Šestý živel 05 - Temné proroctví

O pár hodin dříve se uprostřed hustého lesa skrývalo devět lidí zahalených v pláštích.
„Šéfe, tady by jsme neměli zůstávat moc dlouho,“ pronesl jeden z nich.
„To vím moc dobře,“ odpověděl šéf. „Za chvíli odcházíme. Hidan a Kakuzu půjdou napravit svou chybu. Deidara jde místo Konan. S ostatními se setkáte v Údolí Bohů. Konečně si to s tou Listovou vyřídíme. Nenechte tam kámen na kameni!“
„A já myslel, že jsem svou chybu napravil tím, že jsem se postaral o posily.“ promluvil Hidan.
Rozhovor poslouchal ale ještě jeden člověk. Byl pečlivě ukrytý a bedlivě poslouchal každé slovo.
„To je špatný. Musím se rychle dostat zpátky a varovat listovou, jinak nemají sebemenší šanci,“ zamyslel se a začal se pomalu vzdalovat.

Naruto byl po misi vyčerpaný a tak zamířil domů. Když vešel do svého bytu, jeho první kroky mířili do postele. Nechtěl sice jít spát protože bylo ještě odpoledne, ale potřeboval si alespoň na chvilku lehnout. Ale samozřejmě usnul hned jak dolehl.

Objevil se ve tmě. Nebylo vidět ani na krok. Naruto se chtěl rozběhnout hledat východ z tohoto neznámého místa, ale zarazil ho nějaký hlas.
„Naruto. Teď právě spíš. Nemáme moc času, tak se na nic nevyptávej,“ řekl onen hlas.
„Akatsuki chystá útok na Listovou. To určitě víš, ale co nevíš je to, že už vyrazili. Cesta jim potrvá ještě den a mají smlouvu s Jashinem. Poskytl jim obrovskou armádu ninjů. Jejich cílem už nejsi jenom ty, ale i Listová. Nalož s těmito informacemi jak nejlépe můžeš a snaž se neprohrát.“ Hlas domluvil a Naruto se probudil celý zpocený ve své posteli. Venku už začínalo svítat.
„Sakra tak teď nevím, jestli to byl jen sen nebo něco jiného. Bylo to dost reálné.“ říkal si pro sebe. Spát už se mu nechtělo a tak se rozhodl, že se půjde projít. Procházel se po ulicích Konohy až potkal Saie.
„Čau Saii, ty už jsi vzhůru?
„Nějak nemůžu spát, tak se procházím.“
„No tak to jsme na tom stejně.“ poznamenal Naruto.
„Ty Saii, já ti mám poslední dobou samý blbý sny. Tuhle, jak jsme byli v tom krytu, jak jsem zkoušel tu techniku přenosu paměti a omdlel jsem, tak se mi zdálo, že jsem mrtvý a byl jsem u svého pohřbu. A dneska se mi zase zdálo, že mi někdo říká, že se na Listovou řítí Akatsuki s obrovskou armádou.“
„Ty Naruto, myslím že bys to měl někomu říct.“ řekl Sai.
„Proč? Vždyť jsou to jenom sny. Ten druhej byl opravdu živej, to je teda fakt, ale stejně si myslím, že je to zbytečný.“
„To se mi nelíbí. Už jsem slyšel, že se občas nějaký sen vyplnil.“
„Náhoda.“
„Stejně bys to neměl podcenit.“
„To je v pohodě. V tom prvním mi byl Sasuke na pohřbu. A ten je teď kdo ví kde. Můžu bejt v klidu.“
„Víš že byl na té misi.“ odpověděl Sai.
„No jo máš pravdu.“ zamyslel se Naruto. „Ale tady není a určitě mu zase bude trvat dlouho než se ukáže.“
„Nemluvil tu někdo o mě?“ zaslechli hlas a oba se otočili.
„Sasuke?“ nevěřil Naruto vlastním očím. Přímo před ním stál kamarád, kterého tak dlouho hledal.
„Promiň Naruto. Uvědomil jsem si, že jsem udělal chybu a vrátil jsem se zpátky. Vím, že si se mě celou tu dobu snažil najít. Nevím jak se ti omluvit.“ začal se omlouvat Sasuke. Najednou Sasuke ležel na zemi po zásahu Narutovo pěstí.
„Ty pitomče! Ty si myslíš, že si odejdeš na roky k Orochimarovi a pak přijdeš zpátky, řekneš sorry, ale udělal jsem chybu a pak bude všechno dobrý?“ nadával Naruto. Sai to jenom s odstupem pozoroval. Za chvíli se Naruto uklidnil a pomohl Sasukemu na nohy.
„Stejně jsem rád, že jsi zpátky. Ale počkej až tě uvidí Sakura,“ dodal. „Ale začínám se bát, že ty moje sny nejsou jen tak normální.“
„Sny?“ divil se Sasuke.
„To je na dýl. Asi by ses měl ukázat u Tsunade. No a já, když o tom tak přemýšlím, asi taky.“ Domluvil a vydali se směr Tsunadina kancelář.

