Ask Anyone! 07

Moc a moc se omlouvám za to ohavné spoždění s tímto dílkem, ale jakmile se zaseknu a múza začne lítat po nákupech, sedív tak většinou před prázdným dokumentem a hodiny nedokážu napsat ani řádku Budu se snažit updatovat aspoň jednou týdně, pravděpodobně o víkendu, pokud bude málo inspirace tak nejpozději za dva týdny, ale to už bude krize
Jinak dovolená přeci jeno vyjde, až teď, ale vyjde takže se od pětadvacáteho jedu opalovat, rochňat v moři, jíst arabské placky a lítat po památkách nevýhoda, bude spoždění s novými díly, výhoda, bude speciální AA speciálek snad mi to odpustíte x) 08 stihnu určo do příštího víkendu S vaší teoretickou pomocí možná ještě dříve
Pro čtenáře mojí "Bermudské záhady", ano, u pokračování jsem se sekla vskutku pořádně, ale dneska mám náladu, dneska by to šlo třetí díl vyjde co nejdřív, to přísahám na Breptův nový foťák

Takže horký kafčo, sušenky, pohodlné křeslo, a pusťte se do čtení x)

Ask Anyone!
aneb Zeptejte se koho chcete...

„Můžete už pro boha přestat koukat z toho okna když na vás mluvím?!“ naštval se Konohamaru po hodině ticha, která zavládla v kanceláři.
Klíd, Konohamaru. Já tě poslouchám, jenom mám zrovna chuť pozorovat tohle nudný skandálem zapomenutý město.
„Šéfová! Přiznejte se! Že vy jste se na ty návrhy nových témat pro tu vaši rubriku ani nepodívala!“
Ne ne ne ne ne ne ne ne! To se teda mýlíš! Já se na to totiž úplně vykašlala
„Arghhhh! To jsem si mohl myslet!“ zakroutil Konohamaru zklamaně hlavou. „No, jsem zvědav s čím se zítra dobelháte. Jak jste sama řekla, žádný skandály na obzoru, z čeho asi budete čerpat?“ rejpnul si, zlomyslně se usmál a spokojeně opustil místnost.
... BREPTO! POHOTOVOST!

..:::::ASK ANYONE! 07:::::....:::::ASK ANYONE! 07:::::..

