Vzhůru na čundr 002

Thak, další dílek xDDD trochu blbší, mno... za komenty budu vděčná :-)

Menší problém
Ve 3 hodiny, před Sasukeho domem...
„Tak konečně jsme všichni, vyrazíme?“
„Jo!“ Shodli se všichni sborově.
„Tak, vzhůru za dobrodružstvím!“ Pronesl Naruto a vykročil.
Celý den prochodili lesem a Neji se dokonce zdokonalil v botanice. Vypukla i hádka, jestli je mochomůrka jedlá, nejdlá a nebo jedovatá. Na muchomůrku se za okamžik zapomnělo a začala bitka.
„Ty blbče! Dá se to jíst!“ Zařval Naruto, zahodil muchomůrku a vrhnul se na Sasukeho.
„Ne, nech toho! Tak dobře, můžeš ji sníst…. POMÓÓÓC!“ Snažil se utéct Sasuke.
„Do toho, Naruto, nandej mu to!“ Fandil Neji.
„Ne, ne, podle mě vyhraje Sasuke…“ Pokyvoval hlavou Shikamaru.
„Chceš se vsadit?“ Zašklebil se Neji.
„Jo, o co?“
„Tak když vyhraju já, doneseš mi modrý z nebe, ok?“ *mmm, tu super bonboniéru sem dlouho neměl… prý už je aji taková zmrzlina... mňam*
„Jasně, vyšplhám po mráčku pro blbý modrý z nebe?“
„Mě je to jedno, nějak si to zařiď.“
„No, tak jo, jak chceš. A když vyhraju já, tak… Hmmm... Tak si stoupneš jenom ve spodkách na náměstí a budeš tam stát dvě hodiny!“ Usmál se spokojeně Shiki.
„Není problém, když přežiju tenhle vejlet, bude to hračka. A teď dem fandit!“ Pronesl a oba se dali do fadění.
Asi po hodině to skončilo remízou. Sasuke vyfasoval monokla a Naruo si narazil ruku. Až do večera běhali po lese, až zakotvili na jedné mýtince s obrovskou kaluží uprostřed. Naruto to nazval „studánka“…
„Tak, já bych to viděl, že se utáboříme tady.“ Prohodil Sasuke a ostatní jen souhlasili.
„Sasuke, pomůžeš mi se stanem?“
„Jo a kde máš ten stan?“
„Ty jsi ho bral, ne?“
„Neji, hrabe ti? Já? Stan? Kde bych ho asi tak sehnal? Shikamaru ho měl vzít.“
„Shikamaru?“
„Co já? Narurto!?“
„Já jsem v životě nikde, kde bych stan potřeboval, nebyl.“ Kroutil hlavou a mával rukama.
„Skvělý, dneska asi budem muset přespat pod širákem.“ Řekl „nadšeně“.
„Lidi, nemáte někdo aušus?“
„Ešus…“ Probodl Shikamara Naruto pohledem a podal mu hliníkový kastrůlek.
„Ty umíš vařit?“ Udivil se Sasuke
„Jo… Naučil jsem se to minulej týden… Nevím, co je těžkýho na polívce z pytlíku.“
„Ehm. Vidíš tady někde vodu?“
Shikamaru bezmyšlenkovitě ukázal na onu „studánku“.
„Vždyť je to bahno, ty idiote!“
„Nehádejte se, lidi, vodu máme balenou, jeli jsme si to sem užít, ne? A zatím jsme se jednou zmlátili a pohádali…! Kvůli blbé houbě a polívce.“
„Naruto má výjimečně pravdu… Neměli bysme se hádat.“ Vzal si slovo Sasuke.
„Promiň, Shikamaru...“
„V poho…“
Jak se usmířili, šéfkuchař Shiki se dal do polívky a ostatní si ustlali na trávě.
„Myslíš, že tady nejsou mravenci ani jiná havěť?“
„Neji, jsme v přírodě, co bys asi tak čekal, že tady bude?“
„Nevím… Ice Tea?“
„Haha, zase vtipnej, co?“ Zašklebil se Naruto.
Po nudlové polívce, kterou Sasuke omylem hodil na Nejiho, se zapli do spacáků a pozorovali nebe.
Zhruba třicet minut nikdo ani nedutal. Super ticho přerušil až Shiki.
„Lidi… Myslím, že bude pršet.“