Podruhé ztratit - Předehra 11

Gomen!! Já se pokoušela včera dostat na konohu, ale nešlo mi to. Tak se prosím nezlobte. O víkendu to vynahradím, slibuji! Jak již napovídá název téhle kapitoly ;)

Hinata seděla na stolku u okna a dívala se ven na noční oblohu. Nemohla usnout, dítě v jejím břiše kopalo nožičkami a nedalo jí chvíli klidu. Jistě bude po tatínkovi, pomyslela si a usmála se. Za chvíli ale trochu zkřivila obličej a chytla se za břicho. Když bolest odezněla oddechla si a slezla ze stolu, bylo již pozdě v noci, ale ona dostala opravdu velký hlad. Oblékla si tedy župan a sešla dolů do kuchyně kde otevřela lednici a přejížděla v ní očima. V tom její oči zajásaly a zastavily se na půlce melounu. Vytáhla chladný meloun z lednice, vzala si lžičku a s chutí se do něj pustila. Přitom přemýšlela, co se mohlo stát, že Naruto ještě není doma. Poslední měsíce byly opravdu nádherné. Když však přicházel domů později, vždy se něco stalo. Pohlédla na hodiny, které jejichž ručičky ukazovaly, že za osm minut bude půl jedné. Povzdychla si a věnovala se dál pojídání melounu.

Naruto střídavě vytahoval a zase smotával různé svitky, skládal papíry a vysílal lidi na různá místa pro informace. Celou noc debatovali o tom, jak vesnici a případně celou zemi zabezpečit a zbavit se Akatsuki jednou pro vždy. Tsunade částečně zapomínala, že už není Hokage ona a cpala se mu na „jeho“ židli, z které ji tak pracně vyháněl.
„Víme, že oni přijdou sem. Máme díky tomu několik výhod a nevýhod. Naše výhody jsou, že jsme na domácím prostředí a žijeme tu déle než oni. S terénem tedy problém mít nebudeme. Díky tomu, že od Sasukeho víme, že se rozhodnou zaútočit během tohoto měsíce, budeme připravení a zbavíme je tak výhody překvapení. Také postavení jednotek, rychlost a evakuace, v tom všem bychom měli mít aspoň trochu navrch, Musíme tedy využít první chvíle boje…“ Shrnoval to všechno Shikamaru a ostatní pozorně poslouchali.
„Myslím, že máme prozatím vše. Teď už jen rozdat příkazy.“ Uzavřel to Kakashi a Naruto přikývnul.
„Sasuke…?“
„Jo, už vyrážím na základnu…“ Odpověděl Sasuke aniž by čekal, než Naruto dokončí větu a zmizel. Společně s ním se vytratil i Kiba. Ostatní se pomalu rozešli do svých domovů. Budou nabírat síly na další schůzku, která se měla konat zítra v tuto hodinu.

Naruto pozhasínal světla v kanceláři, zamknul a také odcházel domů. Hlava mu bolestivě pulzovala a ani chladivý noční vzduch jí nemohl pomoci.

