Vetřelkyně v Akatsuki - 1.díl - Krádež v Akatsuki

Úvodek by Mitsuki-chan
Někteří z Vás už dobře vědí, co Mollyhana a Mitsuki vyvádějí, když sem tam něco napíšou. Ale co se teprv bude dít, když se tyhle dvě dají do spolupráce!? Teď vám dame možnost zjistit to… Snad se při čtení budete bavit stejně, jako my dvě při psaní (a že jsme se teda bavily pořádně)…
Tenhle 1. díl je spíš praštěný úvod toho všeho.. Ale je to tam hodně důležité..
Omluvte prosím případné pravopisné chyby (ono se to moc dobře neuhlídá.. chápejte.. posílali jsme si příběh do dvou nebo třech větách na icq) a potom ještě prosím jednu malou přehnanost v tomhle díle Taky omluvte to, že je to zdlouhavé.. Ale další díly rozsekáme, slibujem !! Teď už to nebudem dál protahovat a okecávat.. Tak pěkné počteníčko..

1. kapitola - Krádež v Akatsuki
Mitsuki se hodně dlouho rozvažuje, ale pak skočí do portálu a objevuje se v NaruSvětě vedle Mollyhany...nasadí look neviňátka.
„Ty... jsi Mitsuki?!“ zeptá se neznámá a prohlíží si ji.
„Aspoň, co vím já,“ zaculí se. „Ty.. Mollyhana, viď ?“
Ta se jen zazubí, nasadí ultra nebezpečný look a zasměje se.
„Konečně... Konečně…“ řekne tajemným hlasem zabijáka.
Mitsuki zmizí úsměv a kouká vystrašeně na Mollyhanu jako Tobi na výbušný jíl…
„Konečně…Konečně vykradu akatsuki!“ křikne nadšeně druhá dívka.
Mitsuki se vrátil úsměv, zmizela ustrašená (už vybledlá) svatozář i křídla, narostly rohy, ocásek a naskočil ďábelský look, jaký snad nikdo nikdy u té "hodné" holčičky nespatřil.
„Mno... vlastně mi došli peníze na lízátka...“. pokrčí rameny Mollyhana a zamíří ke známému sídlu Akatsuki.
„Nechápu proč, ale vždycky když mně uvidí tak mně chtějí zabít." pokračuje „Ale vzala jsem klobouček a pláštík a někteří mně nepoznají.“
Mitsuki se usměje a to už se ty dvě blíží k sídlu Akatsuki, takže se schovává za maskovanou dívku před ní...
Pomalinku a ostražitě, jak to okoukala za dlouholeté praxe v tomto světě se Mollyhana plíží.. Pořád upírá pohled do dálky, když nikoho nevidí, zazubí se.
„Možná, že dneska mají den volna...zašeptá „Tím myslím, jakože dneska nehoní Jinchuuriki a jsou v pokojích. Což znamená, že jsou v sídle a bude to těžší. Ale... Možná jich tam bude jen pár..
Dívky se vkradou do sídla, zatím nikým nespatřeni. Z krátké špionáže zjistily, že Pein pije s Konan v kuchyni kafe, Hidan s Kakuzem jsou pryč, Tobík a Deidara chrupkají po obědě, Zetsu zalévá ve svém pokoji kytičky, Kisame a Itachi se dívají na televizi.
„Není tu… Hidan.." zašeptala Mitsuki... „Nebude kosa…“
Mollyhana cosi naštvaně zamručí a koukne na hodiny visící na stěně.
„Dobře, je přesně 15:26 a pokud jsou na akci tak se dneska nevrátí, pokud jsou na procházce vrátí se přesně v 16:00.“ snaží se zjistit jak nejlépe ukořistit co nejvíce věcí.
Mitsuki ji zatáhne za rukáv a společně proplíží se do pokoje TobiDei.. ukradne si klobouček a pláštík.. Deidarovi věci jí pasují nejlíp.. Mollyhana už už jde ke dveřím, ale Mituki se zastavila před postelí..
