Šestý živel 09 - Údiv a radost. Jsem zpět!

„Dobře a co tohle?“ vytvořil Rasen Shuriken.
„Podvodníku!“ řvala na něj Sakura, která se s tím nějak nechtěla smířit a běžela mu dát ránu svou brutální silou.
„Věř tomu.“ promluvil Kyuubi, který na poslední chvíli vyskočil z Naruta a zachytil ocasem Sakuřinu pěst.
„Kyuubi, pust jí.“ řekl Naruto. Sakura tomu konečně uvěřila.
„Naruto! To jsi ty!“ přibehla k němu, obejmula ho a dala mu pusu na tvář.
„Eh, hele jestli tohle uvidí Sasuke, tak mě znova zabije.“ uchechtl se Naruto.
„Jakto že jsi naživu? Sama jsem to kontrolovala.“
„Já jsem byl mrtvý. Ale Bůh smrti mi dal život.“
„A jemu taky?“ ukázala na Kyuubiho.
„Taky. Neboj je jako beránek. Červenej beránek s devíti ocasy.“ uklidnil jí.
„Ale jak to řekneme ostatním? Počkej mám nápad.“ čapla ho za ruku a odvlekla do akademického Doja.
„Přeměň se ať tě nepoznají a já to zatím zařídím.“ poradila mu.
„Jasně. Kyuubi!“ zavolal démona a on do něj skočil. Naruto se pomocí Henge no Jutsu přeměnil na staříka. Sakura mezitím obíhávala Narutovo známé a kamarády. Za chvíli se začalo Dojo plnit lidmi. Za chvíli tu byli všichni. Nechyběl ani Kakashi, Jiraia nebo Tsunade. Sakura si před všechny stoupla a začala.
„Nesvolávala bych vás sem takhle ráno, kdyby to nebylo opravdu důležité. Chci vám představit jednoho člověka. Všichni ho dobře znáte, ale stejně tomu nebudete moct uvěřit. Ale opravdu je to on.“ ukázala Narutovi, aby k ní přišel.

„To je taková otrava.“ uklouzlo Shikamarovi.
Naruto se postavil vedle Sakury a zhluboka se nadechl.
„Tak teda do toho.“ zrušil techniku. V tu chvíli bylo takové ticho, že Naruto slyšel i tlukot svého srdce.
„Co je? Jako byste viděli ducha dattebayo!“ usmál se Naruto.
„Naruto? Jsi to ty?“ zeptal se Jiraia.
„A kdo jinej?“ dělal uraženýho Naruto. Všechny přesvědčil a tak se na něj vrhli všichni najednou.
„Hej klídek! Takhle mě umačkáte! Mě se nechce znova umřít!“ bránil se hromadnému objetí, které poté konečně ustalo. A začalo vyptávání.
„Jak jsi to přežil?“ začal Sasuke.
„Eh, no nepřežil. Bůh smrti mi vrátil život.“
„Jen tak?“ divil se Lee.
„Je tak ne. Na vesnici zaútočí Akatsuki s několikanásobnou silou než teď. Taky prej dostali od Jashina něco z jiného světa. Musíme je zničit, jinak to bude konec světa a i Boha smrti.“
„Takže něco za něco.“ usoudila Tsunade „Ale jak je dostat?“
„Tak to vůbec netuším. Už ta poslední bitva byla jen tak tak.“ zamračil se Naruto.
„Nevidím možnost jak to vyhrát.“ zvedl všem náladu Shikamaru.
„Málem bych zapomněl! Dostaneme bojovníka z jiného světa.“ vzpomněl si Naruto.
„Jen jednoho? To je dost slabý.“ kroutil hlavou Sai.
„Jo, to jsem mu taky říkal. Prej ho ale moc podceňuju.“
„To jsi u něj nemohl vyjednat víc lidí? Nebo nesmrtelnost?“ vyptával se Kiba.
„Nedalo se s ním moc vyjednávat. Ani se mnou nechtěl kromě Kyuubiho nikoho pustit.“ vysvětlil Naruto.
Ještě chvíli mluvili a pak se začali pomalu všichni rozcházet.
„Nikde jsem jí nenašla.“ omlouvala se Sakura, když viděla, jak Naruto někoho mezi ostatními hledá „Vlastně jí nikdo neviděl od včerejší bitvy.“
„Hmm, to nevadí.“ odvětil Naruto, odešel ven a nechal jí se Sasukem samotnou.
Hledal po celé vesnici, ale bez výsledku. Nikde ji nenašel. To se ale dalo čekat když jí od včerejška nikdo neviděl. Zprávy o tom, že žije se roznesly rychlostí blesku, tak se ani nikdo nedivil. I když, nějaká změna tu byla a to celkem razantní. Dříve ho všichni měli za démona, kterého má v sobě. Potom už se to uklidnilo. Jenomže teď to bylo doslova cítit. Každý zpozorněl, když prošel okolo. Teď ale proto, že k němu měli úctu. Každý dobře věděl, že jejich vesnici zachránil a položil i vlastní život. Od teď ho chtěla snad každá holka v Listové. Ne že by se mu to nelíbilo, ale měly smůlu. Jeho srdce už patří jiné. Té, která si ještě myslí, že leží v márnici. Té, za kterou položil život. Jen jí ještě najít a sebrat odvahu jí to říct.
„Naruto, na slovíčko.“ objevil se u něj Kakashi.
„Co se zas děje?“ vyjel podrážděně na Kakashiho, protože ho vyrušil z hledání Hinaty.
„Pátá se s tebou chce na něčem domluvit. Počkám na tebe u ní v kanceláři.“ vysvětlil a přemístil se k Tsunade do kanceláře.
„Počká na mě. Aby se nedivil!“ ušklíbl se Naruto a přemístil se taky.

