Zapečetěná láska- 2. kapitola

Večer s Kakashim

,,Mohu si přisednout?,'' zeptal se Kakashi.
,,Klidně.'' odpověděla Anko a sledovala jak jí přinášejí pokrm.
,,A co ty tu děláš?'' pokračovala dál v konverzaci.
,,Šel jsem tak okolo... Viděl jsem reklamu v televizi...,'' řekl jí a pustil se do jídla, které mu právě přinesli.
,,Taky jsem viděla reklamu.'' přisvědčila Anko a ládovala se jídlem. Jídlo jí lítalo všude okolo. Proč by se měla krotit? Ale vždyť Kakashi je také muž, trochu elegance před ním neuškodí. Začla tedy jíst pomalu a opatrně. Kakashi se na ní podezdřele díval.
,,Co se na mě tak koukáš?'' zeptala se nervózně Anko.
,,Já? Jen tak...,'' odpověděl nevinně Kakashi.
,,Ještě jednou prosím.'' objednala si znovu Anko a číšník poslušně odběhl.
,,Je vidět, že ti chutná.'' usmál se Kakashi.
,,Mají to tu moc dobré.'' uznala Anko zatím co do sebe lila sladkou šťávu. Když jí přinesli druhou porci, nedočkavě se na ni vrhla.
,,Slyšel jsem, že si byla na misi u Zvučné.'' řekl jen tak mimochodem. Anko tahle věta naštvala.
,,Ty jsi taky jeden z těch co se o mě starají?'' pohlédla na Kakashiho. Pohled kterým ho obdařila nebyl zrovna z těch nejpříjemnějších.
,,Ne, to ne.'' vysvětloval Kakashi, ,,Jen jsem měl starost.''
,,Tak si tu svoji starost pro příště ušetři!'' rozkřikla se na něj Anko. Kakashi smutně sklonil hlavu dolů.
,,Promiň.'' omlouvala se s pohledem pohlceným protější zdí, ,,Já jen... Není mi to moc příjemné.''
Kakashi se na ní s úsměvem otočil: ,,To chápu.''
Měla by se trochu krotit, nemusí být hned na každého protivná. Ale vzhledem k její situaci se jí nikdo nedivil.
,,Omlouvám se, že jsem tak protivná...'' dodala ještě.
,,Ale vůbec ne.'' usmál se opět Kakashi. Anko nemohla jinak a jeho úsměv mu opětovala.
,,Díky Kakashi, jsi doopravdy přítel.'' uznala a znovu se pustila do jídla.

Jak již bylo řečeno, tato restaurace byla stvořena jen pro obšťastnění Anky. Anko se cítila jako v nebi, sladká jídla která tu měli byla vynikající. Mezi porcemi si povídala s Kakashim.
,,Takže Naruto musí být pěkný spratek.'' usoudila z Kakashiho vyprávění. Kakashi jí povídal o svém týmu, ale většinu času zabral Naruto.
,,Spratek bych neřekl...'' zamyslel se Kakashi, ,,Spíš si myslím, že je ti podobný.'' Anko z jeho slov zaskočilo.
,,Cože, kuck?'' zakašlala se. Kakashi ji musel prudce bouchnout do zad.
,,Čím je mi podobný?'' zakřičela mračící se Anko.
Kakashi se usmál: ,,Právě tímto.'' Anko mu na to chtěla něco odseknout, ale pak se zamyslela. Byla s Narutem na misi a trochu ho poznala. Vlastně si byli trochu podobní.
,,Je to dobře, nebo špatně?'' zeptala se.
,,No... Záleží na situaci,'' zamyslel se Kakashi, ale když viděl, že Anko naskakují nebezpečné křížky na čele, dodal, ,,Ale myslím, že je to dobře.'' Anko se usmála, sama nevěděla proč. Najednou se Kakashi začal zvedat.
,,Kam jdeš?'' zeptala se Anko.
,,No, myslím, že už půjdu domů.'' řekl Kakashi.
Anko posmutněla. Co tu sama bude dělat když Kakashi odchátí.
,,Kakashi počkej!'' křikla za Kakashim Anko, ,,Já půjdu s tebou.''
Kakashi se usmál: ,,Společnost se vždycky hodí.''

