Podruhé ztratit - Ve špatných časech, bojujme za dobré! 13

Tak jsem přidávám narychlo napsaný díl pod nátlakem ze strany mého bratra. Grrrr. Stojí za velký kulový a musím přiznat, že se mi do něj moc nechtělo. Snad to přes týden volna bude odsejpat jináč

Slunce se blížilo k západu, čas utíkal rukama Hokage téměř mezi prsty a on byl nucen jednat. Po vesnici mu nyní pobíhali členové Akatsuki. A navíc ty tajemné rakve, co s nimi mají v plánu? Proč sem daly ty čtyři? Ne, tohle bylo vedlejší, musel se zbavit hrozby s níž věděl, co má dělat.
„Hinato, byla by jsi tak hodná a našla by jsi Sasukeho, Tsunade, Kakashiho, Yamata, Kibu, Shina, Choujiho, Tenten, Gaie, Leeho a Kurenai?“ Požádal ji. Hinata přikývla a zmizela.
„Proč jsi posílal zrovna Hinatu?“ Zeptal se Hiashi. „Může to být pro ni nebezpečné.“
„To ano, ale rozhodně to bude míň nebezpečné, než by se měla z někým utkat. A pokud bych ji nechal stranou nic nedělat, rozhodla by se jít někam na vlastní pěst…“ povzdychl si Naruto a pozoroval z okna ven mizící šmouhu po střechách domů.

Hinata už sehnala všechny, které Naruto chtěl, nyní mířila pro posledního z nich. Vystoupala po schodech a zastavila se až u dveří, kde si dopřála popadnout dech. Když už se oklepala s nejhoršího napřímila se a důrazně zaklepala na dřevěné dveře. Zanedlouho poté se v nich objevila Kurenai v plné zbroji. Sotva Hinatu uviděla pousmála se a řekla:
„Doufala jsem, že mě Naruto nenechá stát jen tak bezčinně mimo,“ a s tím zabouchla dveře od bytu. Hinata jí přikývla s úsměvem.
„Tak pojď Hin, jdeme k Narutovi-kun.“ Vyzvala ji Kurenai, ale Hinata zakroutila hlavou.
„Kdepak sensei, běžte sama, já mám ještě něco na práci.“ Vymluvila se Hinata. Vše oč ji Naruto žádal již splnila, ale ona si potřebovala vydechnout a nechtěla to Kurenai přiznat, ta se s její odpovědí spokojila a mířila si to už k budově Hokage. Hinata se sesunula po dveřích do sedu a utřela si z čela kapičky potu, její kondice díky těhotenství hodně ztratila a ona se nyní chladila o chladnou zem.

Madara se plížil ulicemi jako stín, nikým nezpozorován díky svému jutsu, když se ujistil, že poblíž nebezpečí nehrozí, zrušil ho a vyšel ze kamenných zdí. Pohlédl na oblohu, slunce se klonilo za kopce a nechávalo po sobě červenou oblohu, jako by na posledním zlomku cesty bylo poraněno a nechávalo za sebou krvavou stopu.
„Za chvíli bude čas,“ zašeptal si sám pro sebe. Tenhle útok měli roztřízený do tří kroků, ten první jímž počátečním úkolem bylo především vytvořit paniku a zmatek již dokončili. Ačkoliv se Madarovi zdálo, že se s toho Konoha vyhrabala velmi rychle a dobře. Když už měla první fáze pomíjet a Hokage vyslat své nejsilnější a nejvěrnější ninji je hledat měla nastat druhá fáze, která je rozhodujícím krokem pro jejich plán, kdy vítr pořádně rozeseje oheň. Bude to „léčba šokem“, jak to Madara rád nazýval, i když zde se jednalo o zničení, nežli léčbu. Ninjové se budou soustředit na zloduchy a místo toho se budou muset postavit vlastním lidem a to ne ledajakým. No a pak tu máme třetí fázy…