„Podívej..jak krásně spinkáááá..aspoň pusinku na tvářičku, můžu?“ škemrá Tobim posedlá Mitsuki.
„Ne.“ Zašeptá Mollyhana a taktéž se navlékne do pláštíku a kloboučku, které čajzla Konan. „Ještě se probudí.. a tu masku mu nech!“.
„Ale neříkej, že bys nechtěla...vidět jeho tvářičkuu“ málem se rozpláče Mitsuki.

„On se neprobere.." snaží se Mollyhanu přesvědčit.. „Když ale viděla její výraz o obličeji, bylo jí jasné, že její názor je NE ! Ale přece se té "šance" nevzdá... Bleskurychle se natáhla k Tobimu a dala mu pusinku na masku, potom se začervenala a nasadila look neviňátka...
Tobi se jen ve spánku otočil na velké postýlce a nevědomky objal Deidaru, který ležel vedle něj... Mitsuki dostala záchvat žárlivosti ale pak se podívala na Mollyhanu, která měla obličej rudý vzteky a tak pípla:
„Promiň.“
„Kdyby se probral…“ zavrčí naštvaně.
„Víš jaký by to byl problém?“ vrčí dál mollyhana.
„Nešlo to jinak.“ začervená se a prohrábne nervózně hnědé vlásky.
Chvíli vypadá, jako by mollyhana nejraději někoho zabila. Poté však uslyší kroky, směřující právě k tomuto pokoji. Mírně zpanikaří a rychle i s Mitsuki skočí do skříně, kterou potichu zavře.
"Co je to tu za hluk?" zeptá se neznámý hlas.
Mollyhana se snaží škvírkou zjistit, kdo to je a proč tu je. Mistuki se krčí ve skříni a červená se.
„Já políbila Tobiho maskuuuuu!“ probíhá jí šťastnou hlavičkou...
Mollyhana už se odsunula od škvíry...
„Kdo je to?“ špitla Mitsuki
„Šéfíček.“ zašeptá co nejtišeji a poslouchá..
Deidara akorát cosi zamručí a snaží se spát dál, zatímco druhá postavička zděšeně vypískne (čti zařve) cosi ve smyslu: "HOŘÍ!"
Mitsuki a Mollyhana na sebe panicky kouknou se zděšením v očích a vystrašeně čekají, co bude dál... Mollyhana vyděšeně kouká škvírou a snaží se zjistit situaci.. Hledá onen požár, ale nevidí kouř ani nic takového.
„Tobi! Buď sakra zticha!“ houkne další člověk, který se nejspíš snaží usnout.
„Deidara…“ špitne Mollyhana. Mitsuki už asi vše pochopila, sesunula se co nejtišeji na dno skříně aby taky měla možnost nakouknout škvírou..
„Ehm...Tobi?“ vyděšeně zírá Deidara na Tobiho ruce u jeho pasu.
Mollyhana se začíná bránit výbuchu smíchu, nad Deidarovým obličejem, ale smích se těžko drží, když na ně ještě tak divně kouká Pein.
"Ehm... Deidaro, vím, že vypadáš jako holka..." začne Pein „ale já netušil, že..."

To Mollyhanu ovšem dorazí a rozesměje se.
Mitsuki rudne a doufá, že tohle všechno nezpůsobila ona..Výbuchu se ale taky neubrání... Pein přijde ke skříni a prudce otevře dveře.. Ze skříně se vyvalí dvě brunety v záchvatu smíchu...
„TY!“ ukáže na Mollyhanu dopálený Pein v obličeji červenější, než zralé rajče...
Mollyhana se jenom nevinně zazubí, ale nevinnost ji kazí záchvat smíchu, trošku se uklidní a vysílá nevinný kukuč.
"Já? Nic..." zašeptá, kdyby mohla tak zdrhá, jenomže Pein krásně zatarasil cestu.
