Dvě lišky - 1.kapitola - Ahoj, já jsem Kitsune

„Ahoj, Naruto,“ usmála se Sakura na svého dávného týmového partnera. Před nedávnem se vrátil z cest a od té doby se scházeli jednou za pár dní pomáhali si s tréninkem. Právě v tento den si je k sobě zavolala Pátá Hokage.
„Dobré ráno, Sakura-chan. Věděla jsi, že Kakashi je zpět u ANBU?“ odvětil blonďák a galantně jí otevřel dveře do Tsunadiny kanceláře. Dívka s růžovými vlasy se jen divila, jak moc se za tu dobu změnil.
„Jasně, že jo. Dobré ráno, Tsunade-sama,“ usmála se Sakura na blondýnku, která na ni jen kývla.
„Takže jste tu, protože mi chybí jeden tým. A vy se stanete chybějícím týmem. Samozřejmě dostanete ještě někoho navíc, ale to až časem. Zatím trénujte spolu,“ kývla na ně Tsunade. Pak se rozloučili a odešli.
„Tak jsme v tom zase spolu,“ usmál se Naruto, když vycházeli z budovy Hokage.
„Jako vždycky. Jsem zvědavá, koho k nám dá. Tak ahoj, už musím jít do nemocnice. Uvidíme se zítra na našem cvičišti. V deset. Opovaž se přijít pozdě,“ rozloučila se Sakura a odešla pryč.
„Neboj se! Ahoj,“ mávl za ní Naruto a odešel za svým senseiem. Musel si s ním promluvit o novém jutsu, které vymyslel.
Mířil k jeho oblíbeném místu sbírání podkladů pro jeho novou knihu. Čekal, že tam potichu bude šmírovat, ale místo toho uslyšel jeho rozeštvaný hlas: „… Kushino, jak si představuješ se tady takhle objevit! Víš moc dobře, že se tě snaží zabít spousta lidí. Chápu sice, že chceš vidět svého syna, ale to nic nemění na tom, že hazarduješ se svým životem.“
„Ty hnusnej starej úchyláku! Prvně mě tady sprostě šmíruješ a teď máš blbý kecy. Já nemám syna a nejmenuji se Kushina. Jsem její dcera, jestli jsi to ještě nepochopil. Mé jméno je Kitsune, dědku!“ řvala na oplátku na Jirayu jakási mladá dívka. Naruto došel blíže, aby ji spatřil a podivil se. Byla o dvě hlavy menší než jeho sensei, šíleně drobná a stejně mu nadávala tak, že i Naruta to zarazilo. Vypadala, že má charisma.
„Ki-kitsune?! Dcera Kushiny?“ šeptl vystrašeně Jiraya a prohlížel si ji.
„A co když jo, páprdo! Hele přišla jsem sem do vesnice, abych se stala kunoichi z Listové a ne, abych tady poslouchala tvoje pitomý kecy!“ odsekla dívka a pohodila svými dlouhými ohnivě rudými vlasy. Pak se najednou otočila směrem k Narutovu úkrytu. On se ani nenadál a letěl na něj kunai. Naštěstí ho chytil. A vrátil jí ho zpátky.
„Druhej šmírák… co jsem komu udělala…“ povzdechla si dívka a najednou zmizela. Naruto vzápětí ucítil na krku kunai.
„Tak vylez, mladej. Nemusel ses schovávat,“ sykla na něj dívka.
„Naruto…“ překvapeně a zároveň šokovaně se na svého studenta podíval Jiraya.
„Hledám tě, sensei. Musím ti něco říct,“ odvětil Naruto. Dívka, Kitsune, se na to jen mlčky dívala.
„To počká. Teď bych si měl promluvit tady s Kitsune. Zajímá mě její minulost,“ odsekl Jiraya a podíval se pozorně na dívku. Tolik mu ji připomínala.
„Nemá vás co zajímat. Mizím. Ztratila jsem tady s vámi příliš mnoho času,“ prohlásila dívka a najednou tam nestála.