Madara byl tak zahloubaný do svých myšlenek, že si vůbec nevšiml dívky vycházející z jednoho panelových domů, ta si ho poprvé taky nevšimla, ale když chtěla jít ulicí dále, všimla si člověka oblečeného v brnění s ninja výstrojí. Stál nehybně a díky tomu, že pozoroval oblohu mu neviděla do tváře. Napadlo jí, jestli ten muž není zraněný, když stojí tak nehybně. Zamířila tedy k němu.
„Není vám nic?“ Optala se ho, když se k němu blížila a muž na ní pohlédl. V tom to spatřila, ty oči, rudé jako krev s černými tečkami, jako čepele. Delší, po ramena černé vlasy se lehce třepetaly ve studeném vánku. Došlo jí, kdo to je. Vůbec by ho nečekala na takovém místě, měl by přece být někde uprostřed bitevní vřavy vraždit nepřátele a ne stát uprostřed ulice, na nejklidnějším místě v Konoze a v klidu si pozorovat oblohu.

Oba se ani nehnuli a mapovali pohledem toho druhého. Madarovi také došlo po chvíli s kým tu má čest, v očích Byakugan, dlouhé, tmavě modré vlasy jí vlály do obličeje a ona se neobtěžovala jemné pramínky s něj rukou odehnat zpátky, kam patří.

„Ty musíš být Hinata Hyuuga.“ Promluvil Madara pevně a jeho krvavě rudé oči se zaleskly. Hinata na nic nečekala a postavila se do bojové pozice. Mohla zkusit utéct, ale na to již bylo pozdě, když jí zpozoroval. V jejím stavu by byla pro něj v útěku lehkou kořistí. „Nejstarší dcera Hiashiho a vůdkyně klanu.“ Pokračoval Madara dál nerušeně a pohled mu sklouzl na její břicho. „Kdo je jeho otec?“ Zeptal se bez ukrytého zajmu Madara, Hinata namísto odpovědi aktivovala Byakugan a kolem očí ji naskákaly žilky. „Když to nejde po dobrém..“ Začal Madara a černé tečky v jeho oku se začaly roztahovat a spojovat. Hinata poznala, že aktivuje svůj Mangekyou Sharingan a rychle zavřela oči v obraném gestu. Ovšem nestihla to dostatečně rychle. Madara si již v Tsukojimi pohrával z jejími hroznými zážitky, když v tom přišel na jeden, který se mu obzvlášť líbil. Nechával ho Hinatu prožívat zas a znova a její přesvědčování sebe samé, že je to jen genjutsu, ztroskotalo v prvních sekundách a Hinata se tomu otřesnému zážitku podávala tak dlouho, než to psychicky neunesla a její tělo se bezvládně žuchlo na prašnou zem s tvářemi mokrými od slz.

Madara se ušklíbl. Nejenže právě vyřídil ninju, ale zároveň tak blízkého člověka Narutovi, jak jen to šlo. Navíc získal informace, které se mu můžou v následující noci hodit. Ledabyle přešel k zhroucené Hinatě a šičkou boty jí otočil hlavu tak, aby k němu byla nastavená její tvář. Smáčené tváře na jejíchž místě nebyl nalepen prach ze země se třpytily v posledních paprscích dnešního slunce. Chvíli si pohrával s myšlenkami, že ji zabije. Mohl by pak její hlavu poslat Narutovi a tak ho poslat do kolen. Ovšem po chvíli si to rozmyslel, to co právě viděl v její hlavě ho srazí tak jak tak. A navíc, líbila se mu. Už po celé roky nebyl ve společnosti ženy. Tak ji tam tedy nechal bezvládně ležet a pokračoval ulicí v níž se smrákalo dál.