Když Naruto došel domů překvapeně se zarazil, když uviděl sedět Hinatu u stolu. Ta, jak ho zaregistrovala, pozvedla hlavu a ospale se na něj usmála. Naruto k ní přišel a políbil ji na tvář. Pohléd na Hinatu vyptávajícím se pohledem a ta mu jen vesele opověděla:
„Měla jsem obrovský hlad!“ A ukázala lžičkou v ruce na meloun. Naruto se smutně usmál a položil jí svou hlavu na rameno. Hinata vycítila, že něco není v pořádku. „Stalo se něco?“ Zeptala se opatrně a vzala si svoje ruce do jejích. Naruto povzdychl, nevěděl jestli má vyjít s pravdou ven. Jen jí přitíží, ale asi by jí v tomhle nedokázal lhát. Semkl tedy oči, nadechl se a znovu je otevřel.
„Sasuke se vrátil.“
„Vážně! To je přeci výborné! Sakura musela mít obrovskou radost! Taky jsem ráda, že se vrátil mezi nás!“
„Ano, taky jsem rád.“ Odvětil Naruto, ale Hinatě neušel smutek v hlase.
„Tak co je špatně?“
„Vrátil se pro to, že nás přišel varovat.“
„Varovat?!“
„Ano, vesnice má být během měsíce napadena…“ Sotva to dořekl Hinatě stuhla krev v žilách, nafielkověné oči ve světle umělého stvětla se vytřeštily hrůzou a přestala dýchat. Nemohla tomu uvěřit. Konoha má být napadena?!
„Ti parchanti!“ Vykřikla bolestně a po tváři se jí spustila slza. Naruto čekal Hinainu reakci, ale skoro nikdy ji neslyšel říct něco takového. Hinata nevluvila sprostě nebo nikoho nepomlouvala a ani mu nenadávala. Trochu se její reakci podivil, ale samotnému se mu chtělo křičet do celého světa „Proč?!“ . Jenže věděl, že tohle mu nepomůže a nikdo mu neodpoví. Cítil, jak mu Hinata sevřela ruce ještě pevněji v těch jeho. Pak se na něj otočila s mokrými tářemi od slaných slz, na tváři jí však hrál úsměv.
„Říkal jsi tenhle měsíc?“
„Jo..“ Řekl udiveně Naruto, nechápal to, proč se Hinata směje? Copak jí nedochází v jaké jsou situaci?
„Zvládneme to! Porazíme je a přinutíme tak nám dát už pokoj, už žádné války a klidný život v míru pro nás a naše děti! Naruto, porazímeje, že jo?!“ Jak ji jen miloval… S každým jejím slovem začínal věřit, ne věděl, že to dokážou! Svedou tuhle poslední bitvu a zajistí tak klidný život pro jejich děti.
„Dokážeme-ttbayo!“ Vykřikl vesele na odpověď a usmál se na Hinatu, na jeho statečnou ženu.

Kapky smáčely studenou, vhkou zem, která již nestíhala přijímat nápor vody a tak se voda valila po jejím povrchu. V deštivé noci městem procházel zrzavo vlasý chlápek s piersingy v nose, jeho modrovlasá partnerka byla jeho stínem. Nenáviděl tuhle zemi! Konečně přišli k budově, která sloužila pro nejvyšší téhle země a vešli do nehostiné místnosti. Sešli dolů po točitých mramorových schodech, než přišli do místnosti v níž plápolalo několik luceren. Madara Uchiha seděl za bohatě zdobeným stolem z cedrového dřeva s rucemi složenými pod hlavou. Zaregistroval je, ale neobtěžoval se na ně vůbec pohlédnout, nebo jim dát nějakou známku, že ví o jejich přítomnosti. Zanedloho poté, co vstoupili ze dveří naproti nim vyšel Orochmaru a Zetsu. Orochimaru si odhodil špinavé rukavice od rudé krve do kouta a slastně se pousmál.
„Hotovo!“ Byla jeho jediná slova. Na Madarově tváři se objevil letmý úsměv. Konečně se sešli všichni zloduši. Madara si pohrával s kunajem neobyčejného tvaru. Po stranách ostří měl ještě dva menší špičaté hroty. Ten pak zabodl do drahého stolu.
„Devět dní, dávám Konoze ještě devět dní. Pak zahájíme útok!“ A bylo rozhodnuto.

Naruto se dopoledne přiřítil do kanceláře nabitý energií, jako už dlouho ne. Sotva dosedl za stůl, už proháněl Shizune a sháněl Sasukeho. Nechal udělat další opatření na ochranu vesnice a informoval učitele na ninja Akademii. Zrovna se chystal usrknout si čaje, když před ním z podlahy vyrostl Yamato společně se Sasukem. Naruto vyděšeně vychrstl čaj a ujal se dusit. Yamato k němu pohotově přiskočil a uštědřil mu herdu do zad, když se Naruto vzpamatoval a otřel z očí slzy, zaostřil na příchozí. Sasuke vypadal, že už se dává pomalu do kupy. Oba byli s Yamatem oblečeni v ANBU.
„Ztrojnásobil jsem ochranu vesnice a povolal všechny ninji co máme. Zrušil jsem také nadcházející mise a všechnu sílu soustředil do vesnice, některé jednotky jsem vyslal na okraj země, aby hlídkovali.“ Řekl Sasuke, když se Naruto vzpamatoval.
„Jo, super. Chtěl jsem ještě říct, že další porada je v noci.“
„Naruto? Ví o tom už Hinata-san?“ Vyptával se podezřívavě Tenzou.
„Jistěže ano!“ Ohradil se dotčeně Naruto. Sasuke se jen pousmál a udělal pár pečetí. Vzápětí Sasuke a Yamato vzplanuli. Zbyl v po nich v místnosti jen špiplavý kouř.