Zkoušky lásky 06

Tenkým prosvítavým závěsem pronikaly ranní paprsky horkého slunce.
Tiše putovaly po celém pokoji,až ozářily bělostnou krásnou tvář, mladé dívky, položenou na malém polštářku. Spala?
Kdepak… ač byla velmi unavená, celou noc pouze přemýšlela…

„Yuki!“ ťukal kdosi hlasitě na dveře, „Yuki!“
Byla jsem vzhůru skoro celou noc... připravená na brzké vstávání, které mě teď čeká častěji, už přišel čas…

„Chvilinku Gai.“ Zavolala jsem směrem ke dveřím a rychle na sebe hodila šaty, které jsem nosila na tréninky.
Klepání ustalo.
Byla jsem překvapená, že pro mě nepřišel Kakashi, ale naopak i ráda, kdyby to šlo, už bych ho nikdy nechtěla vidět.
Popošla jsem ke dveřím a nakoukla do klíčové dirky, abych se ujistila, že je to doopravdy Gai a ne slizká nejmenovaná.

Slabě jsem pootevřela dveře a můj velevítaný učitel vrazil do mého domu a pošlapal nový (čistý) koberec.

Yuki, víš, co tě dnes čeká?“ začal velmi tragicky a zeptal se, i přestože věděl, že znám odpověď. Kývla jsem.
„Musíš se dobře připravit, protože už tě čekají jen samé těžší zkoušky. Jsi zkušenější, na vyšší úrovni a hlavně máš víc síly, a proto se také zvýšila obtížnost úkolů, které tě tento rok čekají.“ Nepatrně naznačil opravdový strach, ale tím mě neviděsil… bála jsem se něčeho úplně jiného… o mého bratra.
Nebudu mít čas ho naučit to, co kdysi naučil Gai mě, dělá zkoušky poprvé… a ráda bych stála po jeho boku a nakopala těm příšerám zadek sama a možná i Kakashimu, kdyby byla potřeba...

„A-ano, vím, že to bude těžké.“ Usmála jsem se, ale on se zamračil.
„A ještě něco,“ odkašlal si, „mluvil jsem s Kakashim-“
Kruci, on mu asi řekl, co se stalo včera, v hale.
„A nesouhlasí, aby tě učil někdo jiný-“
Uf…
„Myslí si, že tě nikdo nedokáže připravit tak dobře, jako on,“ oznámil mi radostně a pak se zhluboka nadechl, „a taky mi říkal, že se k němu chováš neslušně.“
„Neslušně?!“ vykřikla jsem a rozčileně založila ruce na prsa.

„Yuki… poslouchej mě… nevím, co se mezi vámi stalo, ale Kakashi se změnil, možná se mi to jen zdá, ale od té doby, co tě poznal, se začal chovat jinak, už tolik nepil a neměl tolik žen, jako kdysi, ale když jsi odešla-“
„Ne… prosím Gai, už mi nic neříkej… vůbec nic se nezměnilo. Minule, když jsem se vracela z kanceláře Hokage, šla jsem zkratnou, kterou jsi mi ukázal a narazila na Kakashiho s nějakou ženou.“ Pokusila jsem se ho přesvědčit, ale zatím jsem nepřesvědčila ani sama sebe.

„Yuki… dítě,“položil mi lítostivě ruku na rameno, „věř mi… Kakashi se změnil… změnila jsi ho ty.“ Pousmál se a já nervózně zkousla ret.
„Nezměnil!“ odsekla jsem a dělala, jako že jsem nic z toho, co před chvílí říkal, neslyšela.
Gai si slabě povzdychl. Ještě pořád jsme stáli uprostřed mého pokoje a zcela zapomněli na čas.

„Měli bychom už jít. Vylosuješ si zkoušku a pak půjdeš do haly, kde na tebe bude čekat Kakashi!“ nařídil mi. „A jestli ne… tak-“
„Vím Gai.“ Ušklíbla jsem se a snažila tím zakrýt nejistotu a strach zároveň.
Poplácal mě po hlavě, jako to dělával kdysi a vydali jsme se pro mojí první zkoušku.

Došli jsme do losovací síně a s rozbušeným srdcem a rozklepanýma rukama, jsem si vytáhla bílý červený papírek.

„Tygří brána.“ Přečetla jsem černý nápis a lísteček podala Gaiovi.
Nejdříve vytřeštil oči a mě se zmocnila nevýslovná hrozba, pak se ke mně otočil a zablýskal úsměvem. Znám Gaie už dlouho, ale nikdy nepochopím, co mi chce takových chováním naznačit.

„Pro začátek dobrý úkol.“ Pousmál se na mě a já si radostně oddychla, „musíš projít teritoriem nenakrmených tygrů a jiných kočkovitých šelem, v nejlepším případě se jim snaž vyhýbat a v horším případě s nimi budeš muset bojovat a zabít je a pamatuj si, že pokud narazíš na jednoho, jeho řev přiláká ostatní a pak to bude hodně špatné.
Musíš být rychlá a hodně tichá a přeci musíš bojovat se dvěma tygry, bílým, který má na krku červený přívěšek a pak se zlatým, který má modrý přívěšek. Ty získej, v každém z nich je schovaný drobný klíček. Cesta se točí do spirály a na jejím konci je pozlacená brána ve tvaru tygří hlavy… tady použiješ klíč, který je v červeném přívěšku a projdeš bránou. Tam pak už jen stačí vypustit bílou holubici z klece, kterou odemkneš druhým klíčem a my si pro tebe příjdeme.“ Hodila jsem po Gaiovi nevraživý pohled. Snad si nemyslí, že to bude tak lehké? … najednou jsem měla vztek.

