Budoucnost klanu Hyuuga XIX

Budoucnost klanu Hyuuga XIX

„... a potom mě ten šutr trefil do hlavy! A já sem skončil s ořezem mozku v nemocnici!“ zablekotal naprosto nalitý Neji, aniž by pořádně věděl co mluví. „A když mi nepomůžete už ji možná nikdy neuvidím!“
„Co je ořez mozku?“ zeptal se ještě ožralejší Kakuzu a pořádně si lokl saké.
„Nepřerušuj!“ škytla Konan.
„No já jen že jsem o ničem takovým nikdy neslyšel!“ osopil se naštvaně.
„Nebuď hnidopich blboune!“ napomenul ho Hidan. „Taková krásná pohádka! A ty ji pořád kazíš těma blbejma kecama!“ Kakuza se to evidentně dotklo.
„Já jen, že science fiction a fantasy moc nežeru!“ Tentokrát se do rozhovoru vložil i Neji. „Vy tupci! To… To přece není žádná pohádka! Vždyť já vám tady tři hodiny vyprávím svůj životní příběh!!!“
„Aha! Tak proto tam nebyl žádnej drak!…“ povzdechl si Hidan. „…ani princezna…“
Konan na Nejiho překvapeně zamrkala a v tu ránu bleskurychle vystřízlivěla.
„Chceš říct, že…“ vydala ze sebe překvapeně. „Že v sídle Akatsuki máme těhotnou holku?!“
„Ehm… Jo!“ škytl a pokusil se postavit. Jenže… na rozdíl od Akatsuki "borců" nebyl na takové množství alkoholu v krvi zvyklý a tak sebou okamžitě odporoučel zpátky na zem.
„Ale to je... to je strašný!!!“ zašeptala origami lady.
„Mě to povídej!“ povzdechl si Hyuuga, který po pár další „držkopádech“ vzdal veškerou snahu postavit se a tak se vesele dál nalíval chlastem.
„Musíme okamžitě za ní!“ rozhodla Konan. Mužští kolegové se na ni otráveně podívali.
„Ale to je přece ještě den cesty!“ zakňoural Hidan. Mladá žena se na něj vraždně podívala. „A proto musíme vyrazit HNED!!!“

---Na chodbě---
„Tak jak to vypadá?“ optala se nejistě Pein, který se před chvilkou uráčil přijít z kanceláře obhlídnout situaci.
„Co já vím. Nikdo tam nesmí… ale můj pokoj… sakra!“ zakňučel Deidara. Hinata se znaveně opřela o zeď a pomalu se sesunula na podlahu. Nic neříkala… Nebylo co… Prázdným pohledem neustále spalovala dveře. „Neboj Hin. Bude to dobrý, Itachi to zvládne!“ pokusil se ji povzbudit Pein, ale moc to nepomohlo.
„Nejsem si tím tak úplně jistá…“ povzdechla si.
„Ale no tak… přece ho znáš.“
„No právě…“ Jen to dořekla dveře od Deidarova pokoje se otevřely. Tenkou mezerou se ven protáhl Sasori, ale hned zase zavřel.
„Tak co?!“ vyjekla pohotově...

---Blbové v lese---
„Rolničky, rolničky… zvoňte, zvoňte jen!!!“
„Hidane… Teď ale nejsou vánoce! Vždyt' ty je snad ani neslavíš, ne?!“ napomenula svého podnapilého společníka podrážděná Konan a zlostně nakopla veverku co jim přebíhala přes cestu.
„Už jen kousek a budu doma!“ opakovala si pořád pro sebe, aby se nezbláznila. Byli tak v půlce cesty, takže měla opravdu co dělat.
„A není Chanuka?“ přidal se Neji.
„Ne!“
„Už to mám. Čínský nový rok!“ zařval vítězoslavně Kakuzu a plný štěstí nakopl další veverku.
„NE!
„A co třeba Velikonoce?“ nedal se Hidan.
„Nebo… nebo zimní slunovrat?“ podpořil je opět Neji.
„NE! NE! NE!“ zavřískala Konan, „Vy blbouni, je devátého června, víte?! Tenhle den se nic významného nestalo a nic se neslaví!“ Hidan se zamračil.
„To se ještě uvidí ty... ty mobilní papírnictví! Na tuty, že něco určitě jo!“ V tu chvíli ani nevěděl, jak blízko je od pravdy...

