Naše cesta životem, část 1.

Moje první série. No, snad se bude líbit. Původně to měla být jednorázovka, ale kámoška mě přesvědčila, ať pokračuju.

Na vrcholu kopce stál asi dvacetiletý shinobi. Tmavé vlasy, neupravené a rozcuchané, mu vlály ve větru. Nedaleko od něj ležely dvě postavy. Shinobimu stejného věku zůstal na tváři poslední úsměv, růžovlasé dívce se v obličeji již zračilo zděšení.
"Už zase jsem se nedokázal ovládnout," pomyslel si tmavovlasý chlapec, Sasuke. "Už zase se ten netvor ve mě vzbudil. A za to může on. Taky již nežije. Přišel za mnou v nevhodnou chvíli. Bratra jsem taky zabil. A s ním i půl Akatsuki. A teď? Teď jsem přišel i o to, co mi zbylo a bylo mi nejdraší," smutně pohlédl k dvoum nehybným postavám, ležících na zemi. "Naruto. Věčný rival a přitom nejlepší přítel. Sakura. Byla úplně jiná, než kterou jsem znal jako dvanáctiletý kluk. Oba se mě pokusili zastavit. Já blbec je neposlouchal. A tak se ze mě stala stvůra," slza stekla po Sasukeho obličeji.
"Proč jsem mu věřil?
Proč jsem Orochimara vůbec poslouchal?
Nevím.....
Ale na co teď žít......?
K čemu, když nemám důvod...?
Smrt všechno vyřeší........"
Rukojeť kunaie se zaleskla na slunci.
"Jdu za vámi, Naruto, Sakuro a všichni ostatní." řekla mladý muž se srdcem kluka a vpíchl si kunai do srdce.