Další možnost?!? 04

„Za nic, ale teď k věci..,“ Gaara se odmlčel, „ve vesnici je jeden člověk, kterej by vám mohl hodně pomoct ohledně toho svitku. Už něco zažil a zná pár legend, o kterých sice nikdo neví, jestli jsou pravdivý, ale stojí to za to zkusit. Co myslíte??“ dokončil.
„Jasně, pojďme toho stařika navštívit -ttebayo!!“ tato slova zřejmě Narutovi zlepšila náladu.
„OK, bydlí úplně na kraji vesnice, určitě rád pomůže,“ znovu se ujal slova červenovlasý.

Temari a Kankurou se vydali odpočinout si domů. Všichni ostatní opustili kancelář Kazekageho a šli navštívit toho starce. Jeho jméno bylo, jak se cestou dozvěděli od Gaary, Hiroki. Žil sám úplně na kraji vesnice. Když se dostali k cíli, zaklepali a čekali... Dům zvenčí vypadal celkem neudržovaně.. Z dříve asi červené, nyní ale dosti nevýrazné a oprýskané střechy, sem tam díky pouštnímu větru odpadlo pár tašek. Okna byla špinavá a nebezpečně vrzala. Všechno dřevo už časem dávno ztrouchnivělo. Vlastně to vypadalo spíš jako dávno opuštěná chalupa. Kdyby se nekouřilo z komína, skupinka z Listové by si myslela, že do tohoto stavení už celá staletí nevstoupila živá duše.
„Co tu chcete?“ ozvalo se zevnitř nepříliš příjemným hlasem a někdo, zřejmě chodící o berli, jak Hinata soudila podle pajdavého kroku, se přibližoval ke dveřím.
„To jsme my, Hiroki-san,“ reagoval Gaara naprosto klidně.
„Á, už Vás a Vaše přátele očekávám, Kazekage-sama, jen pojďte dál...“ řekl stařec už s přívětivějším tónem a otevřel ztrouchnivělé dveře. Všichni vstoupili dovnitř a rozhlíželi se na všechny strany. Domek tvořily jenom dvě místnosti, které byly ovšem docela pěkně udržované a útulné. Všude čisto, ohěň uklidňujíce praskal v krbu, prostor voněl po různých bylinkách... Zdání z vnějška klame.
„Sedněte si,“ Hiroki ukazoval na pár čalouněných křesílek v rohu místnosti, „a vím, proč ste přišli, Kazekage-sama mě už před dvěma hodinama informoval. Ale předtím než začnu, udělám Vám čaj z těch nejvzácnějších léčivých bylinek, z té dlouhé cesty jste jistě unavení.“ dokončil větu a přešel ke kamnům, na které položil hrnec s vodou. Usadili se a čekali. Za chvíli už majitel domu naléval čaj do keramických hrníčků.
„Vy ste taky shinobi, staříku??“ dovolil si zeptat se Naruto a usrkl čaje.
„Gr...,“ navíc se Hiroki nezmohl, protože začal rudnou, z uší mu stoupala pára a v očích plápolal oheň, „tohle oslovení si vyprošuju!“ dodal po chvíli, co se skoro uklidnil.
„Gomen, gomen... Hikori-san..,“ snažil se blonďák uklidnit situaci.
„Hm...shinobim jsem byl, ale už je to dávno....Pak jsem si zlomil nohu a ani Tsunade-sama se nepodařilo dát mi jí zase do pořádku.. ale už je to dávno,“ stařík trošku posmutněl.
„Pardon, je mi to líto.... a co ta legenda? Gaara říkal, že by se mohla hodit,“ i Narutovi ztuhl úsměv na rtech, takhle by rozhodně nechtěl, aby dopadla i jeho cesta ninjy.
„Tak teda jóó, vůbec ale netuším, zda je to pravda,“ nadechl se a začal:

