Budoucnost klanu Hyuuga XVII

Budoucnost klanu Hyuuga XVII

„Tati! Tati!“ zaječel upištěný hlásek. „Mám hlad!“
„A mě se chce na záchod!“ zaječel další. Neji s námahou otevřel oči.
„Co to…?“ zeptal se a promnul si oči. Kde to zase je?!
„Tati jíst!“ zařvalo cosi a skočilo mu to na klín. Překvapeně vyjekl. Dívala se na něj jeho bezzubá kopie v provedení batolete.
„Já chci čůrat!“ zaječelo další stvoření.
„Co to sakra je?!“ zeptal se s nefalšovaným zoufalstvím.
„Mami! Táta mluví sprostě!“
„Neji!“ zařval důvěrně známý hlas.
„Co je?!“ zapištěl vyděšeně. Jeho milovaná Tenten vykoukla z kuchyně.
„Před dětmi se sprostě nemluví!“
„Ale já…“
„Nevymlouvej se! Slyšela jsem to až sem!“
„Mami čůrat!“ rozbrečel se onen neznámý tvor.
„Taky nemůžeš to dítě posadit na nočník, když potřebuje?!“ okřikla ho podrážděně.
„Jaký dítě?“
„Tohle dítě! Copak jsi slepý?!“ Ukázala na tu obludku, co mu seděla na klíně. Teprve teď si Tenten pozorněji prohlédl. Měla na sobě špinavou zástěru a… břicho jako meloun!
„Ty jsi pořád těhotná?!“ vysoukal ze sebe.
„Myslíš zase těhotná.“
„Eh?“
„Neji…“ zašeptala a jemně ho pohladila ve vlasech, „Tohle je naše dvanáctý.“
„COŽE?!“ zaječel nevěřícně vyběhl z místnosti. Otevřel první dveře, které mu přišly pod ruku.
„Tatííííí!!!!!“ zaječela skupinka malých Hyuuga !"obludek". Rychle je zase zvřel.
„To je zlej sen!“ zařval. Někdo zazvonil.
„Zlato můžeš otevřít?“ zavolala na něj Tenten z kuchyně.
„Jistě miláčku!“ Otevřel dveře… Stál tam on… Itachi.
„Ty?!“ zašeptal nevěřícně. „Co tady sakra děláš?!“
„Jééé!!! Mámííí je tady strejda Itachi!“ zařvalo další dítě, které se z nenadání odkudsi vynořilo.
„S… strejda?!“ vysoukal ze sebe nevěřícně Neji.
„Kde je teta Hinata a Sasori?“
„T… Teta Hinata?!“ zapištěl a opřel se o zeď. „Asi dostanu infarkt!“ zasýpal.
„Je ti něco tati?“ zeptalo se ho dítě. Neji na něj vyděšeně vytřeštil oči.
„Nééé…! Pomoc! Tohle je jen zlej sen! Já… já se už doopravdy musel zbláznit! Musím být cvok protože tohle není normální!!!“ zařval rozčíleně. Všechno kolem něj zbělalo.
„Neji! Neji! Neji!“ volal někdo z dálky. „Co to žvaníš?! Jak to, že jsi cvok?! Kdy jsi se zbláznil?!“ Mladík otevřel oči. Koukal přím do stropu nemocničního pokoje. Byl to jen sen!!! Naštěstí…
„Hej, Neji slyšíš?! Jak to, že jsi blázen?!“
Takhle blbě se mohla ptát jen jediná osoba… Opatrně otočil hlavu.
„Hanabi!“ vydal ze sebe tiše. Dívka se k němu přiklonila blíž.
„Ty jsi vzhůru!“ zašeptala mu do ucha tiše.
„Jo.“ odpověděl.
„Hurá! Ty jsi vzhůru!“ zařvala na celou místnost. Neji zasténal.
„Moje ucho!“
„Jej! Promiň. Jo mimochodem měl jsi pár… návštěv.“
„Hm? Koho?“
„No… když pominu tvoje kamarády, tak tu byl můj táta.“
„Ale ne!“ zakňučel Neji.
