Podruhé ztratit - Přípravy 10

Lidičky Gomen!!! Já měla o víkendu celkem dost práce, takže jsem jaksi nestíhala, ale proto těď trčím v knihovně, abych se pokusila svou chybu napravit!

Tak jak pramen vody teče a roste v řeku, která poté naplní přehradu, měl nastat střet ohně proti ohni a voda, která v přehradě přeteče, spláchnout všechny staré zbytky jeho řádění a vyčistit prostor pro nový les...

Svět se nasjednou zastavil. Naruto byl jako v tranzu. Nemohl uvěřit tomu co Sasuke řekl. Věděl, že něco takového se může stát, ale pořád doufal, že tomu bude jinak a nyní tu před ním jeho přítel stál a oznamoval mu, že má být jeho rodná vesnice zničena.
"To není možné!!" Vykřikl a vrhl se na Sasukeho až se převrátila miska z rámenem a rozbila se na zemi. "Řekni, že to není pravda!!" Naruto držel Sasukeho za plášť a ve tváři měl výraz úzkosti. Ten výraz bolesti a beznaděje. Vrhal ten prosebný pohled na Sasukeho až se Sasukemu chtělo říci, že nic takové není, že právě žertoval, ale nemohl. Proto tedy uchopil Narutovi ruce a ten je nakonec sám odtáhl.
"Gomen..." Řekl Naruto zničeně a posadil se na stoličku. Sasuke se usadil vedle něho a pozoroval, jak mu oči vlhnou. Rozhodl se vyklopit to raději naráz, ať už to má za sebou. Dlouho si připravoval, jak to Narutovi podá, ale nikdy to nedošlo zdárného konce.
"Oni se chytají zaútočit, celou dobu se skrývali v Mizu no Kuni, jak jsem ti psal. Madara je tam Mizukage a tudíž byl ve své zemi vítaný. Moc šancí k jejich sledování jsem neměl, i když jsem se snažil, ale přece jen se mi podařilo něco zjistit."
"Kdy mají zaútočit?" Zeptal se Naruto nešťestně a na Sasukeho se nedíval. Právě si uvědomil , jak se k němu zachoval. On je příjde ještě varovat, nasazuje krk pro nějaké získání informací a on po něm takhle vyjede. Nebylo to úmyslně, ale ten šok! Myslí se mu honily obrázky zdevastované země a Kyuubi se uvnitř něj tiše smál. "Přestaň!" Narutův ostrý výkřik protrhl vzduch a Sasuke se udivil. Právě se mu hodlal zdělit informace, kdy dojde k útoku.

Madara vylezl na balkón svého sídla pro Mizukage. Za jeho zády stáli jeho verní kumpáni. Byli tam všichni, až do jednoho. Uvnitř je hřál pocit uspokojení, že již brzy dosáhnou toho, co se jím ještě před půl rokem zdáo téměř nemožné. Toužili po krvavé pomstě. A všichni dobře věděli, že jejich čas přichází...

"Naruto?" Řekl opatrně Sasuke a díval se na Naruta, který s pěstí zaťatou bouchl do stolu.
"Ne promiň, to nebylo na tebe.." řekl Naruto po chvíli a podíval se na Sasukeho. "Ale tady by jsi mi o tom neměl nic říkat. Je to nebezpečné. Půjdeme ke mně a cestou se stavíme pro pár lidí." Rozhodl a Sasuke přikývl. Naruto nechal na baru peníze a společně se Sasukem vyšli na rušnou ulici.