Naruto stál v kanceláři a prohlížel si přátele, které sem nechal po Hinatě poslat. Přátele, které hodlal poslat na ten nejtěžší úkol a ačkoliv se o ně obával, věřil jim, věřil, že tenhle úkol splní, pro ně, pro Listovou. Konečně se zaklaply dveře za posledním z nich. Kurenai se připojila k hloučku ostatních a vyhýbala se zbytkům již neexistující střechy. Naruto si je pořádně prohlédl, každého z nich samostatně a poté všechny dohromady, nemělo cenu chodit okolo horké kaše. Stejně všichni věděli co je čeká a co bude téhle noci následovat. Boj, boj o jejich zemi, čest, blízké osoby. Boj, který jim mohl sebrat hodně nebo všechno, zároveň se s ním nacházela příležitost žít dál v klidu bez válek, těch krvežíznivých bestiích!
„Všichni víte, proč jste tady.“ Začal Naruto pevně a díval se všem do očí. „Čeká nás obrovská zkouška, která rozhodne o dalším dění po několik nadcházejících let a my chceme, aby to byly časy plné míru, klidu a harmonie. Máme možnost to dnes změnit, změnit tu nejistotu, ve které jsme žili aspoň na pár dalších let, než se vyskytne něco nového a my všichni víme, že se jednou něco opět vyskytne, ale záleží na nás, za jak dlouho to bude. Na světě bude vždy zlo, nedá se nijak vymítit. Jednou se opět objeví.“ Povzdechl si Naruto a pokračoval dál : „ale, pokud tohle zvládneme, nastanou i ty dobré časy a možná jedny z nelepších v naší historii vůbec. Můžeme je společně prožít s našimi přáteli, milovanými a dětmi. Můžeme jim ukázat, jak je mír krásný a že stojí za to si ho cenit a udržovat. Proto po vás ,přátele, chci něco riskantního a nebezpečného. Chci po vás, aby jste se společně se mnou postavili těm nejhorším zloduchům naší doby. Než vás však někam vyšlu, chci se vás zeptat, jestli chcete za tohle bojovat, posílat vás do boje, kde vás nebude tahle myšlenka ,motivovat stejně jako mě a jít tam z pouhého příkazu se rovná téměř jisté smrti. Chce tedy někdo vzdát se myšlenky na tuhle budoucnost a nejít do boje?“ Když Naruto domluvil přeletěl opět pohledem po všech přátelích. Lee s Gaiem tiše plakali, avšak nikdo nechtěl vycouvat ze svého úkolu.
„Dobrá tedy. Chci, aby jste si rozebrali jednotlivé členy Akatsuki podle jejich a vašich schopností a případně utvořili další týmy, do kterých si můžete vzít koho vás napadne.“ A čekal na jejich reakci. Po chvíli nastalo domlouvání, kdo si koho z Akatsuki vezme. Všichni znali jejich aspoň částečné vlastnosti již z předchozích dnů, kdy o členech Akatsuki byli informováni. Mezitím se Shikamaru postavil vedle Naruta a potichu mu zašeptal:
„Dobrá práce.“ Naruto se k němu otočil a mrknul na něj.
„Věděl jsem, že nikdo z nich necukne. Účinek měl být v tom utvrdit jejich myšlenky a nutnost míru a zároveň správně nabudit na nadcházející boj s odvážností.“
„Tak, jak to umí pravý Hokage.“ Pousmál se Shikamaru. Když se konečně dohodlo ustanovení skupinek a soupeři byli rozebráni, Naruto přátelům popřál štěstí a oni se chystali zmizet. Když už místnost chtěla opustit i Kurenai Naruto ji chytil za paži.
„Kurenai-san, kde je Hinata? Přišla jste poslední, takže k vám musela jako poslední dorazit.“
„To nevím,“ řekla Kurenai zamyšleně a otočila se k Narutovi, když uvolnil stisk. „Říkala, že má ještě něco na práci.“ Vzpomínala a dívala se do jeho modrých očí.
„Aha…“ Dostal jen ze sebe Naruto. Kurenai si ho prohlédla a položila mu ruku na rameno.
„Jsem ráda, že našla někoho takového, jako ty. Ona tě moc miluje.“
„Já ji taky..“
„Naruto..“
„Ano?“
„Slib mi prosím něco!“ Upřela na něj Kurenai prosebně oči. „Nedovol, aby se jí něco stalo, aby skončila nešťastná, jako já.“ Dořekla a rychle se otočila. Vyběhla z kanceláře v nichž nechala Naruta a po cestě ze schodů si utřela rychle slzu s tváře.