„Díky, Naruto. Teď už ji nenajdu,“ povzdechl si starý muž a vydal se pryč.
„Proč?! Kdo to byl?“ nechápal Naruto a doběhl ho. Ta dívka mu byla povědomá. Chtěl o ní zjistit co nejvíce.
„To bych měl zjistit. Řekni mi, co potřebuješ, ale rychle. Musím za Tsunade,“ vybídl ho netrpělivě Jiraya a pořád se rozhlížel kolem sebe.
„Chtěl jsem ti říct, jak na tom pokračuje to mé jutsu,“ pochlubil se Naruto.
„Promluvíme si o tom zítra. Ale teď už prostě musím jít za Tsunade. Ahoj,“ prohlásil Jiraya a rozběhl se pryč. Naruto se za ním jen šokovaně díval. Ještě nikdy ho takhle neodmítl. Pochopil, že to musí být něco vážného, ale nevšímal si toho a vydal se trénovat do lesa.
Celý následující den trénoval se Sakurou. A pěkně ho to otravovalo. Byla silnější než on. I když v ninjutsu na něj neměla.
V pondělí ráno si je do své kanceláře zavolala Tsunade. Poslala Shizune, která jim řekla, že se našel chybějící článek jejich týmu.
Oba nadšeně běželi do kagekanclu a bez zaklepání vletěli dovnitř.
„Tak, představ nám našeho nového týmového kolegu, Tsunade-obaachan!“ zahlaholil Naruto na celou budovu nadšeně.
„Není to kolega, ale kolegyně. A nauč se klepat, Naruto,“ odvětila naštvaně Hokage a kývla na křeslo před jejím stolem, kde seděla krásná rusovlasá dívka.
„Ahoj, já jsem Kitsune. Doufám, že jste silní. Abychom dostali těžké mise,“ usmála se na ně mile Kitsune a nabídla Sakuře ruku.
„Sakura Haruno,“ představila se dívka s růžovými vlasy a překvapeně na ni hleděla. Někoho jí připomínala.
„Těší mě,“ opáčila Kitsune a obrátila se na blonďáka.
„Naruto Uzumaki. Jednou budu Hokage!“ ukázal jí zdvižený palec Naruto.
„To uvidíme. Brousím si zuby na post velitele ANBU. A taky bych měla mít na tvém zvolení určitý ohlas,“ odvětila Kit. Potřásli si rukou.
„Dva Narutové v týmu… proč já?!“ dramatizovala to celé Sakura a spílala rukama k obloze. Ti dva se chovali podobně.
„Neboj se. Jsme dvě holky, to bude v pohodě,“ namítla Kit a popadla ji kolem ramen.
„Můžeš mi ukázat vesnici a všechny obchody, co tady jsou. Asi si budu muset doplnit šatník,“ zašeptala jí Kit do ucha a Sakuře se rozzářily pistáciové oči.
„Skvělý! A vezmeme sebou i Hinatu. To je má dobrá kamarádka,“ navrhla Sakura. Kit jí nabídla rámě a společně odešly z pracovny Hokage a nechaly tam Naruta s Tsunade.
„Jak je silná?“ zajímalo Naruta.
„Ve vesnici je nová, takže nevím. Jo a pomož jí kdyžtak s tréninkem a sleduj ji. Chci vědět vše o jejích technikách,“ pobídla ho Tsunade.
„Je taky chuunin?“ opáčil Naruto.
„Ne. Ani gennin. Ale v nejbližší době ji pošlu na chuuninskou zkoušku. Tedy pokud bude dobrá. Prozatím budete dostávat jednodušší mise,“ řekla Tsunade.
„Ani gennin?! To bude zajímavý… a už si brousí zuby na ANBU,“ zakroutil hlavou Naruto.
„To je jako ty s postem Hokage. Ale už jdi. Uvidíme se někdy jindy. Prozatím hodně trénujte,“ prohlásila Hokage a vrátila se zpět ke svým papírům na stole.
