Podruhé ztratit - Generace proti sobě 16

Naruto ležel tak jak dopadl na studené zemi, jeho tělo podivně pokroucené a koutkem oka zahlédl noční oblohu a na ní zářící hvězdy. Jak moc mu noc připomínala Hinatu, jak bolestně ji nyní připomínala! Byla krásná…nyní však dnešní noc byla zrádná a nebezpečná. Proč? Proč se jen Hinata zachovala, jak ta dnešní noc! Zavřel bolestně oči, nechtěl se již dívat na to noční nebe a hvězdy!
Vzápětí ho něco vzalo za límec trika a vyzdvihlo ho do výšky. Nebránil se, jen pomalu otevřel oči v nichž se odrážela bolest. Pohled mu padl opět do těch pomněnkově modrých očích.
„Vidíš Minato! Tohle je tvůj syn! Pořádně si ho prohlédni předtím, než ho zabiješ!“ Řekl Madara s výsměšnou lhostejností a Minato se zahleděl do očí svého syna…
Jak mu jen byl podobný! Ten obličej, vlasy, oči! Jen ty rýhy na obličeji…pozůstatek devíti ocasé lišky…
Madara stál opodál a pozoroval je. Nenáviděl je oba! A teď za to zaplatí! „Zabij ho!“ Vyštěkl a vyskočil na střechu jednoho z domů, ještě naposledy se na ně otočil ,a pak zmizel.

Tsunade prach ze zdi štípal do očí a pořádně ho neviděla, ale byla si jistá. Přicházel k ní blíž a blíž. Těsně u ní se zastavil a prohlížel jsi ji.
„Tsunade?“
„Dě-de-čku…“ odpověděla mu rozklepaně, tohle přeci nemohla být pravda! Najednou se nemohla vyznat ve svých pocitech. Úleva se strachem se střídaly a prolínaly navzájem. Hokage k ní přistoupil a natáhl ruku, jemně ji pohladil po tváři přesně tak, jak to dělával, když byla Tsunade malá. Tsunade se rozpačitě pousmála, avšak vzápětí se její nesmělý úsměv změnil v bolestnou grimasu, jak dřeva, která ji poutaly zapraskaly a stáhly ji tak, že ještě kousek a zlomilo by jí to kosti v těle. Tsunade se ztěžka nadechla a vystrašeně pohlédla na Shodaimeho.
„P-proč?“ Zeptala se obtížně s bolestným výrazem, který se odrážel v jejích očích.
„Dostal jsem příkaz a nemůžu ho nesplnit.“
„Příkaz?!“ Zašeptala vystrašeně Sakura a Shodaime na ni letmo pohlédl a pohled mu opět sklouzl na těžce oddychující Tsunade.
„Ano, nemůžu ho neuposlechnout. Je to ve mně, má vůle ten příkaz nevyplnit je proti tomu jako nic, nemůžu to zastavit.“ Vysvětloval Hashirama s kamenným obličejem. Jeho čelo bylo doslova poseté vráskami, avšak bylo to jako jen klam, před nimi stál První Hokage v celé své síle navzdory svému věku, nebo jak dlouho byl mrtvý.

Tsunade se pokoušela o odpor, aby ji dřeva tak nestahovala, ale podařilo se jí dřevěná pouta o kousek pohnout. Když to Hashimara spatřil dal ruce do sebe a dřeva se opět začala stahovat.
„Mám rozkaz zabít Hokage, je mi líto, ale dnes v noci zemřeš.“
„Tak je pusť! Ony nejsou Hokage!“
„To byl jen jeden z příkazů, ten hlavní.“ Řekl a dřevo poutané Sakuru s Hinatou se také začalo stahovat. Tsunade věděla, že se musí osvobodit, než jí to dřevo zlomí kosti. Zavřela oči a ze všech sil se soustředila na svou chakru. Najednou se její medové oči otevřely a ona vypustila svou chakru a rukama tlačící od sebe se osvobodila a dřevo rozmetala na kousky.
„Sakuro!“ Zakřičela a ve stejnou chvíli zahlédla, jak její studentka následuje jejího příkladu. Sotva se Sakura osvobodila ze svých pout, přiskočila k Hinatě a rozbila ta její.
„Sakuro, odveď odtud Hinatu a schovejte se do bezpečí! Hned!“ Vykřikla na Sakuru Tsunade a vzápětí se vyhýbala dřevěným kůlům, které probodávaly zem a snažily se ji nabodnout.
„Ne!“ Vykřikla Hinata, ale Sakura ji během chvilky uspala svým jutsu. Nehodlala tu Tsunade nechat samotnou, odnese Hinatu do bezpečí a vrátí se! Vzala tedy Hinatu rychle na záda a běžela ke dveřím, cestu chodbou se jí snažili zatarasit dřevěné sloupy, které vyrůstaly z boku ze stěn. Ona je však pomocí své síly lehce rozmetla a už brala za kliku od dveří. Vpadla do tmy lehce prosvícenou lampami. Dveře za ní se hlasitě zaklaply a ona se na ně na vteřinu podívala a hned vyrazila ulicí, co nejdál a nejrychleji od tohoto místa.

