Radosti a strasti při přípravách narozenin 1.díl

Zase bylo jedno prosluněné dopoledne ve Skryté Listové. Dokonalé dopoledne na procházku, na svačení venku nebo polehávání v trávě.
Vypadalo to na úplně obyčejný den, bez nějakých zvláštních příhod. Jenže zdání umí až hnusně klamat. Protože dnešek bude něčím vyjímečný. Ptáte se čím? To se brzy dozvíte. Nejdříve se však podíváme do jedné obyčejné haly, která se kdysi používala na basketball (bohužel kdysi, Choujiho však jeden protihráč nazval tlustým, když se odehrával důležitý zápas, no a dál si to dokážete představit), kde se budou dít opravdu zajímavé věci.

Uprostřed haly stála Sakura, s píšťalkou, na kterou každých šest vteřin zapískla a křičela:
,,Neji, mohl bys prosím tě zkontrolovat ty kabely?“
,,Naruto! Baka! To občerstvení je až na večer! Ještě jednou se ho dotkni a volej si sanitku!"
(Asi si už připravujete pusu na nadávky, protože furt nevíte, co se děje. Za chvíli to bude, jen mě nezabíjejte!)
Zrovna se nadechovala k zapískaní, když tu se ozval otrávený hlas:
,,Mendokusai! Může mi někdo vysvětlit, proč tady všici otročíme, zatímco si Sakura píská na píšťalku jak generál! Mě už to neskutečně štve, touhle dobou já ještě spím, místo toho tady věším nějáký trapný lampiony!“.
Sakura se musela hoodně snažit, aby neměla na svědomí Shikamarovu smrt a počala vysvětlovat:
,,Shikamaru, dnes večer je zde oslava. Ale nebude to ledajaká oslava. Bude to narozeninová oslava! A čí to bude? No koho jiného, než naší nejmilovanější, nejchytřejší Tsunade-sama! A my ji překvapíme narozeninovou párty!“.
Sakura očekávala obrovský potlesk, ale jediného, čeho se dočkala, byly pokřiky:
,,To je otrava!“
,,Síla mládí!“
,,A je pozván taky Jiraiya? Chci z něho vytáhnout další díl Icha Icha." (chudák Kakashi, být pod bičem, nebo spíš píšťalkou Sakury!)
,,Zkontroloval jsem ty kabely! Mohu už jít?“
,,NAAAAANIIII? Nikdo mi neřekl, že děláme oslavu pro tu starou bábu!“
Sakura to už psychicky nezvládla a stočila se na zemi do klubíčka a začala vzlykat, do toho ještě nadávala:
,,Kua! Proč jsem vzala na starost organizování? Co jsem ti, Ajimo, provedla?“
No, já jí odpovím: někdo tou obětí být musí, mwuhehe!

Přesuneme se dál od Listové:
Po cestě šla mladá dívka, přibližně sedmnáctiletá. Na zádech nesla balík obrovských rozměrů, s hmotností půl tuny. Na čele měla čelenku se znakem Písečné a ve tváři velice nas..naštvaný výraz.
Pod fousy (berte to s nadsázkou) si mrmlala:
,,Tss, tato mise opravdu, ale opravdu není na úrovni Chunnina! Zatímco se kolegové baví sekáním do nepřátel, já musím dostat misi třídy C: donést do večera tenhle balík do Listové! Oh my Jashin, proč musím já, Takahashi Asuka, mít takhle zatraceně potupnou misi?!“
A nakopla nebližší předmět: veverku Scrat, hledající svůj vždy ztrácející se oříšek, a pak šla kunoichi dál.
Po třech hodinách chůze se rozhodla si zdřímnout.
,,S tím báglem se chodí opravdu špatně." pomyslela si.
Hodila balík na zem a pak lehla do krásně měkké trávy a hned se odebrala do říše snů.

Po třech hodinách se Asuka probudila. Promnula si oči a usmála se. Jakmile se však podívala na hodinky, málem vyletěla z kůže. Už je tři čtvrtě na čtyři odpoledne a podle instrukcí tam měla být Listové v pět hodin odpoledne! A ona má před sebou ještě čtyřicet pět kilometrů!
Ihned vstala a chtěla vzít balíček, co měla doručit, jenže to co uviděla, ji málem přivodilo infarkt.