Mezitím vytáhla Kitsune Sakuru z budovy. Pak si prošly vesnici a stavily se v Hyuuga čtvrti pro Hinatu. Kitsune se s ní hned spřátelila, i když na ni byla celkem tichá, ale to jí nevadilo. Následně zamířily do obchodů.
„Hele, tohle jsou tak krásné šaty…“ rozplývaly se Sakura s Hinatou nad jedním „barbínovským hadrem“ jak to nazvala Kitsune. Měly úplně jiný vkus.
„Krásný?! Dlouhý, načančaný, s volánama a taftem?! Nejhezčí jsou tyhle!“ namítla Kitsune, která právě vyšla z kabinky. Její nové kamarádky zmlkly. V tmavě modrých šatech vypadala skvěle.
„Tak ti ty seknou,“ ukázala jí zdvižený palec Sakura.
„Ale kam bys v nich chtěla jít?“ nechápala Hinata. Připadaly jí dost odvážné. Přece jen měly na obou nohách výstřihy skoro až k pasu. Jinak byly dlouhé až na zem a měly dlouhé, na konci široké zvonové rukávy.
„Nevím. Třeba na nějakou misi,“ usmála se Kitsune a vrátila se do kabinky. Tam se převlékla zpět do temně zelené sukně, rudých kraťásků a zeleno-rudého trika s krátkými rukávy.
„Jen doufej, že s námi nepůjde Kakashi, I když by stačil Naruto,“ řekla přemoudřele Sakura a otočila se k regálům s oblečením, zatímco Hinata zrudla při zmínce o Narutovi a Kitsune přemýšlela, proč tak mluví.
„Jak to myslela?“ optala se šeptem Kit Hinaty.
„Víš, Kitsune-chan. Kakashi Hatake je jejich bývalý sensei. A jeho nejoblíbenější knihou je Icha Icha Paradaisu. A Nar-narutovým senseiem je ten, co Icha Icha napsal,“ odpověděla Hinata a byla rudý jako rajče.
„Icha Icha?! Nenapsal to žabí poustevník Jiraya?“ odvětila Kit. Název knihy jí připadal povědomý.
„Napsal. Znáš ho?“
„Ani ne. Ale teď mi vysvětli, jak to myslela.“
„Že při pohledu na tebe v těch šatech jim nezbude pomyšlení na boj,“ šeptla rudá Hinata a stáhla se.
„Ale to ne! Nerada chodím vyzývavě oblečená. Hodila bych si pod to kalhoty,“ usmála se chlácholivě Kit a táhla Hinatu za Sakurou, která se zaměřila na sukně.
„Hlavně nic růžovýho. Nesnáším tu barvu. Šíleně se mi tluče s vlasama,“ prohlásila Kitsune, když se holky dobrovolně nabídly, že jí najdou nějaké oblečení.
„Tak to pojď raději s námi,“ usmála se Hinata, která se za tu chvilku uklidnila a už se plně dostala do nákupní horečky. Tak až do zavírací doby obíhaly butiky v Konoze.
„Díky moc za pomoc, holky. Až někdy něco budete chtít, tak se stavte. Pomůžu vám. Jo a Sakuro, nevíš náhodou, kde budu bydlet?“ zajímalo Kit, když seděly navečer v jakési restauraci a jedly koláčky.
„Čirou náhodou vím. Dovedu tě tam. Myslím si, že je to patro nad Narutem, tak tam budeš mít aspoň někoho známého,“ odvětila Sakura.
„Skvělý. Někdy si dáme sraz u mě a pokecáme. Bude sranda,“ navrhla Kit a Sakura nadšeně souhlasila. Jen Hinata zbledla.
„Já nevím, jestli by mě táta pustil,“ zrudla Hin.
„Určitě ano. Kdybys mu řekla, že budeme vymýšlet nové jutsu, tak by tě pustil, ne?“ opáčila Sakura.
„Asi ano…“ šeptla Hin.
