Zkoušky lásky 02

A je tu pokračování série Zkoušek lásky, snad se bude líbit, ale nic neslibuju.
Ještě jednou:
Lilithka-sempai: červená barva
jen já: modrá barva
Lilithka se opět vyznamenala, za což jí děkuji, a jak zjistíte, napsala toho o dost víc, než já. A co víc, její skvělé nadání se vyznamenalo také, a to proto, že svou část psala o půlnoci, za strachu, že jí načapou rodiče. takže prosím o ocenění jejího díla, protože je skvělé.

Poněkud naštvaná a zdrcená jsem se opět dostala do lepší čtvrti Konohy. Slzy mi po proudech stékaly po tvářích. Stále jsem nemohla uvěřit tomu, co jsem viděla. Nechápu, jak jsem mohla být tak naivní a myslet si, že si na mě Kakashi bude ještě pamatovat.
Opět se mi vybavila překvapená tvář Kakashiho, když na mě pohlédl. Nebylo v ní sebemenší poznání. Neměl sebemenší potuchy, kdo jsem. Rychle jsem si setřela z tváří slzy a nasadila svižné tempo. Nyní už jsem věděla, že ho nemiluji. Nemohla jsem, ne po tom, co jsem před chvílí viděla.
Přede mnou se objevila ohromná budova Hokagů. Na nic jsem nečekala. Čím dřív se Zkoušky vyřeší, tím dřív budu moct z téhle zpropadené Konohy odjet. Zaklepala jsem na dveře a vešla. Už jsem chtěla Sandaimeho zdvořile oslovit, když v tom jsem se zarazila. Vytřeštěně jsem valila oči na křeslo, kde by měl Třetí sedět. Osoba, která tam seděla místo něj byla stejně zaražená jako já. Pak se však chtivě usmála a olízla si rty.
„Yuki, pokud se nepletu, že?“ ušklíbla se Tsunade a já se při jejím slizkém hlase otřásla.
„A-a-no,“ vykoktala jsem ze sebe a stále se na ní dívala. Pak jsem však zavrtěla hlavou. Určitě se Tsunade změnila. Je to přeci Hokage!
„Ehm, přišla jsem vás požádat o připravení Zkoušek. Letos je se mnou bude absolvovat i můj o rok mladší bratr. Jeho jméno je Ka…“
„Vidím, že jsi vyspěla,“ přerušila mě a v očích jí toužebně zajiskřilo. „A to nejen psychicky, ale hlavně fyzicky.“ Při této větě se zahleděla na má ňadra a já se začervenala. Byla jsem zlostí bez sebe.
„Žádám o okamžité zahájení Zkoušek,“ snažila jsem se ignorovat Tsunadiny nechutné poznámky.
„Ano, ano, samozřejmě. Ale za všechno se musí platit. Myslím, že víš, co bych od tebe na oplátku chtěla.“ Tsunade si opět olízla rty a já jsem musela znechuceně odvrátit pohled. Ta úchylačka! Jak si může myslet, že bych s ní…! To je tak nechutné!
„To nepřipadá v úvahu!“ zakřičela jsem a oči se mi zaleskly slzami. „Žádám o okamžité…“
„Co se to tu děje?“ ozval se za mnou poněkud starší hlas. Rychle jsem se otočila a úlevou si oddychla. Stál tam Sandaime.
„Nic, Sarutobi, Yuki Ogawa žádá o okamžité zahájení Zkoušek,“ snažila se Tsunade zamaskovat to, co mi před chvílí řekla.
„Ihned k tomu vydám rozkaz.“ Sandaime se na mě hezky usmál a ukázal k východu.
„Děkuji,“ hlesla jsem jenom a rychle se vyřítila z té kanceláře, pryč od té úchylačky!
Konečně jsem doběhla k místu. Přede mnou se tyčila vysoká, oprýskaná budova. Sklouzla jsem očima od jejího vysokého vikýře na povědomé dvojité, vchodové dveře. S nejistým pocitem jsem nakročila dovnitř a hluboce se nadechla.
Porozhlížela jsem se kolem, napříč celou chodbou, jestli tu někdo není …byla prázdná. Na okamžik jsem začala vnímat okolí, barvy a vůni, všechno, co mě doprovázelo při minulém skládání zkoušek …nic se tu nezměnilo.
„Ách …“ vydechla jsem a procházela širokou temnou chodbou, jako tehdy, poprvé a dotýkala se dříve bílých, teď už špinavých a šedých stěn.
„Jdeš do tréninkové haly?“ polekal mě něčí hlas a chlapec tajemně vystoupil ze stínu chodby.
„Neji?“ utíkala jsem k němu a pevně ho objala.
„Chyběla jsi mi, Yuki Ogawo …a moc.“ Jemně si mě k sobě přitiskl ještě víc.

Objímali jsme se snad celou věčnost, bylo to krásné shledání. Neji se vůbec nezměnil, akorát měl mužnější rysy, ale vypadal stále tak sladce.