„Se vzkazem, že až se probudíš tak tě zabije.“ pokračovala nejistě dívka, „A pak tu byli rodiče Tenten. Její mám tě chtěla uškrtit už, když jsi byl v bezvědomí, ale zastavila ji Tsunade- sama se sdělením, že si to máte vyřídit až se probudíš.“
„Kruci!“ zašeptal s nefalšovaným zoufalstvím.
„Počkej, to není všechno! Tentenin táta říkal, že až se probereš, tak že tě to… jak to jen bylo… jo už to mám! Říkal, že tě za to cos provedl Tenten vykleští!“ Neji zapištěl. Hanabi na něj nechápavě zamrkala.
„Neji, co znamená, že tě vykleští? Já se ptala táty a on řekl, že to je když z býka udělají vola, ale já to nějak nechápu. Vysvětlíš mi to? Prosím!“ Jenomže Neji zarytě mlčel. Byl celý pobledlý a hrozně se třásl.
„Z tebe bude taky vůl?“ zeptala se ho nakonec s neskrývaným zájmem. Neji se na ni nevěřícně podíval. „Ne! Já vůl už jsem! A velkej. Jo a... jenom tak pro informaci, jak dlouho jsem byl mimo?“ Zeptal se záměrně, aby odvedl pozornost od tohohle, pro něj, velmi nepříjemného tématu.
„Hm… tři dny.“
„COŽE?!“
„No, máš ořez mozku, nediv se!“ Nejimu spadla čelist.
„Mám co?!“
„No… Hokage- sama říkala, že máš ořez… mozku!“ Neji se plácl do čela.
„Nemyslíš snad OTŘES MOZKU?!“ zasyčel podrážděně.
„Eh… Asi jo...“ zakřenila se Hanabi.

---V sídle Akatsuki =) ---
„…JSTE BANDA NAPROSTO NESCHOPNÝCH IDIOTŮ!!!“ zařval hromovým hlasem jakýsi muž. Dveře do Peinovy kanceláře byly zavřené, jeho hlas se dunivě rozléhal celou chodbou. Tenten sebou leknutím trhla a sykla bolestí... V podbřišku se začala ozývat nesnesitelná bolest. Byla už tak dost vystresovaná a ten řev jí to tady moc neulehčoval. Ještě, že ten chlap neřve na ni. Seděla na lavici na nějaké mizerně osvětlené chodbě a čekala… Z nějakého nepochopitelného důvodu jí bylo čím dál hůř… Za dveřmi mezitím pomalu vrcholila hádka…
„Ale Peine, takhle to brát nemůžeš!“
„NE?! Itachi to jsi už vážně oslepl?! Místo Jinchuuriki si mi sem přitáhl těhotnou kunoichi! A Deidara se nechal zmlátit od holky!!!“
„Já bych ji spíš nazval wrestlingovou zápasnicí!“ zahuhlal Deidara přes vyražené přední zuby.
„I kdyby to byla Tsunade, pořád je to HOLKA!!!“ zařval na něj Pein nepříčetně.
„Ale, že měla teda páru… Obzvlášť potom co sestřelila toho Hyuugu. Jak si z tebe udělala boxovací pitel…“ zachechtal se Kisame.
„No jistě… Hahaha! Moc vtipný! Vždyť byla vysoká skoro jako ty! Tůdle holka! Leda pěknej tansvestita!“ snažil se obhájit zmlácený umělec. Sasori nesouhlasně zakroutil hlavou. „Neměl jsi jí říkat, že je mužatka! To ženu většinou nepotěší idiote!“
„Bla, bla, bla… mistře moc nemluvte, vy jste se taky pěkně vyznamenal! Já nevím, ale jít s tím Gaiem do hospody nebyl zrovna nejlepší nápad!“
Pein praštil pěstí do stolu a musel se hodně přemáhat, aby loutkaře nenakopal do zadku.
„Ty jsi byl v hospodě Sasori?!“ Sasori se podrbal na hlavě.
„No… eh… když on nás pozval. Říkal, že to platí!“
„VÁS?!“ zopakoval tiše zrzavý vůdce.