"Já jenom ninja!" zalže nevinně.
Mitsuki neví, co dělat, ... V obličeji je stále strašně rudá... Pořád se svíjí v záchvatu smíchu...
Deidara zírá na Tobiho, očekávajíc vysvětlení.
Mollyhana taky upře zrak na Tobiho, jejího dlouholetého spojence, díky němu se zvládla dostat do sídla poprvé, ten je ovšem zaneprázdněn objímáním Deidary.
„TOBI IS GOOD BOY!“ zavřeští ten malý zrádce.
„Asi nemůžu očekávat, že budeme moct klidně odejít, že?“ nadhodí opatrně Molly.
„To teda ne!“ zabručí Pein...
Mitsuki už ovládla svůj záchvat a vstala ze země. Mollyhana udělá rukou pečeť.
"Ani hnout, nebo tu všechno vybouchne, tak jak by to ani Deidara nedokázal!" pohrozí.
Snaží se improvizovat a doufá, že se Mitsuki přidá.
A ta, jako by měla sharingan, okopíruje její pohyby a snaží se vypadat věrohodně... Umělec ale zrudne a vybuchne vzteky :
„Jak jako ani já?! Tak to se teda předveďte ... Vy holčičky ani nevíte, co já dokážu!" naštvaně mu naskakuje žilka...
Mitsuki a molly na sebe zděšeně koukly, ale Pein začal křičet:
„Žádný výbuchy !!! Už vás mám dost…Kolikrát mám tenhle pokoj ještě malovat, dop*dele?“

Tohle je zase na Mollyhanu moc, opět se rozesměje, poté koukne na Deidaru.
"Fájn, vy jste lepší, Deidara-san, my se máme ještě co učit." přikývne, ale její věrohodnost je úplně v háji, začne se rychle přehrabovat ve svém baťohu.
"Ehmmm... Co máte s námi v plánu?"
„To se ještě uvidí!“ udělá Pein udělá zlý kukuč tak hrůzu-nahánějící, že nebyl k vidění ještě ani u samotné Mollyhany...
Mollyhana naprázdno polkne, pohlédne na Mitsuki a čeká inteligentní plán úniku. Ale přece snad první budou chtít zjisti, kdo-že ty dvě jsou. V duchu se modlí, aby je nechtěli hned odpravit, opět hodí look na Tobiho a hledá v něm První Pomoc.
Tobi však jenom sedí a přihlíží, jako by se ho to vůbec netýkalo.
„Hele, ptáček!“ ukáže prstem někam neurčitým směrem Mitsuki a čeká, že jí na starý vtip někdo naletí..
Otočí se Tobi s Deidarou, ale Pein tak pitomý není..
„Ty budeš, koukám, taky pěkný číslo…“ přeměří si Pein Mitsuki pohledem...
Mollyhana pořád se snaží vymyslet plán úniku, nebo alespoň nějakou spásu, když v tom do pokoje vejde Itachi s Kisamem. Mollyhana zbožně zaciví na Itachiho, pohledem, který by ji mohl každý závidět.
„Co se to tu děje?“ zeptá se Kisame.
„Tyhle dvě byly...“ chce začít Deidara vysvětlovat, ale v tom s sebou trhne:
„Co jste kur*a dělaly v mý skříni? Kde jsi vzala ten plášť??“ křikl směrem k Mitsuki.
Mollyhana zase vybuchne ve smíchu.
„Já Tě s sebou brát neměla.“ zavrtí hlavou k Mitsuki, „Akce byla poněkud neúspěšná.“ směje se.
Pein na ně jenom vražedně přihlíží.
„Akce?“ opakuje.
„Já... Já jsem se nechala unést... Když on tam tak pěkně ležel... Někdo o někom sníš a potom ho vidíš tak sladce spát a...“
Celej pokoj má v tu chvíli pusu dokořán.
