Dobrou noc

----------
Stříbrný měsíc stál vysoko na obloze poseté miliony drobných pomrkávajících teček. Bylo ticho, slabý vánek neslyšně pohyboval záclonou v otevřeném okně. Seděl na posteli a nepřítomně hleděl na smyčky tmavého koberce. Zauzlené, svázané... stejně jako já.
Zhluboka vzdychl, vstal a přešel k oknu. Rozhlédl se vesnicí skrytou pod příkrovem noci. Jeho oči automaticky vyhledaly ten dům. Dům ve kterém teď sladce spí, vlasy rozhozené na polštáři. Její bílá pokožka září do tmy, drobné ruce má složené pod hlavou. Často se otáčí a odhaluje kulatá ramena... Vždycky se bál, aby neprochladla, pečlivě ji zakrýval. Když se rukou letmo dotkl nevinné tváře, zašeptala jeho jméno a schoulila se mu v náručí. Ty chvíle společného usínání jsou však dávno pryč...
Opřel se o studený okenní rám, zadíval se na měsíc. Pokoušel se uklidnit splašené myšlenky, které mu nedovolily upadnout do slastného nevědomí. Marně. Čeká ho další probdělá noc. Děsivě dlouhá noc...
Od začátku jsem věděl, že náš vztah je chyba. Jsme oba úplně jiní. Ty jsi dědička slavného jména, nauvěřitelně silná a nadaná, bytost z jiného světa. Já... obyčejný sirotek, průměrný ninja, jen prach pod Tvýma nohama... A přesto Tvoje nádherné oči pohlédly mým směrem, i přes ty rozdíly jsme k sobě našli cestu. Byl jsem nejšťastnější muž na světě, protože mi do klína spadl poklad. Směl jsem Tě milovat. Pořád Tě miluju, to se nikdy nezmění. Bohužel některé věci se změnit musí...
Snaž se mě pochopit, prosím. Udělal jsem to kvůli Tobě, zničil jsem naši lásku, abys mohla klidně žít. Je mi líto, nechtěl jsem zranit svoji malou holčičku, ale nemohl bych spokojeně žít s vědomím, že jsi kvůli mě všechno opustila. Já Ti přece nemám co dát, není nic, co bych Ti mohl nabídnout, čeho se vzdát ve Tvůj prospěch. Kdybys zůstala se mnou, přišla bys o všechno... o své jméno, rodinu a postavení. Ty, jejich pýcha a radost, by ses změnila ve zklamání. Musel jsem Tě chránit, musel jsem Tě zastavit, abys neudělala osudovou chybu. Dříve či později bys tu hanbu nedokázala snést, zničilo by Tě to. Zahořkla bys, ztratila svoji sílu a krásu. Všechno, co na Tobě miluju by zemřelo. To ne, jsi ještě mladá, ještě nepřišel Tvůj čas. Já bych Tě stáhl ke dnu, jsem jen závaží, které je třeba odstřihnout. A tak jsem ho odtřihl... Ty věci, co jsem Ti řekl jistě bolely, bolely i mě, když jsem je říkal a viděl jak pláčeš. Plakala jsi a křičela, zlobila ses na celý svět, ale za chvíli to přejde, uvidíš. Bude to jen chvilka, jen jako odřené koleno, které se brzo zahojí. Se mnou by Tě čekala pomalá smrt, takhle je to lepší. Neprosím Tě o odpuštění, toužím jen po jediném... Abys byla volná... Dobrou noc, Hinato...
----------

----------
Stříbrný měsíc stál vysoko na obloze poseté miliony drobných pomrkávajících teček. Bylo ticho, slabý vánek neslyšně pohyboval záclonou v otevřeném okně. Seděla na posteli a nepřítomně pozorovala spáry mezi parketami. Sešlé a zanesené prachem... stejně jako já.
Zhluboka vzdychla, vstala a přešla k oknu. Rozhlédla se vesnicí skrytou pod příkrovem noci. Její oči automaticky vyhledaly ten dům. Dům ve kterém teď sladce spí, vlasy rozhozené na polštáři. Postel je pro něj příliš malá, pořád se převaluje z jedné strany na druhou. Při tom všem převracení se vždycky odkryje... Mívala strach, aby neprochladl, přitulila se k němu a zahřívala ho. Když se rukou letmo dotkla jeho tváře, usmál se a dovolil jí schoulit se mu v náručí. Ty chvíle společného usínání jsou však dávno pryč...
Opřela se o studený okenní rám, zadívala se na měsíc. Pokoušela se uklidnit splašené myšlenky, které jí nedovolily upadnout do slastného nevědomí. Marně. Čeká ji další probdělá noc. Děsivě dlouhá noc...
Od začátku jsem věděla, že náš vztah nebude jednoduchý. Jsme oba úplně jiní. Ty jsi tak bezstarostný, veselý a ničeho se nebojíš. Zato já... věčně vyděšená malá holka, co bere život příliš vážně, zbytečně komplikovaná... A přesto Tvoje nádherné oči pohlédly mým směrem, i přes ty rozdíly jsme k sobě našli cestu. Byla jsem nejšťastnější dívka na světě, protože mi do klína spadl poklad. Směla jsem Tě milovat. Pořád Tě miluju, ale to se musí změnit...
Snažila jsem se Tě pochopit, ale nejde to. Proč jsi to udělal? Zničil jsi naši lásku... A já bych kvůli Tobě všechno opustila. Znamenal jsi pro mě totiž víc než jméno, rodina nebo postavení. Byl jsi celý můj svět, přinášel jsi světlo do šedivých dní, které byly jeden jako druhý tak zoufale osamělé. Nikdo mě totiž neviděl stejně jako Ty. Byla jsem jen dědička klanu, jen další z dlouhé řady slavných bojovníků. Myslela jsem, že Ti na mě záleží, že vidíš to, co je uvnitř, že mě máš rád pro to, jaká jsem, ne kdo jsem. Tolik jsem se zmýlila. Jak jsi mi to mohl udělat? Že jsi se mnou byl jen kvůli tomu, abys získal moc? Aby se z ubohého sirotka stal bohatý a uznávaný muž? Jak jsi mi mohl říct tolik ošklivých věcí, ani nevíš, jak to bolelo! Říkal jsi je a já plakala. Plakala jsem a křičela, zlobila se na celý svět, ale hlavně na Tebe... Tohle nikdy nepřejde, není to jako odřené koleno, které se brzo zahojí. Ne, je to pomalá smrt, bolestivé umírání. Nikdy Ti neodpustím, toužím jen po jediném... Chci být volná... Dobrou noc, Iruko...

----------

----------