„No… Byl tam ještě Deidara, Kisame a pár ninjů z Listové!“ Kisame hodil po Sasorim zhnusený pohled. „Praskači!“
„Co je?! Dřív nebo později by na to stejně přišel! Obzvlášť když jsme tam nechali takovou sekeru!“ To už byla pro Peina poslední kapka.
„A ven!!! Ty i ten tvůj neschopnej narcistickej parťák okamžitě vypadněte!!!“
„Ale…“ začal Deidara, jenomže Pein ho nenechal domluvit.
„VEN! A tu přerostlou sardinku si vezměte s sebou!“
„Sardinku?!“ zapištěl Kisame. „No dovol! Snad tím nemyslíš-“
„Řekl jsem VEN!!!!“ zaječel a významně ukázal na dveře své kanceláře.
„Už jdeme pořád!“ zahučel naštvaně Sasori. Měl toho Peinova řvaní plný zuby a tak usoudil, že bude nejlepší vyklidit pole. Itachi a Hinata se na sebe podívaly a taky se vydali směrem ke dveřím.
„A vy dva jdete kam?!“ vyštěkl na ně zrzek. Hinata začala nervózně ťukat ukazováčky o sebe.
„No… my… jdeme…“
„Ven.“ dořekl za ni Itachi.
„J... jo!“ zašeptala roztřeseným hlasem.
„To asi těžko!“ zasyčel Pein, „Speciálně vy mi totiž teď přesně vypovíte, co jste v Listové dělali za voloviny!!!“
„My nic!“ vyjekla Hinata, ale Pein ji rázným gestem umlčel…

Sasori a Deidara se mezitím pomalu šourali chodbou. Kisame se od nich uraženě odpojil a šel si fňukat někam ven, jinak by ho museli vážně uškrtit.
„To jste asi pěkně podělal mistře.“ prohodil tiše Deidara. Sasori si ho změřil zlostným pohledem. „Ne asi ale určitě! A ne já ale MY jasný?!“
„Já ale přece-“
„Jasný?!“
„No jo furt!“
„Neříká se furt, ale pořád Deidaro.“ napomenul ho loutkař s úsměvem. Deidara zrudl vzteky a něco si nesrozumitelně zamumlal. Potom si všiml Tenten, jak zkroušeně sedí na lavici. Stačil mu jediný pohled a málem se udusil smíchy… Nakonec se přemohl a velkým úsilím na Tenten promluvil. „Hej, holka…“
Tenten k němu překvapeně vzhlédla.
„Co je?“ zeptala se ho unaveně.
„No nic… Já jen, že WC jsou ty druhý dveře zleva hned za rohem.“ Dívka se na něj nechápavě podívala, i Sasori byl zmatený.
„Co to žvaníš Deidaro? Jaký WC? Jaký dveře?“ Deidara s úšklebkem pokrčil rameny a jaksi nepřesně mávl rukou Tenteniným směrem. Sasori na ni vytřeštil oči.
„A ku*va!“ uniklo mu.
„Co je?!“ zeptala se vyděšeně.
„Holka… Cítíš se… dobře?“ zeptal se. Tenten ho zpražila vražedným pohledem. To nemůže myslet vážně?! Když si loutkař všiml jejího výrazu hned se poopravil: „Myslím po fyzické stránce! Jakože… jsi v pohodě?“
„Jsem těhotná ty dutá palice!“ okřikla ho rozčíleně. Vůbec nechápala o co mu jde. Sasori se nejistě zasmál. „No, víš… dlouho už asi ne.“ Tenten ztuhla.
„Co… co to povídáš?! Jak… jak to myslíš?!“ zapištěla vyděšeně. Pomalu se v ní začal stupňovat strach.
„Jo mistře, jak to kruci myslíte?!“ zeptal se Deidara. Tenten to už na (ne)štěstí došlo…
„Áááá... panebože!“ vykřikla, když se podívala na zem. Měla pod sebou malou louži. „Já… já...“ zakoktala vyděšeně a začala zoufale rozhazovat rukama.. „Já… mě… mě asi praskla voda!“ vysoukala ze sebe nakonec. Deidara se zamyšleně podrbal na hlavě.
„Eh… a to znamená, že…?“
„Že bude rodit ty ptačí mozku!“ okřikl ho Sasori.
