Naše cesta životem, část 2.

Sakura se probudila. Všude kolem ní bylo bílo.
„Kde je bílo, všude, kam se podívám?“ přemítala dobrou minutu. Vedle ní se najednou ozvalo tiché zasténání. Opatrně pootočila hlavou. Vedle sebe spatřila na posteli ležet nějakého neznámého blonďáka. Neznámého……….. blonďáka…….
„Naruto!“ rozlehl se po nemocnici výkřik.
„Jsem v pořádku, Sakura-chan,“ ozvalo se z vedlejší postele. Sakura se na něj pokusila zaostřit. Nevypadal nějak zvlášť nemocně, akorát mluvil ztěžka. Uvědomila si, že jí vlastně nic není, akorát jí bolí hlava. Kdyby si aspoň dokázala vzpomenout, co se vlastně stalo.
Do pokoje vlítla blondýna a měla co dělat, aby to nenapálila rovnou do okna naproti dveřím. Rozhlídla se po pokoji a když zjistila, že oba dva jsou relativně v pořádku, ulehčeně se sesunula na nejbližší židli.
„Co se stalo, Tsunade-sama?“ zeptala se jí potichu Sakura. Značně jí to vysilovalo.
„Vlastně nevíme,“ zakroutila Tsunade hlavou. „Když vás našli, byli jste na pokraji smrti. Najít vás o hodinu déle, už tady nejste. Když k vám dorazili jednotky ANBU se vzkazem, leželi jste vy dva na zemi a nedaleko od vás byl mrtvý Sasuke. Nedávali vám velkou naději, že přežijete vůbec cestu do Konohy, ale zvládli jste to,“ ukončila vyprávění Tsunade. To všechno se stalo před týdnem, a ona sama jim už nedávala nějaké velké naděje. „Co se tam stalo?“
„Nevím,“ zamumlala Sakura a zavřela oči. Nevzpomínala si a ani se na to pamatovat nechtěla.
„Sasuke se změnil v nestvůru,“ začal ztěžka Naruto. Když o tom tak začal mluvit, tak si ho i Sakura vybavovala. Byl celý pokryt zelenými šupinami, akorát dva pásy na bocích měl fialový. Jeho Sharingan přímo zářil a zuby se prodloužili. „Šel po mě a já křikl na Sakuru, ať uteče. Sasuke to slyšel a jenom se ušklíbl a otočil se za ní. Potom vytáhl svou katanu, dal do ní chidori a udělal výpad proti Sakuře. Ta se tomu nejhoršímu vyhnula, ale zasáhlo jí to do ramene a ona se skácela v bolestech. Pak se otočil na mě. Řekl něco v tom smyslu, že si mě nikdy neoblíbil a najednou se objevil u mě. Mě se taky podařilo to nejhorší vyblokovat, ale zasáhl mě do boku. Na víc už se nepamatuju,“ zakončil své vypravování Naruto. Od dveří k nim dolehlo zalapání po dechu. Ve dveřích stáli skoro všichni Sakuřiny i Narutovi známí.
„Co tady děláte?“ zeptala se jich Tsunade, která přemýšlela, co všechno mohli slyšet. „Myslela jsem, že je chodíte navštěvovat až večer?“
„Přijel Gaara, Kankurou a Temari a okamžitě je chtěli vidět,“ vysvětlil duchapřítomně Shikamaru. Všichni ostatní se na Naruta a Sakuru jenom zaraženě koukali. Všichni už debatovali nad tím, co se jim asi mohlo stát, ale tohle nejspíš nenapadlo nikoho.
„Jak je to dlouho?“ přerušila ticho Sakura.
„Týden,“ odpověděli všichni svorně.
„Na vteřiny to nevíte?“ vypadlo z Naruta když slyšel, jak to všichni ze sebe vysypali, jako by to počítali. V pokoji se ozval smích. Nikdo z nich se pořádně nezasmál od té doby, co přišla zpráva, že Sasuke je extrémně nebezpečný a zabil polovinu Akatsuki. Když k nim o týden později promluvila Tsunade, že Sasuke je mrtvý, všichni se radovali, ovšem jen do té doby, co zjistili, že Sakura a Naruto jsou na pokraji smrti.