„Mitsuki-chan, já Tě vážně zabiju.“ zavrtí hlavou, „Akce byla neúspěšná, kvůli tomu křiku a ne puse na dobrou noc.“
„Cože-to?“ vyhrkli všichni.

„Láska.“ zašeptá neurčitě Mollyhana a nepatrně se zavrtí.
„Kolik je hodin?“ zeptá se náhle brunetka a koukne na Peina, jako by přesně věděla co se bude dít.
Pein začne prskat...vypadá hůř, než sopka před výbuchem...
Deidara se podíval na Mitsuki..
„Co jsi to říkala?“ červenal se a prohrábl si blond vlasy...
Mollyhany se opět zmocnil výbuch smíchu a Mitsuki se nepatřičně zachichotala...
„Ty pako blonďatý, já jsem přece nemluvila o -... Ale to je jedno...“
„Deidara-san... Vy máte mnohem schopnějšího parťáka než si myslíte..“ řekne Mollyhana když se trošku uklidní.
Itachi a Kisame koukají na Peina a čekají vysvětlení.
„A lepšího..a milejšího, a krásnějšího a.. a jestli ho budeš mlátit, tak já tě...“ zasekla se Mitsuki v půlce věty, protože jí vytočená Mollyhana dala facku...
„Tak kolik je hodin“ zazubí se nenápadně mollyhana.
„Budou čtyři, za pár sekund.“ řekne Kisame.
Pein se plácne do čela, pohoršen nad debilitou svých spojenců..
„Takže... Odpočítávám...“ nasadí ďábelský look mollyhana.
“Jedna... Dva... Tři...“ sotva dořekne tři, tak se dole ozve prásknutí dveří.
“ALE TO NENÍ PRAVDA, PEINE, ŽE JASHIN JE NA h***o!“ křikne mollyhana a nasadí svůj ďábelský úsměv. Pein těžce nechápe.
„Cože? Hidan?“ ozve se Mitsuki,
„Doufám...“ špitne mollyhana a upírá pohled ke dveřím, to ovšem už vletí do vnitř kosa a i rozzuřený Hidan.
„Jashin a na h***o?!“ vypadá to, že každou chvíli zabije Peina.
Molly rychle drapne Mitsuki a využije uvolněný východ k útěku.
„ZDRHÁME!“ zakřičí a běží ke dveřím.
Spatří Kakuza. Ten na ně upře pohled, ale nehoní se za nimi. Nemá proč, mollyhana i Mitsuki si oddechnou a běží dál. Po chvíli je už pronásleduje kosa. Když ji ale Mollyhana uvidí, tu, kterou si tak moc přála, drapne ji za provaz a běží i s provazem (Hidánek taky běží).
„Mám kosu!“ vyjekne nadšeně.
„Ale Molly..on ji má přivázanou k zápěstí...Vláčíš ho za náma !“
„Ale já tu kosu chci!“ zatváří se jako neviňátko mollyhana, otočí se a spatří za nimi na nohách skoro celé osazenstvo Akatsuki.
Mollyhana znervózní a žel bohu zakopne, svalí s sebou Mitsuki i Hidana, takže všichni skončí na zemi.
„To..bolí...“ozvala se Mitsuki ležící vespod.
Akatsuki už dotíkali k živé hromadě...
První vstal Hidan (taky, že byl nahoře) a chňapl po své milovanééé (kose..) se slovy:
,,MOJE !"

Mitsuki se zvedla, taktéž i Mollyhana a Mitsuki si začala oprašovat zbrusu nový (pro ni nový, ale byl už pěkně obnošený) Akatsuki pláštík...
Mollyhana toužebně zírá na onu kosu, zatváří se jako by ji nutně potřebovala a hodí na Hidana, co nejroztomilejší pohled. Snaží se Hidánka přemluvit svými krásnými modrými očima.
„Takže..." začne Pein.
