Budoucnost klanu Hyuuga XVIII

Budoucnost klanu Hyuuga XVIII

„Peinééé!“ zařval červenovlasý muž a dál pelášil chodbou. Za jeho zády se ozval výkřik. Překvapeně pootočil hlavou a... naneštěstí díky své nepozornosti narazil rovnou do dveří kanceláře svého „velkého“ šéfa. Bohužel tak nešťastně, že proletěl skrz a vrazil rovnou do nebohé Hinaty... A tváří přistál přímo v jejím výstřihu. Dívka na něj vytřeštila své velké bílé oči. Její tváře začaly rychle nabírat rudou barvu. Nemohla se ani pohnout. Úplně ztuhla. Chtěla křičet, ale nedokázala ze sebe vydat jedinou hlásku. Na rozdíl od Itachiho.
„Co to sakra děláš?!“ zařval rozzuřeně Uchiha. Jen málokomu by unikl poněkud žárlivý tón jeho hlasu.
„Maolkahodí!“ zahuhlal Sasori, stále zabořený do Hinatiny hrudi.
„Cože?“ zeptal se nechápavě Pein. Loutkař konečně zvedl hlavu. „Říkal jsem, že ta holka rodí! Praskla jí totiž ta... voda!“
„CO?!“ vyjekla Hinata rudá jako rajče. Tohle byl pěkný malér. A uvědomovala si to nejen ona, ale i ostatní. Sasori z ní konečně slez a pomohl jí vstát.
„Co… co budeme dělat? Porodní bábu v Akatsuki jisto jistě nemáme!“ vypískla zoufale. Pein a Sasori se na sebe fascinovaně podíval, jakoby je osvítila nějaká vyšší moc.
„Počkej, počkej ne tak docela...“ začal zamyšleně Pein a nenápadně upřel očko na Itachiho. Sasori se usmál.
„To je nápad!“ zaradoval se.
Hinata jen nechápavě zamrkala. A chudáček Uchiha byl naprosto vyděšený.
„Co.. co tak koukáte?!“ zeptal se nejistě. Pein se usmál a promluvil k němu tím nejlaskavějším tónem jaký od něj kdy Hinata slyšela.
„Ale Itachi! Víš to moc dobře!“
Černovlasý mladík nesouhlasně zakroutil hlavou.
„Ne! Na… na to zapomeňte! To nikdy!“ zaječel vyděšeně.
„Na co mají zapomenout?!“ zeptala se překvapeně Hinata, ale nikdo jí nevěnoval přílišnou pozornost.
„No tak Itachi! Život té holky je ve tvých rukou! Může i umřít! A bude to tvoje vina!“ začal vyčítavě Sasori.
O Hinatu se mezitím pokoušely mdloby. Život Tenten v rukou Itachiho?! Nic horšího se snad ani stát nemohlo!
„Sa… Sasori! Jak to myslíš?!“ zasípala, jako kdyby měla dostat astmatický záchvat. Když jí neodpověděl zuřivě ho chytla za límec pláště a přitáhla o k sobě blíž.
„Ty nadrženej Pinocchio, co tím sakra myslíš?!“
„Ty to nevíš?“ zeptal se jí udiveně.
„Co mám vědět?!“
Sasori ze začal smát až z toho slzel.
„Víš, Itachi… On je kvalifikovaná-“
„NE! Drž hubu pitomče!“ okřikl ho Uchiha, ale nebylo to nic platné.
„…Itachi je kvalifikovaná PORODNÍ ASISTENTKA! Má na to i potvrzení!“
Hin se zamotala hlava a tak se posadila na nejbližší volnou židli.
„Jak je to možný?!“ vydala ze sebe tiše.
Itachi se zamračil.
„Jak asi?! Udělal jsem si kurz!“
„Udělal sis… kurz?!“ zopakovala nevěřícně.
„Jo!“ odbyl ji naštvaně a doufal, že tímto sdělením tahle debata končí.
„Ale… ale proč?!“ nedala se. Zvědavost byla příliš silná...
„Aby dosáhl vnitřního klidu, víš?“ převzal slovo Pein. „Jako malej byl náhodou při porodu Sasukeho a chudáček z toho byl v takovým šoku, že si musel udělat takovýhle kurz, aby se něco podobného v jeho přítomnosti už neopakovalo.“ vysvětlil.
„Mně bylo vždycky divný, kam každý úterý a čtvrtek navečer mizí...“ přihodil Sasori s nádechem nostalgie. „Ale tohle by mě teda fakt nikdy nenapadlo.“ Hinata se na Itachiho nevěřícně podívala. Koutky jí pěkně zacukaly, ale ovládla se a smích potlačila.
„Tys byl při porodu Sasukeho?“
Itachi zrudl vzteky.
„To není vtipný! Víš jak to bylo pro mě hrozný?! Noční můry mám do teď!“
„Jak ses tam vůbec dostal?“ zeptala se ho rozesmátým hlasem.
Itachi smutně sklopil hlavu.
„No... mámu to chytlo doma a než se stačila dostat do nemocnice tak… tak… Ještě, že tam tenkrát byla tetička Uruchi.“ hlas se mu zadrhl. „Proč vám to tady sakra vůbec vyprávím?!!!“ rozkřičel se na ně naštvaně.
Všichni raději jen pokrčily rameny. Na chodbě se ozvaly dusot rychlých kroků. Do místnosti vpadl udýchaný Deidara.
„Kruci kde tak dlouho jste?! Snad nečekáte, že ji odrodím já!“ zařval naštvaně...

