Cesta odpuštění 9

BABIČKA FUZUKI

„Konečně už bylo na čase, začínal jsem se nudit,“ řekl Naruto a dal si ruce za hlavu.
„Naruto buď zticha,“ řekla potichu Sakura.
„Takže vaše mise je z Konohy doprovodit Fuzuki – sama do země vírů,“ řekla Tsunade.
„Cože???“ protestoval Naruto, „vždyť je to mise maximálně typu C.
„Já vím, ale tahle mise je přesně pro vás,“ řekla.
„Ach jo, tak to bude pěkná nuda,“ řekl a byl uražený.
„Vyrazíte zítra ráno a teď můžete jít,“ řekla a opřela se do židle.

Sakura zavřela dveře za sebou a všichni tři šli společně chodbou. Naruto hrál stále uraženého.

„Myslíte, že země vírů je tak krásná jak se vypráví?" zeptala se Sakura aby prolomila to ticho.
„Ona nějaká země vírů vůbec existuje?" zeptal se otráveně Naruto.
„To si ze mě děláš srandu,“ řekla a už se pomalu chystala, že mu jí vlepí, ale hned si to rozmyslela.
„Ty to fakt nevíš? Vždyť jsme se to učili na akademii,“ zeptala se naštvaně.
„Tak o tom vůbec nic nevim, to jsme se neučili,“ vymlouval se.
„To jsme se teda učili,“ trvala na svém.

Vyšli ven z budovy Hokage a stále se hádali. Ani si nevšimli, že Sai už je dávno pryč.

„Kde je Sai?“ zeptala se najednou Sakura.
„No jo,“ řekl Naruto.
„Asi už tě nemohl poslouchat,“ řekla a začalo to nanovo.

Ještě chvíli se tam hádali kvůli zemi Vírů.

„Seš otravnej a proč já se tady s tebou vlastně dohaduju, když mám stejně pravdu, ale ty to nepochopíš,“ řekla pohrdavě.
„Pravdu mám já, nic takovího jsme se prostě na akademii nenaučili,“ hájil se dál.
„Tohle fakt nemá cenu,“ řekla a otočila se na podpatku a rozešla se směrem domů.
„To nemá,“ křikl ještě za ní, otočil se a vyrazil domu.

Sakura přišla domů a začala si balit věci na misi. Kam asi šel, přemýšlela a balila si věci. Co to dělám už zase myslim na něj, zatřepala hlavou.
Naruto se pomalu procházel pomalu rozsvěcející Konohou. Ach jo, to jsem se musel pohádal se Sakurou – chan zrovna před misí a ještě kvůli takoví blbosti, ale podle mě jsme se to fakt neučili, přemýšlel a odkopl malý kamínek. Najednou mu zakručelo v břiše. A tak si to namířil k Ichiraku ramen.

„Ahoj staříku,“ řekl když vstoupil do Ichiraku ramen.
„Ahoj Naruto, jako obvykle?“ usmál se.
„Jo,“ řekl Naruto a sedl si.
„Tak tady to je,“ a podal mu misku a ramenu.
„Děkuju,“ odpověděl Naruto a pustil se do jídla. Ale nějak neměl chuť jíst. To se mu stalo asi poprvé v životě. Dojedl pouze jedinou misku ramenu, zaplatil a šel domů.

Když přišel domů bylo celkem pozdě. Připravil si věci na misi a šel si lehnout. Nemohl usnout a zíral do stropu. Ach jo, zase si povzdechl, zítra ráno se Sakuře – chan omluvím a řeknu, že měla pravdu, řekl si a zavřel oči.

Sakura přišla k hlavní bráně jako první, po chvilce dorazil Sai a v přesně určitou hodinu přišel Yamato a Fuzuki – sama.

„Tak tohle je Fuzuki – sama,“ řekl Yamato.
„Dobrý den,“ řekla zdvořile Sakura.
„Dobrý den,“ pípl Sai.
„Tohle je Haruno Sakura a Sai,“ řekl a ukázal na ně.
„Těší mě,“ řekla Fuzuki.
„Kde je Naruto?“ zeptal se Yamato.
„To nevíme,“ řekla naštvaně Sakura, „já ho asi zabiju,“ řekla už potišeji.
„Podívejte, támhle v zádu už asi běží,“ řekl Sai. Všichni se podívali tím směrem. Sakura zaostřila.
„Jo je to on,“ řekla.
Naruto přiběhl a popadal dech.
„Promiňte mi to, ale zaspal jsem,“ omlouval se. Najednou mu, ale přilítla taková facka, že málem spadnul na zem.
„Čekáme tady na tebe už skoro půl hodiny,“ řekla naštvaně.
„Naruto tohle je Fuzuki – sama,“ řekl Yamato a stoupl si mezi ně.
„Dobrý den,“ řekl Naruto.
„Těší mě, že tě poznávám Uzumaki,“ řekla tajemně.
„Jak víte moje jméno?“ zeptal se, ale ona na něho jen pořád zírala.
„Tak vyrazíme,“ řekl Yamato a všichni se rozešli po prašné cestě.

