Tři body zkázy 5: Posila

"Ehm... Asogi-kun..." Hnědovlasý mladík zvedl hlavu a podezřívavě roztáhl nosní dírky. Bylo mu totiž jasné, že když se za jeho jménem objeví kun, jeho společník něco potřebuje.
"Benjiro-kun i Montaro-kun už jsou pryč déle jak dva týdny. Neměl by se po nich někdo jít podívat? Přeci jenom je ta Uchihovic holka dost nebezpečná a od té doby, co utekla z toho jejich Akatsuki sídla, nám neustále uniká. A Lord už je velmi netrpělivý..."
"Chiko, nemůžeš být tak přemrštěle aktivní. Je mi jasné, že toužíš po tom být na jejich místě." zakřenil se Asogi a ještě zlomyslně dodal:
"Vždyť tě přece nevybrali kvůli tvému nízkému věku, tudíž ti plně rozumím, neboť jsem ještě před nedávnou dobou taktéž stál na tvém místě. Ale..." významně si odmlčel, zavřel oči a důležitě si odkašlal. "Nicméně s tebou souhlasím. Jelikož bych jako starší a moudřejší měl dbát o tvůj trénink, řekl bych, že toto je právě vhodné cvičení. Tudíž pojďme za Excelencí."
Chiko, kterému povolovali nervy, na něj měl chuť zařvat, jestli není úplně blbej, jak tohle může brát za cvičení, když by ho "ta Uchihovic holka" vyřídila levou zadní. Nakonec si ale zkousl jazyk a šel za nafoukancem číslo jedna s chutí ho nakopat do zadku a rozbít mu hezký ksichtík, kvůli kterému měl na každém prstu deset holek.

Koichi si vyčerpaně sedla do křesla a odhodila všechny tašky, které až do teď držela v ruce, do kouta. Zavřela oči a nachvíli se nechala unášet proudem svých myšlenek. Nakonec si povzdechla, vstala, popadla tašky a začala z nich vyhazovat jejich obsah. Postupně ho roztřídila na čtyři hromádky a odnesla je.
"Oblečení... Jídlo... Šminky... Zbytek..." žbrblala si pod vousy a pak si začala broukat nějakou písničku. Za oknem se mezitím pohybovalo pár stínů, které se zřejmě snažily být nenápadné. Koichi nijak nevzrušovaly, stejně o nich věděla. Neměla Sharingan jen tak pro nic za nic, aby ani neuměla poznat, že Naruto jí pro jistotu nechával sledovat ANBU.
Nijak jí to nevadilo, stejně neměla v úmyslu v nejbližší době Sasukemu nějak ublížit. To vlastně neměla v úmyslu vůbec, ale namlouvala si opak. Jen prý čeká na vhodnou chvíli...

"No né, kohopak to tu vidím?" Asogi se posměšně ušklíbl na dva chlápky, kteří se prozíravě krčily ve stínu stromů a pozorně pozorovali bílou omítku ubytovny, okolo které byla pomalu armáda ANBU, kontrolujíc první okno zleva ve třetím patře.
"Asogi? Chiko?" První muž, se bleskurychle otočil a zrychleně dýchal.
"DOP*DELE! TO UŽ MI NEDĚLEJTE!" vypísknul druhý muž, až se mu černá patka, která mu plandala přes oko, načepýřila a chytl se za srdce.
"Nedělej tu scény Benjiro..." odfrkl si Asogi mudrlantsky a pohodil elegantně hlavou.
"Co tu vůbec děláte?"
"Poslal nás sem samotný Lord..." informoval ho Aso a samolibě se uculil. "Jelikož měl pocit, že vy dva jste... ehm... nechci ranit vaše ctěné city, ale upřímnost je nadevše - že jste neschopní. Jste už v terénu dost dlouho na to, abyste dokázali váš cíl chytit. Proto jsme tady my, jako vaše posila."
"Děláš si z nás srandu? Vy, kterým ještě teče mlíko z brady, máte být naše posila?! Ne, děkujeme, odejděte. My to zvládneme sami. Jen potřebujeme vyřídit ty ANBU, co se okolo ní ochomýtaj."
"Ne, lituji, ale my neodejdeme. Jsme tu z vůle samotné Excelence a jeho vůli samozřejmě nesmíme porušovat, tudíž tu zůstaneme."
To už se Benjiro neudržel a vyjekl: "Ty skrčku jeden mrňavej, jestli toho nenecháš, zakroutím ti krkem!!"
To už se do toho vložil Montaro a smířlivě se na Bena podíval.
"Ale notak... Přece tu nebudeme dělat zbytečné rozbroje. Jednou už tu jsou, tak je nesmysl je posílat zpátky. Aspoň nám pomůžou s vraždou těch ANBU..." Z jeho tónu u poslední věty šlo vyčíst, že je hodlá nechat dělat všechnu špinavou práci, takže se Benji pohotově uklidnil, ikdyž po nich občas vrhal nasupené pohledy.
"Tak to bychom měli. Teď se můžeme začít domlouvat na strategii..."