Podruhé ztratit - Světla pravdy 14

Ach jo!

Můžete mi někdo prosím vysvětlit, proč ty texty vypadají tady o hodně kratší než když je píšu ve Wordu? No, musím se učit psát deseti prsty, ale vůbec mi to nejde, takže jsem chvílemi ztrácela nervy a navíc to příšerně dlouho trvalo Gomen lidičky, ale po zkušenostech s předchozícm dílem jsem se k tomuto vážně musela dokopat.

Na Konohu padl soumrak, nebude trvat dlouho a světla v ulicích se rozsvítí, aby nahradila sluneční svit. Ulice vesnice nyní byly prázdné, žádní lidé, ba ani žádný povyk. Kdyby sem člověk přišel jistě by ho nenapadlo, že je Konoha ve své největší bitvě o přežití. Naruto se odvrátil od roztříštěného skla, všichni jeho přátelé již hledali svůj cíl, jen on tu zůstával.

„Necháš přátele bojovat a sám jsi zalezlý.“ Ozvalo se od shora , kde na malém kousku střechy stála osoba. Naruto k ní rychle vzhlédl, avšak nepodařilo se mu rozpoznat tvář onoho člověka. Ale něco mu bylo strašně povědomé, co ale?! Nedokázal si vzpomenout a tak se jen pokoušel zaostřit do tváře siluety.
„Kdo jsi!“ Vykřikl Naruto jeho směrem. Osoba se jen tichounce zasmála a v mžiku měl Naruto její obličej tak těsně u něho, že by mu mohl spočítat jemné šrámy na tváři. Stáli v ohromné blízkosti, obličeje těsně u sebe a hleděli si do očí. Ani jeden neuhnul, ani jeden se neotřásl pod náporem strachu nebo jiných emocí.
„Uchiha Madara,“ vyslovil Naruto tvrdě skrz zaťaté zuby.
„Správně!“ Uchechtl se Madara a provokativně hleděl Narutovi do očí dál. Shikamaru, který jako jediný zůstával s Narutem v rozpadlé místnosti ztuhnul. Co má dělat?! Jeho mozek mu nabízel překotně ty nejhorší scény, co by se mohlo stát.
„Seber své kumpány a vypadněte!“ Zařval Naruto a Madara přerušil jejich oční kontakt, poodstoupil a obešel stůl Hokage.
„To neudělám! Ty a tvoji kamarádíčkové mi totiž něco dlužíte a já jsem tu zpět, abych si to vzal i s úroky!“ Řekl tiše, ale důrazně a přejížděl prsty po desce stolu. Naruto na to koukal se značnou nechutí, ten chlápek se mu hnusil od pohledu, ty prohnané oči! Nemohl strpět jejich přítomnost!

Značnou chvíli bylo v místnosti ticho, všichni vyčkávali, co se stane. Poté si Madara povzdechl a podíval se opět na Naruta.
„Všichni Hokage jsou stejní, proto jsem s tímhle nikdy nesouhlasil.“
„Jak to myslíš?“ Zavrčel potichu Naruto.
„Nechají venku bojovat a obětovat své přátele a samy si pohodlně sedí na zadku v bezpečí-“
„- To není pravda!“ Skočil Naruto Madarovi do řeči, ten na to jakoby čekal a na tváři se mu objevil škodolibý úšklebek.
„Vážně? A co jsi vlastně pro své přátele udělal? Pokud vím, nikdo z nich tu nesedí na zadku nečinně, tak jako právě ty!“
„Někdo potřebuje být ve středu událostí a dávat posloupnosti a strategie dohromady.“ Ozval se Shikamaru a Madara si ho přejel pohledem.
„Ano, to je pravda, ale proč jsi tu teda ty?“
„V kolektivu se lepší plánuje a vybírá se z různých návrhů ten nejlepší.“ Usmál se Shikamaru. „Nemyslete si, že nevím o co vám jde.“ Řekl a jeho pohled dostal na vážnosti. „Důvodem, proč jste sem přišel je pouze nás vyprovokovat, přinutit nás znejistět v naší práci a udělat chybu! Váš záměr je nad míru jasný a prohlédnutelný!“
„Chytrý hoch! Avšak, je tu pár drobností, které bych poupravil. Je pravda, že jsem sem přišel provokovat, ale já se to nesnažím skrýt a za druhé. Kdo říká, že se mi to nepovede?“ A výsměšný pohled Madary zakotvil v Shikamarových očích. Poté se Madara otočil na Naruta a sladce zapředl:
„Naruto, kde máš teď svou ženu?“

