Naruto RAP aneb Když Konoha básní - 6. kapitola - Den pátý

Den pátý... Rozzlobit Sannina se nevyplácí

Orochimaru měl velký problém. Kabuto ze strachu z ANBU stále veršoval, což milého hadího Sannina dohánělo k šílenství. Například dneska ráno, kdy mu přinesl snídani a pravil, jako by se nechumelilo: „Dobrou nebo špatnou chuť,
zblajzňete to buď, jak buď!“
a zase odpochodoval.
Proto se Orochimaru rozhodl, že si svého poskoka pěkně poddá. I zavolal si ho k sobě a spustil:
„Koukej už přestat veršovat! Začíná mě to totiž štvát!“
Chvíli nemohl pochopit, proč jeho nohsleda popadl záchvat smíchu, než si v duchu přehrál to, co právě řekl. No nazdar, už veršuju a to zcela nevědomky!
„Vidíš? To mám z tvého veršování, takže s tím přestaneš, nebo jednu dostaneš! A… klidně i víc, troufnu si říct!“
Kabuto se válel smíchy a mezi jednotlivými nádechy, chechty a výdechy ze sebe vypravoval verše.
„Orochimaru-sama, já veršovat nebudu,
ale nejsem to já, kdo dělá Vám ostudu!
Opravdu se musím smát,
asi mám ty verše rád.“
To neměl říkat, jelikož jeho mistr se dopálil, popadl ho za culíček a vysokou rychlostí vyrazil ze svého pracně zbudovaného úkrytu.
„Proč to děláte?
To mě trestáte?“
Brýlatý se otázal samozřejmě veršem, načež schytal jednu pořádnou facku, jak ho Orochimaru praštil vyvolaným hadem.
„Tak a mám toho dost!
Udělám ti radost.
Míříme teď do Konohy,
ať předvedeš svoje vlohy!“
Orochimaru se hrozivě rozchechtal. I když riskoval, že sám bude potrestán, nemohl si nechat ujít příležitost dát svému poskokovi zavyučenou.

Po celé Konoze se již šířila hysterie. Mnoho mužů hromadně prchalo z vesnice v naději, že se vyhnou příkazu. Avšak málokomu se podařilo uniknout jednotkám Černých ochránců, kteří je neúnavně sledovali. A to byl teprve pátý den celého toho rýmovacího šílenství! Nikdo netušil, jak vydrží tenhle děsivý režim ještě dalších osm…

Menší parta ninjů se sešla na bojovou poradu kdesi za vesnicí v opuštěném domě, kde, jak doufali, nebudou rušeni.
„Uspořádáme demonstraci!“ vznesl Kiba svůj inteligentní návrh a honem přemýšlel o nějakém rýmu, jelikož zahlédl na stromě za domem ANBU masku. Nemohl na nic přijít a už to vypadalo, že bude muset čelit hrozné, potupné situaci, když ho zachránil obvykle velmi tichý Shino.
„To dá ale velkou práci.“ Řekl a znovu se pohroužil do svého tichého stavu.
Inuzuka si otřel pot z čela a kývl na „broukaře“ na znamení díku.
„To ale není špatnej nápad,
ale musím trochu tápat.“
Neji konečně pronesl to, na co mysleli i ostatní. Jistě, je to skvělý nápad, ale co když se to bude brát jakože nesplnili rozkaz a tudíž budou muset splnit to, čemu se tady vlastně snaží vyhnout?
„Já bych to bral jako dobré řešení,
myslím, že zbytek ninjů proti tomu není.“
Gaara vystoupil ze stínu a kývl hlavou. Pak ještě chvíli přemýšlel, načež dodal:
„A dík, že jste nás sem pozvali,
je nutné, abychom teď spolupracovali.“
„Teda bráško, ty seš nějak výřečnej!“ uchechtl se Kankurou a Gaara, nechtíc aby jeho bratr musel plnit hrozný trest, rychle odpověděl: „Jo, je to u mě stav výjimečnej.“
Ještě chvíli debatovali, přemítali a přemýšleli. Nakonec ale Shikamaru prohlásil:
„Takže teda demonstrace?
To nebude snadná práce…“
Poté se odebrali k domovu, kde hodlali vyrábět veršované protestní tabulky a v „klubovně“ zůstali jen Uzumaki a Uchiha.
„Tak co, už se hodláš vzdát?
Vítězství mi můžeš dát!“
Blonďatý se usmál a čekal, co Uchiha odpoví.
„Demonstrace zhatí naše plány,
zdá se, že budou pěkně polámány.“ Odvětil Sasuke, načež se Naruto začal smát.
„Tak si na to zkus vymyslet nějakej rým!“ dopálil se černovlasý.
„Ehm, ehm…sázka!
Myslím, že Sakura bude ta tvá láska!
Nebo možná Ino, že by tvojí vinou?“ Naruto se ne a ne přestat smát, jak byl rád, že Sasukeho nachytal.
Až teď si milý mstitel uvědomil, že nezrýmoval minulou větu. Sakra! Že bych opravdu prohrál?
„Eh… Tak si na to zkus vymyslet nějakej rým!
Určitě to líp, než ty zvládnout umím!“
Pro tentokrát se ještě Uchihovi podařilo zachránit situaci. Vyplázl na Uzumakiho jazyk a pro jistotu od něj utekl co možná nejdál.