---Neprobádaná oblast jakéhosi lesa aneb mladý Hyuuga nemá šajna o tom, kde vlastně je--- (uf… namáhávej nadpis)
„Bezvadný...“ zamumlal si pro sebe Neji a rozzuřeně zmačkal mapu.
„Sakra, kde to jsem?!“ zavřískal a rozhlédl se. Les… Všude byl les! Les a nic jiného!!!
„Já bych do toho…“ zaklel a vší silou kopl do kamene co mu stál v cestě. Jak je teď mám u všech čertů najít?! pomyslel si rozhořčeně. Už pěkně dlouho nikoho nepotkal. Žádný vandrák ani obchodník, prostě nikdo. Jen pár prašivých veverek, které po něm zákeřně házely ořechy. Teď začal litovat, že sešel z hlavní cesty… ale byl to dobrý nápad. Hiashi už určitě šílí vzteky, že utekl. Na chudinku Hanabi radši nemyslel. Ani Tsunade to nepotěší. Určitě ho hledá půlka Konohy s Hlavní rodinou v čele.
„Bože! Z toho se asi jen tak nevykecám…“ zauvažoval na hlas. Teď ale stejně nemělo cenu se tím zabývat. Musí najít Tenten… Jenomže tady vyvstával jeden velký problém- neměl ponětí kde začít hledat. Akatsuki se vypařili jako pára nad hrncem. Nikdo je neviděl přicházet, natož odcházet. Už napřahoval nohu, aby nakopl další kámen, když jeho pozornost náhle upoutaly jakési hlasy. Přicházely odkudsi z lesa… a přibližovaly se! Co když jsou z Konohy?! napadlo ho. Pohotově tedy využil blízkosti několika křoví, nápadně připomínající růži šípkovou a po hlavě do nich skočil. Ozval se strašlivý jekot. To když se do něj zabodlo velké množství trnů. Hlasy se mezitím přiblížily nebezpečně blízko...
„Hele neslyšeli jste něco?“ zeptal jakýsi muž.
„Nesnaž se odvést pozornost!“ okřikla neznámého nějaká uječená žena.
„Jo, Kakuzu! Ztratili jsme se kvůli tobě!“ ozval se další.
Neji v křoví bolestí zatnul zuby. Kromě číchsi velmi páchnoucích nohou nic moc neviděl, ale zdálo se mu, že se tam mihlo i cosi černočerveného.
„Já nemůžu za to, že ty mapy jsou tak mizerně dělaný! Kdo se v tom má sakra vyznat?!!“
Konan založila ruce v bok.
„Přece vy! Já se vás dvou blbců ptala, jestli se nemám optat těch pocestných na cestu. A vy? Samozřejmě, že NE! To by jistě bylo pod vaši úroveň vy… vy testosteronoví páni tvorstva!“
Hidan otráveně zakroutil očima.
„Sim tě… Seš nervní, máš ty svoje dny, že jo?“
Konan zrudla. Jestli studem nebo vzteky, na to Hidan už nepřišel. Neměl čas…
„Blbče!“ zaječela a začala ho mlátit po hlavě.
„Au! Ženská pitomá to bolí! Nech toho!“ zaskučel, ale to už se zády nebezpečně přibližoval koněm keřům, jenž tvořily Nejiho úkryt. Jakmile to Neji zpozoroval, začal se modlit ke všem svatým, aby za ním nespadl. Jenže na Hidana je jsou všichni svatí krátcí. A tak poté, co Konan v demolici jeho obličeje přitvrdila (vzala si na to velký klacek) se nesmrtelný Akatsuki odporoučel přímo za ním. A Neji… jakmile na sobě ucítil Hidanovu váhu začal strašlivě ječet, protože na něj přitlačil další trní.
„Jáááááúúúú!!! Ty idiote okamžitě za mě slez!!!“ zavřískal a zoufale se ho pokoušel ze sebe nějak dostat.
„Ku*va! To sem se lek!“ odplivl si Hidan. „Ty v**e co tam děláš?!“
„Au! Není to jedno?! Tak slez už ze mě!“
„No jo furt! Jak si pán přeje!“ zavrčel podrážděně a s velkými obtížemi se vypotácel z křoví. Neji se vyplazil po čtyřech. Všude měl plno šrámů ze kterých mu tekla rudá krev. A navíc vypadal jako kříženec dikobraze a Šípkové Růženky. Konan, jen co ho uviděla, vyprskla smíchy.
„Jé Hidane to je náhodička. Tvůj známej? Jak se jmenuje?“ Hidan se na Nejiho znechuceně podíval.
„Jak to mám ku*va vědět?! Copak každej masochista musí být nutně můj kámoš?!!“
„Masochista?! Já nejsem žádnej masochista!“ zakňučel Neji a přitom plival krev co se mu dostala do pusy. „Já jsem-“ Zarazil se. Pozorně si je všechny prohlédl. Jejich oblečení mu bylo velice povědomé… „Akatsuki!!!“ vypískl. Ale tyhle neznal!
„Kruci!“ zanadával a praštil pěstí do země...