„...za chvíli je tady, takže než pří...“ nedokončil Kakashi a málem leknutím vypadl z okna, ze kterého se právě díval ven.
„Doufám, že jsem nepřišel nevhod.“ uchechlt se Naruto.
„Naruto! Kdy ses naučil přemisťovací jutsu?“ nestačil se divil Kakashi a Tsunade lezly oči z důlků. „A když jsme u toho, kde ses naučil všechna ta jutsu, která jsi v bitvě použil? Třeba Chidori v obou rukách? Nebo ta zemní zeď. Ta byla na úrovni Gaarových technik.“
„To je dlouhá historie.“ začal se vykrucovat.
„Máme pár dní, než se sem dostanou Akatsuki s novou armádou, takže kolik chceš času?“ nenechala se odbít bábi.
„No tak jo.“ podvolil se „Jak jsi nás tenkrát odvedla dolů do krytu, tak tam jsem našel tajnou místnost. V ní byla truhla a v ní svitek, meč a dopis. Ten dopis byl pro mě a psal ho můj otec. Napsal tam techniku, kterou mám použít na přenos technik ze svitku do mé mysli. Udělal jsem jí a při bitvě se mi konečně techniky vybavily.“
„To je zajímavé. Tak už víš kdo byl tvůj otec.“ promluvila Tsunade.
„Já jsem si říkal, že jsem ten meč někde viděl.“ podíval se Kakashi na Naruta vyčítavě.
„Jo měl jste pravdu. Tenkrát jsem vám to nechtěl všechno říkat, tak jsem řekl že jsem ji koupil.“ odpověděl a nastalo ticho.
„No dobře, ale teď k tomu proč jsem tě zavolala. Potřebuji, abys ty a Kyuubi zase udělali ze Sory Pseudo-Jinchuurikiho. To vaše kombo ho stálo všechnu chakru.“
„Nooo...Nebylo mi po tom dvakrát nejlíp.... ale tak jo. Potřebujeme být co nejsilnější.“ souhlasil.
„To je dobře. Takže myslím, že můžeme začít hned.“ rozhodla Pátá dřív než si to Naruto rozmyslí.
„Hned? J..já myslel třeba zejtra. Ještě jsem si chtěl zajít na ramen!“ začal protestovat.
„Ale jo. Dojdi si na ramen ať máš dost sil a za dvě hodiny se stav v nemocnici. Takže jsme domluveni.“ ukončila to Pátá.
„Hmm, tak já mizím.“ povzdechl si Naruto a přemístil se před Ichiraku Ramen.