Milí čtenáři, vítejte u čtení dalšího dílu vaší nejoblíbenější rubriky. Jako vždy jsem se já společně s Breptou vydala na výzvědy lovit KM u slavných osobností. Tentokrát to vůbec ale vůbec nebylo jednoduchý.
Jak jsem již několikrát jemně naznačila, listopad a podzim sám o sobě, je nejnudnější doba v celém roce. Nejen že začíná být tak nehorázná kosa, že lidem zamrzají kunaie v pouzdrech (a Breptovi zamrzá foťák), ale také se většina celebrit uchyluje do ústraní, pryč od zvědavých očí paparazziů a bohužel, i novinářů.
To si ale Konohamaru o nás myslel po málu, že se tímto faktem necháme pomyslně „sežrat“ a místo malé bulvární rubriky vám tu uděláme nějaký odborný výpis na téma Proterochersis a Proganochelis – příběh vymřelých vodních druhů...ne že bychom to neměli v největší případ nouze nachystané v šupleti
Ale vy nás už znáte a tudíž víte, že se jen tak nevzdáme. Všechny celebrity se nám přece schovávat nemohou a my jsme byli připraveni toho chudáka co zapomněl maskovací techniku okamžitě zneužít k našim novinářským potřebám. V moři je přece spousta ryb (nejenom Kisame), na jednu z nich snad narazíme.
Tak jsme se s Breptou oblékly (bundy až do -30 stupňového mrazu, ruské čepice, huňaté palčáky, sněhule a šusťáky co bereme v zimě na dovču do Alp), nadopovali na cestu (horký kafe udělá divy) a už sme si to razili ven z Konohy.
Byla to cesta vskutku náročná. Fičel vítr jak na Sibiři (ano, Temari je v Konoze, to se pozná), listí stále padalo (už aby přišel sníh) a foťák začínal mrznout dokonce i ve speciálním ohřevném pouzdru. A jak jsme pomalu nevěděli, kam to vlastně jdeme, ocitli jsme se u známého sídla organizace Akatsuki. Vypadalo konec konců, stále stejně. Tak jsme si s Breptou řekli, že to prubnem a ulovíme si nějakou rybu právě v tomto úkrytu.
Nenápadně jsme proklouzli okolo okna a stanuli před vstupní branou, označenou oním výstižným nápisem ´VCHOD´. Brepta tasil brašničku se šperháky a nejrůznějšími paklíči a jal se odemykat. Netušil však, že jsme vítanými hosty a dveře stačí pouze otevřít (za tuto informaci mnohokrát děkujeme Orochimaruovi, ten se vyzná).
Uvnitř to nevypadalo o nic líp jak z venku. Byla to prostě skála. Chodby pomalované tou červenou barvou a čas od času nějaká ta slavnostní výzdoba. Po asi hodině chůze jsme se s Breptou shodli na tom, že jsme zabloudili. Nepomohla nám dokonce ani naše nová GPS. Ona chudák občas hlásí „zábočte do prava a jste v cílové destinaci“ když jsme sotva vyšli z Konohy a napravo je taková hluboká škarpa. Moderní technologii nezastavíš. Nakonec se ale poštěstilo a narazili jsme na takový obrovský sál, pokud se to tak dá nazvat. Bylo tam pár židlí a jeden kamenný trůn, no, připomínalo mi to něco z Pána Prstenů. To ale není důležité. Důležité bylo, že na onom trůnu si vysedával jeden člen Akatsuki, na kterého jsme zrovna narazit nechtěli. Byl to Tobi.
Jo, ono se řekne „hodný chlapeček Tobi“, ale to se o mě taky říká jak jsem milá a hodná, a jaká sem potvora, že? Každopádně zvítězilo heslo „lepší něco, než-li Gai-sensei“, a tak jsme si to namířili přímo k němu.
„Nazdar prde!“ pozdravil Brepta, když zalistoval příručkou pro nováčky v Akatsuki. „Jak de život?“ Taky neztrácel čas a vrhnul se rovnou na otázky.
Tobi na nás obrátil svou černo-oranžovou masku s nechápavým pohledem ve tváři...což jsme intuitivně odhadli. „Nazdar...prcku,“ změřil si Breptu se svým Sharinganem. „Vy dva ste mi nějak povědomí,“ zamyslel se najednou. Chvíli se prohraboval různým harampádím co má za tím svým trůnem, až pak vytáhnul jedno vydání našeho magazínu. „No je mi to jasné, ti dva slídilové z novin!“ ukázal na naši fotografii na předposlední straně, ne příliš vydařenou smím-li podotknout. „Vybrali jste si dneska špatný cíl!“ řekl hororově, zaspávajíc vlnu Halloweenu, sundal masku a nahodil Mangekyou sharingan.
To už byl ale Brepta v pohotovosti a fotil jak nejrychleji to dovedl (a to byl panečku fofr). Tobi se tentokrát doopravdy zatvářil zmateně, dokud Brepta nezapnul blesk a nevyblejsknul ho hezky ze předu. Na tom by nic nebylo, ale schytat to takhle bleskem 2.05 s upgradem do mangekyou sharinganu, asi není žádná sranda (tento obranný tip proti sharinganu jsme obdrželi v anonymním emailu s podpisem Uchiha I.).
Tobi se chvíli válel po zemi, brečel a něco nesmyslně mumlal. Nakonec se uklidnil, posadil se hezky na svůj trůn a stále se slzami v očích se nám konečně začal věnovat jako správná oběť žurnalistického průmyslu. „Tak vysolte ty otázky než se mi vrátí zrak a pošlu vás expresem za celým svým zpropadeným, mrtvým klanem!“
My samozřejmě neztráceli čas. Tak Tobi, začnu asi takhle. Koluje u nás takový drb, že nejsi Tobi, ale Uchiha Madara. Je to pravda?
„Ale jo porád! Zatracenej Sasuke taky musí všecko vyzvonit...jen ať si mě nepřeje!“
Jo, zasloužil by si, to je pravda. Naše čtenáře by jistě zajímalo, čím to je, že žijete tak dlouho?