„Takže, teď se musíš hlavně uklidnit, ano?“ začal Itachi klidně. Tenten se ně něj vyděšeně podívala. „Ne… Hin?! Vy si děláte srandu?! On mě přece nebude... on ne! To nikdy!“ Hinata jí radši uhnula pohledem.
„To nemůžete myslet vážně!!!“ zavřískala Tenten a zatnula zuby bolestí. Sasori protočil oči.
„Moc si nestěžuj, stejně nemáš na výběr! Je jedinej, kdo to tady umí!“
„Jedinej kdo… kdo to umí?! Co jako?! Vždyť je to řezník!“ zasténala.
Bolest byla čím dál horší. Itachi si povzdechl.
„Hele, já si to nevymyslel! Tak zavři klapačku a poslouchej mě nebo si budeš rodit sama v kumbálu na košťata!“ zahrozil a vypadalo to, že to myslí opravdu vážně.
Loutkař se zlomyslně ušklíbl.
„A ty Sasori se moc netlem, protože mi budeš asistovat!“ zavrčel nevrle Uchiha.
Sasori zbledl.
„Já?! Cože?! Proč?!“
„Protože mě celej den jenom štveš a protože ty jedinej jsi schopnej obstarat všechny potřebný věci!“
„Ne! To… to není pravda!“ začal se zoufale bránit.
Itachi nasadil svůj obvyklý, naprosto nic neříkající výraz.
„Už jsem řekl!“ Vzal Tenten, která evidentně Sasoriho asistencí nebyla příliš nadšena, do náruče a vydal se s ní chodbou dál od ostatních.
„Kam mě to neseš?!“ vypískla vyděšeně.
„Do Deidarova pokoje, přece nebudeš rodit tady na chodbě!“
Blonďáček okamžitě zbystřil.
„Hej Itachi! To nemyslíš vážně! Můj pokoj?! Proč jako?!“
„Protože tvůj pokoj je nejblíž!“ odbyl ho a s Tenten v náručí a zkroušeným Sasorim v patách pokračoval chodbou dál...

PS: T_T No... takže ohledně povídky a data jejího přidání radši pomlčím... Dnes se mi navíc do ruky dostal můj úplně první nový občanský průkaz a tak jsem upadla do hluboké deprese XD Vypadám tam totiž jak eh... no commentT_T Navíc mě pobavilo, že si ta baba na úřadě myslela, že musím být starší a ptala se mě kde mám tu starou... Ach... no jo, já mám hold (ne)štěstí jelikož mám postavu jak Tsunade za mlada XD Tak zase někdy lidiškové (pozn. zrovna doma rozjíždím akci "Mám čtverec z matiky (ještě k tomu z geometrie!!!) Nikdo to nesmí vědět" Tak nevím jak dlouho to mlžení bude fungovat XD