Po pěti letech: Mise v zemi Železa 05 - Blízko cíle

Od Hinatina tréninku uplynulo už několik dní, každý večer spolu pilně trénovali jak vodní, tak i techniky Hyuga klanu. Naruto na ní celou dobu dohlížel a radil ji.
„Stala se velmi silnou.“ zavrčela Kyuubi, Naruto jenom přikývl a zmizel na svůj vlastní trénink,
Hinata si toho všimla.
„Zajímalo by mě, kam chodí, vždycky v tuhle dobu, proč nemůže trénovat tady se mnou?“ dodala trochu smutně, ale tentokrát to tak nenechala. Sebrala se a šla ho hledat. Asi po třiceti minutách hledání slyšela nějaký hluk východním směrem.
Vyskočila na strom a běžela po větvích. Zastavila na okraji lesa a schovala se.
Prohlížela si okolí, až ho nakonec uviděla. Stál uprostřed mýtiny, svlečený do půl těla a v každé ruce měl meč. Hinata ho celá červená bedlivě pozorovala.
Každý jeho pohyb, úder, sek byly naprosto dokonalé. Jeho pohyby by se daly považovat za tanec. Dýchal naprosto klidně, očividně se nijak nenamáhal. Oči měl jasné, pozorné a na tváři měl veselý usměv. Viděla už mnoho mistrů meče, ale troufala si tvrdit, že Naruto by je zvládl naprosto bez problémů.
Po dvaceti minutách se Naruto zastavil, uklidnil a vrátil zbraně zpátky k pasu. Hinata se už chtěla otočit a odejít, když Naruto začal dělat neuvěřitelně rychle pečetě.
„Trénink technik, to musím vidět.“ zajásala Hinata a vrátila se zpátky...
„Začneme!“ zvolal si Naruto sám pro sebe.
„Suiton:Bakuisui Shouha!“ Naruto vypustil obrovskou vodní vlnu a pouze silou vůle ji ovládal po celé mýtině. Po par vteřinách techniku zrušil a začal dělat nové pečetě.
„Takhle lehce dokáže ovládat techniku S třídy. Já sem možná zesílila, ale proti němu neumím nic.“
„Doton:Doryuudan!“ (Střely draka země) a ze země před Narutem se objevuje další z A technik a začne ničit vše, co je před ním. Opět jí zruší a pokračuje, ale tentokrát jinak než před chvílí. Vzpřímeně si stoupne, zvedne ruku sevřenou v pěst a zavře oči.
„Bez pečetě?“ Hinata málem nedýchala, aby o něco nepřišla.
„Juriken." pronese potichu Naruto a oči se mu zbarví do ruda s křížem uprostřed, v tu samou chvíli zakřičí…
„Fuuton:Desborde loco!“ (doslovně - výbuch šíleného hněvu, technika, kterou použil ve třetím díle) rozevře ruku a podívá se na skálu velikosti malého domu, která stála před ním. Ta explodovala a její úlomky lítaly několik desítek metrů daleko. Nakonec z ní zbyl jenom kráter v zemi.
„Pane bože. Co to bylo za techniku?“ nahlas vydechla.
„Co tady děláš, Hin?“ ozve se náhle za ní.
Rychle se otočila. Stál tam Naruto, ale byl úplně jiný. Z jeho očí sálal nepředstavitelný hněv a smrt.
"Jak?“ pomyslela si Hinata. „Přísahala bych, že byl před chvílí tak třicet metrů ode mně a nemohl nic slyšet. To je ta moc, jeho oči.“ Úplně cítila jeho vražedný pohled, který se jí zavrtává do hlavy. Po čele jí tekla kapka potu.
„Promiň, Naruto-kun, já jsem byla zvědavá a chtěla jsem tě vidět trénovat.“ vysvětlovala honem Hinata a dívala se při tom Narutovi do oči plných nenávisti. Naruto si všimnul jejího vyděšeného výrazu a okamžitě zrušil svou oční techniku. Rychle k ní přistoupil a pohladil ji po vlasech.
„Promiň, Hin, vím, že na mě není asi pěkný pohled, když používám Juriken. Jsou to zlé oči a většina lidí nevydrží jeho pohled. Je mi líto, že jsem tě vystavil tomuhle zážitku.“ rychle dodal a políbil ji.
“Chceš si se mnou zatrénovat?“ řekl vesele, když se celkem uklidnila.