„To budeme řešit, až to přijde. Teď si přece nebudeme kazit náladu,“ usmála se na ně energicky Kitsune.
„Jsem hotová. Pojď, ukážu ti kde bydlíš a cestou doprovodíme Hinatu,“ namítla Sakura a společně s Hinatou odtáhly brblající Kitsune z restaurace a vydaly se do Hyuuga čtvrti. Tam zanechaly Hinatu a pokračovaly dál. Mířily ke středu vesnice.
„Kde bydlíš ty?“ optala se Kit Sakury, když procházely kolem budovy, kde bydlela Tsunade a Sakura jí to ochotně ukazovala.
„Na druhém konci města než ty s Narutem. Někdy tě k sobě zavedu. Zítra si dáme trénink v osm ráno. Sejdeme se u brány do vesnice. Trefíš tam?“ odpověděla Sakura.
„Snad ano. Jinak si na mě počkáte. Dobrou noc,“ rozloučila se Kit se Sakurou. Už byly u dveří s jejím jménem. Kitsune. A hned naproti byl Naruto.
„Ahoj. Kdyby sis nevěděla rady, klepni na Naruta. Ten má většinou zpoždění, takže je šance, že bude doma,“ usmála se Sakura a odešla. Kit za ní mávla a vešla k sobě do bytu. Byl malý a jednoduše zřízený. Jakmile vešla do dveří, tak byl napravo menší kuchyňský kout a blízko stůl, zatímco na druhé straně byla pohovka a televize. Taky psací stůl a u něj židle. Vešla do dveří vedle kuchyně a zavítala do své ložnice. Byla celkem malá, ale jí stačila. Nacházela se v ní jedna postel (tak pro dva tři lidi), větší skříň a dva noční stolky. Taky tam byly ještě jedny dveře. Do koupelny s vanou, umyvadlem, záchodem a menší skříní.
„Není to luxus, ale je to fajn,“ usmála se Kit a naházela své právě nakoupené věci do skříně v ložnici. Pak se vysprchovala, umyla své dlouhé rudé vlasy a stáhla si je do copu. Oblékla se do dlouhé černé košile a kraťásků, v nichž nejraději spala. Jenom tohle „pyžamo“, plyšáka a pár osobních věcí si vzala do Konohy. Zbytek nechala tam. Spolu se svou minulostí.
Do postele padla jako podťatá a šťastně usnula. Ale ještě předtím si natáhla budík.
Vstala následující den ráno v sedm. Vykoupala se, oblékla a vydala se do obchodu nakoupit si jídlo. Pak se nasnídala a krátce před osmou vyšla z bytu. Napadlo ji, že by mohla zaklepat na dveře svého nejnovějšího týmového kamaráda.
A tak zaklepala. Klepala jako blázen, ale pak jí došlo, že už asi šel a chystala se odejít, ale najednou se otevřely dveře a v nich stál rozespalý Naruto v trenkách a podivné čepičce na hlavě.
„No?! Co se děje?“ zajímalo Naruta a promnul si oči. Pak si uvědomil, že je to Kitsune.
„Kitsune-chan. Co ty tu děláš?“ podivil se Naruto a ustoupil, aby mohla vejít do jeho království. Nebo spíš hnojiště.
„Chtěla jsem se tě zeptat na cestu k hlavní bráně. A ty si tady vyspáváš,“ posmívala se mu Kit. Když mu to docvaklo, tak skočil málem do stropu a rychle na sebe začal házet oblečení.
„Tak jdeme,“ kývl na Kit a rozběhli se spolu k hlavní bráně. Přiběhli jen o pár minut později. Sakura už tam neklidně přešlapovala, ale když viděla, že jdou společně, tak se uvolnila a přívětivě na ně usmála.
„Já mám hlad,“ skučel Naruto, když došli na své tréninkové místo. U těch tří kůlů, kde trénoval poprvé tým 7.