Další týden byl náročný hlavně pro Shizune. I když Naruto byl ten den, kdy se probudil, na pokraji zhroucení, hned další den se začal zázračně uzdravovat a s tím i utíkat z nemocnice. Sakura se probudila až zase po nějaké době, zrovna ve chvíli, kdy Naruto byl na své pravidelné návštěvě v Ichiraku.

„Vy jste Naruta už pustili? A jak dlouho tu vlastně ležím?“ prudce se posadila, ale hned si zase lehla, díky náhlé nevolnosti a prudké bolesti hlavy.
„Ne, nepustili,“ vběhla do pokoje Shizune přivolaná Sakuřiným hlasem a sesypala se na židli u Sakuřiný postele. „Uběhlo pět dní od vašeho rozhovoru s Tsunade-sama a ostatními. A Naruto teď pravidelně chodí do Ichiraku.“
„Jejda!“ ozvalo se od dveří. Stál v nich Naruto s úsměvem od ucha k uchu a škrábal se na hlavě.
„Kde jsi byl?“ zeptala se ho naštvaně Shizune, ale dál zůstala sedět na židli. Naruto se začal pomalu a ostražitě přemisťovat ke své posteli.
„V Ichiraku,“ pokrčil ledabyle rameny.
„A to tě ani nenapadlo nechat tady klon?“ zeptala se ho mírně naštvaná Sakura a opatrně se posadila.
„To mi nějak nedošlo,“ zazubil se Naruto, který se konečně doplazil ke své posteli.
„Naruto!“ Shizune se zlověstně usmála. „Já jsem tě varovala,“ řekla, stoupla si a přešla ke dveřím. „Ino!“ jmenovaná stála vedle ní během vteřiny. „Přines provazy a to, na čem jsme se dohodli,“ Ino se jenom usmála a odešla. Naruto hlasitě polkl.
„Ne…“ zašeptal, když se vrátila Ino s provazy a přikrytým tácem. Ino podala Shizune tác, přešla k Narutovi a začala ho uvazovat k posteli.
„Ale ano!“ usmála se na něj Shizune a odklopila poklici. „Vařená brokolice!“
„NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!!!“

Naruto se zotavoval dost rychle, tak ho z nemocnice pustili dva dny po probuzení Sakury. Od incidentu s brokolicí Naruto už neopustil nemocnici, i když to možná bylo tím, že když chtěl zase jít do Ichiraku, Sakura ho chtěla zastavit a zhroutila se mu v náručí.
Sakuru pustili až na Sasukeho pohřeb, který se konal týden po Narutově propuštění z nemocnice. Po pohřbu trávili čas jako dřív. Oba trénovali a zlepšovali se a oba se dál stravovali v Ichiraku. Naruto zase začal reptat, že jim Tsunade dává moc lehké úkoly.
My se ale přeneseme na dobu tří týdnů po pohřbu, kdy oba byli zase schopni vykonávat stejně obtížné mise, jako před zraněními způsobenými Sasukem.

„Chtěla jste nám něco, bábi Tsunade?“ tým Kakashi se dostavil do Tsunadiny kanceláře stejným stylem, jako kdy jindy. Naruto vtrhl bez klepání, Sakura tiše vešla za ním a Kakashi neslyšně dopadl na okenní parapet s okem zabodnutým v knize.
„Mám tu pro vás novou misi,“ začala, když Sakura zavřela dveře. „Půjdete do Skryté travnaté. Někdo tam zabil vůdce jejich nejsilnějšího a nejvlivnějšího klanu. Travnatá nás prosí, abychom v Listové na chvíli, než najdou a zabijí pachatele, schovali jeho těhotnou ženu. Vaším úkolem je jí dopravit z Travnaté sem. Přidá se k vám posila, která chrání jejich klan už dost dlouho,“ zakončila zadání Tsunade.
„Kdy mise začíná?“ zeptala se jí Sakura.
„Za půl hodiny u Hlavní brány. Můžete jít,“ jakmile to dořekla, byli Naruto i Sakura ten tam.
„Jaký obtížnosti je tahle mise?“ zeptal se jí Kakashi, který měl svou knihu pro změnu zavřenou a schovanou.
„Typu A až S,“ odpověděla mu po chvíli Tsunade. „Ale neříkej to Narutovi.“