„Aha.“ zamumlal bez zájmu Deidara. „Tak moment!“ vypískl po chvíli trapného ticha. „To jakože… bude rodit? Jakože vážně rodit?!“
„Ano!“ okřikla ho chápající dvojice.
„Ale… v tom případě… co budeme dělat?“ neodpustil si blonďák inteligentní dotaz.
„Proboha já nevím!“ zavřískala Tenten. „Vymyslete něco!“
„My?!“ podivil se loutkař.
„Ano!“ Oba Akatsuki pánové se na sebe otráveně podívali. Taková nuda a spousta práce navíc...
„Proč?“ zeptal se nakonec Deidara.
„Protože jsem tady jen kvůli vám!!!“ zavzlykala zoufale budoucí maminka.
„V tomhle má pravdu…“ zadumal Sasori. „Skočím pro Peina!“ napadlo ho nakonec a zmizel někde za rohem...

---Mezitím v Konoze---
„Neji, nemyslíš, že by ses měl někoho zeptat?“ zeptala se nejistě Hanabi.
„Ne!“ odbyl ji rychle a dál se pokoušel nasoukat do jakých si kalhot, co mu přinesla.
„Ale Tsunade-sama mi kladla na srdce, že až se probereš, tak jí mám dát hned vědět!“
„Hele Hanabi, mě je úplně ukradený co ti ta stará ježibaba řekla! Já jdu zachránit Tenten, jasný?! A nikdo mi v tom nebude bránit!“ zahučel naštvaně. „A kde jsi sakra vzala tyhle hadry?!“ Přitom ukázal na velmi těsné nevkusné kalhoty, které by si na sebe nevzal ani Gai-sensei a růžovou blůzku. Hanabi se podívala do země.
„Na sesterně. Nic lepšího jsem tam nenašla! Teda až na tuhle mikinu.“ zašeptala a rozpačitě mu podala vcelku ucházející červenou plátěnou mikinu… ovšem s růžovou baletkou na zádech. Té si ale Neji samozřejmě nevšiml.
„No vidíš! Konečně něco pořádného!“ zaradoval se a oblékl si ji.
„A co s těma kalhotama?“ otázala se úplně rudá Hanabi. Přítomnost Nejiho jen v trenýrkách ji dost znervózňovala. Bratránek pokrčil rameny. „No… Asi mi s tím budeš muset pomoct, protože já se do nic sám nenacpu.“
„Cože?! To nikdy!“ zapištěla vyděšeně.
„Ale no tak! V zájmu mé záchranné mise! Je to tvoje povinnost!“
„Není! Řeknu to Hokage! Okamžitě!“ A už si to rázovala ke dveřím. To jí ale Neji nemohl v žádném případě dovolit.
„Tak to ani náhodou ty malej podrazáckej skřete! Tady budeš!“ zařval rozčíleně a chytl ji za ruku. Hanabi na něj vyděšeně podívala.
„Neji! Já to ale slíbila… Nech mě! Tohle nemůžeš! Řeknu to tátovi!“ začala vyhrožovat. Neji s idiotským úsměvem jen pokrčil rameny. „Tak ať já jsem mrtvej už teď! A proto… se ti moc omlouvám.“
„Za co?“ otázala se nejistě dívka. Jenže to neměla dělat.
„Za tohle.“ zahuhlal Neji a omráčil ji. Potom si na sebe natáhl ty odporné kalhoty v barvě brokolice a nepozorovaně se vyplížil z nemocnice...

PS. Muhahahahaha... takže jak jsem zjistila slibovat cokoli nemá cenu jelikož to stejně nedodržím, ALE tentokrát za to opravdu mohli všichni jenom ne já!
Za 1. Náš drahý počítač (ten zmetek chytl vir! ale už je to dobrý).
2. Moji rodiče (zakázali mi počítač... a ten zákaz platí i teď takže bych tu správně neměla co dělat, ale to je jedno... XD
3. Škola (Holt jsem vážně nadané dítě... už jsem dokázala dostat kouli z matiky)
Dobře uznávám, že za body 2-3 si můžu i z vlastní blbostí, ale na někoho to svést musím, ne? Tak zatím Ahojky zase někdy… XD