„Za prvé.. so ku*va chcete v mým.. NAŠEM sídle Akatsuki ? Za druhé.. jak jste se sem ku*va dostali ? Za třetí, kde jste k***a vzaly ty pláště ?"
dívky se na sebe podívají, ani se nestačí nadechnout k nějaké krásně výmluvné odpovědi a v tom Hidan odtrhne svůj pohled od Mollyhaněných očí : „Peine, k***a JE MOJE SLOVO !"
„Nesouhlasím. Je to moje slovo!"
„Takže ?" otočí se leader na dívky, očekávajíc odpověď ...
„Ehmm." pohlédne Molly na Mitsuki jako by čekala, že ona odpoví, ale když nic, tak se nadechne:
„Nechceme tu nic, jenom splnit naši misi. Dostali jsme se sem tak, že mjsme prostě vešli a pláště jsme našli ve skříni. A fakt, že jo jsou hezké." zazbí se.
„Prej NAŠLI ve skříni.." vybouchne blonďák „teď už jen vysvětlit, co jste dělali v tý skříni, hmmm ???"
„schovávali se" usmála se Misuki.. „co bysme asi dělali ve skříni.."
„Jo a Peine..." pokračovala..„nejseš tak moc zlej... čekala jsem něco víc.." řekla otráveně
„Fakt ne?!" koukne na Mitsuki Pein, to už s ní, ale třese Mollyhana.
„Ty ses... Asi... ZBLÁZNILA! Urážet... Akatsuki! To je jako kdybys spáchala sebevraždu!" třese s ní.
„Nedávám si pozor na pusu," usměje se andílkovsky Mitsuki, jako by to snad bylo bůhvíjak perfektní...
„Ne, nedáváš.. a to DOSLOVA!!" přestala s ní Mollyhana třást.. Akatsuki koukali, nechápajíc...
„To je jen... Takový... Malý... Přátelský... Rozhovor..." zazubí se Mollyhana a pomalinku couvá neví kam, zakopne a spadne na Itachiho, toho využije a obejme ho kolem krku se slovy:
„MOJE!"
Uchiha s sebou vyděšeně škubne, Kisame se zazubí a pípne... „ale ty dvě jsou celkem roztomilý.."
„děkujem, " začervenají se Mitsuki s Mollyhanou, Molly ještě objímajíc Itachiho... Pein zpraží rybičku zlým pohledem a Molly dál objímá Itachiho, který ji od sebe nemůže dostat, protože...
„Moje! Moje! Moje!"

Deidara dostal záchvat smíchu, Itachi už ani nijak prudce neprotestoval (to víte, Mollyhana se umí držet, když chce) Pein se plácl do čela, ostatní jenom pokukovali a dusili smích.. Mitsuki chtivě koukala po Tobim a zatímco po něm skočila, přítilo se něco modrovlasého..
"Co se to tady děje," řvala Konan, která připelášila za všemi V ŽUPANU... „Tak, to si ještě vyříkáme. Já tam na tebe čekám *ukázala na sebe v županu, pod nímž se skrývalo jen sexy spodní prádlo* a ty nikde.. ty si tady vypadneš někam dopr****, mě tam necháš a ještě ke všemu mi někdo vzall plášť !" řvala dotčeně na Peina.
Mollyhana se raději pustila Itachiho a schovala jemu za zády i tak si ho ovšem hlídala a vysílala *kill looky* na všechny, kteří by se byť k JEJÍMU Itachimu přiblížili, ti však byli zaměstnáni zadržením smíchu.
„Ale Konan..." začal Pein.
´„ŽÁDNÝ ALE, NAGATO !" večer nebude nic, pěkně si mě naštval... zbytek Akatsuki se příšerně rozesmál..
„Co je tohle ?" ukázala modrovláska na Tobiho válejícího se na zemi v pevném objetí Mitsuki a na Deidaru, který ležel na Mitsuki a snažil se ji odtrhnout od "svého" Tobiho...
"Vetřelci. Ještě je jedna u Itachiho." kývl k němu.
