Zkoušky lásky 05

Tak jo, tenhle díl taky neni oddělený barvičkami, tentokrát jsem ho psal pouze já, Lilithka už pracuje na dalším dílu No takže se prosím nedivte, že tenhle díl stojí za.... :-)

„Ehm… no, myslela jsem, že bych teď šla udělat večeři, tak mě napadlo… jestli by jsi… teda pokud mi tu rodiče něco nechali… tak jestli bys nechtěl zůstat?“ zeptala jsem se najednou celá nervozní. Neji se na mě vlídně usmál.
„Budu jedině rád.“ Přiblížil se ke mně a objal mně. Pomalu se ke mně začal svými ústy přibližovat, ale já se najednou zadrhla.
„Ne,“ zašeptala jsem potichu a zároveň jsem přesně nevěděla, proč to vlastně říkám. Ještě před chvilkou by jsem se s nim vyspala, ale najednou…
Rychle jsem se mu vytrhla ze sevření a vykročila do kuchyně. Neji šel za mnou, se sklopenou hlavou, jakoby se styděl, za to, že se o něco pokoušel. Rozhlédla jsem se po kuchyni a opět jsem jen spokojeně vzdychla. Přesně podle mých představ.
Zamířila jsem k lednici a hladově jí otevřela. Můj pohled směřoval do lednice a já tam stála jako přimražená, jako zhypnotizovaná.
„Děje se něco?“ přiběhl okamžitě Neji se strachem, že se mi snad něco stalo. Já mezitím jen zavrtěla hlavou a promnula si oči. Nemohla jsem uvěřit, že v lednici bylo samé „nezdravé“ jídlo. Moje rodina odjakživa jí jen a jen jídla zdravá a nikdy by se ani nepřiblížila k nějakému „fast foodu“. Rodiče už se asi opravdu zbláznili.
„No tak koukám, že výběr je tu dost veliký,“ vydechla jsem nakonec a začala zkoumat všechna ta pro mě neznámá jídla. S Nejim jsme se nakonec dohodli, že k večeři si jenom ohřejeme hamburger a to nám bude stačit. A tak se taky stalo.
„Pojď to sníst do obýváku,“ usmála jsem se a chytla Nejiho za ruku. Oba dva jsme se usadili na velké sedačce a hltali to dobré jídlo.
„Chutná?“ zeptal se po chvilce Neji.
„Je to výbfolný,“ snažila jsem se odpovědět s plnou pusou. Neji si odložil svůj nedojedený hamburger na stolek a přisunul se blíž ke mně. Objal mě kolem ramen a zadíval se mi do očí. Spolkla jsem poslední sousto v puse a opět jsem znervozněla. Nebyla jsem si jistá, že to opravdu chci.
Neji se ke mně blíž naklonil. Snažila jsem se trochu odsunout, ale Nejiho objetí bylo moc pevné. A pak jsme se políbili. Byl to dlouhý, vášnivý polibek, kterému jsem podlehla, jako kdyby byl od Kakashiho.
Bože, co to plácám?! Já se tady líbám s Nejim a myslím při tom na Kakashiho? Odtrhli jsme se od sebe a než se Neji mohl pokusit o něco dalšího, ukousla jsem si velký kus hamburgeru.
A mezitím jsem opět začala přemýšlet. Miluji pořád Kakashiho? A jestli ano, proč? Vždyť je mi furt nevěrný! Věčně se tahá s nějakými jinými ženami.
A namísto toho tu mám Nejiho, který je ochotný mi vždy vyjít vstříc a udělá pro mě všechno. Tak ale proč pořád myslím na něho?
Neji mi jemně vytrhl z ruky můj hamburgr a položil ho na stůl vedle toho svého. Opět se ke mně naklonil. Pravou rukou mi Neji pročísl vlasy a pak mi lehce zatlačil na hlavu. Dostala jsem se do nepříjemné polohy a byla tím nucena lehnout si na gauč. Neji mě okamžitě zakryl svým tělem, abych neměla kam uniknout. Začínala jsem si připadat bezmocná.
„Po…“ snažila jsem se Nejimu něco říct, ale on mi zacpal pusu polibkem. Bylo vidět, že si to dost užívá. Zavřel oči a vjel mi do úst jazykem. Napadlo mě, že si mě ochutnává, ale rychle jsem to zaplašila.
Neji mi rukou vjel do kalhot a já vzdychla. A najednou jsem věděla, že to chci. Přitiskla jsem si Nejiho blíž k tělu a mé ruce mu zajely pod košili. Neji mi začal líbat krk a postupně se dostával stále níž.
Ve svém těle jsem cítila chtíč. Jenže v tom jsem si představila Kakashiho, jak na mě hledí svýma smutnýma očima a vzlykla jsem. Neji se zarazil. Pohlédl na mě a pak smutně přikývl.
„Chápu,“ řekl jen a rychle se posadil na pohovku. „Ještě nevíš, co přesně chceš.“ Po tváři mi stekla slza a já byla nucena popotáhnout.
„Neji,“ zašeptala jsem a natáhla se po něm. Ale on přede mnou uhnul a stoupl si.
„Už asi půjdu,“ řekl a vykročil ke dveřím. Vyběhla jsem mu naproti a oba dva jsme se u dveří zastavili. „Miluji tě, Yuki, ale musíš se rozhodnout, jestli chceš Kakashiho nebo mě.“ Přikývla jsem a smutně se na něho podívala.
Neji si otevřel dveře a vyšel ven. Ještě se na mě jednou podíval.
„Hodně štěstí ve Zkouškách,“ mrkl na mě s úsměvem a odkráčel pryč. Celou dobu jsem ho sledovala, jak ode mě odchází a po tvářích mi stékaly slzy. Bože já jsem tak blbá! Stála jsem tam ve dveřích ještě dlouho poté, co už mi Neji zmizel z dohledu.
Nakonec jsme se naposledy rozhlédla po ulici a najednou mě zamrazilo na šíji. Zpoza rohu vykukovala Tsunade! Chtivě se mi vpíjela do očí a jako obvykle udělala gesto, které mě vždycky znechutilo- olízla si rty.
Vyděšeně jsem vklouzla do domu a zabouchla dveře. Zamknula jsem se na dva západy a běžela prohledat celý dům, jestli někde nejsou otevřená okna. Naštěstí nebyla. To jediné, co bych teď potřebovala, je nadržená Tsunade!
S úlevou jsem zasedla do gauče a zadívala se na stůl. Pořád tam ležely ty dva nedojedené kousky hamburgerů. Donutilo mě to opět se zamyslet nad problémem Neji x Kakashi.
Na jednu stranu byla Neji dokonalý, staral se o mě, měl o mě strach a byl něžný ve všech směrech, ale na stranu druhou nebyl až tak skvělý jako Kakashi. Jenže Kakashi je děvk*ř. Podle Gaie dostal do postele každého svého studenta. Začala jsem litovat každého, koho Kakashi kdy dostal do postele a každého, koho teprve dostane.
Počkat! Vždyť Kaname JE Kakashiho učeň! Bože ne! Musím svého bratra před Kakashim ochránit. Nechci, aby se mu stalo to samé, co mě. Nechci, aby mu Kakashi zlomil srdce.
Mé úvahy se neustále točily v kruhu. Pokaždé jsem dospěla ke stejnému závěru- že Kakashiho stále miluji. Začala se mi klížit víčka a já byla moc unavená na to, abych si šla lehnout do postele.
Dnešek byl hodně vytěžující. Uvelebila jsem se teda přímo na gauči a stále zabraná do nekonečných úvah jsem usnula.