GAARA 6

Ichi se vzbudila časně ráno, měla žaludek až v krku - zítra uvidí Suzume! Těšila se, až konečně vyrazí na cestu, vše zatím probíhá tak, jak si představovala, do Konohy cestuje s Gaarou! A hezky jako ninja. Ne jako bezbranné děvče vozem, ale pěkně pěšky po ninjovsku.
„Doufám že Suzume poznám,“ zamyslela se Ichi a pak už vyšla ven. Venku svítilo slunce a obloha byla bez mráčků. Když vstoupila do jídelny, už tam na ni čekal Gaara. Nasnídali se společně a pak už vyrazili vstříc dobrodružství - tedy do Konohy...
Nepospíchali, měli čas, museli stihnout jen jediné, dostat se do lesů před setměním, což bylo to nejlehčí.
„Kazekage-sama?“ zeptala se Ichi.
„Hm...“
„Jak teď Suzumebači vypadá?“ Gaara se na Ichi podíval tázavým pohledem.
„No, myslím jestli se hodně změnila od té doby co jsem jí neviděla,“ usmála se v rozpacích Ichi.
„Vypadá pořád stejně,“ opověděl Gaara, kterému tu přestávalo něco klapat.
„No jasně, ona je takovej stereotyp, mění se spíš zevnitř než zvenku,“ pokoušela se to zamluvit Ichi. Pak už radši zmlkla, aby něco ještě nepokazila.
Do stmívání už si neřekli ani slovo. Až když vyšli z pouště a narazili na příhodnou mýtinu.
„Tady se utáboříme,“ zavelel Gaara a jak řekl, tak se i stalo.
Ichi pomohla Gaarovi postavit stan a před ním zapálili oheň. Gaara vybalil jídlo, které připravili než odešli. Podal část Ichi
„Arigato,“ poděkovala Ichi a Gaara jen kývnul hlavou.
Když snědli jídlo, Ichi se rozhodla že už půjde spát. Nechala Gaaru samotného před stanem. Gaara přemýšlel, přemýšlel co se to děje. Proč jí úplně nevěří? Ale přeci jenom k ní cíti něco… něco. Rozhodl se nezabývat se myšlenkami a zapudil všechno z hlavy. Místo toho si vylezl na vysoký kámen. Tam se usadil a až do rána koukal na měsíc a na hvězdy dokud nevybledly a nevystřídalo je slunce...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