Nejsilnější Hokage 5 - Poslední subjekt

Takže... bych se měl omluvit, že jsem trošku kecal, ale hold Vody míní dopsat nejdřív Sanniny, ale dopíše dřív Hokageho no to je, ale kecal, že? Ano, je to poslední díl... tak dost keců a koukněte jak to nakonec dopadlo...

Problikávající žárovka. Táhnutá chodba v které každou chvíli vypadlo světlo. Zvuk ucházející páry z trubek. Stopy krve na zemi a po stěnách. Je to jenom kapání vody, či krve, nebo se k blonďákovi a ženě opravdu někdo pomalu blíží? Šeptající hlasy z tmavých zákoutí. Nejistost při každém kroku, mýjení každé uličky a dveří v základně bylo děsivé. To očekávní, že vás něco sleduje ze tmy a jenom čeká na vhodný okamžik, kdy opustit stíny základny, aby své oběti zaryl drápy do krku a vytrhl kus masa.
„To je chodba do podzemních laboratoří. Tam jsme testovali to monstrum. Jestli chcete jít dolů tak prosím, ale já tam nepůjdu.“ Hodila Que-Min po Minatovi vystrašený pohled.
„Bojíš se, i když jsi se mnou?“ Hodil blonďák po dívce zářivým úsměvem.
„Proti tomu dam dole jsi nicka,“ trhla hlavou směrem ke dveřím.
„Jak milé,“
„Jestli chceš umřít, tak si jdi, ale já tě varovala.“
„Škoda, myslel jsem, že bych tě potom někam pozval, ale, když se tak bojíš…“ Namikaze si začal pohrávat s vlasy.
„Myslíš si jak mě to tvoje popichování dodá odvahy? Ne, díky.“
„Dobrá, otevři mi alespoň ty dveře.“ Ukázal blonďák na dveře, jenž se otevírali číselným kódem.
„Ale potom hned vypadnu,“ přistoupila ke dveřím a začala pomalu ťukat na klávesnici.
„Může bejt, ale nezapomeň. Vyšší patra můžou být plná slabších potvor. Já jsem tvoje jediná šance na přežití.“
„Umím se o sebe postarat!“ Poslední číslo kódu ohlásil pískavý zvuk. Doktorka si dupla nohou, aby potvrdila svojí větu. Dveře se otevřeli a ukázali pouhou tmu, kterou skrývali.
„Tak fa-„
„A nech už si ty svý ke…“ než mohla Que-Min dokončit větu vyprskla na Minata krev. Z hrudi jí vyčnívala znetvořená ruka, jenž svýrala několik vytržených orgánů mladé doktorky. Druhým trhem vtáhlo stvoření svojí běť do tmy.
Namikaze, celý od krve, něvěřícně zíral jak rychle se všechno seběhlo. Avšak neudělal by to co většina lidí. Neotočil se na místě a nevyrazil k východu. On vytasil katanu a skočil do tmy, jenž ho celého pohltila.

Orochimaru stál v kruhové místnosti, která dřív sloužila nejspíš jako jídelna. Kolem něho stálo nehybně několik těl. Některým chyběli části těla. Byli to bývalý členové základny.
„Zajímavé, velmi zajímavé.“ Dlouhý jazyk vysel z jeho úst a kmital ze strany na stranu.
„Jsssi v passsti ubohý ssshinobi.“ Nejsilnější subjekt. Šlachovytá postava sedící na stole s pohyby pavouka.
„Mohu ovládat všechny mrtvé v této základně. Teď ti ukážu co dělá predátor sssse ssssvojí kořisssstí.“ Obluda vyskočila na strop. Bylo zajímavé, že se dokázala držet a nespadnout. Trhané pohyby a hlava otáčející se kolem své osy doplňovali scénu plné absurdnosti. Mrtvoly se daly do pohybu, avšak Sannin také.
„Kanashibari no Jutsu.“ Pohyb mrtvých rázem ustal. Částečná paralíza stačila na ochromení už tak slabých myslí.
Pavoukovitý muž syčel zlostí. Netrvalo to dlouho a skočil po své oběti.
„Teď pozdrav od tvých kamarádů,“ Orochimaru ustoupil pouze o krok, aby ho útok nijak neporanil. „Tohle jutsu na mě použil jeden tvor právě venku v lese. Absorboval jsem jeho sílu a ty jsi teď úplně bezmocný jako já tenkrát. Nyní zemři…“ obrovský had, jenž se sunul z Orochimarovi ruky pomalu požíral zmýtající se oběť na zemi.