Když jsme se dostatečně poobjímali, táhl mě se vší silou do tréninkové haly. Prošli jsme celou chodbou a zastavili u vysokých červených dveří.
„Tak jsme tady …připravená vzpomínat?“ řekl tiše a začal otevírat dveře.
„Počkej!“ špitla jsem a hbitě položila svojí ruku na jeho.
„Je tam už Kakashi?“ zeptala jsem se jen tak.
„Nevím …proč?“ zeptal se mě a přeměřil mě pohledem, „celá jsi se zachvěla, to se na něho tolik těšíš?“ usmál se, ale já neměla chuť odpovídat.
„Neboj, rád tě zase uvidí.“ Řekl utěšujícím hlasem a aniž bych si toho všimla, otevřel dveře a vtáhl mě dovnitř.

Jakmile jsme vešli (čti vletěli), vybavily se mi hezké, ale i špatné vzpomínky. Byl to takový zvláštní pocit.
Pohlédla jsem na místo, kde mě poprvé Kakashi políbil a pak tam, do toho rohu, kde mě přitiskl ke zdi a …

U velikých oken stál na obvyklém místě Gai, vedle něho Kaname a pak …už nikdo.

„Yuki!“ vyrušil mě bratr a utíkal ke mně, „Yuki, už vím, kdo bude mým učitelem.“ Jásavě skákal po lesklých parketách a Gai se na mě z dálky zubil.

„Bude mě učit Kakashi,“ vykřikl radostně, když ke mně doběhl.
Šokovaně jsem zůstala stála na místě, jako opařená … dalo se to čekat. To ne! To rozhodně ne! Nemůže mít Kakashiho, toho… prevíta.
„Souhlasíš?“ blýsknul úsměvem.

Chystala jsem se pronést negativní námitku, ale Gai se zničehonic objevil před námi.
„Myslím, že je to dobrý nápad. Kakashi tě vždy důkladně připravil a zkoušky si zvládla skvěle. On bude pro tvého bratra nejlepším učitelem,“ pronesl hrdě, ale ne přesvědčivě.
„J-já …nesouhlasím,“ řekla jsem a Kanamemu se vytratil úsměv z tváře.

„Proč? Zeptal se, ale jak jsem mu mohla vysvětlit, že je Kakashi nebezpečný a k tomu ještě bisexuální perverzní člověk. (úchyl)

„On… nedokáže tě dostatečně připravit …“ snažila jsem se, ale marně.
„Nedokáže? A o kom jsi stále vyprávěla a básnila, že je skvělý a přímo úžasný učitel?“ zakřičel na mě a Neji s Gaiem nás tiše pozorovali.
„A….“ Došla mi slova. Mají pravdu, nejlépe ho dokáže připravit jenom Kakashi, kdo taky jiný? Nikoho jiného tu neznám, až na pár výjimek, například zrádkyně Tsunade, ale tu bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli.

„A koho bude mít Yuki?“ zeptal se Neji a Gai se zamyslel.
„Kakashiho … nepochybuji, že by vás oba nedokázal dostatečně připravit.“ Ušklíbl se na mě šibalsky.

„Já nechci Kakashiho,“ oznámila jsem rázně a zakroutila hlavou. Dostalo se mi překvapených pohledů.
„Pokud chceš někoho jiného, musím se zeptat Sarutobiho,“ připadalo mi, jako kdyby byl Gai rozčilený.
„Ještě jsem si vzpomněl, že jsem ti neukázal svojí nejoblíbenější restauraci,“ poplácal Kanamea na hlavě, pak oba zmizeli v oblaku šedého dýmu a já a Neji jsme se začali dusit.

Když kouř ustal, s nehezkými nadávkami jsme se šli posadit na odpočinkovou lavičku a Neji mi vyprávěl, co všechno se odehrálo za celý rok.
Prý se objevila 9 – ti členná organizace vražedníků, která pije Tsunade krev. Doufám, že brzy umře na chudokrevnost.

„Už budu muset jít nebo mě vyhodí.“ Pousmál se na mě Neji, „nechám tě tu spolu s tvými vzpomínkami.“ Nestačila jsem se ani rozloučit a už byl pryč.
Fajn! Osaměli jsme, mé drahocenné vzpomínky …a já.

Postupně jsem si procházela všechny zákoutí a procházela místa, na kterých jsem trávila čas s Kakashim …společné chvíle, to napětí a pak i vášeň …

„Skvělý a úžasný?“ vyrušil mě ze vzpomínání povědomý hlas a uleknutím jsem se za ním pootočila. Nikdo tam nebyl …

Porozhlížela jsem se dál po celé hale, ale nikoho neviděla. Zbláznila jsem se, že už ho slyším ve své hlavě?
Už ho nemiluji …ale proč na něho musím stále myslet.

Kdosi mě uchytil kolem pasu a otočil si mě naproti sobě. Žádný blázínek …byl to on, pár centimetrů od mého obličeje.
„K–ka–kashi?“
„Ahoj krásko,“ přivítal mě něžně a mě se zatočila hlava. Bylo to, jako bych se s ním viděla poprvé. Nepřekryté černé oko mě upřeně pozorovalo, jeho pravá ruka objímala můj pas a levá …to ani nechtějte vědět, kam směřovala.

„Páni!“ užasl, „jsi ještě krásnější, než jsi byla.“ Nepřestal mě pozorně sledovat a pak si mě k sobě přitiskl ještě blíž. Vím, co teď příjde …
„Dobrý den, sensei,“ pozdravila jsem hbitě a úplně mu tím vytřela zrak. O krok jsem ucouvla a pak co nejrychleji zmizela.