„A nebudeš používat své oči, že ne?“ zeptala se Hinata.
„Neboj se, už je nikdy neuvidíš.“ a s těmi slovy ji chytil do náruče a přenesl na místo, kde trénoval. Tam ji položil a šel si stoupnout asi pět metů od ní.
„Tak umíš ovládat vodní techniky jako pokročilí Jonin,“ začal, „tak mi něco ukaž. Zaútoč!“
Hinata jenom sklopí hlavu.
„Co se děje, Hin?“
„S tím, co jsem právě viděla, se nemůžu rovnat.“ řekne smutně.
„Máš pravdu, pokud ovládáš jenom jeden element, tak jsi v nevýhodě, ať jsi v něm sebesilnější a pokud tvůj protivník zjistí, co používáš. Jenom těžko se ubráníš. Ale...“ dodal Naruto.
Hinata se na něj podívá. A sjede mu pohledem na ruku, kterou ukazuje na katany.
“Ještě tady máme Taijutsu. Můžu tě trochu proškolit.“ a s těmi slovy jí jednu hodil. Hinata ji chytla a s úžasem hleděla na dokonale černé ostří.
„Tak pojď!" houknul Naruto, Hinata se proti němu rozběhla, v běhu si aktivovala Byakugan a začal trénink.

Takhle trénovali každý den až do chvíle, co byli asi dva dny od cíle.
Naruto Hinatu naučil velmi dobře boji z blízka, dokázal zvýšit její rychlost a naučil ji i několik základních technik ohně a země.
„Kde se máme sejít?“ zavolal Naruto na Hinatu předposlední den cesty. Když běželi zrovna lesem a přeskakovali bystřiny.
„V hostinci sousední vesnice, neboj, vím přesně kde.“ zavolala.
Ke konci ještě zrychlili, večer ani neodpočívali a druhého dne odpoledne byli na místě.

Když dorazili do vesnice, Naruto šel do hostince, zatím co Hinata šla pro nějaké zásoby. Byla už dost unavená, ale sama se nabídla. Naruto v hostinci zjistil, že jsou tady první.
“Jak jinak.“ pomyslel si.
„Budete si přát, pane...“ řekla trochu zaraženě recepční když viděla Naruta.
Ten se na ni podíval. Když si uvědomil, že si prohlíží jeho vzhled a oblečení, tak se vlastně ani nedivil. Byl sama díra, všude na oblečení měl zaschlou krev. I když to několikrát pral, tak to nešlo dolů.
Objednal pokoj a když platil, tak se Hinata zrovna vracela. Šli spolu do pokoje, otevřeli dveře a Hinata vydechla: „Jedna postel...“ a začala se červenat.
Naruto si toho všiml.
“Neměj obavy, budu spát v křesle.“
Hinata už chtěla něco říct, ale Naruto ji zastavil.
“Nemusíš na mě čekat, musím si jít ještě něco koupit.“ a přitom ukázal na své oblečení.
Hinata to pochopila, políbila ho a šla do pokoje. Dala si sprchu a šla spát. Nebo se o to alespoň snažila, protože na něj neustále myslela.
Naruto vyšel z hostince a dal se ulicí k tržnici. Za chvíli našel, co potřeboval.
„Ninja vybavení všeho druhu.“ četl Naruto ceduli před obchodem.
“To zní dobře.“ a šel dál.
Otevřel dveře, zazvonil zvonek a ozval se hlas.
„Dobrý den, co to bude?“
Naruto si letmo prohlédl obchod a zastavil se pohledem na muži středního věku, který stál za pultem.
„Dobrý den.“ podali si ruce a Naruto spustil.
„Potřeboval bych nový plášť, nějaký shurikeny,kunaie a nakonec dvě dobré katany, na které se může člověk spolehnout.“
Když to prodavač slyšel, rozzářil se mu obličej. Nejspíše dlouho neměl tak náročného zákazníka.
Naruto si vybral nový plášť, samozřejmě černý, vzal si asi dvacet kunaií a shurikenů a přišla řada na katany.
Naruto vybíral už přes hodinu a pořád se mu žádné nelíbily. Venku se zatím setmělo. Potěžkával je, cvičně s nimi sekal, ale na každé našel něco, co se mu nelíbilo.
Prodavač už byl zoufalý.