Větší chodba s několika ubikacemi po stranách. Na konci problikával generátor, v obdelníkové místnosti, který napájel celou základnu. Táhnoucí čáry krve vedly právě sem. Blonďák našlapoval tak tiše jak jen mohl. Bál se, že ho prozradí tlukot srdce, jenž zněl jako bubny. V přítmý generátoru uviděl ostatky ženy a svého nepřítele, který právě požíral některé orgány své oběti.
„Zajímavé, jídlo k nám přišlo až domů,“ promluvila nestvůra. Zčervenalá pokožka, zorničky roztáhnuté přes celé bělmo. Protáhlá čelist a vyceněné zuby od krve. „Doufám, že budeš výživnější jak ona. Každým orgánem co pozřu se stávám silnějším a z tebe… z tebe cítím velkou sílu.“ Netvor se pohyboval velice přikrčeně. Byl připraven kdykoliv vyskočit.
„Tak ukaž co umíš…“ jakmile Namikaze dořekl větu poslední subjekt zaútočil. Takovou rychlost ještě nikdy neviděl. Cítil jak mu drápy pronikají skrz vestu a zarývají se mu do masa. Padl do pravého rohu místnosti. Obluda vítězoslavně zavyla a kousla oběť do krku.
„Puf!“ Namikaze zmizel.
„Klon, ty debile.“ Minato vyskočil ze vzdálenějšího rohu místnosti a hodil po monstru několik kunaí se zápalnými lístky. Obluda zasyčela a vrhla se na jedinou možnu stranu a to k východu.
„Na házení nožíků mě nedostaneš ty hlupáčku.“ Netvor vycenil zuby v úšklebku.
Blonďák se pouze usmál a ukázal prstem na pár hořících výbušných lístků nad kterými obluda právě stála. Výbuch zasypal chodbu vedoucí ke generátoru a obludu odhodil zpět do místnosti.
„Klon tě měl jenom vylákat a odvést pozornost. Já jsem zatím nalíčil lístky ke vchodu a kunaie s atrapy výbušných lístků ti nedali jinou možnost kam uskočit. Jsi v pasti.“ Minatův úsměv rázem opadl a přešel do smrtelného pohledu.
„Jsi v pasti se mnou a já tě teď zabiju.“ Netvor vstal. Byl už dost zraněný z výbuchu, ale stále mohl chodit.
„Ty nevíš, že umím ovládat teleportaci, že?“ Minato rychle přilepil několik výbušných lístků ke generátoru. „Páčko,“ zamával obludě a složil prsty do pečetě. Obluda vyskočila, bohužel prolítla již pouze vzduchem. Blonďák byl pryč a lístky právě explodovaly.

Celou základnou procházel rachot výbuchů ze spodních pater. Orochimaru již čekal na svého partnera v lese před základnou. Poslední výbuch otřásl půdou pod nohama. Vchod do jeskyně zavalil prach z kterého vycházela postava.
„Měl bych tu teleportaci rozšířit na víc jak dvě stě metrů.“ Kašlal Minato prach, když vycházel z rozbořené základny.
„Zničil jsi vše?“ Sannin pozoroval nehnutě dveře od základny.
„I poslední čtvrtý typ, který nebyl uveden v záznamech.“ Oprašoval si blonďák vestu.
„Čtvrtý?“ Orochimaru zlostně sykl. „Dobrá, jdeme podat hlášení.“ Promluvil po chvíli vlastních úvah.

„Všechno jste zničili?“ Mračil se Třetí z okna své pracovny.
„Vše, mám pro vás i některé záznamy. Nechtěl jsem je dávat Orochimarovi. Jsou to postupy k vytvoření těch prototypů co vyvíjeli. Pokud se nemílým je toto jediný dokument, který uchovává všechny postupy. Celou práci tamních vědců.“ Namikaze položil na stůl zakrvácený notýsek.
„Dobrá, děkuji ti Minato. Odvedl jsi dobrou práci.“ Pokýval stařík hlavou.
„Rádo se stalo.“ Usmál se blonďák a měl se k odchodu.
„Mám tu další misi. Tentokrát ve Vesnici skyrté v slunci. Máš zájem?“
„Ta leží na jednom z ostrovů za Mlžnou… myslel jsem, že s ní máme čistě obchodní vztahy jako jiné vesnice. Je to neutrální země, tak proč byste mě tam posílal?“
„Máme zprávy, že Deštná operovala v blízkosti ostrovů a už týden se Slunečnou nemáme žádné spojení. Vydej se tam, zjisti co se stalo a podej hlášení.“
„Považujte to za splněnou misi,“ Minato zmizel s úsměvem za dveřmi….

The End