Papírová jehla - Kapitola VI.-Sladká ,,noc"

Kapitola VI.

,,No" spustil tišeji Genma a pohledl na Konan, která seděla v křesle vedle stolku ,,nevím, jestli to byl tak dobrý nápad."
,,Neboj se. Myslím, že to bude v pořádku." Vstala a popošla k oknu, z kterého bylo vidět na lavičku pod stromem, kde často odpočívala a uklidňovala. ,, Jenom se bojím, až přijde na útok na Konohu, je jasné, že po tobě půjdou a zároveň i po mně." Otevřela okno a nadechla se čerstvého vzduchu, který se vmísil do pokoje.
,, Stejně to bylo o před rokem. Konoha utrpěla hrozné škody." Vstal a přešel k oknu a postavil se vedle Konan a hleděl do koruny stromu, kde zpívaly ptáci.
,,Ty tady ale zůstaneš!" opřela se o dřevný rám tak, aby viděla na Genmu.
,,Na to zapomeň. Ikdyž to bude ode mě zrada toho největšího stupně, tak jim nedokážu zapomenout, to jak se k tobě chovaly, kdoví, jak se chovaly k ostatním." Sevřel ruce v pěst a uhodil silou do okenního rámu.
,,Tohle bys, ale nemněl dělat…každýho takhle bránit….ale…mě se to na tobě líbí" začervenala se Konan s úsměvem na tváři.
Dobu si hleděly do očí a četly si v nich. Nikdo neví, co v nich viděly, ale oba se vzájemně usmívaly až se k sobě přiblížily natolik, že se šimraly nosy.

Oba se zasekly a úsměv se jim obou vytratil z obličeje. Genma se letmo přiblížil k jejím rtům a něžně se jich dotkl svými. Konan mu jeho letmý polibek opakovala a pohladila ho po tváři.
,,Nemyslíš, že jsme kapku rychlý?" pošeptal jí k uchu a usmál se.
,,Mužů jako jsi ty je na světě málo. A tady v organizaci takový není ani jeden." Sklopila hlavu a zavřela oči, ale na tváři se jí objevil úsměv.
Genma ji chytl za bradu a pohleděl jí do očí, které otevřela když ucítila jeho prsty na své bradě. Tentokrát to nebyl ten letmý polibek který jí dal poprvé. Tentokrát to bylo delší a krásně něžný. Jejich rty se vzájemně dotýkaly a oči se ani nepokoušely otevřít. Konan jakoby byla v ,,Sedmém nebi".

Přestala Genmu líbat a zalichotila mu:,,Netušila jsem, že v Listové jsou takový muži."
,,Já jsem výjimka" smál se Genma a Konan se k němu přidala. Konan ho hladila po zádech a pomalu mu sjížděla na zadek.
,,Opravdu si nemyslíš, že na to jdeme moc rychle?" zasekl se Genma, když její ruce ucítil dole.
Konan ho utišila polibkem a dál pokračovala ve hlazení. Stáhla z něj vestu, která značila, že je Jounin a Genma se k ní přidal. Začal jí patent po patentu rozepínat plášť, dokud ho z ní nemohl krásně sundat. Zajel jí rukou pod tričko a jemně jí hladil. Konan se začal zrychlovat tep a též i její dech.

Uběhla hodina a něco, když už oba ležely pod dekou a Konan hleděla na Genmu, jak sladce spí. Přišel jí jako malé šťastné dítě. Opatrně vylezla z postele, aby ho neprobudila a něco na sebe hodila, aby do kuchyně nešla úplně nahá. Potichu scházela dolů, aby jí nikdo neslyšel. Ale vypadalo to, že snad všichni měly mise. Že by byly sami v sídle? ,,To ne" pomyslela si Konan, když uviděla otevřené dveře na zahradu a slyšela dětský smích. Vklouzla do kuchyně a nalila si sklenici džusu, posadila se u stolu a po malých doušcích upíjela ze skleničky.

,,Aleee….tady se nám někdo probudil, ne?" zakuckala se když uslyšela Kisameho hlas ve dveřích.
,,Co…co…co tady děláš? ty nejsi na misi?" vykašlávala Konan džus a snažila se něco ze sebe dostat.
,,Ne, Ti dva si hrajou venku s klukem na písečku a já se tady nudím. Můžu se přidat?" přisedl si ke stolu aniž by čekal na odpověď.
,,Copak...jdeš na výzvědy?" rozesmála se Konan a dopila zbytek džusu, co jí zůstal ve skleničce.
,,Vypadá to, že mu věříš? když u ses s ním vyspala." zákeřně se Kisame usmíval a došel si k lince nalít džus.
,,Nevíš toho nějak moc?!" otočila se k němu, aby na něj viděla.
,,Jen to, co se tady povídá" roztáhly se mu koutky do stran a dolil skleničku vodou.
,,Jak, co se tady povídá?!! To my chceš říct, že tady o tom vědí všichni?!" začla se hněvat Konan, ale ve vnitř se jí docela ulevilo.
,,Noo…až na…ehm… Peina, Tobiho, Deidary." posadil se zpátky ke stolu a upil ze skleničky džus.
,,No bezva…takže Hidan to ví, co?!" Kisame jen přikývl ,,Hmm…tak to ještě dneska budou vědět i tihle, co jsi jmenoval. Držka jedna nevymáchaná!" bouchla do stolu a odešla zpátky nahoru.

Na posteli seděl Genma přikrytém přikrývkou a s rozespalýma očima.
,,Ahoj" pozdravil jí, když vešla do dveří.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