„No to si děláš srandu! Příště vstaň aspoň o pár minut dřív a pokus se všechno stihnout!“ zařvala na něj Sakura a naštvaně se na něj otočila zády. Naruto se jen sklesle díval okolo sebe. Najedno na něj něco letělo. Chytil si to těsně před obličejem, a pak si to pořádně prohlédl. Byla to müsli tyčinka. Pohlédl směrem kterým přiletěla a uviděl Kit, jak se na něj mile usmívá a ukazuje zdvižený palec. Gesto jí oplatil a tyčinku spokojeně zblajzl. To už se Sakura uklidnila a zavolala si je k sobě.
„Takže Kitsune-chan, asi by sis s někým z nás měla dát souboj, ať vidíme co v tobě je,“ usmála se na ni Sakura.
„Já vím, že prohraju, ale výzvu přijímám,“ uchechtla se rusovláska a postavila doprostřed mýtiny s rukama založeným na hrudi. Pak se na ni vrhla Sakura.
Chtěla ji udeřit do obličeje, ale ona na poslední chvíli uhnula a na místě dotyku ruky se zemí se zjevil obrovský kráter. Otočila se a znovu se na kamarádku rozběhla. Udeřila však jenom vodní klon. Udivila ji znalost toho jutsu. Čekala, že nic takového nebude znát. I když o ní popravdě nic nevěděla.
A tak bojovaly. Nebo spíš Sakura útočila a Kitsune se snažila bránit. Ale najednou se Sakura proměnila v třešňové květy a objevila se za Kit. Ta to nezaregistrovala a skončila na stromě. V bezvědomí.
„Bránila se dobře,“ uznale kývla hlavou Sakura, když k ní šla a začala ji léčit svou zelenou chakrou.
„Mohla by být lepší. Vypadá to tak, že studovala na Akademii, ale nedočkala se ani pásky. I když má obdivuhodnou rychlost,“ odvětil Naruto a pozorně si ji prohlédl. Byla o necelý rok starší a přesto vypadala o pár let mladší. Stejně byla krásná, ale jemu se nelíbila. Nebyla jeho typ a ani ho ničím nepřitahovala. Narozdíl od ostatních chlapců.
„Co-co s-se stalo?“ šeptla Kitsune, jakmile se probudila. Cítila se podivně otupělá.
„Hodila jsem tě na strom. Promiň,“ omluvila se jí Sakura a pomohla jí na nohy.
„V pořádku. Tak k jakému závěru jste došli?“ odvětila Kit a nahodila veselý úsměv.
„Budeš potřebovat hodně velký trénink. Budeme ti muset někoho sehnat,“ odvětil Naruto a zachmuřil čelo. Nikdo ho nenapadal.
„Já bych zkusila Tsunade nebo Shizune. Máš slušné ovládání chakry, i když jsi začátečník. Mohly by tě vycvičit ke stejné síle jakou mám já a ještě by z tebe udělaly medika,“ navrhla Sakura. Znělo to, jakoby mluvila s Kit, ale opak byl pravdou. Rozmlouvala s Narutem.
„Bábi Tsunade má teď moc práce. Tebe přece cvičila roky a na Kitsune by měla jen několik týdnů, než bude náš tým opravdu potřebovat. Pojďme se s ní domluvit. Určitě bude vědět o nějakém jouninovi nebo chuuninovi, který by ji mohl vycvičit,“ namítl Naruto.
„Tak jdeme,“ souhlasila Sakura a všichni tři se vydali do kanceláře hlavy vesnice. Sakura šla první, a proto slušně zaklepala a po Tsunadině souhlasu vešla dovnitř a za ní ostatní.
„Co si přejete? To je Kitsune tak špatná?“ změřila si dívku Tsunade přísným pohledem.
„Zatím o tom nic nevím. Neřekli mi ani slovo,“ odsekla naštvaně Kit. Neměla ráda, když si jí nikdo nevšímal. Jako to právě dělali ti dva.
„Tak to promiň, ale dělá nám starosti tvůj výcvik,“ odsekl Naruto. To už stáli proti sobě a tvářili se dost naštvaně.