„Kakashi tě dobře připraví a ničeho se nemusíš bát.“ Snažil se mě uklidnit.
„Hai!“ kývla jsem a odešla z losovací síně. Se sevřeným srdcem a tíživým strachem jsem se vydala do haly…

Snažila jsem se vyhýbat kalužím na ulicích, které způsobil náhlý déšť. Konečně jsem doběhla k hale a schovala se pod její střechou.
Chvíli jsem čekala, než se uklidním a pak váhavě vstoupila dovnitř. Kakashi už nejspíš přišel.

Prošla jsem osamnělou chodbou a skončila tam, kde minule. Ale teď tu není nikdo, kdo by mě vtáhl dovnitř za Kakashim… opět jsem zaváhala.
„Neji, kde jsi?“ položila jsem ruku na dveře a bylo odemčeno. Lehce jsem otevřela.

„Konečně,“ leknutím jsem uskočila, když jsem odkudsi zleva uslyšela Kakashiho hlas, „už jsem si myslel, že nepříjdeš.“ Vyšel ze stínu ponurého závoje deštného dne. Celá hala byla zatměná, neosvícená a težce jsem se porozhlížela kolem.
Kakashi popošel blíž. Odmítavě jsem po něm střelila nevlídným pohledem.

„Jakou zkoušku jsi si vylosovala?“ zeptal se bez jakéhokoli zájmu, jako by to byla pouze povinost.
„Tygří brána.“ Špitla jsem a on kamsi odešel a pak se vrátil. Hodil mi k nohám dřevěné kopí, které mělo na konci zaoblenou kovovou špičku.
Sehnula jsem se pro něho a Kakashi mi tím svým nadzvedl hlavu.
„Do střehu.“ Vyzval mě klidným hlasem, a když si všiml, jak se celá chvěji, na malý okamžik se v jeho očích zaleskla lítost.
Nikdy ho nepochopím. Chová se ke mě vyzívavě, ale i něžně a lítostivě, někdy je pro mě těžké ho pochopit… zlobí se na mě?

Ale teď není čas přemýšlet. Mám před sebou přípravu na zkoušku, na kterou bych se měla soustředit a ukážu Kakashimu, jak jsem se za ten rok zlepšila.
Pevně jsem uchopila kopí a postavila se do bojové pozice.
„Máme spoustu práce.“ Kakashi se postavil naproti mně a udeřil jako první.

Obratně jsem se vyhýbala každému jeho ůtoku a několikrát jsem zaůtočila i já, když už jsem zkušenější, je to docela i zábava.
Bojovali jsme několik hodin bez přestávky a ani jeden jsme nedokázali porazit toho druhého.

„Jsi skvěle připravená-“ Kakashi mě zatlačil kopím a já se snažila oporovat.
„Máš skvělé údery-“ narazila jsem na stěnu, Kakashi si opřel hlavu o skřížená kopí a zadíval se mi do očí.
„Úžasné držení těla-“ špitl a dotkl se mého pasu.
„Tady-“ popojel víc nahoru.
„A tady!“ rukou sjel celou linií směrem od mých boků nahoru, pak upustil kopí a přitáhl si mě k sobě oběma rukama.

Vládlo tu napětí, co bude dál, mám ho nechat ať…

Místností se ozvalo zaskřípání dveří a pak našlapování kroků.
Prudce jsem od Kakashiho odvrátila hlavu a snažila se uklidnit bušící srdce. Odstoupil ode mě a sebral ze země kopí.
Naproti nám utíkal Kaname a za ním pomalu kráčel Neji.

„Onee-san, Onee-san!“ jásavě za mnou běžel, musím ti něco řííííct!“ odmlčel se, když doběhl a po chvíli se zhluboka nadechl, aby mohl pokračovat.
„Přišel dopis… a… a… přijede maminka.“ Na jeho tváři se objevil radostný úsměv a já si nenápadně poodstoupila od Kakashiho dál.

Počkat, přijede? Naše matka přijede?
„Kaname proč? Kdy?“ byla jsem překvapením bez sebe, ale ne moc nadšená.
Kakashi nás tiše pozoroval, pak přišel i Neji a pečlivě si mě prohlížel. Pak se tázavě obrátil na Kakashiho a začal ho pálit pohledem, jako bychom tu předtím dělali něco špatného, co by on nechtěl.
Kakashi se mu vzpurně zadíval do očí a bylo cítit, jak mezi nimi jiskří nenávist.
Po chvíli ustoupil a obrátil se zpátky na mě.

„Dnes jsi mě skoro porazila a naučil jsem tě už dost věcí, které budeš zítra potřebovat… věř mi, na zítřejší zkoušku jsi dokonale připravená.“ Pousmál se, ale pak se jeho šťastný výraz někam vytratil.
Bez rozloučení a se sklopenou hlavou sklamaně odešel.

Poznámky:další díl píše Lartík a osmička bude speciálek