O nějakou dobu později v sídle Akatsuki… O_o
„Zatlač!“
„Zatlač už vidím hlavičku!“ řval důvěrně známý hlas přes dveře. Na chodbě všichni poslouchali se zatajeným dechem... Deidara a Sasori se dokonce odvážil přiložit ucho ke dveřím, aby slyšeli lépe. Hinata s Peinem se je napodobit raději neodvážili.
„No tak! Už to skoro bude!“ řval Itachi. „Sasori sem! Okamžitě!“
Loutkař zbledl.
„To jako teď?!“ vypískl zoufale.
„JO!“ zařval Itachi zpoza dveří. Deidara se zlomyslně ušklíbl. „Tak to vám mistře opravdu nezávidím!“
„Drž hudbu kreténe!“ zasyčel naštvaně Sasori a trhl s klikou dveří tak prudce, že dveře elegantně trefily jeho týmového společníka přímo do obličeje. Poté s vítězným úsměvem na tváři zmizel v pokoji.
„Blbec!“ zavrčel naštvaně Deidara.
Na improvizovaném porodním sále evidentně probíhalo opravdové peklo… Na chodbu neustále doléhal Tentenin křik a bylo slyšet i něco nápadně připomínající hádku mezi Itachim a Sasorim.
„Přestřihneš to ty!“
„Zapomeň! Nemám brejle! Už takhle vidím velký kulový!“
„Já ale žádný lano stříhat nebudu!“
„Je to pupeční šňůra idiote! Lano nosí můj pošetilý bratr kolem pasu!“
„To je jedno! Prostě nic stříhat nebudu a basta!“
Hinata byla v té chvíli na pokraji nervového zhroucení a ostatní na tom nebyl o nic lépe.
„Ti idioti!“ zašeptala naštvaně. Měla sto chutí je seřvat za to jak se může v takovéhle chvíli hádat, když najednou... všechno ztichlo… To ji vyděsilo ještě víc. Prostě nic nebylo slyšet…
„Co… Co se stalo?“ zeptal se Deidara roztřeseným hlasem.
„Nevím…“ odpověděla pisklavým hláskem. Spolu s ním se opatrně přiblížili ke dveřím, jako by se báli, že se otevřou a vyskočí z nich strašlivá příšera.
„Otevři je!“ navrhl blonďák dívce.
„Já?! Nikdy! Otevři je sám!“
„Poslechni ho!“ přikázal Pein.
„Ale já… já…“ zakoktala zoufale. „To přece-“
„Něco jsem řekl Hinato!“ zvýšil hlas Pein s otcovskou přísností. Hin tedy váhavě chytla za kliku, opatrně otevřela a nahlédla dovnitř. Pohledem pomalu přejela setmělou místnost, kde ji čekal šok… Zorničky se jí rozšířily v němém úžasu.
„Tak co?!“ zeptal se netrpělivě Deidara.
„Zvládli to…“ vydala ze sebe tiše.
„Hm?“ zabručel nechápavě Pein.
„Oni to vážně zvládli!!!“ zopakoval s úlevou a potom se skácela v mdlobách k zemi. Zrzek si povzdechl: „A já myslel, že už z toho vyrostla…“
Poté i on s blonďákem v patách nakoukl, aby zjistil co Hin tak rozrušilo. Od doby, co viděl Deidaru nahého ve sprše, si byl jistý, že ho už v životě nic nepřekvapí, ale byl to omyl. I on zůstal stát jako opařený… k uším mu dolehl dětský pláč. Itachi, který si ho jako jediný v místnosti všiml se usmál. „Je to holka.“
„A je pěkně uřvaná!“ doplnil shrnutí situace Sasori...

PS. Heh... já mlčím... já stále mlčím... *Už to nemůžu vydržet*- Dobře ukamenujte mě! T_T Stojí to za houby a o datu "dodání" dnes raději POMLČÍME, ano? XD Takže zase někdy lidiškové (tedy pokud do té doby nespáchám harakiri)...