Tsunade se přihnala i s větším počtem mediků na místo, kde právě dobojoval Sai a pokoušela se s ostatními vyprostit a oživit ninji uvězněné v masožravých kaktusech. Bývalého člena Akatsuki připomínal už jen pouze roztrhaný cár oblečení a kousek jednoho listu. Sai se v šeru sesunul do stínu nejbližšího domu a vytrhával si z nohy a boku ostré, velké a dlouhé bodliny, které se mu zabodly v některých místech až na kost. Tiše u toho usykl bolestí, avšak pokračoval ve vytrhávání. Když už měl i poslední venku s jeho těla, rozmlženým pohledem se koukal na postavičky mediků, jak zachraňují ostatní. Po celém těle mu vyrážely kapičky potu, které z čela dopadaly na jeho řasy a sklouzávaly do očí, kde nepříjemně pálily, jeho tělo začínalo tuhnout a byla mu zima. Hůř a hůř se mu dýchalo, svaly se stahovaly a on už neměl sílu ani promluvit. Už pomalu zavíral oči smířený s bolestí, když jeho pohled zaplavila záře blond vlasů, její prsty se ho dotkly na krku a něco mu říkala, neslyšel přesně význam slov, jen hleděl na její pohybující se ústa a modré oči. Poté něco vytáhla, ta věc se zaleskla a pak mu jí píchla do krku. Počkala, až se látka dostane do jeho těla a jehlu vyndala.

Tsunade si povšimla Ino, která našla ležícího Saie ve stínu, kde by si ho člověk normálně nevšimnul. Přiřítila se k nim a uviděla, jak Ino zápolí se zipsem od jeho vršku oblečení, aby pomohla pomocí svého jutsu rozproudit krev v jeho těle a zachovat životní funkce.
„Počkej!“ Vyhrkla na ni a přiložila prst na jeho oblečení a táhla jím od vrchu dolů, chakra jejího prstu rozřízla oblečení, jako skalpel.
„Píchla jsi mu už protilátku?“
„Hai! Ten jed byl v těch jehlicích, musely ho zasáhnout a on si je pak vyndat.“ Odpověděla Ino a ukázala Tsunade jehlice.
„Dobře, s tvými schopnostmi ho dokážeš vyléčit nebo dostat z nejhoršího, pak ho nech přepravit do nemocnice a pomáhej ostatním.“
„Hai!“ A Ino se dala do léčení.

Naruto se neubránil strachu, který zachvátil jeho srdce a promítl se pak na jeho obličeji. Madara spokojený s výsledkem se začal potichu smát.
„Kde je?! CO JSI S NÍ SAKRA UDĚLAL??!!“ Vřeštěl Naruto na Madaru a už se po něm chystal vrhnout. Ten však něco podobného čekal a lehce uhnul před jeho ránou.
„Tak si pojď pro ni a zachraň ji. Tedy jestli o to vůbec stojí.“ A Madara již mizel na střeše vedlejšího domu. Naruto se obrátil jeho směrem, nechápal vůbec jeho poslední větu. Co tím sakra myslel??!! Už se chystal Madaru pronásledovat, když jeho tělo nebylo schopno pohybu, nemusel se otáčet, věděl čí je tohle jutsu.
„Shikamaru pusť mě! TAK SLYŠÍŠ, CO TI ŘÍKÁM??!! PUSŤ MĚ!!“
„ To nemůžu udělat!“ Slyšel Naruto Shikamarův hlas. „Tohle je jeho provokace, copak to nechápeš?! Chce tě dostat tam kam chce, a pak tě zabít! Jak myslíš, že lidé budou reagovat na zprávu, že jejich Hokage zemřel, co?! Všechno mu to stokrát ulehčíš!“
„Ale Hinata…!“
„Pošli jiné lidi!“
„Ale on nebude čekat! Navíc, jak jsi řekl on chce mě! Nikdy jim neukáže, kde Hinata je!“
„Půjdu já!“
„Sám víš, že je to pro tebe jistá smrt! Nenechám ho, aby mi zabil Hinatu, dítě a přátele. Ať chceš nebo ne!!“ Shikamaru ať se snažil sebevíc jeho jutsu sláblo, snažil se Naruta udržet ze všech sil, ale nakonec se stejně vymanil a už ho jen zahlédl v dálce.
„Naruto ne!!!“