Mollyhana nasadila nevinný look a doufala, že si Konan nevšimne, že má JEJÍ plášť, schovávala se co nejvíce za Itachiho. Konan první pohlédla na Mitsuki, zatvářila se mírně nechápavě.
Hnědovláska si uvědomila, že se tady mluví o ní, rozhlédla se, pustila Tobiho límec a začala ze sebe setřepávat Deidaru.. "pusť se mě ty jedno blonďatý...ccc..."
Dei měl skoro slzy v očích... „Já vím, že říkám, že ho nemám rád, ale nech hooooo .. JE MŮŮŮŮJ !"
„Tak to teda ne, " vysoptila Mitsuki... jak jako tvůj ?" vstala ze země a posavila se do bojové pozice.. Mollyhana se křečovitě držela Itachiho rukávu a čekala, co bude dál.
Tobi, se chytl Deidarova pláště a s obavami pohlédl na Mitsuki.
„Tobi is good boy, Deidara-sempai! Tobi Vás má taky moc rád, ale Tobi se bojí, Deidara-sempai." zapištělo ono stvoření a hledělo na Mitsuki.
Mollyhana okamžitě skočila pro Mitsuki, chytla jí a i s ní se stáhla za Itachiho, opět se jej chytla za rukáv a ne a ne se pustit, ale vysílala look na Mitsuki jasně říkajíc : *nech toho, nebo zemřeš!*
Mitsuki moc dobře věděla, co má Mollyhana na mysli... trochu smutně se podívala na Tobiho... potom se nepatřičně usmála a začala se nervózně prohrabovat ve vlasech...
„Hele...takovej.. takovej rozruch jsme způsobit nechtěly mno a... omlouvám se...já..." Akatsuki pobaveně zírali, Mollyhana doufala, že už Mitsuki přišla k rozumu... Tobi si zřejmě oddechl (před masku to nešlo dost dobře identifikovat) a pustil Deidaru..
„TOBI JE HODNEJ KLUK.. TOBI NECHCE ABY JSTE SE PRALI !" Deidara se uklidnil... všichni si mysleli, že je to v pohodě.. v tom Mitsuki vyskočila a znova pevně sevřela Tobiho.. „Mojeeeee....budu plakat.. Mitsuki je hodná holka... "a vlepila Tobimu pusu na masku...Pein se jen plácl do čela, stejně tak i Mollyhana.

Chvíli zírala na Mitsuki, jako největší pako na světě, potom koukla na ni, na Itachiho, na ni, na Itachiho, na ni, na Itachiho... Nemohla se rozhodnout kdo je lepší, po chvíli, ale skočila pro Mitsuki.
„Mitsuki je moc... Moc... MOC OŠKLIVÁ holčička!" zavrčela a vyslala ještě hrozivější look, než Pein, „Okamžitě se ho pusť!"
Mitsuki fňukla, pustila se Tobiho... ( poněkud nedobrovolně) podívala se smutně na Mollyhanu a fňukala...Potom se jí zase objevila svatozář..
„Až tu nebude tolik očí, ráda tě zase uvidím" mrkla na Tobiho koketně... Molly zaúpěla, Deidarovi naskočila na čele žilka...
„Tak.. my už snad.. pudem.." usmála se s lookem neviňátka Mollyhana a tahala Mitsuki za rukáv...
„Ani náhodou," vyjekl Deidara... „napřed.. MI VRAŤ TEN PLÁŠŤ !"
„Co? Tady a teď?" chytla se za své jediné oblečení vystrašeně Mitsuki
„Nikam!" chytl je obě Pein „Objevily jste naši skrýš, odejít nemůžete! První zjistíme nějaké inforace a potom..." zasmál se Pein a než se ty dvě zasmáli tak je odnesl do Aka. sídla.
„A potom ??" řvala rozčíleně Mitsuki, jakmile se rychlostí blesku ocitli na místě.
„Na tom zatím nezáleží..." pokrčil rameny a hodil je do nějáké sklepu
„Čemu se sakra směješ?" vybuchla mollyhana¨.