Kdysi dávno, v dobách, co se teprve zakládala Listová.. v dobách válek dvou, v ten čas nejslavnějších klanů, Uchiha a Senju.. v dobách smutných a plných strasti, žila jedna dívka. Nikdo neví, jak se jmenovala... nikdo jí ani neznal. Byla velmi záhadná- temné fialové oči i vlasy a chakry měla snad nekonečno. Říkalo se, že se po nocích scházela s nejsilnějším Uchihou. A zřejmě to byla pravda, protože tak o rok později začátku těchto zvěstí se jí narodil syn. Madara, Uchiha Madara... Tak ho pojmenovala. Sharingan, který probudil neuvěřitelně brzo a černé vlasy zdědil po otci. Množství chakry ale po matce. Měl jí tak strašně moc až nevěděl, co by. A tak jí uložil do devíti předmětů – soch zvířat, do prvního nejmíň a do posledního, do něho dal nejvíce chakry. Stalo se ale něco zvláštního. Sochy začaly díky tomu ožívat a stávat se zlými. Podle množství chakry měly ocasy. Nejvíce chakry znamenalo devět ocasů, pak osm, sedm a tak dál.... Podoba soch jim zůstala. Začínali růst a růst, až je i Madara přestal zvládat a ztratili se do světa. Tak vznikli Bijuu.
Po tom, co se Uchiha dozvěděl o škodách, které ve světě napáchali, se rozhodl je zastavit. Chakry mu na to ještě zbývalo dost. Vytvořil svitek.. Svitek obsahující jutsu na potlačení těchto démonů, jak se potom začali nazývat. Ale lidé z Listové Madaru obvinili a vyhodili ho z vesnice. A on odešel, odešel i se svým svitkem. Nikdo dodnes neví kam...
O asi osmdesát let později se Bijuu spojili a plánovali útok na všechny skryté vesnice. To jutsu by se v tu dobu hodilo. Ale nebylo... A tak v každé vesnici do někoho museli zapečetit démona. Jinak by vesnici celou zničil. V Listové to byl Kuubi do Naruta. V Písečné Shukaku do Gaary. A tak i ve všech ostatních.
Bijuu měli ale ještě spojence člověka. Někoho, kdo věděl o Madarově svitku a jeho účincích. Někoho, kdo něchtěl nic nechat náhodě a tak chtěl svitek zničit. Říká se, že ho našel, ale zničit ho nešlo. Jediná možnost byla ho rozdělit na čtyři části. Už se ví, že ty části byly schovány v Mlžné, Písečné, Zvučné a Mračné skryté vesnici. Údajně přesně tam, kde byli zapečeti démoni do člověka. Takže tady, v Písečné, na místě, kde byl Shukaku zapečetěn do Gaary. Na severních hranicích.

„Takže se myslí, že Bijuu vytvořil Madara??“ optala se zvědavě Sakura.
„Podle téhle legendy jó, nevim ale, jestli je vůbec aspoň slovo z toho pravda. Já tomu ale věřím,“ Hiroki pokrčil rameny.
„Takže svitek by měl bejt v místech severní hranice?? Tam, kde bydlí ta Gaarova studentka Matsuri??“ zamyslel se Naruto.
„Hm...“
„Takže Madara se dožil kolem sta let??“ divila se Hinata.
„Někde jsem slyšel, že žije ještě teď.“
„Cože??? Vždyť by mu bylo už kolem sto-patnácti.“
„To ale není možný!!“ zapojil se do diskuze Kiba.
„Třeba má stejnou techniku jako Orochimaru, tu s výměnou těl,“ zauvažoval Sai.
„Těžko říct.... Vážně se to ale říká... a taky se šíří zvěsti o tom, že se strašně naštval, jak ho vyhodili, stal se zlej a má něco společnýho s Akatsuki.
„Akatsuki??“ vykřikli všichni najednou.
„Už budeme muset jít... moc díky, Hiroki-san,“ řekl Gaara a skupinka se zvedla.
„Hodně štěstí v hledání a nemáte zač,“ popřál Hiroki.
„Takže vážně ještě jednou moc díky, za všechno... a ten čaj byl moc dobrej,“ zašklebil se Naruto.
„Mějte se..“ zamávali a vyšli ze dveří.