Madara skákal po střechách domů a když viděl, že ho Naruto sleduje, změnil směr po kterém se dosud ubíral. Vítr, který mu šlehal tváře byl chladný, jako jeho plány s touto zemí. Hvězdy a měsíc jim matně ozařovaly siluety domů a prázdných ulic. Madara pohlédl dolů, kde pod ním ubíhala ulicí jedna osoba. Vytáhl ze zadní kapsy svitek a hodil ho osobě dolů, ta ho chytila a zmizela opět v tmavých ulicích. Kolem jeho hlavy proletěl kunaj s výbušným lístkem, který se zabodl do stěny domu a kusy zdiva ho málem smetly dolů. Ještě ne! Přkazoval si sám sobě a přidal na rychlosti, Naruto opravdu začínal soptit.

Lampy v ulicích se začínaly postupně jedna po druhé rozsvěcovat a ozařovaly tak cestu k Madarovu cíly. Pruh světla je v mžiku předběhl. Černovlasý ninja se pousmál. Teď teprve začne ta pravá zábava! Těšil se až si vychutná pohled na rozdrásané nervy a city Hokageho. Madara prudce doskočil doprostřed menšího náměstí, kde stálo něco, co tam rozhodně dřív nebylo. Naruto se zastavil na okraji nejbližší střechy a pozoroval tu věc u níž stál Madara. Je to past? Má jít dál?
„Ale copak? Náš Hokage nechce milou návštěvu?“ Provokoval Madara a kopnutím otevřel víko od rakve. Narutův pohled padl na muže uvnitř, jeho oči byly zavřené a vypadalo to, že poklidně spí.
„Tak co bude? Já myslel, že chtěl jsi zachránit svou ženu!“ Zakřičel Madara výsměšně Narutovým směrem. Naruto se rozhodl seskočit dolů k Madarovi, avšak držel se v bezpečné vzdálenosti. Zloduchovi oči ho pronásledovaly a kontrolovaly každý jeho pohyb. V tom se Naruta chopil zase ten nepříjemný pocit, hlava mu třeštěla, až se za ni musel chytnout, dech a tep se zrychloval a vnitřnosti v těle se kroutily. Zaslechl uvnitř hluboko svého nitra zlomyslný smích. Hlavou mu běžely střídavě obrázky, kdy stál zase v té odporné místnosti uvnitř sebe samého a Kyuuby se mu vysmíval zpoza mříží své klece a kdy stál naproti Madarovi na spoře osvětleném náměstíčku s mrtvolou v rakvi.
„Co mi chceš?! Vypadni!!“ Řval Naruto na téměř šíleného Kyuubiho a zároveň na Madaru v Konoze. Kyuubi se na chvíli přemohl a uklidnil se.
„Víš, kdo je v té rakvi?“ Optal se sladce a Naruto s těží se držíc na nohách pohlédl ve tmě na rakev a na tvář osoby v ní.
„Yondaime Hokage?!“ Vyhrkl zděšeně a Kyuubi se dal opět do smíchu, také Madara se při Narutově zjištění začal tiše smát. Naruto zděšeně hleděl opět do tváře démona, když se vedle něho ozval hlas a on uskočil. Pohlédl na osobu, která tu nyní byla s ním. Nebyl to nikdo jiný než Madara. Otočil se na něj, v očích šílenost.
„A víš kdo to byl ještě?“ Optal se znovu Kyuubi a Madarova přítomnost ho ani v nejmenším nevyváděla z míry.
„Tak oni mu to ještě nikdo neřekli?“
„Ne…“
„Co mi neřekli o čem se to bavíte??!!“ Rozčiloval se Naruto, když se ti dva dali opět do šíleného smíchu.
„On je-“
„-tvůj otec!“

Naruto opět stál na náměstí a zděšeně zíral do obličeje mrtvoly. Třásl s ním strach a vztek, byl zmatený a nevěděl, co si má myslet. Jeho oči se upřely do těch Minatových.Jejich nebezká modř se třásla strachy, když na ně hleděly úplně ty samé oči.