„Hm, to je složitý, to byste ženská nepochopila. Ale mohu říct, že je to na nic. Občas mě ten život nudí,“ mávnul rukou a vskutku znuděně vypadal...ty podzimní depky fungujou všude.
Jaký máte tedy smysl života, když se tak nudíte? Nebo spíš, jaký je váš cíl s touto organizací?
„To ste z jinýho světa nebo co?! Máme přece v živnostenském listě a ve firemní smlouvě jasně napsáno, že jsme sběratelská, nelegální organizace, co sbírá mocné démony, aby ovládla svět!“
No...ano...proč mě to nenapadlo hned. K dalšímu drbu. Ten koluje mezi obyvateli Konohy, prý jestli nejste v nějakém vztahu s Rin, nebo dokonce, jestli sám nejste Uchiha Obito?
„Drbny zpropadený. Že tomu někdo věří. Kdyby někdo na tom vašem náměstí v Konoze začal vyřvávat, že je Tobi Bůh, hned byste tomu asi věřili...počkat...to nezní jako špatný nápad...“
Zpět k tématu, zlomyslné pikle můžete kout potom. Jaké je tajemství tvého Mangekyou sharinganu? Dokáže prý spoustu věcí, kupříkladu ovládat Bijuu.
„Proč si myslíte, že tady tomu nepořádku šéfuju já?! Kdyby mí podřízení nebyli tak neschopní, dávno jsme cíl splnili!“
Na druhou stranu, kdybyste nebyl tak neschopný vy, Kyuubi by nikdy nebyl poražen Čtvrtým Hokagem, no ne?
„Hn.“
Áno, a jsme u pověstné „Uchiha poznávací značce“. Je to dědičné, nebo proč všichni příslušníci klanu Uchiha říkají „Hn“.
„Tohle si ženská zapamatujte! Uchihové jsou od přírody velmi neoriginální. Mají přece Sharingan, jehož hlavní výhodu je kopírování. Jsou to prostě opičáci! Jakmile jsem začal říkat Hn říkali to hned všichni po mě! Zkuste si někdy všimnout, i Kakashi se občas prokecne!“
Heh, když má v sobě pár promile...další otázka. Okolo vaší existence je spousta dohadů a otázek. Jednou z nich je, proč se vydáváte za Tobiho? Jako, inkognito styl je sice v módě, ale chovat se jako blbeček před celou svojí organizací, to vás vážně baví?
Na to dostal Madara záchvat smíchu. „Heh, vy vůbec nevíte co je sranda,“ a smál se dál. „Jen Itachi se nesměje když dělám vtípky, asi ví proč. Né, že by neměl smysl pro humor.“
Když už jsme u Itachiho, je pravda, že jste mu pomáhal vyvražďovat klan?
„Hn, byla to otrava, navíc jsem mu nemohl nechat všechnu zábavu!“
Já jen, že se rád chvástá, že ho vyzabíjel úplně sám.
„Jen ať si užije pět minut slávy, však i na něho dojde.“
To doufám! Naší rubrice se vskutku vyhýbá obloukem...většinou.
„Ježiš to byl tenkrát trapas,“ zakroutil hlavou Brepta v ponížení.
Ehm...poslední otázka ode mě. Proč chcete ovládnout svět?
„Zajímavá otázka...z principu? Že by?“
Asi máte pravdu, i když vám to kazí pověst „Tobi je hodný chlapec“.
„Tobi JE hodný chlapec,“ řekl dětinsky. „Ale Madara není!“ to byla ta hororová část.
Brepto, nahoď rychlý kvíz!
„Hai! Tož Madíku, jakou máš barvu očí?“
„Červenou ty slepej veveráku...“
„A když zrovna nemáš sharingan?“
„Zelenou jako luční tráva,“ odpověděl zasněně.
Na těch vašich lukách nad skálou vážně něco roste, ale obyčejná tráva to nebude...
„Kušuj ženská! Pšt! To nikdo nesmí vědět!“
„Takže, oblíbený sci-fi seriál?“
„Hvězdná brána.“
„Jídlo?“
„Makarony se sýrem a houbovou omáčkou.“
„Písnička?“
„Makarena. Hééééj Makarena, hej!“ Začal k tomu i tancovat...
„Ehm...literární hrdina?
„Galbatorix.“
„Máš nějaké děti?“
„Jo, to jsem měl, kdysi dávno. Dokonce i vnoučata a pravnoučata...no a prapravnoučata jsem asi zabil, no.“
„Poslední zákeřná otázka. A co ženy? Koliks jich asi měl?“
„Měl?! Tím chceš naznačit, že už žádnou jako nemám jo?! Pche, na každým prstu sem míval aspoň tři.“
Brepta nic o prstech neříkal...
„Nó...ehm...totiž...mmm...hn...“ Exkluzivní foto: Madara v rozpacích a červená se, strana 65
Tož milé to bylo Madíku, my zase přijdeme, to je s novinářema jistý! A pokud přemýšlíš proč nosí Itachi sluneční brýle, už to víš
Brepta ho ještě jednou vyblesknul, rozloučil se a my sme se okamžitě vydali hledat cestu ven. Díky bohu za české pohádky, respektive tu jednu o Perníkové chaloupce. Já věděla proč si brát ten chleba.

..:::::ASK ANYONE! 07:::::....:::::ASK ANYONE! 07:::::..

Cestu ven jsme nakonec objevili a zpět v Konoze jsme byli v rekordním čase. Naše zásoby kafe byly sice zmrzlé jak rampouch, ale pár ohnivých technik udělalo své. Uzávěrku jsem stihli s předstihem...Konohamaru na nás vejral jako na sebevrahy a já se mu nedivím.
Každopádně se spolu uvidíme u dalšího pokračování Ask Anyone, snad jste dostali odpovědi na své dotazy a popřípadě se i trochu pobavili. To už je ode mě a od Brepty pro dnešek všechno. Užívejte si podzimní náladu a taky pondělního volna (to my v Konoze nemáme totiž ). Sayonara.
Lantia a Brepta

Vysvětlivky:
Proterochersis a Proganochelis – vyhynulé druhy mořských želv
Bijuu – ocasí démoni (třeba Kyuubi)
Galbatorix – hlavní padouch z knih Odkazu dračích jezdců od Christophera Paoliniho

Příště: Ask Anyone! 08 - Nelegální Teenage party aneb Konohou koluje drb: U Naruta bude pařba...