Bylo ticho vůbec nikdo nic neříkal. Kdykoliv se Naruto podíval na Sakuru a ona si toho všimla, hodila na něj vražedný pohled a otočila hlavu na druhou stranu. Naruto si všiml, že Fuzuki se na něho skoro pořád dívá a pořád si ho prohlíží. Nebylo mu to zrovna dvakrát příjemné a tak přidal do kroku a dohonil Yamata.

„Kapitáne Yamato, co je ta ženská zač?“ zeptal se potichu Naruto.
„Jediné co nám řekla bylo, že se do Konohy přistěhovala kdysi dávno a že dříve žila v zemi vírů. A teď se rozhodla se tam vrátit,“ řekl Yamato.
„A jak to, že zná moje jméno?“ zeptal se znovu.
„A kdo by tě neznal,“ zasmál se.
„Hmm,“ řekl a vrátil se zpět do zadu.

Stále mu to, ale vrtalo hlavou. Jak to že ona ho zná i příjmením a on jí nikdy neviděl.
Bylo skoro poledne a Narutovi začalo kručet v břiše.

„Dáme si na chvilku pauzu,“ řekl Yamato a všichni si sedli na malou louku kousek od cesty. Vybalili svůj oběd a začali jíst. Naruto dojedl jako první, zvedl se a přesedl si blíž k Sakuře.
Ona si ho, ale vůbec nevšímala.

„Sakura – chan, víš já bych se ti chtěl omluvit za ten včerejšek,“ mluvil vážně, „došlo mi, že máš asi pravdu a tak se ti omlouvám.
Sakura dojedla a pomalu na něho otočila hlavu a podívala se mu do očí. Mám mu to tak snadno odpustit? ptala se sama sebe v duchu.
„Já už se do toho radši plýst nebudu,“ řekla vnitřní Sakura.
Nojo dobře, řekla Sakura.
Sakura mu ještě chvíli hleděla do těch jeho krásně modrých očí, pak se ale vzpamatovala a otočila hlavu zpátky.

„Dobře odpouštím ti to,“ řekla.
„Tak to je super,“ řekl Naruto.
„Tak konec pauzy, vyrážíme ať ještě něco ujdeme než bude večer,“ řekl Yamato a všichni s opět vydali na cestu.

Po chvilce cesty si Naruto zase všiml, že Fuzuki si prohlíží zase jenom jeho a jako kdyby si pořád něco mlela pro sebe. Naruto přišel blíž k Sakuře.

„Hele proč ta babča na mě pořád kouká a něco si pro sebe žvatlá?“ pošeptal Sakuře. Ohlídla se usmála se na něj.
„Třeba se jí líbíš,“ a začala se smát.
„Hmm, tak to je teda strašná legrace,“ řekl Naruto.
„Ne já fakt nevim, proč na tebe tam kouká,“ řekla.

Naruto se nenápadně přibližoval k Fuzuki a doufal, že by mohl něco zaslechnout.
„Ta podoba…“ zamumlala.
Jaká podoba? pomyslel si. Snažil se dál něco zaslechnout, ale nic dalšího už nerozuměl.
Cesta ubíhala poměrně pomalu a začalo se stmívat. Už byla skoro tma, když sešli z cesty a našli menší planinu u lesa.

„Tak tady se utáboříme,“ řekl Yamato, udělal pár potřebných pečetí a před nimi se objevil malý celý dřevěný dům. Vešli dovnitř a šli spát. Naruto zase nemohl usnout přemýšlel nad Sakurou a teď ještě nad tou divnou babčou. Trvalo mu pěknou chvilku než se mu podařilo usnout.
Bylo už dávno ráno a všichni už byli vzhůru až na Naruta. Sakura si to nemohla odpustit a tak šla vzbudit Naruta.

„Budíček!!!“ zařvala mu do ucha. Naruto sebou trhl a kdyby spal na posteli už by byl na zemi.
„Jéé Sakura – chan,“ mumlal.
„Vstávej Naruto, čeká se na tebe,“ klepala s ním.
„Jo už jsem vzhůru,“ řekl a Sakura ho pustila. Fuzuki se jen uchechtla a stále se na něj dívala.

Po chvilce všichni vyšli ven, Yamato udělal potřebné pečetě a dřevěný dům opět zmizel.
Cesta probíhala stejně jako včera. Naruto to už nevydržel a šel dozadu k Fuzuki.

„Můžete mi říct proč na mě tak pořád koukáte a něco si pro sebe mumláte?“ vypálil ze sebe Naruto. Fuzuki se na něj podívala, usmála se ale mlčela.
„Proč tak na mě zase koukáte,“ nevydržel to Naruto.
„Ta podoba,“ řekla potichu a dál si ho prohlížela, „nejen vzhledová ale i povahová,“ řekla a zase se uchytla.
„Jaká podoba?“ zeptal se. Fuzuki mu ale už nic neodpověděla, jen se na něj stále usmívala. Naruto to nechápal a tak se vrátil ještě více zmatený zase dopředu. Sakura to všechno slyšela a začala nad tím přemýšlet a něco jí napadlo, že by znala…ne to ne, to je asi možná moc bláznivý a po chvilce na to ale přestala myslet.
Den a cesta pomalu plynuly a Narutovi to vrtalo hlavou víc a víc.