Anko se tedy vydala s Kakashim domů. 'Omylem' si udělali 'malou' zacházku. Dobře se jim spolu povídalo, ačkoli to tak na první pohled nevypadalo, měli toho hodně společného. Oba přišli o vše co měli, akorát každý jiným způsobem. S ním Anko byla klidná a Kakashi se jí dokonce svěřoval. Zdálo se, že se mezi nimi něc rodí...
,,Dneska je krásný večer.'' zasnila se Anko na kopci, na který právě vylezli.
,,To je...,'' souhlasil Kakashi.
Kopec, tyčící se nad celou Konohou, jim nabízel pohled na nebe plné hvězd a hlavně na noční vesnici. Kakashi se otočil na Anko. Ta chvíli dělala, že ho nevidí, ale pak ji přemohla zvědavost. Hleděli si z očí do očí. Anko si nikdy neuvědomila jak je Kakashi... skvělý. Kakashi to cítil podobně. Nikdo by neřekl, že se za vtipným Kakashim skrývá víc. A už vůbec nikdo netušil, že rázná Anko je vlastně citlivá dívka. Ale oni to věděli i beze slov. Oba věděli co má přijít. Jejich obličeje se k sobě pomalu blížily. Kakashi ji chytnul za ruce. Polibek byl na spadnutí, ale v posledním okamžiku Anko odvrátila tvář a vysmekla se z Kakashiho dlaní.
Poostoupila pár kroků a řekla: ,,Asi půjdu domů...''
,,Můžu tě doprovodit?'' zeptal se Kakashi. Anko kývla. Otočila se, aby se vydala napřed. Chtěla, aby Kakashi neviděl slzy hrnoucí se z jejích očí. I Kakashi byl rád, že ho nevidí, nepřál by si aby spatřila ten jeho smutný pohled do země.

Cestou k Ančině domu oba mlčeli. Kakashi se díval do země a Anko tiše brečela. Napětí, které se po cestě vytvořilo, by se dalo krájet. A pak konečně přišli před dveře Ančina domu. Anko, která šla před Kakashim, netrpělivě přešlapovala na místě a čekala na Kakashiho. Chtěla mu dát sbohem a jít domů, nic víc. Ale její plán nevyšel. Když Kakashi dorazil, pohltil ji jeho pohled. Nastala ta nekonečná chvíle pohledu z očí do očí. Jejich obličeje, i když značně rychleji, se přibližovali. Tentokrát se Anko nebránila, celý svět jí byl ukradený. Polibku již nedokázalo nic zabránit.

Šlo to rychle. Neobyčejně rychlým a zajímavým způsobem Anko odemkla dveře. Za dveřmi ji Kakashi opřel o zeď a znovu ji políbil. Ani nepostřehla, že si sundal masku.
,,Anko...,'' zašeptal, ,,Já tě...'' Anko ho nenechala domluvit a opětovala mu polibek.
,,Já vím.'' usmála se. Vzala Kakashiho za ruku a táhla ho do svého bytu. Kakashi si jí k sobě přitáhl a opakovala se známá scéna. V takovém stylu probíhala i cesta po schodech. Záhadným způsobem se dostaly do Ančina bytu a tam pokračovali dále na gauč. Sundáním Ančina kabátu přišli erotické scény, které vám nebudu popisovat Třeba jen říct, že po dlouhé době se oba cítili šťastní. Pocítilo to, co jejich srdci bylo dlouho upíráno - lásku. Byl to velký risk, ale oni to chtěli podstoupit. Chtěli být šťastní a spolu.