„Aspoň si o tom se mnou můžete promluvit. Kdybys to udělal, tak bys zjistil, že jsem chodila tři roky do Akademie a nejsem tak blbá, jak ti připadám. A znám pár jutsu,“ zakřičela na něj Kitsune.
„Co?!“ vydechl nechápavě Naruto. Nepamatoval si na ni. Někdo tak hlučný by mu utkvěl v paměti.
„Chodila jsi do Akademie?! Zajímavé… myslím si, že ti přidělím tvého vlastního senseie a ten tě pár dalších jutsu naučí. Na misích pak budeš nechávat boj hlavně na Sakuře a Narutovi. Oba jsou dost silní na to, aby to zvládli,“ řekla Tsunade.
„Já odmítám být pátý kolo u vozu! Nenechám za sebe bojovat ty dva. Budu trénovat, aby se o mě nemuseli starat. Ale jestli jsem v jejich týmu jen tak do počtu, tak s nima klidně nemusím nikam chodit!“ odsekla Kitsune.
„Jistěže jsi do počtu. Ale musíš se učit, abys je v případě nutnosti zachránila. Shizune, přiveď mi Ebisu. Bude trénovat Kitsune. Ale raději mu neříkej, kdo to je. Pozná ji a bojím se, že nebude souhlasit,“ nařídila své poručnici Tsunade a ta kývla a odešla.
„Pozná mě?! Takže další, kdo si bude myslet, že jsem matka?“ načepýřila se Kit. Už ji nebavilo, jak ji každý srovnával s její mámou. Vzpomínky bolely.
„Každý starší člověk ve vesnici zná tvou matku. Musíš si zvyknout na to, že tě za ni budou považovat,“ prohlásila Tsunade. Na čele jí postupně začala tepat žíla.
„Ale proč ji znali?! Proč? Já vím jen to, že nějakou dobu žila tady ve vesnici. O tátovi ani slovo! A vy místo toho, abyste mi to řekli, tak mě jen přirovnáváte k matce. A ještě něco – tady ve vesnici prý mám mladšího bratra. Vy byste ho logicky měli znát, ale nikdo se mi o něm ani slovem nezmínil! Mám toho už dost!“ řvala na ni Kitsune. Tsunade zbledla. Ještě nikdo si k ní tohle nedovolil.
„Já mám zase dost tebe! Místo toho, abys mi byla vděčná, že jsem tě nechala ve vesnici, tak tady na mě jenom řveš. Běž se zeptat své úžasné matky, kdo byl tvůj otec a nás se na tu smutnou minulost neptej. Kdyby tady zůstala, možná by spousta věcí byla jinak. Tak na mě všechno nehaž!“ odsekla Hokage.
„Zeptat se jí?! ZEPTAT?! Jak se opovažuješ! Kdyby jí to nepřikázal Jiraya, tak by v životě neodešla z Konohy. Neházej na ni všechnu vinu světa. Nemohla za to…“ poslední větu Kitsune šeptla a v záchvatu pláče se svezla na zem. Tsunade a ostatní na ni nechápavě zírali.
„Kit!“ zakřičel Ebisu, když ji uviděl a klekl si k ní. Popadl ji do náruče a nechal, ať se vyplače.
„E-ebisu-san… ty jsi tu…“ vzlykla Kitsune a objala ho. Moc jí chyběl.
„Vy se znáte?“ nechápavě si ty dva měřila Tsunade. Myslela si, že Ebisu, jako blízký přítel Kushiny, dívku bude považovat za svou starou kamarádku, ale tohle nečekala.
„Ano. Chránil jsem Kushinu, když odešla z vesnice, ale chytla mě, a pak jsem jí pomáhal s výchovou tady Kit,“ odpověděl Ebisu a pohladil dívku po vlasech.
„Z vesnice jsi byl pryč ale jen čtyři roky,“ namítla Tsunade. Byla dost šokovaná.