Naruto ztratil zájem o veškeré dění, bylo mu najednou úplně jedno, co se s ním stane. Minato něco bleskově vytáhl z kapsičky, kterou měl pod pláštěm a věc se zableskla v měsíčním světle. Byl to kunaj neobvyklého vzhledu s dvěmi menšími ostřími podél toho prostředního. Minato natáhl ruku a vrazil kunaj Narutovi hluboko do boku. Ten jen bolestí vytřeštil oči a pokusil se od Yondaimeho neohrabaně odstrčit, což se mu nakonec povedlo a Naruto skončil na zemi. Vytáhl kunai z boku a pohlédl na Minata, který se nad ním tyčil.
„Bojuj, nebo zemřeš.“ Řekl Yondaime a díval se na svého syna, jak ho s nasupeným výrazem
probodává.
„Tak mě zabij! Je mi už jedno, co se mnou bude!“ Vykřikl Naruto a dál ho propaloval tím pohledem, na co sakra čeká?!
„Jsi Hokage, pokud padneš, je více než pravděpodobné, že Ohnivá dnes v noci s tebou. Tolik nevinných lidských životů jsi schopen obětovat?!“ Naruto sklopil zrak a přetáčel si kunaj v ruce. „Chceš, aby ti co to přežili, žili v samotě a otroctví v duchu proklínaje Uzumaki Naruta jejich Hokageho, který si to prostě jen tak vzdal a nechal je tu!“ Jeho hlas se nezvýšil, ale bylo v něm slyšet něco výstražného, varovného. Vytáhl z brašničky na noze dva shurikeny a než stačil Naruto dostatečně zareagovat, měl je zabodnuté v rameni. Naruto se po tomhle útoku stáhl a vyškrábal se na nohy.

„Tak co?! Necháš je tu takhle?!“ Provokoval dál Minato Naruto, a taky nasadil zlostný výraz.
„Ty máš spoustu keců, ale sám jsi mě tu nechal samotného! Jen s tím, co mám v těle a za co mě ostatní nenáviděli a považovali za zrůdu!“ To bujaré napětí, které se tu na nepatrnou chvíli naskytlo mezi nimi se najednou vypařilo, jako obláčky páry vzlétající od jejich úst. „Chceš po mě, abych zachránil lidi, ale sám jsi tu nechal vlastního syna se zrůdou v těle!“ Dodával tomu Naruto na grácii. Minato se zabořil do vlastních vzpomínek, smutně sklonil hlavu a sklopil oči. Jak jen mohl doufat, že to Naruto jednoho dne pochopí a odpustí mu? Opět proti své vůli vytáhl z kapsičky kunaj s výbušným lístkem a hodil ho přesně po Narutovi. Ten lehce uhnul a když se kunaj zabodl ve zdi, lístek shořel a ozval se výbuch, Naruto stál za Minatovými zády v dvojím provedení.
„Henge!“ Vykřikl a z klonu se stal obří Shuriken, který Naruto po Minatovi hodil. Minato se sklonil, protože shuriken mířil na jeho krk a vyrazil v před. Naruto už jen zachytil, jak je Minato těsně před ním a zabodl mu kunaj do srdce.

Sakura mířila k Hyuuga čtvrti, bylo to jediné místo, které ji napadlo, kde by mohla být Hinata v bezpečí. Seskočila se střechy před verandu a rychle vyběhla těch pár schůdků. Zabušila na dveře a čekala, jestli někdo otevře.
„Haló! Jste tam někdo! Jsem Haruno Sakura a nesu Hinatu! Tak otevřete prosím!“ Všichni co mohli z Hyuuga klanu bojovat teď byly různě po vesnici. Ostatní obyvatelé měli být evakuováni, ale ona tu zůstala, sotva uslyšela Hinatino jméno nečekala a vrhla se ke dveřím je otevřít. Venku stála Sakura, kterou znala a nesla Hinatu na zádech. V domě byla tma, ale okny sem ze dvora prosvítalo aspoň trochu světla z luceren.
„Pojď dovnitř!“ Přikázala jí a spěšně za ní zaklapla dveře. Sakura složila Hinatu na polštářky na zemi pro sezení. „Co jí je?“
„Nic, pouze jsem jí uspala. Postarejte se o ni, tak za čtvrt až půl hodinky by se měla probudit.“ Řekla Sakura a už vstávala. Překontrolovala zbroj a mířila ke dveřím.
„Počkej kam jdeš!“ Vkřikla na ní ještě v poslední vteřině Hinatina matka.
„Pomoct Tsunade!“ A s tím Sakura zmizela někde ve tmě. Hinatina matka se podívala na tvář své dcery, byla úzkostlivě stažená a Hinata sebou ve spánku trochu trhala a převalovala se. Ona na ni s obavami hleděla a snažila se jí hlasem trochu ukonejšit. Po chvilce to však vzdala.
„Co se to jen děje!“ Povzdychla si.