Stáli před dveřmi do kanceláře. Naruto zaklepal, ale nikdo se neozval.
„Jednou zaklepu a nic. Potom se diví, že neklepu.“ pomyslel si a otevřel dveře. Pátá byla rozvalená na stole a spala.
„Hej bábi budíček!“ zařval Naruto. Tsunade se lekla takovým způsobem, že málem spadla ze židle.
„Sakra Naruto! Co si myslíš, že děláš?“ řvala pro změnu bábi.
„Někoho vedu.“ odpověděl. Tsunade se podívala pořádně a zrak jí skončil na Sasukem.
„Sasuke. To je dost. Kde jsi byl?“ vyptávala se.
„Stopoval jsem Akatsuki. A povedlo se mi je vystopovat.“
„A kde tedy jsou?“
„To teď není podstatné.“
„Co může být důležitější než poloha nejnebezpečnější organizace na světě?“ zeptala se. Než stihl odpovědět, tak se ozvalo zaklepání na dveře.
„Vstupte!“ zavolala a ze dveří vyšla Sakura.
„Tady vám nesu ty dokumenty co jste chtěla.“ řekla a mířila k Tsunade. Pak se ale podívala na Sasukeho a zůstala stát jak přimrazená. Sasuke se na ní podíval a usmál se.
„Ahoj sakuro,“ pozdravil. Papíry jí vypadli z rukou a než dopadl první list papíru na zem, Sasuke už dostával do tlamy. Bylo to jako předtím s Narutem, ale teď o mnoho brutálnější.
„Tak to by stačilo! Vyříkáte si to potom.“ přerušila je Hokage. „Sasuke, dopověz to.“
„No tak teda,“ začal a mnul si přitom bouli na hlavě po jedné ze Sakuřiných ran. „Nevím nic přesného, ale Akatsuki si usmyslela, že zničí Listovou, ať to stojí co to stojí. Už se dali do pohybu. Hned jak jsem se to dozvěděl, tak jsem se hnal sem.“
„Sakra sakra sakra!“ zanadával Naruto a oči přítomných se na něj otočili. „To jsem měl v tom snu!“
„Snu?“ zeptala se Sakura.
„Dnes v noci mi nějaký hlas řekl, že se na Listovou žene Akatsuki s obrovskou armádou od Jashina. Prej tu budou za dva dny a jejich cílem už nejsem jen já, ale i Listová.“
„To tedy nebude jen náhoda.“ poznamenal Sai.
„Jashin? To je přece bůh ne? To nemůže byt pravda, ale stejně to nepodceníme. Takže máme čas do zítra. To není moc. To se sem ani nestihnou dostat posily z Písečné.“ konstatovala Pátá.
„Tak to vypadá, že jsme v tom sami.“ přidal Naruto.
„Stejně informuji Kazekageho.“ pronesla Tsunade. „Takže teď běžte a já musím začít s přípravami.“
Všichni čtyři vyšli před budovu.