„Á, Naruto. Věděl jsem, že tě tu najdu.“
„Iruka-sensei!“ otočil se na svého učitele v akademii.
„Dneska je to na mě!“ sdělil Narutovi a sedli si ke stolu. Iruka objednal pustil se do konverzace.
„Musím ti prozradit, že nás tvoje smrt dost šokovala. Ani nevíš jakou jsem měl radost když jsem se dozvěděl, že jsi zase mezi živými.“
„Nikdy bych neřekl, že můžu téhle vesnici chybět.“ pronesl Naruto a dal se do ramenu.
„No jo, časy se mění. Tvoje popularita trochu vzrostla k lepšímu. A hlavně u slečen.“ pošeptal Narutovi do ucha.
„Iruka-sensei!“
„Proč se rozčiluješ, vždyť je to pravda.“ uchechtl se Iruka.
„Už jsem si všimnul. Ale mají smůlu, už jsem zadanej.“
„Ale! Kdopak je ta šťastná? Počkej nech mě hádat! Je to Hyuuga Hinata?“
„Eh...no jo.“ přiznal se.
„Vždyť je to jasný! Zachránil jsi jí život a obětoval si sebe. Ale musím uznat, zemřel jsi jako pravý shinobi.“
„Jo to je pěkný, ale ona ještě neví, že jí miluju.“ povzdechl si Naruto.
„Myslíš? Já myslím, že jí to po tom co si udělal možná došlo.“
„No, teď hlavně neví ani že jsem naživu.“ dodal Naruto a dal se do další misky ramenu.
„Jo, to je trochu horší. Nikdo jí neviděl od té bitvy.“ uznal Iruka.
„Už jsem jí hledal, ale nikde jsem jí nenašel. A za chvíli mám nějakou práci v nemocnici a po ní nebudu použitelnej minimálně do zítřka.“
Naruto přemýšlel kde jí najít, ale ve skutečnosti ani nevěděl co by jí řekl. Ještě se asi hodinu bavili a potom Naruto zamířil do nemocnice. Cestou se na něj usmívaly i ty nejhezčí holky z Listové. Když prošel okolo dvou krásných holek, zaslechl jak si o něm povídají.
„Je pěknej co?“ šuškala ta první.
„A tak silnej. To by byl kluk.“ dodala ta druhá.
Každá by s ním hned začala chodit, ale měly holt smůlu.
Naruto vešel do nemocnice, ale nevěděl kam přesně má jít. Personál asi dostal instrukce, protože se ho hned ujala jedna sestřička a odvedla ho do jednoho velkého pokoje. Už tam na něj čekala Tsunade, Sakura, Sasuke, Kakashi a Sora.
„Vida, tak už můžeme začít.“ zaradovala se Tsunade.
„Počkat, není vás tady nějak moc?“ divil se Naruto.
„Sakura je tu jako lékařský ninja a zkontroluje vás, jestli jste v pořádku. Kakashi a Sasuke jsou tu, kdyby se něco zvrtlo a já na to budu dohlížet.“ zasvětila ho Tsunade.
„Kdyby se něco zvrtlo? Nic se nezvrtne! Kyuubi je už hodnej.“ bránil se Naruto.
„Jistota je jistota.“ odpověděla Tsunade.
„Oni mi nevěří?“ zavrčel Kyuubi.
„Asi ne. Budeš to muset přežít. Ale tak mě napadá, nemohlo by se to předání chakry obejít beze mě?“ snažil se vybruslit Naruto.
„Když jsem v tobě, tak tě to vysílí taky. Ale když potom jíš a piješ, tak si od tebe beru část živin a o to rychleji mi přibývá chakra. Při tak obrovském výdaji chakry bych bez tebe asi zemřel a proto tě to tak odrovná. Ber to tak, že jsem tě celý život udržoval na živu, tak teď potřebuji abys ty udržel naživu mně.“ vysvětlil mu to Kyuubi.
„Takže si vyměníme role. No jo, tak to se nedá nic dělat.“ smířil se s minimálně dnem v nemocnici Naruto.
„Tak můžeme. Soro, už to znáš.“ začal Naruto a Sora k němu přistoupil. Od doby co zrušil pečeť už nemusel nutně do té vlhké místnosti s trubkami a mřížemi, takže si to teďka vychutnával zvenčí. Nejdřív se okolo něj objevila hustá rudá chakra a potom se začala natahovat k Sorovi až se ho dotkla. Zažala mu proudit do hrudi a proudila a proudila dokud Naruto neztratil vědomí.

Kdesi za vesnicí:

Šel po louce. Nikde ji nemohl najít a už věděl jen o jediném možném místě. Došel k jezeru a tam ji konečně našel. Seděla na břehu a koukala do dálky. V levé ruce svírala Narutův meč a v pravé přívěšek s rudým krystalem, který jí dal otec.

„Tohle by se ti mohlo hodit.“ podal krystal Hinatě.
„K čemu to je?“
„No až přijde ta správná chvíle tak to zjistíš. Hlavně to neztrať.

Správná chvíle už musela nastat a ona si toho nevšimla. Kdyby ano, mohl teď být Naruto možná naživu. Nebyl důvod ho dále nosit. Nevěděla k čemu měl sloužit, ale to už je teď jedno. Ještě se na něj podívala, jak se třpytí. Naposledy sevřela přívěsek v ruce. Napřáhla se že ho hodí do jezera...