Naše cesta životem, část 3.

Běželi už asi třetí den, takže už byli jen kousek od Travnaté. Někde v půlce cesty se k nim přidal Shikamaru, že ho prej poslala Tsunade, protože se doma stejně jenom flákal. Jejich cesta byla stejná, jako vždy. Kakashi si četl knížku, Sakura a Naruto si napůl povídali a napůl se Sakura snažila dostat Naruta do bezvědomí, když se snažil nadhodit téma „Půjdeš se mnou na rande?“ a Shikamaru jenom přemýšlel, kde udělal tu chybu, že se dostal právě do tohohle týmu. Najednou se Naruto zastavil na místě a vteřinku potom kousek od něj doskočila Sakura a vypadala, že se snaží něco poslouchat. Kakashi i Shikamaru to už nestihli ubrzdit, takže se museli vracet.
„Slyšíte to taky?“ zeptal se Naruto. Pootočil se k lesu nalevo od nich. Kakashi i Shikamaru se na sebe tázavě podívali.
„Zní to jako boj,“ přidala se i Sakura. S Narutem se na sebe podívali, kývli a zmizeli v lese vlevo.
„Hej… Naruto! Sakuro!“ chtěl je zarazit Shikamaru, ale už jenom prohmátl vzduch. Podíval se tázavě na Kakashiho. Ten kývl a oba se vydali stejným směrem, jako před chvílí ti dva.
Za chvíli oba došli na jakýsi palouk, kde v postraní stáli Sakura s Narutem, kteří očividně nevěděli, komu pomoct. Uprostřed proti sobě bojovalo asi deset ninjů zahalených v plášti, jakýsi blonďatý kluk a neznámá žena s červenými vlasy. Kakashi se zarazil při pohledu na bojující ženu. I když to nemohl vidět, měla modré oči a zářivý úsměv, který teď vystřídal soustředěný výraz.
„K… Kushino?“ zeptal se překvapeně a poněkud zaraženě Kakashi. Kushina se na něj otočila, když poslala do říše snů jistého ninju, a zářivě se na něj usmála, ale okamžitě se zase musela začít bránit.
„Vy jí znáte, Kakashi-sensei?“ zeptali se jednohlasně Naruto a Sakura. Shikamaru se snažil z Kakashiho výrazu alespoň něco vyčíst.
„Pomožte tý ženě!“ řekl akorát Kakashi, vytáhl kunai a vydal se jí na pomoc. Ti tři se na sebe jenom podívali, pokrčili rameny a šli jim pomoct.
„To je on?“ zeptala se polohlasem Kushina, když zrovna byla nedaleko od Kakashiho, dál blokovala útoky ninjů a pohledem visela na Narutovi. Kakashi jenom přikývl a dál se věnoval boji.

„Díky za pomoc Kakashi,“ usmála se na Kakashiho neznámá asi o půl hodiny později, kdy zbylí tři ninjové bojující proti nim popadli své spolubojovníky v bezvědomí a zmizeli někde v lese. Sakura byla poněkud udýchaná, Naruto šťastněj, že po dlouhý době zase mohl bojovat, Shikamaru taky trošku zadýchaný, Kakashi byl ležérně opřený o strom a neznámí blonďák klečel někde uprostřed mýtiny. „Já jsem Kushina,“ mile se usmála na zbývající tři, co jí neznali.
„Sakura Haruno,“ pousmála se na ní Sakura. Ta žena jí někoho připomínala, ale nemohla si vybavit koho.
„Naruto Uzumaki,“ Narutona ní kývl. „A jednou se stanu Hokage!“ dodal okamžitě.
„Shikamaru Nara,“ protáhl líně Shikamaru a sedl si na zem.
„No jo, že jsem si to hned nemyslela!“ rozesmála se Kushina. „Jsi stejně líný, jako tvůj otec za mlada.“
„Nechceš pomoc?“ nahla se Sakura nad blonďáka. „Jsem lékařská kunoichi, dokázala bych tě vyléčit,“ dodala, když se jí nedostávalo žádné odpovědi. Blonďák k ní bez jediného slova vzhlédl. Lesem se rozhlehlo Sakuřino zalapání po dechu. Koukala na chlapcovu tvář a nemohla se pohnout.
„Co se stalo, Sakuro-chan?“ přiskočil k ní Naruto, ale sám se zarazil, když uviděl blonďákovu tvář. Kushina se nervózně kousla do rtu.
„Ty vypadáš stejně jako já!“ rozezněl se řev dvou blonďáků.