne si postavy před nimi a zařve.
„Co seš, ku*va, zač? Pokud nechceš umřít, tak nám sak*a di z cesty.“ a výhružně pozvednul kosu.
Naruto přijde blíž, aby ho ozářil svit měsíce a podívá se na ně svýma přeměněnýma očima.
Hidan sebou při tom pohledu jenom cukne. Stejně jako Shikamaru, který se na něj také podival.
„To je Jinchuuriki. Co tady dělá? Vždyť má být na pokraji smrti. A ty... ty oči...“
Podívá se do nich a zachvěje se.
„V životě jsem neviděl tolik nenávisti.“ pomyslel si.
Pak ale nahodí usměv, aby zakryl svou chvilkovou slabost a přistoupí blíže k Narutovi. Ten jen mlčky stál a čekal na první úder.
„Tak tíms nám ušetřil spoustu problémů, Kyuubi.“ promluví Hidan k Narutovi.
„Jsme rádi žes přišel za náma, aspoň tě nemusíme chytat po celém lese.“ začne se smát.
Naruto se jenom přikrčí a připraví k boji.
„Jak tak koukám, bez boje to nepůjde. Kakuzu, jdeme na něj.“ houkne Hidan na svého společníka. Ten se však ani nehne.
„Co se děje? To máš strach?“
„Nemůžu se hnout, ty zabedněnče, někdo mě drží, stínem.“ ozve se zpoza stromu.
„Kage Kubi Shibari no Jutsu.“ vyjde Shikamaru, držící svou techniku.
„Zase on. Ten Parchant.“ prohodí Kakuzu i Hidan současně.
„Konečně, Shikamaru. Můžeme začít!“ prohodí Naruto a rozběhne se proti Hidanovi s napřaženými zbraněmi.
Ten se bleskově otočí a začne se bránit. Naruto použil svou největší rychlost a několikrát těžce zasáhl Hidana. Ten však naprosto klidně stojí a jenom nadává.
„Kéž by vás Jshin ztrestal, vy nevěřící idioti.“
Naruto se zastavil a začal se připravovat na další útok, kterým se mu chystal useknout hlavu. Nevnímal nadávky ani výhružky, který šly jeho směrem.
„Teď to skončím!“ udělal první krok, v tom se zastavil, chytil se za hlavu a začal šíleně řvát. Nevěděl, co se děje, ale v jeho hlavě se ozval hlas, který nikdy neslyšel. Hlas plný nenávisti, zloby a neuvěřitelné síly.
„Ty jsi Naruto Uzumaki?“
„Co jsi zač? Kyuubi, co to děláš?“ křičí Naruto se slzami v očích.
Ostatní ho s otevřenou pusou sledovali.
„Cože, Kyuubi? Nevolej na mě jako na toho slabocha, jinak tě okamžitě zabiju.“ řekl s naprosto hmatatelnou nenávistí v hlase.
„Kyuubi...! Nenávidím tu prašivou Lišku. Co tak změkla, že ti nakonec ukázala všechno, co jsme uměli. Ale jednu věc ti dávat neměla. A díky tomu jsem já opět ožil.“ hlas se začal naprosto hrůzostrašně smát.
„Kdo jsi?“ skoro v mdlobách vykřikne Naruto. Hlas se znova ozve. Tentokrát naprosto vážný.
„Nemám důvod ti to říkat. Ale zase na druhou stranu, nic se tím nezmění, když budeš znát mé jméno. Já sem ten, kdo se plíží temnotou, vycházím za tmy a živím se strachem. Nikdy jsem jméno neměl, ale lidi mě jednou pojmenovali. Jmenuji se Cuarto Nada a jsem pravé já Kyuubiho no Yokou, které se on snažil potlačit. Stejně jako ses snažil potlačit ty jeho. A teď ti ukážu naši pravou sílu.“
Poslední věta byla vykřiknuta za doprovodu šíleného smíchu, s těmito slovy bolest zmizela a Naruto se uklidnil. Byl trochu překvapený, protože se nic nedělo...
Ale najednou padl na všechny čtyři a začala se kolem něho točit čakra.
Naprosto černá čakra...