„Pro...promiň..!"vyhrkla „Ale tomu se.. nedá nesmát..! To bylo tak..TAKOVÁ GROTESKA! Trochu jsme to přehnali.... trochu víc... Ta Konan v tom spodním prádle.. jak Pein zrudl.. to stálo za to.. A ten Itachi... ten překvapenej výraz...Ještěže měl Tobi masku.. nechtěla bych vědět, jak se asi tvářil..."
Potom se podívala na Mollyhanu.. jen jí trochu cukly koutky, ale do smíchu to mělo sakra daleko...tak se přestala smát..
„Ale mohli by nám sem aspoň poslat Itachiho a Tobiho.. to byl byl ten sklep milejší"*svatozář*
Mollyhana se rozesměje, pohlédne ke dveřím, vezme jakýsi kyblík a hodí ho po dveřích, hned na to, ale uslyší rychlé a zjevně naštvané kroky.
„Sakriš.".
„A nedostane Tobiho a nedostane, blonďák jeden!" říkala si sama pro sebe Mitsuki a ignorovala okolí...
Dveře se s skřípáním začali otevírat a dovnitř vběhl Tobi, mollyhana se usmála a zamručela něco ve smyslu: „Nezradil mně! Nezradil!", když v tom vešel do vnitř i Deidara, čapl Mitsuki a začal ji táhnout pryč.
„Hej! Co- Co to děláte?" vyjekla Mollyhana.
„Výslech." zazubil se blonďáček a to už zmizeli ve dveřích, zavřeli a Mitsuki odtáhli do místnosti, kde byl Pein, Konan a Kakuzu, Tobi hned utekl a Deidara spěchal za ním.
„Tak, co vás zajímá, moji milí ?" zazubila se Mitsuki, ovšem ve skutečnosti měla strach...
Pein prskal nad tou drzostí vzteky.
„Takže... Kdo jsi?" zeptal se Kakuzu klidně, zatímco Pein zuřil.
„Já jsem Mitsuki " usmála se hnědovláska a dala si nohy na stůl, což Peina nevýslovně vytočilo
„Co chceš s tou druhou v našem sídle?" padla další otázka, tentokrát od Konan.
„Konan, ty jsi mi vždycky byla sympatická" rozzáří se před modrovláskou...Pein zatím soptil vzteky...„Je to pruďas" koukla na Peina a potom si začala prohlížet nehty. Konan nevěřícně zírala.. „A jóó, ta otázka ! Co že tu chcem...hm... mám být upřímná ?" zachechtla se…
„Ano, máš být upřímná." přikývl Kakuzu.
„Em.. no... TOBIHO ! " vyjekla Mitsuki „To jsem říct nechtěla.. plácla se přes pusu..Teda jako.. ona nechce Tobiho...ona chce zjevně Itachiho.. Tobiho chci JÁ..." spustila sama od sebe... „Blbej Deidara " zamračila se...„Co to plácám..." zmateně se hryzla do rtu
„TOBIHO?" vyjel po ni Pein, „Tak a těď upřímně holčičko, nebo zakusíš bolest, kterou jsi nezažila!"

Peinův obličej dokazoval, že mluví pravdu.
Mistuki se na židli mírně sesunula, pak se zhluboka nadechla... „Samozřejmě, to není to, proč jsem tady.. ehm.. mno...Konan ty pláště jsi šila ty?"
Konan jenom přikývla, ale Pein už se rozkřikl:
„ITACHIHO! HNED!"
„Itachiho ? Chcete ho poslat za Mollyhanou ? Takovej luxus.. ta se bude míííííít“ uculila se Mitsuki.
„Já svá slova plním, ucítíš bolest, kterou jsi nezažila. Jestlipak víš, že existují dvě formy Sharinganu?" ušklíbl se Pein.
