Budoucnost? Možná…

Sakura stála v neznámé místnosti. Rozhlížela se po pokoji a všude spatřila krev.
„Co se to tu dělo?“ pomyslela si a dál se procházela bytem. Měla dojem, že už v tomhle bytě byla, ale nemohla si zaboha vzpomenout, kdy a kde. A pak si to uvědomila.
„Naruto!“
Rozeběhla se z bytu ven a utíkala pryč. Po pár krocích se zastavila. Všude samá krev a známky po krutém boji. Žádní mrtví nebyli vidět.
„Co se to tu děje, proboha?“
Utíkala známou cestou k budově Hokage. Vyběhla schody a otevřela dveře do kanceláře Hokage. Tsunade seděla za stolem jako obvykle, ale něco tu nehrálo. Tsunade byla totiž otočená k Sakuře zády. Sakura s obavami otočila křeslo....
„Ale ne!“
Tsunade byla už dávno mrtvá. Krev už dávno zaschla a na jejím obličeji byly známky strachu, ale i úlevy. Její šaty byly potrhané a v hrudi měla ještě znatelnou díru po kunai.
„Tsunade-sama...“ zašeptala a po obličeji jí skanuly slzy.
Z rozjímání jí však vytrhla velká rána.
„Co to bylo?“ trhla sebou a utíkala ven.
Naklonila se přes zábradlí a spatřila Sasukeho a Naruta, jak bojují na život a na smrt. Oba už byli vyčerpaní. Vždyť už bojovali skoro dva dny.
„Tohle ti do mé smrti neodpustím! Takhle brutálně zabít Sakuru-chan!“ zakřičel Naruto a rozmáchl se rukou s kunaiem v ruce.
Sakura se po sobě podívala, jestli Naruto nelže. Nelhal. Její šaty byly smočené tmavou krví a bylo znát, že krev je dnešní. Na několika místech byly protrhané a nesly známku zuřivého zápasu. Projížděla rukou po látce a zjistila, že má v hrudníku díru. Trochu zavzpomínala. Probudila se u Naruta v bytě. Ale co tam dělala? Nejspíš jí chránil. A co ta díra v hrudníku? Ano, už si vzpomíná. Vedle ní ležel zakrvácený kunai. Naruto jí ho nejspíš z hrudníku vytáhl. Tak proč je tedy naživu?
„Já nechci, abys mi odpouštěl!“ zakřičel Sasuke a vytrhl tak Sakuru z přemýšlení.
Sakura sebou po několikáté trhla a podívala se dolů. Sasuke také mířil kunaiem na Naruta. Shodou okolností oba dva soupeři hodili své kunaie naráz. Možná to byl jejich osud, možná to byla jen blbá náhoda, ale stát se to muselo. Oba dva kunaie se zabodli chlapcům přímo do srdce.
„Naruto!“ zakřičela zoufala Sakura a rozeběhla se dolů.
Tentokrát se nestarala o Sasukeho. A proč taky? Naruto tvrdil, že jí surově zabil, tak proč by se o něj starala?
„Sakuro-chan?“ zašeptal nevěřícně Naruto a uchopil Sakuřinu ruku.
„Ano?“
„Ty ještě žiješ?“
Sakura mlčky přikývla. Do jejích zelených očí se jí draly slzy. Snažila se být statečná a nebrečet.
„Sakuro-chan, budu tam na tebe čekat ať se ti to líbí, nebo ne. Mám tě rád…“
Naruto zavřel oči, stisk ruky povolil a Sakura věděla, že právě v tomto okamžiku ztratila přítele. Křišťálové slzy se jí spustily po tváři a skrápěly Narutovo obličej.
„Nééé! To není pravda!“ zakřičela Sakura a ocitla se úplně jinde.