„Do Kitiných pěti… do doby než…“ chtěl něco říci Ebisu, ale Kitsune ho zastavila: „Nic neříkej. Nemají právo to vědět.“
„Proč?“ nechápal jounin.
„Svalují na ni vinu… ze všeho…“ odpověděla Kitsune a znovu se rozplakala.
„Tehdy jsi slíbila, že už nebudeš brečet,“ konejšil ji Ebisu. Kitsune se zhluboka nadechla a zastavila příval slz.
„Máš pravdu. Nemá to cenu. Vrátím se tam,“ prohlásila rozhodně a zvedla se.
„To nedovolím. Zůstaň zde. Bude to dobré,“ chytl ji za ruku a otočil obličejem k sobě.
„Ale řekneš mi, kdo byl můj otec? A kde je můj bratr?“ podívala se mu do očí skrytých za černými brýlemi Kit. Měřila si ho svýma světlounce modrýma, skoro bílýma očima a on ten pohled cítil hluboko v srdci.
„Nesmím,“ odvrátil pohled a podíval se na Tsunade.
„Dobře…“ stáhla se Kitsune a rozešla ke dveřím.
„Nikam nechoď!“ zarazila ji Tsunade, když už měla ruku na klice. Kitsune se pomalu otočila a uviděla uklidněnou Hokage, jak obchází stůl a jde k ní.
„Když budeš pravidelně trénovat a plnit mise se svým týmem, tak ti slibuji, že ti vše povím. Ale zatím ne. Ani jeden z vás na to není připravený,“ položila jí Tsunade ruce na ramena a podívala se jí do očí.
„Ale řeknete mi to,“ podívala se na ni nadějně Kitsune.
„Ano. Hokage svůj slib nebere zpět. Ale jednou mi povíš i to, co nechceš, abych věděla,“ objala ji Tsunade. Chtěla, aby jí dívka důvěřovala. Pochopila, že je velmi citlivá. Pak ji pustila a vrátila se zpět ke svému stolu. Nečekala na odpověď.
„Ebisu, budeš trénovat Kitsune. Musíš ji naučit nějaká účinná jutsu. Sakuro a Naruto, vy dva zatím budete dostávat jen lehčí mise. Bez Kitsune. Až se něco přiučí, tak se k vám přidá. Ale až po zkouškách chuuninů,“ prohlásila Tsunade. Kývli a odešli. Všichni.
„Co to mělo znamenat?“ vyjel Naruto na Kitsune a Ebisu, když vyšli před budovu Hokage, „Ještě nikdy jsem neviděl bábi tak naštvanou!“
„Někdy ti to povíme. Teď půjdeme trénovat,“ odvětil Ebisu a už běžel pryč. Kit se s nimi rozloučila a následovala ho. Brzy ho doběhla.
„Naučil tě něco?“ zeptal se jí Ebisu, když se posadili na jedné louce proti sobě.
„Ano. Pojď, ukážu ti to,“ usmála se na něj Kitsune a dali se do boje. Skoro ho porazila.
„Tak už jsem si dlouho nezabojoval… předpokládám ale, že ostatní o tobě nic nevědí,“ prohlásil Ebisu, když vyčerpaně padli na zem. Oba skoro bez chakry.
„Předpokládáš správně. Musím si před nimi hrát na začátečnici. Ale nemám s tím žádný problém. S tebou to půjde rychleji a možná mě i něco nového naučíš,“ souhlasila s ním Kitsune.
„Neboj se, naučím. Ale budeš si muset dávat pozor, až budeme trénovat ve vesnici. Budeme někdy chodit i sem, abych tě naučil nějaké to účinnější jutsu.“
„To bude super.“
„Ovládáš přivolávací jutsu?“
„Naučil mě to.“
„Řekneš jim o tom všem někdy?“
„Uvidíme.“
„Předveď mi to jutsu,“ vyzval ji Ebisu.
Kitsune provedla pečeť a vykřikla: „Kuchiyose no jutsu!“
Kolem ní se objevil dým a v něm… obrovská krajta.