„Saii pojď, půjdeme se podívat na Soru.“ řekl Naruto a táhnul ho do nemocnice. Sai sice nechápal proč tak najednou, ale dal si říct a šel. Naruto chtěl, nechat těm dvěma trochu soukromí a tak se o to postaral. Šli se tedy podívat na Soru do nemocnice.
„Naruto, proč jsi jim neřekl i o tom prvním snu?“ divil se Sai.
„Nechci aby si o mě dělali starosti.“ odpověděl smutně Naruto. Právě došli k Sorovu pokoji. Naruto zaklepal a vešli.
Sora ležel na posteli a byl vzhůru.
„Tak jak se vede?“ optal se ho Naruto.
„Ale dobrý, sice už nemám tu sílu, ale co nadělám. Jinak se cítím skvěle. Hned bych mohl odejít.“ odpověděl Sora. Naruto sice chtěl říct, že ho určitě tak den dva ještě nepustí, ale to by nesměl omdlít.

Stál před tou starou známou celou, která zavírala Kyuubiho.
„Kyuubi, co se děje? Proč jsi mě sem zavolal?“
„Slyšel jsem, že ten kluk v sobě měl zapečetěnou mojí chakru.“
„Jo, ale už o ní přišel.“
„Taky jsem slyšel, že nás čeká bitva. Velká bitva.“
„Kam tím míříš?“
„Prostě mě napadlo, že bych mu mohl část chakry zase dát.“
„To není dobrý nápad. Nedokáže se s ní kontrolovat. Prsten mu už Akatsuki sebrala.“
„V tom není vůbec žádný problém. Ta chakra kterou měl byla z doby, kdy jsem řekněme nenáviděl každého člověka na zemi. Jak víš tak už jsem změnil názor. Když mu dám chakru dobrovolně tak jí může používat. Bude ho samozřejmě měnit do mé podoby, ale bude se ovládat.“
„To by nám hodně pomohlo. Musím se ho zeptat. Nevím jestli s tím bude souhlasit.“ pronesl a probral se na posteli vedle Sory.
„Řekl bych, že bys tu měl být spíš ty než já.“ oslovil ho Sora.
„To byl Kyuubi. Trochu jsme pokecali.“
„Ty si s ním povídáš?“
„Jo, teď je už hodnej a tak si s ním i povídám.“
„A dozvěděl si se něco zajímavého?“
„Co bys řekl na hodnou démoní chakru?“ reagoval na otázku otázkou.
„Hodnou?“
„Jo. Říkal, že by ti jí dal dobrovolně a mohl bys jí plně používat. Mohl by ses ovládat i v jeho formě.“
„Tak do toho bych šel.“ souhlasil Sora.
„To je dobře! Teď budeme potřebovat jakoukoli pomoc.“
„Teď?“ podíval se Sora na Naruta s pohledem člověka, který očividně o něco přichází. Slova se ujal Sai a vysvětlil mu situaci.
„Tak jdeme na to! Nemůžeme ztrácet čas.“ seskočil Sora z postele a začal se oblékat.
„Počkej, já nemyslel hned.“ zarazil ho Naruto.
„Ale čím dřív tím líp ne?“
„Eh, no tak jo,“ souhlasil Naruto. Vydali se do lesa za vesnicí.

„Tak a jsme tu. Snad se tu nikdo neobjeví a budeme mít klid. Saii, ty se postaráš, kdyby se něco stalo.“
„Jasně.“
„A co mám dělat já?“ zeptal se Sora.
„Stoupni si proti mě,“ řekl a Sora to udělal. “No a teď počkej.“
Naruto se začal soustředit a za chvíli stál v místnosti s vodou na zemi u Kyuubiho mříží.
„Tak jsme připravení.“ ohlásil Naruto.
„Hmm, tak můžeme začít.“ ozvala se liška. „Nejdřív musíš uvolnit pečeť.“
„A můžu ti věřit?“ zeptal se.
„Nevím jak tě přesvědčit. Asi mi budeš muset věřit.“
„No tak jo.“ souhlasil, došel ke mřížím a strhl pečeť. V tu chvíli se mříže roztrhly a Kyuubi se hnal na Naruta. „Konečně si tě můžu podat Uzumaki Naruto. Teď se těš!“ Naruto stačil akorát dát ruce před sebe, aby předešel vážným zraněním, ale dobře věděl, že je to zbytečné. Liška se hnala přímo na něj.