„Proč si vůbec přejete katany, když dvě u pasu již máte, pane, a troufám si tvrdit, že nejsou obyčejné.“ zeptal se prodavač a zvědavě si prohlížel Narutovy zbraně. Byla to otázka, která mu vrtala hlavou celou dobu, co si vybíral.
Naruto jednu z nich vytasil, černé ostří se nádherně zalesklo ve svitu svíčky. Podal ji prodavači, ten jen obdivně hvízdnul a vzal ji do ruky.
Chvíli si ji prohlížel a vrátil.
„Mám je pro svou...“ trošku se začervenal, „přítelkyni, která dvě potřebuje.“ prohlásil Naruto, když schovával meč zpátky do pochvy..
„Proč jste to neřekl rovnou, že je máte pro kunoichi, já myslel, že vybíráte pro sebe.“
Naruto se otočil na prodavače, ale ten už byl pryč. Slyšel, že šel do skladu a něco hledá. Pak přiběhl s dvěma katanami a podal mu je. Ten si je vzal do ruky a prohlížel. Byly celé červené a hodně mu připomínaly ty, co má u pasu. Vyndal je z pochvy a zjistil, že jejich povrch je dokonce taky zbarvený do stejné barvy. Prohlížel si precizní kovářskou práci.
Rukojeť skvěle seděla v ruce, dokonale provedená záštita byla klenotnická práce hodná mistrů. Nejspíš byly pro nějakou ženu, protože byly naprosto lehoučké.
Naruto několikrát cvičně seknul a konečně byl spokojen.
„Výborně, takové jsem přesně hledal.“ prohlásil Naruto, odkládal katany zpátky na stůl, když se jedna z červených nechtěně otřela o jeho meče u pasu. Okamžitě začala zářit a pulzovat neskutečnou silou. Naruto na to vyjeveně koukal, ale prodavač se usmál a vypadalo, že to čekal.
„Konečně se opět shledaly. Očividně se jim stýskalo.“ promluvil prodavač.
Naruto se na něj podíval, vůbec nechápal co tím myslí.
„Katany co máte u pasu a ty co držíte v ruce jsem já sám asi před dvaceti lety ukoval jednomu šlechtickému páru. Jsou velice mocné a divím se, že jsem se dožil toho pohledu. Vidět je zase spolu. Jsou ukovány tak,že si samy vybírají majitele .A jelikož mate vy černý pár, tak vaše přítelkyně se bude dokonale hodit pro pár červený. Vezměte si je určitě, vám pomohou k dosažení vašich cílů.“
Naruto se jenom uklonil a podal mu měšec s penězi.
„Ne, ne, nemusíte platit!“ volal prodavač.
Naruto se jenom usmál a odešel. Peníze mu nechal na stole.
„Doufám, že jejich osud bude šťastnější, než těch předchozích dvou.“ ještě zašeptal prodavač a začal si hledět zase své práce.

Když se Naruto vrátil na pokoj, byla už noc. Potichu se vysprchoval, převlékl a došel k posteli, kde ležela Hinata a spala.
Sedl si k ní a chvíli si ji prohlížel. Tu dokonalou dívku, kterou tak moc miloval. Políbil ji a už si chtěl lehnout do křesla, když ho někdo chytl za ruku.
„Naruto-kun, co tě tak zdrželo.“ ptala se rozespale Hinata a posadila se.
„No, ještě jsem měl dost zařizování a něco jsem ti koupil.“ dodal s úsměvem.
Hinata se na něj podívala, už úplně probuzená.
„A co? A co?“ nedočkavě se rozhlížela po pokoji
Naruto sáhnul za sebe na stůl a podal ji dvě červené katany. Hinata si je chvíli fascinovaně prohlížela a když jednu vytáhla z pochvy, tak začala rudě pulzovat.
„Tak si taky vybraly, svého majitele.“
Hinata se podívala s otázkou ve tváři na Naruta.
Ten si vzal své zbraně a sedl si vedle ní na postel. Začal jí vyprávět celý příběh, ukazoval jí, jak na sebe meče reagují a co dokážou. Nakonec, když domluvil, tak se začal zvedat. Hinata ho ale zastavila, políbila ho a zašeptala.
“Zůstaň, prosím.“
Naruto je oba přikryl, Hinata si ho co nejblíže přitáhla k sobě. Hlavu si mu položila na hrudník a s katanami v ruce, jako správní shinobi, usnuli.