Začátek konce VI.

Znovu upadl do nevědomého spánku. Nebo vzpomínal na staré časy. Nebo to byl reálný sen…
Vzpomněl si, jak šli tenkrát doprovodit stavitele mostu do jeho rodné vesnice.. Jak poprvé přísahal na svou smrt.. Jak mu Sasuke zachránil život.. A najednou jak ho chtěl zabít.. „Ochráním vesnici skrytou v listí i kdyby mě to mělo stát život!“.. Jak vyhrál sázku s Bábi Tsunade.. Tehdy vyhrál přívěsek po prvním Hokage v Konoze.
Byl to sen!! Najednou se rychle vzbudil a nečekaně sebou škubl tak prudce, až ho to posadilo. Takže to všechno byl jen sen? Vždyť se mi zdálo, jak jsem v nemocnici.. Nikdo tam nebyl.. Potom to podivné vrácení se do minulosti.. Co se to tu děje?
„Prosím, lež v klidu“ mluvil na něj muž, jež se tolik vyzná v lékařském jutsu. „Pamatuješ si na všechno? Na celý svůj život? Na to co se ti kdy stalo a na… Boj se Sasukem?“ ta poslední tři slova přidal s rozvahou, nevěděl totiž, jestli je to nyní vhodná doba.
„Proč bych si to neměl pamatovat? Co se to tu děje? Poví mi to už někdo? Zdálo se mi, že jsem nemohl přivolat ani toho nejmenšího pulce, že jsem byl v nemocnici, potom jsem usnul a zdálo se mi vše, co jsem kdy prožil. Teda spíš věci, které pro mě měli velkou cenu.“ Ještě pořád si nevšiml Sakury, která stála za jeho hlavou.
„Takže léky fungovaly tak, jak měli. Bez jediné chybičky.“ Zadíval se na injekční jehlu.
Naruto si uvědomil, že je nahý a že je mu docela zima. Do té doby ho tato myšlenka nezajímala. „AAA Co to má být? Jaktože jsem tu nahý? Kde je moje oblečení? Co jste to tu se mnou prováděli? Jen se přiznejte!!! Víte, kdo já vůbec jsem? Nejlepší Ninja v celém okolí, které znáte.. TAKŽE MI KOUKEJTE NAVALIT TO OBLEČENÍ!!!“
„Samozřejmě, že jsi nahý, když jsi sem večer přišel, byl jsi celý od bahna a úplně špinavý od prachu.“ Řekla s úsměvem Sakura. Měla sice jen nepatrný úsměv, ale v hloubi duše měla takovou radost, až jí přišlo, že má srdce až v krku.
„UAAA Sakuro-chan?!!! Co ty tady děláš?“ zeptal se vylekaně Naruto, jež si nebyl přítomnosti ženy vůbec vědomý a proto měl přikrývku přehozenou jen tak přes sebe. Ale když uviděl Sakuru-chan zabalil se do deky až po uši. „Moc rád tě vidím.. Nedáme si ramen?“
Sakura už to nevydržela a objala ho vší silou-což znamená, že ho málem rozdrtila.
„Jsem tak strašně ráda, že jsi se vrátil, že jsi živý, a..a.. nevim co na to říct.“ Sakura poskakovala sem tam radostí.
Naruto se náhle smutně zadíval na zem. „Obětování je součástí všech..“.
Sakura se jen nechápavě podívala. „Co to říkáš?“
„Všichni si myslí, že když jsi živý a zdravý, znamená to všechno. Ale mýlí se. Copak být živý a zdravý je všecbno? Copak lidé pak už nepostrádají svou stracenou hrdost?“ sám ani netušíl, proč o tom mluví. „Lidé musejí být strašně šťastní, když vědí, že když příjdou domů, tak na ně čeká rodina. Matka, otec, sestry, bratři… Musí jim ukápnout slzička, když vědí, že na ně někdo myslí nebo je obdaruje dárečkem z lásky, byť třeba jenom květinou.. Když příjdou domů a jeho milovaný mu dá pusu na tvář…“ Naruto stále mluvil, jako by mu to šlo od srdce. „Jenže když pomyslíte, že toto splňuje jen polovina lidí, žijících v této zemi.. Člověk by přeci měl mít rodinu, co říkáte? Neměl by se pouštět do vážných bojů, ve kterých vědí, že si jdou pro smrt. Když právě vědí, že na ně čeká malá dcerka s teplou večeří..“
Myslel při tom na matku a otce. Na Tsunade.. Na Sasukeho..
„Vím, kam tím míříš.. A.. Myslím, že je čas na to, abych ti něco předala. Dala mi to sama Lady Tsunade, ještě než zemřela. Říkala, že příjde chvíle, kdy budeš mluvit o něčem, jako je tohle. Říkala také, že by sis to mohl v hlavě srovnat, zapřemýšlet nad tím.“
„Bábi Tsunade mi něco odkázala?“ podíval se letmo na Sakuru.
„Ano Naruto. Odkázala ti deník tvé matky a také rodinné album s fotografiemi, na kterých je Kushina, tvůj otec a ty.“ Svěřila se mu Sakura.
Lékař jen přihlížel tomu, co právě probíhalo. Doopravdy ale neměl tušení, o čem to ti dva mluví