Hlouček lidí mířil k budově Hokage. Šli rychlím tempem a Naruto se Sasukem vedli skupinu.
"Hm, Naruto?" Zeptal se opatrně Sasuke.
"Ano?"
"Nevíš, kde by mohla být-"
"-Sakura?" Dopověděl Naruto za něj a usmál se. První šok už přešel a ve společnosti svých přátel věřil, že obstojí to, co se na něj žene. Sasuke přikývl. "Za chvíli dorazí za námi, už jsem jí dla vědět." A ukázal na oblohu, kde kroužil sokol. Sasuke se podíval na oblohu a poté se začal utápět ve vlastních vzpomínkách a myšlenkách. Téměř bezducha následoval Naruta a probral se, až když za nimi zaklapli dveře od Narutovi kanceláře.
"Není nás nějak málo?" Optal se Neji, když očima proletěl známé tváře.
"Ostatní za chvíli dorazí. Počkáme na ně ať to pak Sasuke nemusí opakovat několikrát?" Tázal se Shikamaru a usedl do jednoho z křesel. Naruto přikývl a přitom vytahoval ze stolu nějaké staré svitky, které si prohlížel, bral z ruky do ruky a hlasitě nad nimi lamentoval. Poté se přátelům opět ukázal a na stůl položil čtyři svitky zelené barvy. Musely být už pěkně staré, protože na obalu byly některá místa vydřená. V tom se otevřeli dveře a dovnitř vešla Sakura. Nikdo se nad tím moc nepozastavoval a pozdravili ji. Saukra už chtěla vyzvídat o co jde když ho spatřila. Jeho černé oči ji propalovaly pohledem. Byl několik měsíců pryč, ale stačilo se na něm hodně změnit. Těch změn si však dokázal povšimnout jen člověk, který ho dobře znal.
"Sasuke?" Přesvědčila se Sakura a doufala, že to není sen, který se rozplyne. Tolikrát mu chtěla napsat, aspoň slůvkem se zmínit, ale nemohla. Moc dobře věděla, že by to mohlo ohrozit jeho život. To co ona prožívala se právě dělo i Sasukemu. Sice trochu jinak, ale vesměs podobně. Přerušil je až Naruto, který si hlasitě odkašlal a oni opět dávali pozor. Teď je přednější vesnice, poté na sebe budou mít času dost. Během toho tu přišli nebo se objevili s oblakem kouře různí lidé jako napříkald Tsunade, Kakashi, Kurenai a další. Prostě jen ten kruh nejvěrnějších.
"Hianta nepříjde?" Zeptal se Kiba Naruta. Ten zavrtěl hlavou. "Jaktože ne?! Ona je vedoucí nejsilnějšího klanu ve vesnici, je jednou z osob , které by tu rozhodně měly být!" Podivoval se Kiba a Neji přikyvoval.
"Uhn, no dost jsem o tom přemýšlel, ale jak víte, Hinata je těhotná. Rozhodně se o situaci dozví, ale nepřeji si, aby v jejím stavu do ní nějak zasahovala."
"Ale.." Chystal se Kiba dál oponovat, ale byl umlčen jediným Narutovým pohledem. "Dobře, chápu." Rezignoval nakonec.
"Tak co jsi nám to Sasuke chtěl říct?" Zeptal se ho Kakashi mile na přivítanou. "Dovzl jsi nám nějaký suvenýr ze svojí cesty?" A líně otočil stránku své nepostradatelné knihy.
"Takový suvenýr, který vám možná zahrání život." Ušklíbl se na něj Sasuke.
"To ovšem podstatně mění situaci." Řekl Kakashi a zaklapl knížku. "Tak povídej."
"Moc jsem toho nepochytil, ale co vím jistě je, že čas útoku má být tento měsíc. Podrobnější datum opravdu nevím.Také vím, kde budou útočit, tedy jestli to nestačili změnit."
"Tak ukaž..." Řekl Naruto a roztáhnul svitky, na kterých byly plány vesnice. Začala dlouhá a vyčerpávající debata...

"Orochimaru připraveno?!" Křikl Zetsu v laboratoři na Orochimara, který právě ukončil nějaké pečetě.
"Jo, tenhle už je připraven." A odstoupil od operačního stolu, na kterém ležela čísi mrtvola. "Ještě nám zbáva poslední."
"Jo, to jo." Přitkal Zetsu a podíval se tváře mrtvoly. "Nesnáším Hoakge.."
"Jo, ale teď nám budou sloužit." Ušklíbl se Orochimaru a dal se do tichého smíchu."