GAARA 5

Ichi se odmlčela. Nerada o tom mluvila, pořád měla před očima mrtvého nakukageho.
Gaara jako vždy, nehnul ani brvou (jakožto on nikdy nehnul ani brvou) a místo toho, aby ji litoval se jí zeptal na další otázku: „Proč ses předtím ptala na Konohu?“
„ To je můj záchytný bod,“ odpověděla v hádance a se smutným podtónem Ichi. „ Tedy, mám tam známou, jmenuje se Suzumebači.“ Dodala.
„ Znám Suzume,“ odpověděl nezúčastněně Gaara.
„ To je ona nemá ráda, když jí někdo říká celým jménem.“
Nastalo ticho, Ichi už neměla co říci a Gaara také. Přeci jenom, jak už víme, i kdyby Gaara měl ještě co říci, tak by to stejně neřekl, jak víme, dosti nerad mluví.
To dlouhé mučivé ticho rozsekla až servírka, která se přišla zeptat, co si dají. Byla celá nadšená, že tu může pohostit samotného kazekageho a tak se jim snažila nabídnout toho co nejvíce, od ramenu až po těžko dostupné banány.
„ Děkuji, já si dám jenom vodu,“ odpověděla po dlouhém výkladu jídelního lístku Ichi. Gaara jen kývl hlavou, že si dá to samé.
Ichi už to ticho nemohla vydržet, slyšela o kazekagovi, že moc nemluví, ale že je to až takové, to netušila a nadhodila: „ No já bych se chtěla zítra, nebo pozítří, vydat do Konohy.“
„ Hm…“ odpověděl Gaara
„ Chtěla bych navštívit Suzume a povědět jí, co se stalo.“ Pokračovala dál Ichi.
„Hm…“ na to (už zase) Gaara
„ Kazekage-sama, omlouvám se jestli jsem moc smělá, ale umíte říkat i něco jiného než hm..? Potřebuju, aby jste mě poslouchal, já vlastně ani nevim, jestli jste zaregistroval moje vyprávění o Skryté zpěvné, chápete, že jsem vůbec zoufalá a že nevím, co mám dělat a že potřebuju, aby mi někdo pomohl?“ Vychrlila na Gaaru Ichi, ani si neuvědomujíc, s kým vlastně mluví, uvědomila si to, až když skončila.
„ Já nerad mluvím, slova jsou zbytečná, pomůžu ti, dopravím tě do Konohy.“ Odpověděl na to překvapivě Gaara. Pochopil, že je to vážné a že i když se mu moc nechce, trochu komunikovat musí.
„ Jak to myslíte kazekage-sama? Pomůžete mi dopravit se do Konohy?“
„ Ano, něco tam potřebuji a chci navštívit sestru…ještě k tomu, nejsi ještě úplně zdravá.“ (Tak to byl na Gaaru výkon, tak dlouho a plynule mluvit xD)
„ Už jsem ZCELA zdráva.“ Odpověděla rozjařeně Ichi.
„ A kdy odjíždíte? Kazekage sama?“ změnila radši pro jistotu rychle téma.
„ Zítra ráno.“ Odpověděl
„ Ještě jedna otázka. Kde budu spát?“ řekla s obavami, že jí řekne, že to je její problém.
„ U mě.“
„ U vás?“
„ Ano, u mě, mám velké sídlo a je tam pokoj pro hosty.“ Ichi přivřela hanbou oči, co si myslela, vždyť je to kazekage, ten nemá malý byteček, jako měla ona ve Skryté zpěvné, kde by každý další člověk musel spát na pohovce nebo s ní v posteli. Styděla se, že jí to nedošlo, ale spát s takovým kazekagem v posteli, nebo spát v jeho posteli, to by bylo něco….. Radši tu myšlenku rychle zapudila, myslet na takové věci, sama se proklínala.
„ No já nyní musím jít ještě pracovat, rozhlídni se po městě,“ podal jí nějaké peníze. „ A v šest hodin buď u mého domu.“ Poté sepnul ruce a použil přemístění. Ichi už nestačila ani nic říci a tak zaplatila a vydala se do města.

Gaara si sedl za svůj kazekágžský (nevíte někdo jak se to spřávně skloňuje? Kazekágšzký zní hrozně) stůl. Opřel se, hlavou se mu honilo nezvykle moc myšlenek a u srdce cítil takový divný tlak, ne že by byl nepříjemný, ale nevěděl, co to je, nikdy se s ničím takovým nesetkal.
„Co se to se mnou děje?“ pomyslel si „ Co když jsem nemocný? Blbost, ale co to je za pocit?“ Pak mu došlo, že se vlastně těší na šestou hodinu..... Těší se na Ichi.....
Najednou někdo zaklepal na dveře a přetrhl provaz Gaarových myšlenek. „ Vstupte,“ odpověděl na zaklepání Gaara. Do dveří vstoupil Baki. „ Musím se začít soustředit na práci!“ pomyslel si Gaara a Ichi vypudil prozatím z hlavy.

V šest hodin:
Gaara přišel pro jistotu už o deset minut dříve, „dodělal vše dřív než si myslel.“ (což znamenalo ty méně důležité věci, odložit na to, až se vrátí z Konohy)
Ichi přišla téměř hned po něm (taky se těšila, až ho zase uvidí, ale nechtěla si to přiznat).
„ Kazekage-sama, vy už jste tady?“ podivila se Ichi a Gaara, kdyby to uměl, tak by zrudnul.
„Práci jsem dokončil dřív, než jsem zamýšlel,“ řekl vymlouvavě Gaara... Nastala dlouhá minuta ticha...
„Tak že by, jsme šli?“ nadhodila pobaveně Ichi. Gaara se tedy zvednul a šli „domů.“
Za branami do Gaarova domu stálo pár strážných ninjů, kteří měli nejspíš hlídku. Když přišli až k jeho domu, zeptal se jí: „Máš hlad?“
„ Ne děkuji, najedla jsem se ve městě,“ odpověděla na otázku Ichi.
„ Pokoj pro hosty je na konci chodby, všechno by mělo být připravené,“ odvětil tedy Gaara
„Děkuji kazekage-sama, že můžu spát u vás v domě,“ poděkovala Ichi a odcupitala do svého pokoje.
I když bylo teprve půl sedmé, Ichi si lehla na lůžko, měla o čem přemýšlet a ještě k tomu zítra jí čeká perný den.
.......POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..........