„Tak počkat..."uvažovala Mitsuki... když jí vše došlo, vytrhla se z přemýšlení, vyskočila ze židle a rozkřikla se za Peina : „A za co by to jako mělo bejt ? Že jsme si vypůjčili ty krásný pláštíky *pohladila černou látku* , nebo že jsem snad políbila Tobiho ve spaní na masku ? Nebo je to za to, že jsme našli vaše extra-tajné hnízdečko ? Panebože, vždyť máte před vchodem ceduli POZOR AKATSUKI !!!"
„Taková cedule tam není..." zavrtí hlavou Pein přesvědčeně.
„Ale je." řekl klidně Itachi, který se objevil ve dveřích „Tobi ji tam připevnil včera."
„Itachi, potřebujeme ji vyslechnout a Tvé oči, jsou celkem potřebné." řekl Pein, snažíc se uklidnit.
Itachi si povzdechnul, vytvořil pečeť rukou a řekl:
„Mangekyou Sharingan!"
Mitsuki se objevila uprostřed iluze.
Bylo to dost nepříjemné.. třeštila jí hlava, ale nemohla se pohnout.. nějaký hlas slyšela v dálce a jako zhypnotizovaná odpovídala.
Přitom jako by jí vnitřní hlas říkal : „No co, maximálně se dozví o tom, že jsme chtěli kosu a peníze na lízátka... a ještě jsem uvažovala o samehadě na otvírání dopisů... AE STEJNĚ JIM TO NESMÍŠ ŘÍCT" vnitřní hlas ale hned zmizel a zase to třeštení...
„Stačí, Itachi." řekl Pein a Itachi zrušil iluze, cosi naštvaně řekl a zmizel za dveřmi.
„Takže organizace, říkáš?" zamračil se Pein, Mitsuki zvládla se v podvědomí udržet a neřekla pravdu.
„Jo," odeskla Mitsuki, aniž by pochopila otázku a chytla se za bolavou hlavu... V tom už se otevřely dveře a vešel Deidara s Tobim, držíc Mollyhanu.
Mollyhana svěsila hlavu, když nikde neuviděla Itachiho a poté vrhla pohled na Mitsuki.
„Mitsuki-chan?" oslovila ji opatrně.
Když v tom už Deidara čapl Mitsuki a odtáhl ji do sklepa. Mollyhana se posadila, v žaludku cítila takové zvláštní mrazení.
Pein si založil ruce „Snad budeš rozumější, než ta druhá a povíš nám pravdu bez toho, aby jsme museli použít sharingan..“ Ze spojení TA DRUHÁ a SHARINGAN se Mollyhana hodně vylekala... Pein čekal na odpověď
„Vy jste použili na Mitsuki-chan Mangekyou?!" vyjekla.
Teď mírně chápala, to, proč byla Mitsuki tak zničená.
„Ano a použijeme i na tebe, pokud nezačneš mluvit" pohrozil Pein s naprosto vážným výrazem.
Mollyhana si povzdechne, usoudí, že nejlepší je neprovokovat a přitom si vymýšlet nějakou dobrou historku.
„Tak se ptejte.“ Pobídla je.

„Otázka je jasná.. Co chcete v našem sídle? Dám ti dobrou radu.. pokud budeš odpovídat tím stylem, jak ta druhá, nečeká tě jen mangekyou, ale k tomu ti pořádně nalískám !!!“
„Mitsuki...vážně si nedáváš pozor na pusu" zabědovala si tiše a nadechla se k odpovědi
„No..." v duchu usilovně přemýšlela, co říct, jak to říct, co řekla Mitsuki, co naopak neřekla.
„Ve vašem sídle..." začala pomalinku a mírně se zamračila, nakonec, ale řekla:
„Jsme jenom plnily misi.“
„jakou misi ?" pozvedl Pein obočí..
„Z naší organizace," zamumlala mollyhana, „která nám zadala misi. Špionážní misi."
Pein se zatvářil překvapeně... pak nasadil vítězný výraz... NELŽE, říkal si..